Holocaust ve výuce

Zadání:

Místo testu na téma Holocaust napsat příběh na stejné téma. Malé dějiny na pozadí velkých dějin. Smyšlený příběh, který ale bude mít reálné pozadí. Psát během přibližně dvaceti pěti minut o hodině. Některé žákyně si text vzaly domů, protože to chtěly mít na úrovni. To jsem povolil, protože přece nebudu bránit snaze a vlastní iniciativě.

Téma jsme probírali snad pět hodin. První dvě hodiny jen obrázky, které zobrazovaly cestu lidí od nástupu Hitlera k moci až do plynové komory. Další hodiny kontext – jména zodpovědných, co je Holocaust, proč se to nazývá Holocaust, jaký je rozdíl mezi Holocaustem a genocidou. Dále popírání Holocaustu, Spravedlivé mezi národy. Dostalo se i na filmová doporučení.

O co jde v tomhle textu:

V únoru jsem napsal na sociální sítě, že jsme místo testu psali příběh. A že jsem právě četl to nejhorší z lidstva, ale to nejlepší z práce mých žáků. Pár lidí si chtělo text přečíst a zajímali je detaily. Onen vybraný příběh je hlavní část tohoto příspěvku. Autorka k jeho zveřejnění dala svolení. Berte na vědomí několik věcí, prosím. Je to pořád práce žákyně základní školy. Sama žákyně text označila jako „kýč“. Zveřejněno je tak, jak bylo napsáno, neopravoval jsem žádné chyby.

—————————————————————————————————————–

Stál jsem tam a mlčel

10.den

Už 8 dní jsem je neviděl. 8 dní – nikdy jsem od nich nebyl takhle dlouho. Chci vědět, jak se mým holčičkám vede. Chci si s nimi promluvit a sevřít je v obětí a už nikdy nepustit. První dva dny, když jsme do tohohle místa hrůzy přijeli, jsme jen seděli a čekali. Ve vlaku Avi brečela a Salome ji držela za ruku. Nebyl to ani tak projev lásky nebo útěchy, spíše strachu, že Avi v tom chumlu lidí ztratíme. Salome ji držela tak pevně, až si Avi chvilkami stěžovala, že ji to bolí. Salome však stisk nepovolila.

Už přes týden jsem se neumyl a soudě podle okolí nejsem sám. Pořád nám jen něco slibují: „Zítra už dostanete své kufry. Čekáme jen na rozřazení.“ Nebo „Večer už se půjdete umýt, pokud opraví vodu“. Někdy pár lidí taky jen tak zmizí a nikdo neví kam. Asi se vrátím domů. Kam jinam, ne? Šťastlivci.

16.den

Kaše. Už zase kaše. S každou další lžicí je mi hůř a hůř, ale jíst musím. Všichni začínáme mít podezření, že ti lidé, co mizí, se nevracejí domů. A proto musím jíst a snažit se. Musím totiž odsud moje holčičky dostat. Za každou cenu. Nedovolím, aby se jim něco stalo.

Z mého myšlení mě vytrhne mužský hlas. Zvednu hlavu a pohlédnu na majitele toho hlasu – Abraham. Sedíme naproti sobě při obědě a je jeden z mála lidí s kterými jsem tu zatím mluvil. „Hej. Pst!“, snaží se přilákat mojí pozornost. „Měl bych pro tebe práci. Nabídl mi ji tchán mého kamaráda z domova.“ Šeptá. Takhle on vždycky mluví. Nikdy mi neřekl odkud je. Říká pouze: „Domov, domov.“Mohl bych to jít dělat sám, ale vím, že ty si kvůli dcerkám potřebuješ přilepšit, tak to nabízím tobě.“ Šeptá čím dál tím tišeji, že ho skoro neslyším. „A proč by jsi to dělal?“, ptám se udiveně. Většina lidí tady se stará jako sobecká zvířata, která chtějí jenom přežít. A já jim to nevyčítám. „Jak jsem řekl. Pomůže ti to s tvými dcerami. Já už nemám, kromě sebe, pro koho bych to dělal a tak to nechám někomu, kdo to více potřebuje“, řekne a já žasnu. Kolem sebe vidím spoustu lidí, ale tady přede mnou sedí poslední živý člověk na kilometry daleko. „Tak já to beru. O co by šlo?“ vyhrknu.

17.den

7316?“ poklepe mi někdo na rameno. Položím lžíci plnou kaše a otočím se. Za mnou stojí upravený muž v uniformě, v ruce má zbraň. Vystrašeně se otočím na Abrahama a ten jen s klidem kývne. Z toho nabudu dojmu, že ví, o co jde. „Ano, to jsem já.“, řeknu a snažím se znít snad co nejvíce sebejistě. „Půjdete se mnou.“, oznámí. Vstanu a on mě chytne za paži a vede mě neznámo kam. Vyjdeme z haly a projdeme přes dvůr. Blížíme se k velké budově. Nemá skoro žádná okna, ale zato velký komín a čím blíže, tím více cítím ten puch. Není to smrad nemytých těl, který je zde na denním pořádku. Ne, tenhle je jiný. Smrad, z kterého máte spíše husí kůži než pocit „blížících se zvratků“, jak by řekl Abraham. „Tak jsme tady“, řekne a otevře dveře.

Všechno mi řekl. Je to šílené. Zvrácené. Tolik lidí, za kterými zavřu nadobro dveře. „Teď půjdete za švadlenami. Dají vám nějaké lepší oblečení. Nemůžete chodit v tomhle“, pohlédne na mě zhnuseně a uchechtne se. Jako by mi chtěl připomenout, že pořád patřím mezi špínu. A já si tak připadám. Připadám si ještě horší než jsem na tu práci kývnul.

