Month: Duben 2023

Jak učit dějepis. Finální verze? II. 10+ metod

Posted on by tajnyucitel

Minulý týden jsem psal o „novém“ způsobu, jak nahlížet a učit dějepis. Dnes do teoretického modelu vložím praktickou pomocnou ruku – nabídku cvičení, metod. Připomínám, že informace jsou z knihy The Big Six, v které je prezentováno šest okruhů historického myšlení a práce.

1) EVIDENCE

Pramenům můžeme rozumět, jen pokud rozumíme, co se zrovna dělo ve společnosti. Co se dělo ve společnosti v době pořízení (například) fotografie? Jak nám kontext může pomoci pochopit, jaký byl život lidí na fotografii? Z toho, co víte o tehdejší době, jak asi lidé viděli onu konkrétní událost?

Autoři knihy The Big Six přichází s nápomocným systémem SOURCE, který má sloužit ke konsolidaci porozumění z daného pramene.

Source: odkud to pochází?

Objective: proč to bylo napsáno?

Usefulness: jak užitečné je to pro to, co potřebuješ?

Reliability: jak spolehlivé to je pro to, co potřebuješ?

Context: jak to, co víme, sedí na zdroj?

Evidence: jak můžeš použít tento zdroj jako důkaz?

Prakticky ve třídě lze analyzovat portrét, obraz, psaný dokument, rozhovor, soukromý majetek, artefakty, obrazy, lokace a spoustu dalšího. Zkoumat můžeme širší obrázek, hledat příběh, co se dělo například před pořízením fotky apod. Lze také odhalovat obraz krok za krokem, studenti se mohou ptát na otázky, předpovídat, co bude dál. Výsledným projektem může být tvorba „muzea“ (ve třídě).

2) CONTINUITY and CHANGE

Lze použít například následující metody: v Sequencing the Story of Work jde o spojování na první pohled nesouvisejících karet (obyčejné věci – nový zákon, lidé začínají pracovat). Karty rozdáme mezi studenty do skupin, jejichž úkol je seřadit karty chronologicky. Jako reflexi a kontrolu práce studentů můžeme napsat na tabuli časovou osu, kde studenti popisují změny, nezměněné věci, zlomové okamžiky.

Metoda History as a car trip je metaforou jízdy a ptá se, jaké faktory zrychlují nebo zpomalují jízdu, například hnutí za lidská práva. Co zpomalilo cestu k demokracii během trvání socialistického Československa? Co naopak cestu k demokracii urychlilo? Co nás řadilo do rychlejšího či pomalejšího jízdního pruhu?

3) CAUSE and CONSEQUENCE

Může být vhodné začít hodinu probíráním důsledků. Může to zapůsobit tak, že si studenti uvědomí důležitost tématu, že vzbudíme emoce, zájem.

Hlavním bodem jsou různá cvičení na příčiny a důsledky, nemusí se jednat o nic složitého. Jde o to se ptát na hlavní příčiny, na hlavní spouštěč událostí, na přispívající faktory a pídit se po odpovědi na otázku, kdy přesně začaly „problémy“. Stačí vytvořit jednoduchou tabulkou a dát do ní předcházející otázky.

Stejně lze pracovat s důsledky. Jaký byl okamžitý výsledek? Jaký byl dlouhodobý efekt? Jaký byl ve své době nepovšimnutý důsledek? Opět tabulka, diagram, lze pracovat různými způsoby.

Ale autoři knihy nabízejí i konkrétní metody. První z metod je Champlain and Change. Jde o práci s kartičkami. Studenty rozdělíme do malých skupin nebo dvojic. Na jednom druhu kartiček jsou příčiny (nebo akce, které vedly k příčinám), na druhém balíčku jsou důsledky příčin. Úkolem je kartičky spojit. Další možností je klasifikovat karty do kategorií, které samozřejmě budou různé, záleží na tématu. Klasicky můžeme dělit na krátkodobé vs dlouhodobé příčiny nebo důsledky, ale samozřejmě je nutné definovat, co znamená dlouhodobé a co krátkodobé.

