Jak na mediální vzdělávání? Neřešit dezinformace, ale mediální gramotnost

Podle různých zdrojů a průzkumů čtvrtina až třetina Čechů podléhá různým formám dezinformací. Co s tím? Existuje vůbec řešení? Jaké jsou cesty?

Společnost se nám od rozšíření sociálních sítí prakticky rozpadá v přímém přenosu. Není to v žádném případě česká výjimka. Existuje příklad státu, kde lidé nepodléhají v takové míře dezinformacím? V žebříčcích se na prvním místě mediální gramotnosti a tedy nepodléhání dezinformacím objevuje Finsko. A Finsko se věnuje mediální scéně ve školách už minimálně přes třicet let.

Česká cesta?

Existují podle mě dva základní způsoby, jak se věnovat mediální gramotnosti ve školách.

Prvním je způsob, který jsem nazval „český“, protože se dobrovolně v pár školách už objevuje. Je to cesta, kdy bude existovat zcela nový předmět – mediální výchova.

Pro systém je to složité, protože vzniká nový předmět, pro který musí vzniknout prostor v rozvrhu, pravděpodobně by se tak muselo jinde ubrat. V takovém případě začne konflikt, protože nikdo nebude chtít ztratit čas věnovaný svému předmětu, každý se bude bránit. Další složitost je pochopitelně otázka, kdo bude daný předmět učit a jak bude předmět přesně vypadat.

Podle mě nejsou oba „problémy“ složité a neřešitelné. Prakticky je to o velmi malé části společnosti. Řešením může být jednoduše vznik skupiny v oboru vzdělaných lidí, spustit weby, kde budou tipy a materiály, následně se učitele dovzdělají a vše je připraveno. Samozřejmě na prvním místě ale musí být politická poptávka a iniciativa a to může být problém vůbec největší.

Finská cesta

Druhá cesta je cesta finská. Finsko neřeší dezinformace, finské školství učí mediální gramotnost. To v praxi znamená, že neexistuje jeden předmět „mediální výchova“, ale mediální výchova je v každém předmětu. V matematice se učí statistika a grafy, v předmětu dějepis se učí stereotypy, mýty a dezinformace. Ale nejdůležitějším předmětem je finština, kde se rozebírají reklamy, kde se žáci naučí rozdíly mezi komentářem, reportáží a příspěvkem na sociální sítí a samozřejmě mnohem víc. Finské učebnice jsou aktualizované a moderní, například učebnice pro sedmou třídu má dvě strany o Instagramu.

Ale finské děti začínají s mediální gramotností už v mateřské školce, kde natáčí na mobily krátké příspěvky a následně nad nimi diskutují a uvědomují si, že autor má vždy nějaký cíl. Na první stupni už řeší zdroje, ale i například bulvár.

Finský model mi zní krásně, až neskutečně. Bohužel. Výhodou i nevýhodou zároveň je, že jde o propracovaný systém, do kterého jsou zapojeni všichni učitelé a do jisté míry i celá společnost, všichni mají svůj kus zodpovědnosti.

Problém pro naši společnost je, že Finsko začalo realizovat své cíle na poli mediální gramotnosti už v 90. letech, kde se ustanovil obor na univerzitách, který následně vše sdílel s učiteli a poskytoval jim materiály.

Pozitivní ve srovnání Finska a České republiky je, že najdeme něco, co máme s Finskem společného – i u nás mají veřejnoprávní média vzdělávací web a web pro děti, stejně tak máme hustou síť knihoven, jejichž účel není omezen pouze na půjčování knih, ale i na pořádání různých akcí včetně těch vzdělávacích.

Klíčové problémy

V čem mezi námi a Finskem je nejhlubší příkop, je porozumění demokracii, společnosti, politice, světu. Jednoduše řešeno přístup k humanitním vědám. Finská společnost důvěřuje expertům, novinářům a politikům. A ačkoliv i my máme své historické zkušenosti s Ruskem (respektive Sovětským svazem), Finové mají Rusko hned za hranicemi a vědí, že z Ruska nemůže přijít nic pozitivního.

Část našich politiků dokonce šíří dezinformace, část naslibovala nesplnitelné, část je řízena čistě ideologií a průmyslovými či finančními zájmy. Část odborníků poškodila reputaci všem odborníkům, to je jen důsledek toho, že se zubař vyjadřuje k virům, válce na Ukrajině i stíhačkám. A problém novinářů a médií obecně je, že takového člověka do médií vůbec pozvou. A pochopitelně i novináři mohou udělat chyby, část novinářů nemá kvality, neumí pracovat se statistikami a interpretovat je, věnují se „pražským“ problémům a co je z mého pohledu nejklasičtější problém médií je, že si novinář(ka) večer nastuduje například školství a další týdny věnuje školství celý seriál. Jednoduše se někteří novináři věnují všemu a pochopitelně nemohou všemu rozumět. Jakákoliv důvěra se pak rozpadá.