Zavede mě za švadlenami. Pohled na místnost plnou žen mě rozhodí. Kdy naposled jsem viděl nějakou ženu? Týden? Dva? „Tati? Jsi to ty?“, ozve se. Němcův tlak na mé paži zesílí. Otočím se a konečně ji spatřím – Salome. Moje holčička žije. „Salome!“, vykřiknu a pokusím se za ní běžet. Jenže Němec mě drží silně a nevypadá, že by mě hodlal pustit. Nechá nás však si spolu rychle promluvit. Moc toho spolu nestihneme probrat, ale stihnu zjistit, že Avi je také v pořádku. A pak už mě Němec táhne pryč. Vrazí mi do ruky pruhovaný mundur a řekne: „Tohle si oblečte a zítra se pro vás ráno přijdeme.“ Ten večer jsem usínal lépe než obvykle.

31.den

Klap a dveře se zavřou. Klap a tisíce lidí mrtvých. Klap a moje svědomí mizí. „Pomoc! Pomozte nám!“, křičí, ale já je neslyším. Mým jediným úkolem je držet dveře. Stojí to za to. Salome s Avi tajně vídám jednou za dva týdny a stojí to za to. Jednou jsem řekl, že pro ně udělám cokoli a to platí, ale dělám tohle spíše pro sebe nebo pro ně?

56.den

Cítil jsem dotek na své noze. „Hej! Vstávejte!“, šeptal kdosi. Otevřel jsem oči, ale v té tmě jsem nic neviděl. Neznámý mě vzal za ruku a vložil mi do dlaně zmuchlaný papír. „Tady máte. Přečtěte si to až budete sám.“ A pak najednou nebyl. Slyšel jsem pouze oddalující se kroky. Klap, klap, klap. V tom šeru jsem to nemohl přečíst, musel jsem počkat až do rána.

Tu noc jsem nespal. Čekal jsem do rána a když už bylo trošku vidět a všichni zatím spali, vytáhl jsem kousek zmuchlaného papíru a začal číst.

Tatínku, Avi má hlad. Předevčírem jí někdo v noci

ukradl misku. Prosím, pomoc. Zítra v noci.

Moje holčička. Moje malá holčička má hlad. A já jí musím pomoct. Otočil jsem a viděl Abrahama, který svíral svojí misku tak silně, že to vypadalo, jakoby měla každou chvílí prasknout. Neměl jsem na vybranou – dopis sice nebyl dopsaný, ale mohl jsem si domyslet, co se stane zítra v noci.

Den byl jako každý jiný. Kaše, zavírání dveří, kaše, zavírání dveří. Večer jsem počkal až všichni usnou. Abraham jakoby tušil mojí zradu a byl více výřečný než obvykle. Trvalo hodiny než domluvil a usnul. Musel jsem to udělat. Neměl jsem na vybranou. Vyrval jsem mu misku z rukou a strčil mu tam místo ní polínko, které jsem dnes ukradl u spalovny. O pár hodin později jsem opět slyšel kroky. V té tmě jsem ho neviděl, ale cítil jsem, že stojí blízko mě. „Tak co?“, zeptal se tišeji než včera. „Tady. Předejte to prosím Avi.“, podal jsem mu misku. Rychle ji čapl a utekl. Nevím, kdo to byl a jestli jí to předá, ale jinou možnost jsem neměl.

58.den

Abraham mě silně drží za ruku. Sípe a je ještě více pohublý než před pár dny. Myslím, že umírá. Snažím se přivolat pomoc, ale oni jako by byli spíše rádi a měli radost, že zmizí další lidský život. Leží na posteli, pokud se tomu tak dá říkat a zrychleně dýchá. A já tu jenom stojím a mlčím. On nic netuší. Netuší, že to já jsem vlastně jeho vrah. Pak se mi zadívá do očí a usměje se. A pak si jen tak umře.

83.den

Zahlédl jsem je v davu. Moje malá Avi žije. Poslední týdny jsem od nich nedostal žádnou zprávu. Bál jsem se, že ten cizinec misku nepředal a Avi to nezvládla, ale moje srdnatá dcerka to zvládla a přežila. Tedy zatím.

110.den

Ráno mě probudí paprsky slunce. Pokusím se zvednout, ale ze sevřené dlaně mi vypadne zmuchlaná koule z papíru. Všichni ostatní ještě spí. Papír se pokusím srovnat. Je to dopis. Písmo je rozmáchlé ale čitelné.

Salome je na tom zle. Už nešije a Němci jakoby

vytušili nevyhnutelné a zmenšili jí porce.

Moje Salome je na tom zle. Nevím, kdo dopis psal nebo mi ho donesl. To je v tuhle chvíli jedno. Co teď budu dělat?