Další extrémně jednoduchou metodou je Ranking. Úkolem je řadit například tři nejdůležitější důsledky nebo příčiny. A pochopitelně dodat vysvětlení, proč je x hlavní příčina y.

Weighing Causes od the…/doplníte krizi, válku, proces/ je grafické znázornění příčin, jejich propojení a hodnocení. Studenti dostanou papír, kde bude například dvanáct příčin. Lze rozstříhat na karty. Do středu (dalšího) papíru napíšeme jméno krize (války, procesu, události…) a následně se umísťují kartičky podle toho, jak studenti považují příčiny za důležité. Čím důležitější a relevantnější, tím víc uprostřed. Nerelevantní jdou mimo papír. A cvičení by mělo být doplněno i argumentací, obhájení pozic jednotlivých příčin. Cvičení na vyšší úrovni, dělal jsem zatím pouze na semináři, ale stojí za to.

Who or what makes historical change může být jen pětiminutovka, ale taky rozbuška pro diskusi a reflexi. Trojúhelník, kde každý vrchol má jiný význam – jeden vrchol představuje individualitu, druhý skupinu/y, třetí „sociální síly“. Otázkou je, kam studenti umístí své body, do jaké míry může za konkrétní událost jednotlivec, skupina lidí nebo velká sociální síla? Je vznik Československa více dílem Masaryka jako jednotlivce, skupiny lidí nebo obecně neviditelné masy lidí? Samozřejmě mohou studenti umístit jeden bod do celého trojúhelníku, ale podle mě není nic tak jednoznačného, takže doporučuji na každou stranu umístit bod, to znamená jeden bod mezi jednotlivec a skupina, jeden mezi skupina a sociální síla, jeden mezi sociální síla a jednotlivec. Vždy půjde o souboj. Například za vznik Československa může spíš jednotlivec než sociální skupina, proto umístím svůj bod spíš k vrcholu jednotlivec než sociální síla.

4) THE ETHICAL DIMENSION

Praktickou metodou zde může být návrh památníků a jiných památek, jinak se jedná o etické hodnocení, což je spíš pro diskusi, reflexi, nebo esej v psané podobě.

5) HISTORICAL SIGNIFICANCE

První metodou je Sketching significance, kde studenti dělají své vlastní rozhodnutí o tom, co je historicky významné pomocí zvažování kritérií, která jim pomáhají rozhodnout. Mohou řadit více témat podle historické důležitosti a argumentovat.

Klasikou může být „síň slávy“, návrhy na muzea apod.

Zajímavou metodou na posouzení historické významnosti je i Survival in a Hot Air Balloon. Lze jet v papírové podobě, ale stačí i ústní. V zadání se objeví x jmen historických postav (klidně ale může jít o objevy, události…), které spolu sdílí let horkovzdušným balónem. Všichni dohromady jsou ale těžší zátěží než balon snese a pokud nebude x postav vyhozeno, balón havaruje. Horkovzdušný balón tak představuje možnost argumentování o tom, která postava je důležitá a důležitější. Pokud je čas, lze vyhazovat jednu postavu za druhou.

Ranking Topics as the Textbook author je simulací, kdy student je slavný autor, který má napsat kapitolu knihy na téma x, vydavatelství má ale dluhy a nemůže si dovolit platit, tak poprosí o kratší texty jen o pěti nejvýznamnějších událostech či osobnostech. Úkolem studenta je výběr  pěti osobností/událostí a následně argumentovat, proč psát zrovna o nich.

6) HISTORICAL PERSPECTIVES

Poměrně jednoduchou metodou, alespoň na vysvětlení studentům, je Writing Historical Fiction. Jde o psaní například deníku nebo dopisu z pohledu určitého člověka, klidně filmový scénář. Vše může pomoct hlubšímu historickému porozumění.