Další problém? Už teď je velmi pozdě.

A představa, že by jakýkoliv český politik či politička měli vizi, koncepci a plány na několik let, na období přesahující jedno či dokonce dvě volební období? To je představa, která na mě působí až komicky.

UPDATE: Samozřejmě oficiálně i u nás razíme „finskou cestu“, mediální gramotnost je v RVP průřezovým tématem a měla by být ve všech předmětech. Je ale obrovskou otázkou, jestli matematikáři spojí s grafy s mediální výchovou, češtináři řeší reklamní slogany apod. Někteří určitě, těm bychom měli děkovat. Ale taky všichni učitelé vědí, že nedošlo k překlopení osnov a RVP. Jde o další klasický souboj teorie vs realita. Na papíře je české školství skvělé.

 

 

 

Novinky

Blog měl nejdelší pauzu ve své historii, kterou přeruším jen kvůli pár slovům.

Nemám v plánu s blogem skončit, to je první informace.

Pauza má dva důvody. První je, že se momentálně nesoustředím na nové metody, nevyhledávám je, ale spíš se snažím zlepšit svou komunikaci a…asi bych to nazval psychickou odolnost. A jelikož chci na blogu psát především o metodách, nemám o čem psát. A druhý důvod je, naprosto upřímně, že jsem chtěl, aby blog byl čistě praktický, to jsou metody, které jsem už zmínil, a to jsou metodiky na konkrétní témata. A na metodiky se soustředím, ale je to spoustu práce. A osobně jsem došel k tomu, že už odmítám pracovat zdarma.

Proto první novinka je, že moje metodiky může nakupovat na Učitelnici. Nemusíte utrácet své vlastní soukromé peníze, lze nakupovat za školu. Většina materiálů obsahuje prezentaci na celé konkrétní téma a metodiku, kde jsou popsána cvičení, která mám se studenty vyzkoušená právě na toto téma. Zde je odkaz na mé materiály:

https://www.ucitelnice.cz/tajny-ucitel

A kdyby někdo chtěl číst o dějinách a společenských vědách, nebo hledal pro studenty a studentky vhodné texty pro práci v hodinách, píšu pravidelně na Seznam Medium:

https://medium.seznam.cz/autor/tajny-ucitel-2323

Držte se. Snad brzy u nějaké nové vynikající metody.

Sexuální výchova – sexualita

V minulých týdnech a měsících jsem zde zveřejnil metodiky k sexuální výchově, dnes se k tématu ještě vrátím s poslední částí, která je k dispozici na konci textu ke stažení. Původně jsem ji neplánoval zveřejnit, protože se jedná o téma například transgenderu, což je pořád ještě téma kontroverzní (především pro konzervativní učitele). Je jasné, že rozhodnutí jsem změnil. Jednotlivcům to může pomoct. A navíc je dost zajímavé, jak malou mají texty k sexuální výchově čtenost v porovnání s jakýmkoliv jiným tématem. Abych se ujistil, že ve zpracované prezentaci nejsou žádné tragické nebo urážející myšlenky, šel jsem na školení k expertce na téma, vše by mělo být z tohoto pohledu v pořádku. Metodika je vyzkoušena samozřejmě ve třídě, vše proběhlo i tam v pořádku.

V metodice tentokrát není prakticky žádné klasické cvičení, jen videa (a s nimi příběhy reálných lidí, což je podle mě nejlepší cesta, jak téma uchopit a zároveň i pochopit), možnosti pro diskusi a brainstorming, pak věci pro případný zápis. Samozřejmě ale každý člověk může s prezentací pracovat po svém, cvičení vymyslet. Text psaný kurzívou není pro zápis, jedná se spíš o zajímavosti (a pochopitelně citáty).

Úvod prezentace má za cíl ukázat a navést studenty k pochopení, co je to sociální konstrukt, v tomto případě způsobem, že vnímání sexu a sexuality se mění, i když samotný sex zůstává stejný. Neexistuje nic „normálního“, co je pro jednu civilizaci normální, je pro druhou civilizaci kriminální a pro třetí ideál, kterého se snaží většina dosáhnout.

Následuje hlavní část, která má vysvětlit, co je gender, pohlaví, intersexualita apod. Zajímavá může být diskuse o reklamách, které se sice vyvíjí, ale stále podléhají genderovým stereotypům. Ještě lepší jsou podle mě ukázky oblečení pro malé děti – kluci jsou budoucí šéfové a legendy, dívky jsou vždy v růžové a roztomilé.