113.den

Další!“, křičí Eugen – můj spolupracovník u dveří. On mluví a já zavírám. Poslední tělo v místnosti vynesu a hodím do spalovny. A pak už se hrnou. Hlouček lidí se rozejde do komory. Vevnitř je tolik lidí, že někteří musí těm druhým vylézt na záda. Slyším pláč a křik. Začnu zavírat dveře, ale ten křik, ten křik znám. Patří dívce. Znám jí, je to moje dcera. „Tati! Tatínku!“, škubnu hlavou. Snaží se za mnou tím davem prodrat a za sebou táhne malou Avi. „Zavřete! Zavřete ty dveře!“, zařve za mnou někdo německy. Pustím dveře a snažím se za nimi do toho chumle vběhnout. „Vytáhněte ho!“, chopí se mě dvě ruce a u hlavy cítím zbraň. „A teď půjdeš se mnou!“, zašeptá mi Němec do ucha. „Tati! Pomoc nám!“, ječí Avia, po tváři jí začnou téct slzy jako korále. Tlak zbraně u mojí hlavy neustával. Němec mě postavil před dveře a šeptá mi do ucha „Teď půjdeš a zavřeš ty dveře.“ Stojím tam a dívám se na svoje dcery stojící uvnitř toho zvířete. Z korálů slz jsou teď potoky. Co jsem to udělal. Všechno to bylo zbytečné – Abraham, ta miska i tohle všechno. Udělám krok ke dveřím a zavřu.

X.den

Jmenuji se Shirah Konezis. Je mi 43 let. Měřím 186 cm a vážím 89 kilo. Mám manželku Enezis a dvě nádherné dcery Salome a Avi. Jmenuji se Shirah Konezis. Jmenuji se Shirah. Mám dvě dcery a manželku.

Reklamy

Co kdyby Hitler vyhrál Druhou světovou válku?

Na začátku byl jeden tweet. „What if“, aneb Co kdyby. Vždycky říkám, že v dějepise se „na co kdyby nehraje“. Ale vyzkoušet jsem to musel.

WhatIf

To je výhoda Twitteru. Jaký si to uděláte, takový to máte. V neděli se mi na mém Twitteru objevila zajímavá myšlenka a po pár minutách přemyšlení jsem ji zařadil hned na první pondělní hodinu.

Co kdyby“ se rovná jakési alternativní historii. A alternativní historie zní v dnešní mediálně složité době jako něco špatného, ale vždy záleží, jak je metoda použita. Pokud je aplikována správně, má své výhody. Žáci musí přemýšlet velmi široce, v kontextu a především v rovině příčina – důsledek. A to znamená přemýšlet historicky. Přemýšlet nad tím, jestli se historie můžeme opakovat.

Nevýhody ale jsou také, proto je důležité tuto metodu nepoužívat plošně pro všechny třídy, ale jen pro vybrané třídy nebo ročníky. Hlavní nevýhoda je prostě taková, že některým žákům nemusí dojít, že se bavíme o imaginárních situacích, které se nestaly. Alespoň pokud se bavíme o učení na základní škole. Pořád si pamatuji, jak jsem žákům dával text s chybami, kde byly naprosté hlouposti. Žáci mi ale právě ony mnou vymyšlené věci dávali do testu.

Důležité je také vybrat správnou fiktivní situaci. V mém případě Druhou světovou válku. Z několika důvodů. Deváťáky mám inteligentní. Druhou světovou jsme zrovna probrali a všichni ji znali a vědí, že Německo ve skutečnosti prohrálo. Samozřejmě je to pro ně téma pořád zajímavé, protože nesledují televizi, kde běží každý den nějaké dokument o Hitlerovi, Válce nebo nacistickém Německu. A co si budeme říkat, nic jiného mě nenapadlo a vlastně ani v současnosti mě nic nenapadá, pokud vyloučím moderní dějiny dvacátého století.

Man-in-the-High-Castle

Výhoda otázky „Co kdyby Hitler vyhrál Druhou světovou válku“ je, že si s takovou myšlenkou už lidé pohrávali a minimálně seriál „The Man in the High Castle“ je zajímavý a i já jsem dvě ukázky zařadil do reflexe cvičení.

Jak jsem postupoval? Danou hodinu jsme klasicky probrali nové učivo, část Studené války. Poté jsem nechal zhruba dvacet minut na následující cvičení. Žákům jsem jednoduše položil otázku, rozdal papír a řekl, že mohou spolupracovat ve dvojici, pokud chtějí. Tentokrát se žáci usmívali, takže metoda i téma pro ně bylo zajímavé. Na zeď jsem pustil mapu světa z období právě probíhající Druhé světové války a oznámil jim, že Hitler právě získal i Sovětský svaz.

WhatIfMapa

Co se bude dít dál? Co Hitler a jeho armáda potřebuje dál? Kam půjde? Jak budou žít obyčejné občané? Co bude s Hitlerem?“ Postupně jsem se snažil dávat podobné nápovědy a stimulovat zaseklé žáky.

Níže se můžete podívat na pět ukázek, jak práce žáků dopadly. Pracovali zhruba pouze deset minut čistého času.

(Přepsáno tak, jak je na papíře od žáků. Někteří mají celé věty, někteří jen v bodech. Pokud jsou pravopisné chyby, opsáno i s chybami.)

1)

Nacistická Evropa, vraždění Židů

Amerika by použila atomovou bombu na Německo

Válka by pokračovala

Čína by se spojila s Amerikou a Británií proti Německu a Japonsku

Atentát na Hitlera

Nástupce Hitlera špatný vůdce

Amerika s Británií vyhrají

2)

Po úspěšných taženích Hitlera se to v Evropě na chvíli uklidnilo. Hitler verboval armádu i z jiných zemí, které neměli na výběr. Armáda stále rostla. Ve všech státech v Evropě se pracuje pro Hitlera. Hitler zaútočí na Afriku a celou vyhladí. Zakládá si tam kolonie. Z Afriky čerpá všechny zdroje. Prakticky celý svět ovládá Hitler. Lidé žijí ve strachu. Znovu se objevuje propaganda a vznikají filmy a knihy o skvělém Hitlerovi.