Nejjednodušší formou je ale dobře se ptát. Porovnat dva zdroje. Jeden zdroj podporuje x, podporuje ho i druhý zdroj? V čem je zdroj A dál než zdroj B? V čem jsou zdroje v rozporu? V čem jsou odlišné obrázky?

Podpořit blog a odměnit mě jako autora můžete zde nebo pomocí QR kódů níže. Děkuji.

Jak učit dějepis. Finální verze? I.

Posted on by tajnyucitel

Již několikrát jsem měnil způsob, jakým se snažím vyučovat dějepis. Často jsem byl na něco zaměřen, měl jsem nějaký styl, učitelskou „ideologii“. Už to bude přibližně rok, kdy jsem opět zkoušel občas udělat něco jiného a tento nový systém bych chtěl dnes (a příště) popsat.

Proč mít ucelený systém, jakým učit dějepis, proč mít jasnou strukturu, cíle a koncept? Pro mě je to důležité, když trochu tápu, nevím, jak uchopit nové téma, nebo jak změnit téma, které už zpracované mám. V takové situaci mi pomůže říct si „dějepis učím takto“ a jen dosadím do svého systému téma.

V současnosti se zároveň prosazuje i „nový“ styl výuky dějepisu ve veřejném prostoru – pár zmínek v médiích, nová učebnice, webináře, školení. Objevují se různé škatulky, nejčastější mi přijde pravděpodobně „badatelský dějepis“.

Moje inspirace pochází z knihy „The Big Six: Historical Thinking Concepts“ (Peter Seixas a Tom Morton). The Big Six se věnuje (překvapivě) šesti okruhům, tématům. Dějepisné okruhy odpovídají na otázky, které nás dějepisáře vždy trápí a trápit budou. Zmíněnými otázkami pochopitelně jsou především výběr témat, které učit, a výběr faktů, kterým věnovat již tak omezený prostor ve výuce. Co mají studenti umět? Proč? To je věčný boj.

První z šesti okruhů z The Big Six je „historical significance“ (lze přeložit jako historický význam). Právě tady jde o výběr témat, těch je moc a učitel je odsouzen k výběru, protože vše nemůže zvládnout. Odpověď na tuto otázku má být, že máme vybírat témata, která jsou pro nás stále živá, která jsou aktuální, které lze propojit s dnešním světem.

Co je podstatné pro veřejnost se časem mění, zmínky a zájem o téma se liší a mění, což vyjadřuje flexibilní vztah mezi námi a minulostí. Zároveň se to liší ze skupiny na skupinu. Každý má jinou perspektivu. Proč autor zahrnuje x, ale ne y? Proč má někdo menší prostor? Čí hlas vůbec neslyšíme? Proč každý vypráví jinak?

Dalším bodem je „evidence“ (důkaz), kde jde o práci (především) s primárními zdroji. Studenti by měli hodnotit spolehlivost zdrojů, případně hledat spolehlivé zdroje; snažit se vybírat „správné“ informace, hledat pro ně kontext a interpretovat je. Argumentovat, potvrzovat či zamítat různá tvrzení.

Prvním krokem je všechno analyzovat, ptát se na otázky. Kdy to bylo napsáno? Kdo to napsal? Jaká byla pozice autora či autorky? Jaký byl názor autorky/autora na x? Proč psal/a zrovna o tomto? Cílem je „přečíst“ informace, které nejsou na stránkách přímo zobrazeny. Jedná se o trojúhelník, kde na jednom vrcholu jsou položeny dobré otázky, v druhém stojí analýza dostupných zdrojů a třetím je, že musíme vzít do naší úvahy kontext.

Zajímavý je i další koncept „continuity and change“ (kontinuita a změna), kde studenti mohou tvořit časové osy, řadit na ně události, které také mohou vybírat (či hledat pouze jejich omezený počet). Jde o sledování změn, ale zároveň i procesů, které se za danou dobu nezměnily. Změny můžeme i hodnotit. Byla změna k lepšímu? K horšímu? A pro koho?