Další část je o sexuální identitě a orientacích.

Doporučuji do výuky zařadit pořad Kronika orgasmu, který je volně dostupný na stránkách České televize a ukazuje některé zajímavé společenské jevy, dějiny sexuality a kontext. Alespoň prvních deset minut rozhovoru s asexuálem na DVTV může být také zajímavé.

Předposlední část je věnována trans tématice. Opět silně doporučuji ukázku z pořadu České televize, odkaz je pochopitelně přímo v prezentaci.

Následuje shrnutí tématu. A velmi krátce a jednoduše téma sexuální deviace.

Prezentaci najdete zde.

Prezidentské volby – metodika

Minulý týden v pondělí jsem zjistil, že mi dvě třetiny studentů na semináři budou chybět, tak jsem se zeptal zbylých devíti studentů, co by chtěli dělat. Padlo několik návrhů, ale nejvíce hlasů dostalo téma „prezidentské volby“. Jelikož to je téma aktuální a ještě pár týdnů bude, tak jsem si řekl, že budu jednoduchou metodiku a prezentaci sdílet, třeba někomu pomůže. Odkaz na stažení prezentaci bude tradičně na konci textu. Metodika vyšla přesně na dvě hodiny.

Prezentace začíná jednoduchými otázkami (jak probíhají prezidentské volby; kdo se může stát kandidátem a jaké má prezident pravomoci), které dávají tématu nejen úvod, ale především kontext. A otázky ani nemusí být tak jednoduché, jak se může zdát, studenti mohou tápat. A pochopitelně záleží, v jakém ročníku se budeme ptát. Způsob práce pak záleží právě na úrovni studentů – odpovědi mohou vyhledávat na internetu, či dokonce v Ústavě. U nás ve třídě to proběhlo jen režimem moje otázka – studenti odpovědí. Šlo o starší studenty, předpokládal jsem, že látku budou znát a samozřejmě jsem se potřeboval vejít do dvou hodin. Co dál?

Hlavním bodem hodiny bylo představit kandidáty. Jak jsem psal výše, hodinu s volbou prezidenta jsem připravil, protože většina třídy chyběla, u nás to vyšlo přesně jeden kandidát na studenta a jeden kandidát pro mě. Je devět kandidátů, pokud budeme metodiku probírat v klasické třídě, tak lze sběr informací a prezentace provádět ve dvojici či větších skupinách. Nemá jít o detailní informace a hollywoodský životopis, jen pár vteřin. Kolik je kandidátovi, jaké má vzdělání, jakou má práci, minulost, kde bere peníze. A třeba pár názorů a myšlenek. Hledání zabere tak patnáct až dvacet minut. Poté je pochopitelně čas na představení jednotlivých kandidátů. Předchozí záležitosti zabraly skoro přesně jednu vyučovací hodinu (tři kandidáty jsme si představili na začátku druhé hodiny).

Druhá polovina začínala puštěním dvou oficiální volebních spotů, víc jich k 13.12. nebylo k dispozici. Pouze Danuše Nerudová a Petr Pavel měli na svém oficiálním Youtube kanálu volební spot (zároveň například z účtu Jaroslava Bašty a sociálních sítí Karla Diviše šlo vyčíst, že video připravují, proto je možné prezentaci aktualizovat; některé informace zastarají pochopitelně). Po videu studenti sdělovali své dojmy, jak to na ně zapůsobilo, jaké emoce to v nich vyvolalo. Pochopitelně je užitečné chtít po studentech srovnání. Například studenti si podle mě výborně všimli, že Pavel v klipu vlastně vůbec nehraje, zatímco Nerudová ano; Pavlovo video je o jeho minulosti, Nerudová míří na budoucnost. Otazníky a pochybnosti vyvolalo zapojení dítěte do klipu. Někteří studenti znali Nerudovou ze sociálních sítí, o tom lze také diskutovat.

Pro zajímavost nakoukneme i na transparentní účty a prezentace krátce vysvětluje, jak je to s financemi na kampaň. Zajímavostí je, že prakticky milion na kampaň rovná se jednomu procentu v předvolebních průzkumech. To stojí za zmínku a za zamyšlení. I proto jsem do prezentace přidal části textu z iRozhlasu, kde odborníci popisují, že nejde o politiku, jde o emoce. Volíme marketingový produkt.

Poslední částí je volební kalkulačka (ta, která byla v době hodiny zatím dostupná). Jde o přirozený závěr dvouhodinovky a bloku, studenti si zjistí, s kým mají největší souvis názorů, hodnot a odpovědí.