3)

Po Hitlerově smrti – byly by „demonstrace“ – státy by se chtěly oddělit od Německa

Německo by chtělo dobýt Ameriku – suroviny

Kdyby jeden stát udělal demonstraci – Německo pošle vojáky a tanky – ostatní státy by mohli pomoct – všechny státy – demonstrace proti Německu

Německo by se nemuselo ubránit – všechny státy by byli volné, vlastní zákony, vláda, armáda

4)

Hitler zlomí vůli nepřátel v Evropě, nabude velké síly a pravděpodobně dobije Ameriku – ve světě zavládne brutálně diskriminace, Hitlerův plán se naplní – přeživší budou pravděpodobně jen Arijci a otroci

Odpor Evropě vůči Hitlerovi, Amerika dostává info, šance výhry 50:50

Život za Hitlera – nacisti vládci světa

5)

Vše by bylo hlídané, nemohli by jsme se vyvíjet

Doba by šla pomalu, stále by byl přídělový systém a vše v Německu jak za války by pokračovalo, Hitler by chtěl ostatní státy, i Ameriku

Stavělo by se vše jak by se líbilo Hitlerovi, byla by vyhlazena celá židovská populace

Začali by válčit s Amerikou (která by na ně možná shodila atomovku)

Vše hlídané a cenzurované!

——-

Poté, co mi žáci práce odevzdali, jsme si pustili trailer na první sezónu seriálu „The Man in the High Castle“ a ještě první scénu z druhé sezóny stejného seriálu, kdy jedna z postav jde do školy v nacistické uniformě, celá třída odříkává slib Vůdci a v úplně závěru „zdraví“ obraz Hitlera.

Krátké pokračování a finální slovo se odehrálo na začátku další hodiny, kdy jsme si pár ukázek přečetli, zhodnotili a řešili nahlas a všichni společně, co by mohlo odehrát.

Myslím, že metoda splnila očekávání, žáci se rádi zapojili, všichni něco napsali a pokusili se něco vymýšlet. Často podle mého poměrně logicky a „správně“ odhadovali, co by se dít mohlo. Jedná se tedy o „klasickou moderní“ metodu, kdy není důležité nic memorovat, jen myslet, analyzovat, argumentovat. Není důvod, proč ji nepoužít i v dalších hodinách a s jinými žáky.

Pokud si dokážou představit cenzuru, manipulaci a propagandu, možná si ji budou více všímat i v našich dnešních životech.

Československo 1945-1989. Praktické tipy a cvičení II.

Hokejisté a politika

Některé politické procesy byly velmi široce medializovány, některé naopak měly veřejnosti uniknout. Přesně takový je případ hokejových mistrů světa. Ivan Biel natočil o politickém procesu s hokejisty dokument nazvaný Postavení mimo hru a k vidění je legálně na serveru jsns.cz, který nabízí i cvičení. Cvičení se většinou týkají obecně zneužití sportu nedemokratickými režimy a logickými otázkami, které by měly zaznít („Proč byl proces skrytý a nikdo o něm neměl vědět? Proč byli sportovci důležitý pro komunistický režim?“). Dokument má téměř hodinu, ale stačí pustit jen klíčovou úvodní část, což je i doporučené přímo na serveru.

JSNS

Měnová reforma z roku 1953

Měnová reforma, která udělala z lidí žebráky a vzala jim veškeré našetřené peníze. Ale pokud jste byl v této době ředitel státního podniku s obřími dluhy, měnová reforma pro vás byla záchranou, protože dluhy najednou zmizely.

Ještě den před reformou prezident Antonín Zápotocký prohlásil „měnová reforma nebude“. To, co přišlo, hádám, muselo vážně překvapit. V důsledku měnové reformy došlo k velkým demonstracím, které byly násilím potlačeny.

Jak toto opomenuté téma představit žákům? Jednoduše. Prostřednictvím příběhů. Každý žák dostane příběh rodiny, kde jsou uvedeny i různé částky financí, ať už v hotovosti nebo na vkladní knížce (nutné vysvětlit, co to je; studenti nemají absolutní tušení). Následně stačí napsat na tabuli kurzy, za které byly peníze směněny. Po chvíli si několik příběhů přečteme, poslechneme si výsledek (to je, kolik peněz měla rodina před a po měnové reformě) a můžeme spustit reflexi. Součástí reflexe by měly být i ceny po reformě. V průměru byly peníze před reformou vyměněny v kurzu 35:1, ale změny v obchodech na základní potraviny se pohybovaly v mnohem menším kurzu (5:1) a zde právě je ono ožebračení. Kilogram chlebu se změnil z 8 korun na 2,80 korun, kilo vepřového masa z 46 na 30 korun, například.

Pár příběhů, které používám:

Jsi z rodiny majitelů továren na textil, kterou vám komunisté zabavili. Tušili jste, že komunisté lžou a reforma bude, proto jste většinu peněz utratili za nábytek, potřeby do domácnosti, oblečení a auto. Na vkladní knížce vám zbylo 1500 korun. Kolik to bude po reformě?“

Jsi součástí pětičlenné dělnické rodiny. Žijete od výplaty do výplaty. V hotovosti máte 150 korun, našetřit v bance jste stihli 1300 korun. Kolik budete mít po reformě?“

Jsi součástí tříčlenné rodiny. Otec je v KSČ a tak ví dopředu o reformě. Za Prahou koupí pozemek, matce koupí auto a luxusní oblečení, tobě motorku. Na účtu ale stále zbyde 40 000 korun. Kolik budete mít po reformě?“

Jsi součástí tříčlenné rodiny. Otec pracuje v dolech, matka je sestřičkou v nemocnici. Oba pracují dvojité směny, aby co nejvíce našetřili na auto. V hotovosti máte 333 korun, na vkladní knížce 75 000 korun. Kolik budete mít po reformě?“

Propaganda a Milada Horáková

Milada Horáková – nacistům se jí zavraždit nepovedlo, československým komunistům už ano. Stejně jako kolektivizaci, i Miladě Horákové věnuji celou hodinu jako určitému symbolu.