Klíčové je zde opět klást správné otázky. Myslím, že v této části jsou jasné a jednoduché. Jak se x změnilo za tuto dobu? A v čem x naopak zůstalo stejné? Co bylo klíčovým bodem, po kterém se události změnily?

„Cause and consequence“ (příčina a následek) hledá klíčové činitele změn. Byl to člověk? Jakou hrál roli? Proč udělal(a) takové rozhodnutí? Co okolí? Nemůže za změnu spíš skupina lidí? Či dokonce tlak celé společnosti?

Jádrem dějin jsou lidi, protože se rozhodují, konají se záměrem; jediní přemýšlí o budoucnosti. Abychom ale mohli prozkoumat příčiny, nestačí jen znát motivaci aktéra, ale i širší okolnosti. Dějiny jsou tvořeny na určitém místě a v určitém čase, v určité kultuře, do kterých se člověk narodil a v které žil. Opět je podstatné klást správné otázky. Co leží za x? Jak x rozhodlo? Jak se x změnilo? Jak x změnilo y?

„Historical perspective“ (historická perspektiva) je zde proto, abychom vyřadili dnešní perspektivu, abychom nesoudili společnost v roce 1900 dnešními znalostmi. Ptáme se, čemu tehdy lidé věřili. Jde o sociální, kulturní, intelektuální a emocionální pozadí, které ale musí být založeno na důkazech. Pokus vidět události očima lidí, kteří je prožívali. Znamená to vidět všechny rozdíly, které tvořily jejich život, socioekonomické a politické rozdíly. Vyhnout se anachronismu a presentismu. Důležitý je kontext a perspektiva, úhel pohledu.

„The ethical dimension“ (etická dimenze) by mělo následovat, jak je z názvu pravděpodobně zřejmé, jde o náš soud. Může to znít zvláštně, ale cílem je nesoudit příliš přísně. Říct „ne“ černobílému vidění. Pokud soudíme přes dnešní pohled, zapomínáme reálnou (šedivou) lidskou zkušenost. Jsme zodpovědní za minulé zločiny? Dlužíme obětem a jejich dědicům? Měli bychom přijmout, že nemůžeme ovlivnit minulost a jít dál? Nebo bychom měli odpovědět, například prostřednictvím vlády?

Příští text bude vyloženě praktický, představím v něm metody, které lze použít do právě popsaného systému.

Podpořit blog a odměnit mě jako autora můžete zde nebo pomocí QR kódů níže. Děkuji.

Podpora

Posted on by tajnyucitel

Blog funguje již osmým rokem, to je pro mě hodně dlouhá doba. Myslím, že jsem si ani nedokázal představit, že budu tak dlouho učit, natož psát blog pro tisíce lidí. Za čtenost a podporu děkuji.

Je zde spoustu textů, spoustu myslím praktických informací, metod a doporučení. A to vše stálo a stojí spoustu času. Všechny texty byly bez nároků na odměnu a rád bych, aby blog byl nadále dostupný všem zdarma. Ale doba se mění, placený obsah začíná být víc a víc normalizovaný. Proto bych vás chtěl touto cestou požádat alespoň o zvážení finanční podpory mě a blogu.

Finance by byly využity pro můj další rozvoj, stejně tak blogu. Například bych si rád zaplatil „lepší“ verzi blogu (WordPressu), kde by se nezobrazovaly reklamy. Nejlepší vzdělávací akce pro mě jsou v létě, jsou několikadenní a minimálně hotel něco stojí. Škola mi podobné akce v minulosti neplatila a neočekávám, že by se to změnilo. Nedávno jsem nemohl na fantasticky vypadající vzdělávací akci v Litomyšli, protože pro školu to bylo moc drahé. To vše bych mohl s podporou změnit. A vzdělávací akce samozřejmě mohou pomoct dalšímu obsahu blogu. A pochopitelně nejvíc ze všeho by vaše finanční podpora byla motivace do další práce a především ocenění práce minulé.