Prezentaci ke stažení najdete zde.

Sexuální výchova – konsent, sexuální obtěžování (a sexuální mýty)

V druhé části (a zatím poslední) k sexuální výchově platí mnoho stejných poznámek jako v první části – opět se jedná pouze o zpracované metodiky organizace Konsent, které si můžete zdarma stáhnout, projít a použít i Vy. Materiály najdete na konci textu.

Stejně tak platí, že témata vybírali studenti a studentky, kterým už bylo 18 let a to je věk, pro které jsou materiály zamýšleny. Určitě můžete použít něco pro mladší studenty nebo děti, ale nutné je projít, promyslet vhodnost a případně upravit. Tématy jsou konsent a sexuální obtěžování, bonusem na vyžádání od studentů jsou sexuální mýty.

Téma konsentu nabízí několik zdrojů – samotná organizace Konsent připravila krátká videa, o kterých lze diskutovat, jestli byl souhlas dán. Údajně lze diskutovat. Podle mě ne. Možná v šesté třídě. Videa můžete najít zde: Lekce Souhlas – Je to souhlas? videa – Disk Google. Podle mě není u videí co řešit, alespoň u starších studentů. I když jsem třídě první video pustil, tak se smáli. Celkový dojem je spíš trapnost než jakákoliv možnost diskuse a učení se. Ale jak jsem psal, pro mladší děti to může být ideální. Pro starší studenty jsem použil úryvky ze seriálu Pět let, kde jsme se mohli bavit o tom, kdo co iniciuje, co je problematického, co je v pořádku. A jestli se jedná o konsent. A jak vypadá „klasické“ znásilnění. Problém pochopitelně je ten, že seriál musíte nejdřív vidět. Najít ho ale bezproblémovou cestu na ivysílání České relevize. Již klasickým zdrojem pro toto téma je „Tea konsent“, krátké video dostupné na Youtube, kde je koncept souhlasu se sexem zobrazen jako souhlas s pitím čaje. Klasika. Vtipný. Jasný. Pro všechny věkové kategorie.

Pro mě bylo hlavním cílem společně dojít k tomu, jak reálný konsent vypadá, jak konsent nevypadá a proč je těžké i v dobrém vztahu říct „ne“, což jsou další části přiložené prezentace.

Druhým tématem lekce bylo sexuální obtěžování a postup byl následující:

  1. Studenti mají ve dvojici napsat definici termínu sexuální obtěžování.
  2. Když mají studenti hotovou definici, rozdal jsem jim krátké příběhy (opět přiloženo na konci textu). Úkolem je zhodnotit příběhy, jestli se o sexuální obtěžování jednalo. Druhou částí je na základě příběhu, pokud bude potřeba, dopsat svou definici sexuálního obtěžování.
  3. Společně si projít příběhy, diskutovat nad obsahem příběhů, reflektovat, kde je hranice a co už je za hranou (pokud taková hranice existuje). U nás ve třídě se například neplánovaně začaly řešit vlastní zkušenosti a zároveň rozdílné mužské a ženské zkušenosti. Kluci vůbec netušili, že se něco takového děje a především v jaké míře (catcalling, zastavování autem atd.). Poslední částí bylo přečíst si pár studentských definicí sexuálního obtěžování.
  4. Následuje výklad s prezentací, co je sexuální obtěžování podle odborníků, jaké formy může obtěžování mít, jak může vypadat. Součástí prezentaci jsou i obrázky z projektu „Proč jsme to nenahlásili“. Podle mě je důležité probrat, poznat a pochopit, proč většina obětí nenahlásí znásilnění.
  5. V další částí opět pracují studenti. Mají se pokusit přijít na to, co mohou dělat, aby se sexuální obtěžování nedělo; co mohou dělat, když se jim někdo svěří; co mohou dělat, když zažívají sexuální obtěžování. Následně je vhodné projet nápady studentů a odpovědi v prezentaci.
  6. Naprosto dobrovolnou částí by mělo být pro studenty a studentky cvičení s názvem „hranice“, kde by měli sdílet, kde jsou jejich vlastní hranice, co už pro ně je a ještě není sexuální obtěžování. Ale samozřejmě to může být citlivé téma, pokud nikdo nechce sdílet, vůbec nic se neděje.
  7. Poslední částí je práce, v které studenti vymýšlí rozdíly mezi sexuálním obtěžováním a flirtováním. Odpovědi se nachází v prezentaci v tabulce.