Navodit atmosféru je vhodně prostřednictvím videa ze serveru stream.cz, určitě znáte jeden z jejich nejúspěšnějších pořadů Slavné dny. Jeden díl je věnován právě životu Miladě Horákové.

Žáci se z videa dozvědí základní informace (pokud je zatím neznali) a přecházíme k cvičení. Zaujaly mě dopisy celých škol a státních firem s podpisy žáků a zaměstnanců, kteří prosili státní aparát, aby tuto „zrádkyni“ popravili. Jak se TOHLE komunistům povedlo? Co to bylo sakra za dobu, když lidé žádají pro někoho trest smrti a jsou ochotně masově psát státu? Chápu, že někteří se jen podepsali a že chtěli trest, ale psát dopis, aby někoho stát zabil? Pro mě samozřejmě nepochopitelné, nežil jsem tehdy. Ale můžeme zkusit žákům tehdejší dobu přiblížit a to právě na příkladu manipulace a komunistické propagandy v období brutální první poloviny padesátých let.

Horáková

Následující cvičení dělají moji žáci ve dvojicích. Dopředu je upozorním, že jde asi o nejtěžší cvičení za celé roky v dějepisných hodinách. Na jednom papíře jsou techniky komunistické propagandy a na druhém papíře je zkrácená verze textu z Rudého práva o procesu s Horákovou. Úkol je jednoduchý na vysvětlení, ale těžší na provedení. Cílem pro žáky je číslo techniky z prvního papíru napsat do textu na druhém papíře. Najdou větu, jejíž cílem je vyvolat v čtenáři strach o svoje živobytí? Větu podtrhnou a napíšou k ní číslo označující techniku „Vyvolání strachu“. Toť vše. Samozřejmě žáky je nutné trochu popostrčit, obejít je, poradit, motivovat. Pokud budou mít například patnáct vět označených „správně“ (co je správně, určí učitel, proto uvozovky), mají splněno. Samozřejmostí je kontrola, reflexe.

Horáková12

Text se jmenuje „Hněv pracujících“ a najdete ho, stejně jako Techniky propagandy, na serveru jsns.cz

Horáková1

Srpnová okupace

Zde nic speciálního, vždycky jsem měl a stále mám pocit, že žáci musí vidět obrázky. Jednoduše si pouštíme obrázky, já komentuju fotografie, po žácích pak chci komentovat karikatury či různé „vtipné“ obrázky na toto téma.

Obrázky nabízí i jeden z videoklipů na serveru Youtube, a jelikož v pozadí hraje Karel Kryl, je to vždy silný zážitek. Pro mě. Ale žáky vždy upozorňuji, že se jim pravděpodobně Krylův zpěv nebude líbit a prosím je, ať to neřeší, že to vůbec není důležité. Konkrétní video najdete zde. Po klipu následně společně rozebíráme text písně („beránka vlku se zachtělo„; „tato noc nebude krátká„….).

Doporučuji i videa týkající se hokejového mistrovství světa, kde jsme několik měsíců po okupaci porazili stát, který nám přijel poskytnout „bratrskou pomoc“. A to hned dvakrát. „Vy nám tanky, my vám branky.

Rozhodování za Normalizace

U následujícího cvičení záleží, jaké máte ve třídě žáky, protože ne se všemi to má smysl. Jedná se o určité reálné situace, v kterých se žáci ocitli v průběhu Normalizace a mají zkusit odpovědět. Z mých zkušeností se překvapivé žáci chovají „normálně“, což znamená, že si příliš na hrdiny nehrají. Cvičení lze dělat písemně nebo jednoduše vyvoláváním žáků, hlasováním. Možné je také situace vytisknout pro žáky nebo je nechat prostřednictvím projektoru „vyslat“ na zeď. Úkolem žáků je tedy rozhodnout se v situaci a zkusit zdůvodnit proč.

Cvičení se snaží přiblížit skutečný tehdejší život, vtáhnout žáky do děje, který nebyl a není jen o vrcholných politicích a mezinárodním dění.

Pár příkladů (pochopitelně každý si může vymyslet své, čím víc reálná situace bude, tím lépe; proto může být výhodné poradit se s lidmi, kteří podobné situaci zažili a řešili):

Tvoji příbuzní emigrovali do ciziny. Pokud se jich veřejně zřekneš, uchráníš se řady problémů. Jak se rozhodneš?“

Víš, že se v pohraničí dá snadno přijít k majetku po odsunutých Němcích. Pokud vstoupíš do KSČ, nabízejí ti tam celý dům a práci. Jak se rozhodneš?“

Pokud chceš nadále pracovat jako literární kritik, měl(a) bys sepsat pozitivní kritiku na román Rudá záře nad Kladnem, i když víš, že je to literární brak. Jak se rozhodneš?“

Jsi učitel(ka) dějepisu. V hodině se tě jeden žák ptá, zda je pravda, že v srpnu 1968 nás přijela okupovat sovětská vojska. Řekneš mu pravdu? Jak se rozhodneš?“