Už u posledního textu se objevila věta s prosbou o podporu a QR kód, přidal jsem to i pod některé další čtené texty. A stejná možnost bude i pod všemi dalšími texty.

Podpořit blog a odměnit mě jako autora můžete zde nebo pomocí QR kódů níže. Děkuji.

Jeopardy (Riskuj) – soutěž do každého předmětu

Posted on by tajnyucitel

Po dlouhých letech jsem se vrátil k internetové stránce JeopardyLabs, kterou jsem sice již dříve zmiňoval (v jednom odstavci), ale dnes bych se chtěl trochu rozepsat.

JeopardyLabs je prakticky šablona na internetu, do které můžete vložit kategorie („Ekonomie – Politologie – Dějiny 20. století“), pod kategorie soutěžní otázky a můžete hrát „Riskuj“. Soutěž Riskuj pravděpodobně všichni znají, ale pro jistotu připomenu, že se jednalo o televizní vědomostní soutěž, v které v úvodní části soutěžili tři jedinci, vybírali si kategorii („Ekonomie“), za kolik bodů („Ekonomie za 300“), následně moderátor přečetl otázku a soutěžící odpověděl. Pokud správně, body se mu přičetly, pokud špatně, body se odečetly. V zahraničí existuje hodně podobná soutěž, právě s názvem Jeopardy, která ale má jedno odlišné pravidlo – odpovídá se otázkou (a moderátor naopak začíná odpovědí, řešením; neptá se tedy, jaké je hlavní město České republiky, ale řekne jen Praha a úkol soutěžících je odpověď formou otázky).

Jak vše vypadá, si můžete prohlédnout na jednom z mých Jeopardy, stačí nastavit počet týmů a kliknout na „Start“:

https://jeopardylabs.com/play/studen-vlka-3

Jak něco podobného vytvořit? Je to poměrně jednoduché, ale pár minut to zabere. Stačí jít na stránku jeopardylabs.com a následně si vybrat, jestli chcete nový materiál vytvořit nebo hledat mezi již vytvořenými. Pokud zvolíte „vytvořit“, můžete si svou hru zaheslovat, ale nutné to není. Pak už jen píšete, nejdříve pojmenujete kategorie a pak píšete otázky nebo pojmy a odpovědi. A pokud chcete šetřit čas, odpovědi ani psát nemusíte. V nejhospodárnějším režimu z pohledu času, pokud budete hrát vážně Jeopardy, naházíte do šablony jen 25 pojmů. Můžete přidávat řádky i sloupce. Na závěr uložit a je hotovo („save and finish“). Cvičení můžete používat buď přes odkaz, který si někam překopírujete, nebo dokonce můžete celé cvičení stáhnout a využívat i v situacích, kdy není k dispozici internet.

Před samotným hraním se studenty musíte udělat několik rozhodnutí. Budete odčítat body za špatné odpovědi? Co se stane, pokud jeden tým neodpoví? Bude se otázka předávat na další skupinu? Podstatnou otázkou je samozřejmě i „jak hrát“, například kolik týmů a jakým systémem. Jeopardy jsem odložil právě kvůli tomuto, ale znovu jsem začal používat na semináři, kde mám patnáct lidí a tam je to poměrně jednoduché, hráli jsme po řadách, v každé řadě bylo vždy pět lidí. Stejným způsobem jde samozřejmě hrát i s vyšším počtem studentů, ale ve třiceti už je otázkou, kdo bude vybírat kategorii a kdo bude odpovídat, v takovém případě jsem vždy vybíral já, kdo bude vybírat téma a počet bodů, a odpovídat mohli lidé kolem toho člověka (vedle, před a za).

Jako obvykle při podobných hrách – obsah mohou vyrábět studenti. Příklad, Jeopardy na studenou válku poskytnutý výše, vytvářeli právě mí studenti. Opakují tak hned dvakrát, nejdříve pří výrobě cvičení, následně při soutěži.

Podpořit blog a odměnit mě jako autora můžete zde nebo pomocí QR kódů níže. Děkuji.