Bonusovým materiálem je prezentace na sexuální mýty, téma, které si ještě studenti vyžádali. Opět zpracované podle materiálu od organizace Konsent. Není zde už žádné velké cvičení, jen studenti mohou sdílet, pokud znají (nebo si myslí, že znají) nějaký sexuální mýtus. V prezentaci jsou mýty rozdělené podle čísel do tří skupin, kdy jednička je „nevěřím, že tohle si někdo myslí, ale našel jsem to na internetu“; dvojka je „souvisí s pornem, už jsme řešili minule“ a teprve třetí sérii mýtů jsme probírali a o nich je prezentace. Jedná se o mýtus panenské blány, „kluci chtějí sex pořád“, délka sexu, velký penis, vytahaná vagina a počet sexuální partnerů.

Materiály dostupné ke stažení najdete zde.

Sexuální výchova – pornografie

V posledním textu s metodikou k finanční gramotnosti jsem popisoval, že téma si vybrali sami studenti na semináři. Stejným způsobem došlo i ke zpracování a následnému probírání dnešního tématu. Další škatulkou, kterou dali studenti dohromady, byla sexuální výchova. Konkrétní zmíněná témata ve výběru byla pornografie, sexualita a obecně sexuální témata. Dnes je na řadě sdílení materiálu na téma pornografie, příště konsent a sexuální obtěžování.

Důležité je hned začátku napsat, že se jedná o metodiku organizace Konsent. Originální metodiku si lze stáhnout zdarma (zde). Stejně jsem to udělal já (plus jsem byl na workshopu), vybral jsem si materiály, které se mi líbily a hodily pro mé potřeby, naházel je do prezentace, přidal další materiály a výsledek zde právě sdílím. Samozřejmě stejně můžete postupovat vy, metodiku lze rozdělit na části a použít jen něco, co se vám hodí do hodin.

Sexuální výchova obecně by v hodinách měla mít speciální pravidla. Já jsem prezentaci používal u dospělých studentů, takže jsme se shodli na jediném pravidle, kterým bylo, že pokud se kdokoliv bude cítit nekomfortně při mých otázkách, může odmítnout odpovědět. Samozřejmostí pro mě bylo domluvit se studenty na probírání tématu dopředu, žádné překvapení. I když jsem minulý školní rok probíral téma během suplované hodiny v sedmé třídě, byli jsme na tom domluvení z jiného předchozího suplu (tuto prezentaci na jednu hodinu určenou pro mladší studenty sdílím také; jedná se o velmi zjednodušenou metodiku na jednu hodinu, kde je tématem i konsent).

Jak jsem psal, materiály jsou pro třeťáky na střední škole. Pokud budete používat pro mladší studenty, prezentaci prosím upravte věku svých studentů. Především se jedná o jeden (či více) obrázků při rozlišování mezi pornografií a erotikou, i když pro jistotu dodávám, že všechny použité fotografie jsou z klasických filmů a seriálů s dostupností většinou od patnácti let.

Všechny zmíněné materiály najdete na konci textu; cvičení, obrázky, videa, otázky a odpovědi, vše je ve sdílené prezentaci.

Jak začít? Pokud máme čas, můžeme se bavit o tom, proč se vůbec učit o pornografii ve škole, proč je to důležité.

První reálný úkol ale je pokus definovat porno a určit rozdíly mezi pornografií a erotikou. Je možné jen o tom diskutovat a házet nápady například na tabuli, nebo mohou studenti psát rozdíly na papír. Následuje několik obrazů a fotografií z minulosti, u nichž můžeme řešit, jestli se jedná o dílo erotické či pornografické, ale jedna z point je i taková, že zobrazování sexu a nahých lidí tu bylo vždy, nejedná se pouze o dnešní videomateriály. Samozřejmě morální přísnost a náhled na sexualitu se ve společnosti proměňoval.

Další úkol k zamyšlení jsou odpovědi na otázku „proč lidé sledují pornografii“. Lze psát obecně, ale doporučuji i specifikovat na děti, dospívající a dospělé, každá skupina může mít jiný důvod, jinou motivaci. Odpovědi v prezentaci jsou souhrnem několika výzkumů.

„Co je na sledování porna problematického?“ je další úkol, jeden z prioritních. Pracovat lze opět několika způsoby, já klasicky nechal pracovat studenty ve dvojicích, své odpovědi zapisovali na papír. Poté, co měli napsané odpovědi, jsem studenty vyvolával, bavili jsme se o odpovědích a následně jsme je reflektovali s výsledky výzkumů zobrazených v prezentaci.

V některém z těchto míst lze použít i příběhy z metodiky od Konsentu, které jsou přiložené ve Word souboru. Jedná se o tři krátké příběhy, v kterých jsou postavy ovlivněné pornografií, studenti mají odpovídat na několik otázek. Osobně jsem rozdal vždy jeden příběh do dvojice, tři dvojice měly tři rozdílné příběhy. Následně jsme si příběhy společně projeli celá třída.