Při zahraniční cestě se ti nabídla možnost zůstat v emigraci. Nemáš rodinu ani děti, ve své vlasti bys však nechal(a) své rodiče, které možná už nikdy neuvidíš, a samozřejmě svůj majetek a práci. Jak se rozhodneš?“

V práci ti nabídli příležitost vycestovat na konferenci do Německé spolkové republiky. Kolega ti den před cestou dá strojopis s prosbou, zda bys jej nezkusil(a) provést přes hranice. V případě, že ti strojopis na hranicích zabaví, hrozí ti vězení, nebo budeš muset podepsat spolupráci v StB. Jak se rozhodneš?“

Soudružka z kádrového oddělení tě požádá, jestli bys jí jednou za měsíc nesepsal(a) stručné hlášení o jednom tvém podřízeném (co dělá, s kým telefonuje apod.). Jak se rozhodneš?“

Za komunistů bylo všechno levnější“

Další věc, s kterou je potřeba se vyrovnat. Starší lidé porovnávají dnešní ceny obyčejných potravin s cenami, kdy měla naše země jednu vládnoucí stranu. Proto absolutně jednoduché cvičení, které dělám i při probírání „První republiky“ (zde používám rok 1930) – stačí vzít ceny „dnes“ a ceny z minulosti a porovnat s průměrným platem v dnešní a tehdejší době. „Dnešní“ ceny zde uvedené nebudou, protože se pochopitelně neustále mění a průměrná mzda je každým rokem o několik stovek korun větší a to už určitou roli hrát může. Ceny z roku 1989 lze nalézt například ZDE, ale mě zajímají trochu starší ceny, třeba z roku 1973. Průměrná měsíční hrubá mzda byla tehdy 2164 korun (zdroj). Ceny potravin a surovin lze nalézt na obrázku nebo přímo u zdroje ZDE.

Ceny1973

Teď jen do jednoho sloupce dát ceny a mzdu tehdy a dnes a zeptat se na správnou otázku. „Za kolik průměrných měsíčních bylo možné koupit auto „tehdy“ a „dnes“? Kolik kilogramů chleba bylo možné za průměrný plat koupit v roce 1973 a v roce 2017? Kolik kilogramů masa bylo možné koupit za průměrný plat…“

CenyRepublika

Náhodou jsem našel i ceny britské u stejných surovin a ve stejném roce (1973), taky možné porovnat, pokud se k tomu dodá vysvětlení o ekonomických rozdílech obou zemí.

MEV51fe68_tabulka2

Václav Havel

Kdysi jsem si o něm, stejně jako o Masarykovi, myslel jen „ve správný čas na správném místě“. Miloš Zeman však nastavil takové zrcadlo, že jsem si začal prvních dvou zmíněných pánů více vážit.

Václav Havel se samozřejmě probírá už na úplném konci školního roku, zápis se už někomu psát nechce, prázdniny jsou doslova za okny. Proto využívám na organizaci jednoduchou metodu – pustím žákům píseň „Havel v kostce“, rozdám jim nakopírovaný text stejné písně a jejich úkol je udělat Havlovi strukturovaný životopis. Opět lze pracovat ve dvojicích, ve skupinách nebo individuálně.

Píseň lze nalézt zde.

Československo 1945-1989. Praktické tipy a cvičení I.

Tož demokracii bychom už měli, teď ještě nějaké ty demokraty.“


V poslední době se můžeme hodně podivovat a rozčilovat nad politickou situací naší země (zvolený manipulátor za prezidenta země, premiérem zloděj a agent StB, silná strana SPD, jejíž zakladatel jen vydělává na tom, že říká to, co lidé chtějí slyšet – v současnosti tedy zbrojí proti migrantům, i když si můžete najít, jak před léty chválil na svém facebooku muslimy a mešitu v Londýně nebo uváděl soutěž miss, v které soutěžily pouze cizinky), ale pravdou je, že všichni jmenovaní byli zvoleni a volby byly svobodné. Je to jen důsledek. A je to mimo jiné i důsledek špatného vzdělávání.

Lidé si nejsou ochotni, nebo schopni, dohledat další informace, zkontrolovat si své politiky, prohlédnout manipulaci. Někde se začít musí, stejně jako kolibřík hasil požár a splnil svou část, chci si i já splnit svůj úkol a svých několik žáků každý rok učit o naší historii zodpovědně. Proto nabízím různá cvičení, tipy a triky, jak se pokusit vzdělat žáky na základní škole na téma komunismus v Československu. Komunismus a jeho historie v naší zemi plně ukazují spoustu jevů – slabost demokracie, manipulaci, sklony lidí, šedou zónu společnosti, neaktivitu lidí a co se stane, pokud aktivní nezačnou být a mnoho dalšího.

(Jak jsem již psal v jednom článku, úkolem učitele je podle mě hledat si správné zdroje, cvičení, metody a pak si je upravovat pro vlastní žáky do takové míry, aby to pro ně bylo zvládnutelné. Stejně to dělám já a stejným způsobem se snažím úspěšně fungující cvičení šířit dál. Některá cvičení jsou moje, některá patří jiným učitelům, některé zdroje patří Ústavu pro studium totalitních režimů, další webu Moderní dějiny. Snažím se uvádět zdroje tam, kde je to možné, ale bohužel všechny následující cvičení jsou už vyzkoušené a fungující, proto je používám a proto je šířím dál, ale taky to znamená, že mám problémy po pěti letech najít zdroje, kde jsem je našel. Všechny ale byly volně ke stažení.)