Druhé podstatné cvičení je probrání rozdílu mezi pornografií a reálným sexem. Opět mohou studenti a studentky pracovat ve dvojicích, psát na papír a společně diskutovat nad odpověďmi. Pomoc může i bývalá česká pornoherečka Tarra White, respektive rozhovor s ní, který jsme si pouštěli (ne celý; pouze deset až patnáct minut) a odkaz najdete v prezentaci. Odpovědi jsou rozdělené do tří částí, které by se daly nazvat „porno je film“, „ženský orgasmus a potěšení“ a „chybějící konsent“. Mezi tématy, které studenti požadovali v úvodním dotazníku při výběru témat, byl zmíněný a lajkovaný i „klitoris“, proto se mu a ženskému orgasmu část prezentace věnuje. Lze například pustit i díl nového dokumentárního seriálu České televize s názvem „Kronika orgasmu“, kde se první díl věnuje právě výzkumu ženského orgasmu.

Materiály lze stáhnout zde. (Prezentaci jsem musel přejmenovat, protože byl soubor zařazen vážně do kategorie pornografie a šlo se k němu hůře dostat, proto současný nesmyslný název.)

Finanční gramotnost – tipy, cvičení, prezentace

Letos v září jsme se sešli s „novými“ studenty na dvouletém semináři společenských věd a stejně jako v předchozích letech jsem jim dal dvě možnosti. První je probírat maturitní otázky, druhá je studentská nominace a volba témat. K mému překvapení (už jsem si zvykl, že studenti volí bezpečnou jistotu přípravy na maturitní zkoušení) velká většina rozhodla pro druhou možnost. Téma, které mělo suverénně nejvíce hlasů, byla finanční gramotnost.

Materiály, které jsou zveřejněny v následujícím textu a které jsou ke stažení dostupné na jeho úplném konci, posloužily přibližně na sedm dvouhodinových seminářů (je tam i závěrečný test, hodnocení, zpětná vazba apod., takže reálně obsah zabírá méně času). Neslouží jako jeden jediný návod, jak „správně“ učit finanční gramotnost, ale spíš jako možná inspirace, kde si každý může vzít něco pro své potřeby, budu rád, když využijete i jen jedno cvičení z několika níže popsaných.

Materiály řeší několik základních otázek a témat:

           – co je finanční gramotnost a proč je důležitá?

           – Osobní rozpočet,

           – banky a jejich produkty,

           – investování,

           – ekonomické krize,

           – podnikání.

1. Studentům jsem na začátek pustil Obzor od Filipa Horkého z jeho časů práce pro Seznam zprávy, kdy představuje příběhy tři chudých lidí. I na jejich případě lze podle mě probrat, proč je téma důležité; v druhé části videa se nachází výzkumy, které nám opět mohou odpovědět, proč je finanční gramotnost důležitá. Samozřejmě je zde nutná sebereflexe učitele a vyhodnocení okolností, jestli něco podobného pouštět. Pro mé studenty, z nichž většina prostě je relativně privilegovaná (z pohledu většího měřítka), to byl výstřel do jiné bubliny. Podle mě jim je dobré ukázat, jak vypadá reálná chudoba a co řeší jiní lidé. Ale samozřejmě pro jinou skupinu studentů to musí každý zvážit sám.

2. Malé cvičení jsem dal studentům i při probírání osobního rozpočtu. Pochopitelně šlo o to, aby se pokusili rozvrhnout svou hypotetickou útratu do škatulek a navrhli, kolik procent by mělo jít do jednotlivých škatulek. Samozřejmě studenti ještě něco takového nepotřebují, ale i tak mi přijde cvičení užitečné, jen se o tom bavit, reflektovat, diskutovat. Jedná se spíš o brainstorming a studentské prekoncepty, protože už něco určitě vědí, slyšeli či viděli. V prezentaci je i návrh, jak by rozložení výdajů mohlo vypadat. Diskusi lze vést i nad screenem tweetu, který se týká spoření, šetření.

3. Další část prezentace už se zaobírá klasickým tématem – bankami a jejich produkty. Začínáme hodnocením kontokorentu (lze změnit na kreditní karty), studenti probírají výhody a nevýhody (podobná práce probíhá ve dvojicích, malý papír, pár minut na vlastní práci studentů, poté si společně sdělujeme, co studenti vymysleli a hodnotíme to; stejným nebo podobným způsobem probíhají i další práce v tomto bloku). Lze jen v krátkosti porovnávat kreditní karty, kontokorent a debetní karty.

4. Následně jde prezentaci spíš po teorii, která se týká různých druhů úvěrů. Další zastávkou je až video, v kterém se baví Vojta Žižka se Standou Hruškou („Standashow“) o investování do nemovitostí a hypotékách, kdy Žižka je pro hypotéky a má jich několik, zatímco Hruška je velmi proti. Studenti následně mohou opět diskutovat, zpracovat pro a proti. Dobré je si najít on-line hypotéku, nechat si vypočítat splátky apod. a ukázat to studentům, aby měli přehled o tom, co hypotéka reálně znamená pro život. Video najdete zde.

5. Přes exekuce, osobní bankrot a pojištění popojedeme k dalšímu cvičení, kterým je řešení, jaký je rozdíl mezi spořením a investicí. Po zjištění jsem dal studentům větší a časově náročnější cvičení, kterým bylo ve dvojici si najít hlavní bankovní produkty, napsat jejich vlastní vysvětlení a ke každému projektu opět napsat podle studentů hlavní pozitiva a negativa. Jednalo se o následující bankovní produkty: stavební spoření, spořící účet, termínovaný vklad, podílové fondy a penzijní připojištění. Studentům necháme na práci dvacet minut, klidně i více, pokud potřebují. Následně můžeme jet podle prezentace, probírat jednotlivé produkty, kdy studenti produkt vysvětlí, řeknou výhody a nevýhody a lze je zkontrolovat s prezentací, kde jsou produkty zpracované.

6. Další hodiny (či kdykoliv později) je užitečné jmenované produkty opět připomenout a nechat je studenty řadit podle vybraných měřítek a kritérií. Studenti sami si mohou kritéria vymyslet, přijít na ně sami, nebo můžeme zadat likviditu, výnos či rizikovost. Stačí zpracovat do jednoduché tabulky.

7. Podobně lze probírat i investování do akcií a dluhopisů. Téma pro studenty zajímavé, omezil jsem zápisky a probírali jsme reálně věci. V prezentaci jsou obrázky sloužící vysvětlení shortování akcií, „margin of safety“, ale například i co to je broker. Hlavní pointou je ale odpověď na otázky, co ovlivňuje ceny akcií a kdy akcie koupit. Cvičením je právě kvůli tomu příběh tří žen, které mají tři možné investiční strategie. Texty příběhů žen jsou velmi krátké, ale v angličtině.

8. Ekonomické krize nerozebírám do detailů prostřednictvím výkladu, ale nechám práci na studentech, jejich práci následně společně zhodnotíme. Jak na to? Pořad „Slavné dny“ přináší na dvě největší ekonomické krize (1929 a 2008) krátká videa. Obě videa jsem pustil a vždy po puštění mi je studenti krátce a jednoduše vysvětlili, přičemž cílem je kontrola, jestli studenti téma pochopili. Bez pochopení by těžko mohli dále pracovat. Po přehrání dvou videí a kontrole pochopení následuje hlavní část – studenti mají obě krize porovnat. Způsob práce záleží na vás, jednoduchým způsobem je klasická tabulka, pěknou cestu nabízí i Vennův diagram. Poslední fází je čtení studentských prací, jejich hodnocení, reflexe.

9. „Kapitola“ podnikání je zaměřeno na studenty, řešíme tedy především jak začít podnikat jako student. Nutností je projet formulář („Jednotný registrační formulář“). Podle mě nemá smysl formulář vážně vyplňovat, ale projet ho, jednotlivé části si společné vysvětlit, zkontrolovat, jestli studenti všemu rozumí, to je podle mě podstatné. Hlavním cvičením je porovnání zaměstnance a podnikatele – opět studenti pracují samostatně, udělají si tabulku, pak vše sdílíme, upravujeme, komentujeme, doplňujeme. Ještě koukáme na video o asynchronních příležitostech od Petra Máry.

10. K dispozici dávám i závěrečný test a opakování („suché“ opakování, protože látky je hodně, v plné verzi jsme dělali finanční gramotnost dva měsíce a hlavní účel je připravit se na test; opět jsme zde pracovali stejně jako v předchozích cvičeních – dvojice pracují, vyplňují, pak kontrolujeme).

Materiály ke stažení najdete zde.

Slido

Ještě před začátkem školního roku, než přijdou každodenní starosti a vše tak nějak splyne, čímž se může snížit pravděpodobnost inovace, bych se chtěl podělit o inspiraci. Veškerý kredit jde studentkám a studentům ze spolku Stužák, kteří pořádají vzdělávací workshopy pro žáky středních a základních škol. Jeden z těchto workshopů jsem absolvoval na vynikajícím Festivalu mediálního vzdělávání a základní nápad a aplikaci bych chtěl poslat dál.