Záměrem cvičení není memorování a dokonalý přehled událostí rok po roce, ale získat přehled a pokusit se naučit některé dovednosti důležité pro praktický život (nebo si to tak alespoň namlouvám) – práce s textem, s informacemi na internetu, najít manipulaci v textu a videu, udělat rozhodnutí, zkusit pochopit jednání někoho.

Komunismus – teorie a realita („rovnost“ a šest miliónů mrtvých Ukrajinců)

JB43880a_1935

Úkolem a cílem následujících cvičení také není vysvětlovat, co komunismus je, protože žáci už by měli mít znalosti z prvního pololetí, kdy se probírá samotný komunismus a dějiny Sovětského svazu. Pro tuto fázi doporučuji pustit žákům část dokumentu „The Soviet Story“ o hladomoru na Ukrajině.

https://www.youtube.com/watch?v=yCaHt9iz5n4

Velmi brutální, ale velmi vypovídající. O síle videa stačí napsat jen to, že všichni žáci minimálně do konce školního roku dokážou vyprávět na toto téma, pokud jim řeknu klíčové slovo Ukrajina. Poté, co žákům video pustím, jim dám pracovní list s otázkami a na druhé polovině je obrázek (související s hladomorem na Ukrajině), ke kterému žáci mají vypracovat titulek a napsat krátký článek.

Úvod

Látku v deváté třídě se učíme následujícím způsobem – totalitní režimy, Československo, Druhá světová válka, Studená válka, komunistické Československo. Od prvního probírání komunismu (SSSR) uteče půl roku a žáci pochopitelně něco zapomněli. Proto je dobré si látku připomenout. To samozřejmě lze jakoukoliv metodou, užitečné může být jednoduše nechat si vysvětlit několik pojmů od žáků. Ale osobně doporučuji SWOT analýzu, o které si můžete detailně přečíst ZDE. Proč zrovna SWOT analýzu? Pro další průběh výuky a pro další cvičení bude užitečné znát, co se asi lidem mohlo tehdy na komunismu líbit, co pro ně bylo lákavé („silné stránky“), ale naopak i některé kritické věci („slabé stránky“), které mohou komunismus ohrozit do budoucna („hrozby“). Nebo naopak („příležitosti“), co může komunismus udělat, aby byl ještě lákavější a zůstal na věčné časy…

Práce s textem – Košický vládní program

Nudný, ale nutný. Nejde o čtení, ale o porozumění textu – tolik potřebné pro dnešní dobu a pro spoustu povolání. Přesně to vždycky musím vysvětlovat žákům, ale jednou za pololetí to chápou. V šesté třídě začínáme čtením z učebnice a následnými cvičení, v sedmé třídě trochu složitější texty a začínáme originálními historickými dokumenty. Tak pokračujeme až do deváté třídy (Fultonský projev, Deklarace nezávislosti…). Starším stačí ukázat, jak vypadají přijímací zkoušky z českého jazyka a můžeme se pustit do čtení. Nutností je nějaká odměna.

V případě dnešního tématu jde o text známý jako „Košický vládní program“, jehož originál má čtrnáct stránek. Je volně dostupný na internetu. Stačí přelouskat, vybrat to nejvhodnější či nejdůležitější a vymyslet si, jakým způsobem s textem pracovat. Abych zaměřil žáky na to nejdůležitější, dávám v tomto případě obyčejné otázky pod text, na které mají žáci najít odpověď. A napsat ji svými vlastními slovy, abych věděl, že to i chápou.

Předkládám svou vlastní upravenou verzi a otázky. Dlouhé, těžké, ale…

Po více než šesti letech cizácké poroby přišel čas, kdy nad naší těžce zkoušenou vlastí vzchází slunce svobody. Na své slavné vítězné cestě na západ osvobodila Rudá armáda první části Československé republiky. Tak bylo umožněno díky našemu velkému spojenci, Sovětskému svazu, že na osvobozené území se vrátil prezident republiky.

Nová vláda má býti vládou široké Národní fronty Čechů a Slováků a tvoří ji představitelé všech sociálních složek a politických směrů, které doma i za hranicemi vedly národně osvobozenecký zápas za svržení německé a maďarské tyranie. Nová vláda považuje za svůj úkol, aby po boku Sovětského svazu a ostatních spojenců dovedla tento zápas do konce, do úplného osvobození republiky.

S pomocí Sovětského svazu bude dovršeno osvobození Československé republiky, aby tak s jeho oporou byla navždy zajištěna její svoboda a bezpečnost a aby za všestranné součinnosti se Sovětským svazem byl národům Československa zabezpečen pokojný rozvoj a šťastná budoucnost.

Ve své domácí politice bude vláda vycházet ze základního článku československé ústavy, že lid je jediným zdrojem státní moci. Proto vláda bude budovati veškerý veřejný život na podkladě široce demokratickém, zabezpečí lidu všechna politická práva a povede neúprosný boj za vymýcení všech fašistických prvků.
Na rozdíl od dřívějšího byrokratického, lidu vzdáleného správního aparátu tvoří se v obcích, okresech a zemích, jakožto nové orgány státní a veřejné správy, lidem volené národní výbory. Tyto lidem volené, pod neustálou kontrolou lidu stojící a až na další lidem odvolatelné národní výbory budou v obvodu své působnosti spravovat všechny veřejné záležitosti.

Zaručeny budou plně ústavní svobody, zejména svoboda osobní, shromažďovací, spolčovací, projevu mínění slovem, tiskem i písmem, domovní, listovní tajemství, svoboda učení a svědomí a náboženského vyznáni.