Jedná se o web Slido. Slido nabízí klasické věci jako kvíz, hlasování apod. (v aplikace najdete pod „Live Polls“), což ale nabízí i další aplikace, (pro mě) přidanou hodnotou Slido a důvodem k použití je další část, kterou bych hodně zjednodušeně popsal jako simulace sociální sítě (najdete jako „Audience“). Tuto část mimochodem i použít jednoduše pro kladení otázek.

Jako nejlepší mi přijde rozdělit třídu na několik skupin, každá ze skupin bude zastupovat určitou stranu, názor. Do skupiny stačí jeden mobil/tablet/notebook. Ze svého pohledu bude skupina do světa vysílat sdělení, které bude vidět na tabuli a bude tak dostupné všem (na tabuli/zdi sdílí svou obrazovku učitel; na obrazovce učitele se zobrazují příspěvky od všech skupin). Skupiny mohou zastupovat například různé vrstvy při řešení problémů, stavy při volbě krále, regiony při komunikaci s vládou, buňky při komunikaci s mozkem apod. Podobný princip jsem popisoval už při představování jiných metod. Po komunikaci by mohl přijít ještě nějaký závěr, například volba krále.

Poměrně těžce se mi vysvětlují výhody Slido a konkrétní příklady (ale myslím, že každý učitel dokáže vymyslet něco super do svého předmětu), ale z pohledu dovedností může jít o další posun. Skupinová práce, komunikace, jasné vyjadřování, vnímání různých perspektiv, řešení problémů, zkratkovité vyjadřování na sociálních sítích apod. V dějepise můžeme vnímat mimo jiné spolehlivost různých zdrojů.

O jeden stupeň výše je propojení s mediální výchovou. Můžeme si vzít aktuální výročí rozdělení Československa – jedna skupina reprezentuje českou stranu či přímo Klause, druhá strana slovenskou stranu nebo Mečiara; třetí stranou může být bulvár, čtvrtou veřejnoprávní médium, další možnosti jsou zahraniční média či tiskový mluvčí například německé vlády, tiskový mluvčí prezidenta Havla apod. Po základní části se Slido může přijít tisková konference, na které vystoupí strana česká a slovenská se svým prohlášením, novináři se jich budou ptát na otázky.

Pochopitelně se jedná o zpestření výuky, použiji ve výuce v jedné třídě jednou dvakrát za školní rok, pro mě ideální varianta na hodinu před prázdninami, na suplovanou hodinu.

Zvládnutí webu je poměrné jednoduché – stačí se přihlásit přes Google účet (pokud máte). Pak stačí jen „vytvořit Slido“, pojmenovat Slido, vybrat, co přesně chcete (kvíz? hlasování?), dát studentům kód k přihlášení a rozjet to. To je vše. Slido nabízí i krátkou „akademii“, kde se dá vše naučit, pochopit a zvládnout do naprostých detailů.

Tipy do mediální výchovy #6

Poslední díl tipů do mediální výchovy s dalšími aktivitami a prezentací, které už nemají jedno společné téma, ale pokud jedno téma vyčnívá, tak jim je práce novináře. Na zakončení mediální výchovy stále pracuji, stále nejsem spokojen, covid mi zkazil návštěvu skutečných novinářů, ale před covidem jsme navštívili regionální sídlo České televize a bylo to výborné. Do budoucna bych rád ještě tuto sérii doplnil dalšími tipy, cvičeními a prezentacemi, až je vyzkouším a osvědčí se mi.

Ještě bych chtěl zmínit, že od určitého bodu, kdy si na sebe zvykneme, mají za úkol vždy dvojice žáků přednést zprávy z minulého týdne, čtyři zprávy domácí a čtyři zahraničí. Jedná se o upravenou verzi přehledu týdne, kterou děláme pravidelně se staršími studenty, o čemž jsem už psal zde.

Prezentace a další materiály najdete zde:

https://ulozto.cz/tamhle/CrVTetdbEJ5m#!ZGH2MGR2Z2V4ATVlAzIzZmMvZmuxAJ01FxIuMRE2FSMLEQL3Aj==

Pokud byste chtěli blog podpořit, poděkovat za tvorbu, můžete poslat libovolnou částku na 184658703/0600.

Tipy do mediální výchovy #5

Tématem předposledního dílu tipů do mediální výchovy jsou sociální sítě. Níže uvedený odkaz obsahuje tři hlavní prezentace (sociální sítě obecně, Instagram, Facebook) a další tipy na videa, cvičení a materiály.

Prezentace a další materiály najdete zde:

Pokud byste chtěli blog podpořit, poděkovat za tvorbu, můžete poslat libovolnou částku na 184658703/0600.