Z občanů Československé republiky německé a maďarské národnosti, kteří měli československé státní občanství před Mnichovem 1938, bude státní občanství potvrzeno a návrat do republiky zajištěn u antinacistů a antifašistů, u těch, kteří vedli už před Mnichovem aktivní boj proti Henleinovi a proti maďarským stranám a za Československou republiku. U ostatních československých občanů německé a maďarské národnosti bude československé státní občanství zrušeno.

Odhodlána vykořenit fašismus politicky a morálně do všech důsledků, vyhlásí vláda zákaz všech fašistických stran a organizací a nedovolí obnovení v jakékoli formě těch politických stran, které se tak těžce provinily na zájmech národa a republiky (agrární strany, její odnože tzv. živnostenské strany, Národního sjednocení, jakož i těch stran, které v r. 1938 splynuly s ludovou stranou).

Ve smyslu dekretu prezidenta republiky o zabezpečení nerušeného chodu hospodářského života v době přechodné budou zajištěny a pod národní správu dány ihned majetky všeho druhu, pokud jsou v držbě, ve vlastnictví anebo ve správě: občanů nepřátelských států, zejména Německa a Maďarska; německých a maďarských občanů Československé republiky, kteří aktivně napomáhali rozbití a okupaci Československa.

1. Kdo byl naším hlavním spojencem během Druhé světové války a co bylo díky němu umožněno?

2. Jak vypadala nová československá vláda?

3. Co vše nám měl podle dokumentu Sovětský svaz zajistit?

4. Jaký byl základní článek československé ústavy?

5. Co to byly národní výbory?

6. Jaké svobody nová vláda zaručovala?

7. Co se dělo s českými občany německé národnosti a jejich majetkem?

8. Jaké politické strany byly zakázány?

9. Svými slovy (v bodech) vyjádři, jak vypadal program vlády po II.světové válce na základě tohoto dokumentu.

Test na počítači – poválečné Československo

Další důležitá dovednost – vyhledávání, třídění, porovnávání a zpracování informací z internetu. Dějepisná učebnice je zakázaná. V podmínkách naší školy musím vzít žáky do počítačové učebny, kde pracuje každý sám u svého počítače. Pravidla jsou jasná – žádné opisování a kopírování, vlastní slova. Kdo má hotovo, má volno. Žákům dávám známky, které mají stejnou váhu jako klasický test na opakování látky. Další hodinu vše kontrolujeme, zápisky žákům rozdávám už vytištěné.

Celý „test“ se týká období několika měsíců po Druhé světové válce a našeho příklonu k Sovětskému svazu a jeho vraždící ideologii. Přikládám opět otázky, některé jsou přímo primitivní, některé složitější na formulaci a některé lze nalézt jen „mezi řádky“:

Benešovy dekrety

1) Co jsou Benešovy dekrety?

2) Proč je Beneš vydával?

3) Kolik dekretů bylo?

4) Vyjmenuj pět libovolných Benešových dekretů.

Volby 1946

1) Jaké byly výsledky voleb?

2) Proč /díky čemu/ vyhrála vítězná strana?

3) Kdo se stal novým premiérem?

4) Co to byly volební bílé lístky?

Co byla „Krčmaňská aféra“?

Prohraný únor 1948

Jednoduché cvičení. Žáci už znají kontext (konec války, odsun Němců, volby 1946…) a mají se zkusit vžít do role komunistů (i když to není ani potřeba) a vybrat tři ministerstva, která jsou pro ně z nějakých důvodů důležitá, aby ve výsledku převzali celkovou moc ve státě. Cíl žáků je tedy vytvořit plán na vznik totalitního režimu, ale s tím, že cesta jde přes tři ministerstva, jejichž výběr musí pochopitelně odůvodnit.

Možné je pracovat ve skupinách, ve dvojicích, individuálně, kreslit myšlenkovou mapu a spoustu dalších metod zde lze také aplikovat.

MinisterstvaForumValka

(Roku 1946 vznikla dvě nová ministerstva – ministerstvo techniky a ministerstvo pro sjednocování zákonů.)

Řešením“ je ministerstvo vnitra (dohled nad policií, armádou…), ministerstvo zemědělství (rozdělovalo půdu po Němcích a samozřejmě jí nebudou rozdávat někomu, kdo není ve straně; tah, kterým se získává přízeň občanů) a tehdejší ministerstvo informací (kontrola novin, počínající cenzura). Alespoň takhle na to šli komunisté, když neměli obsazené všechny ministerstva.

Kolektivizace

Osobně vysvětluji na příkladu, kdy naše fiktivní vesnice složená z žáků odevzdává majetek do nově vzniklého JZD. Samozřejmě, každý má přidělen jiný majetek a hlavní otázkou je, kdo asi je spokojen a kdo je nespokojen nejvíce. Jak se asi cítí lidé, když jim je ukraden majetek, s kterým pak stejně jdou pracovat.

Ale hlavní cvičení týkající se Československa je spjato s Ústavem pro studium totalitních režimů a jejich vzdělávacím DVD Obrazy (z) kolektivizace. Toto DVD bylo zdarma odesláno na tisíce škol, proto je velká šance, že pokud s ním nepracujete, tak je někde skryto na Vaší škole nebo u kolegy. Případně ho mají knihovny k vypůjčení nebo ho musí mít další škola. A nebo můžete zkusit napsat přímo na ÚSTR. Detailní informace o DVD zde.

Jelikož jako každý učitel nestíhám, používám jen jedno cvičení, které zabere celou hodinu. Pro deváťáky je na konci roku ještě přijatelné koukat na video a psát svůj názor. Pokud se dostanete na správné místo (Hlavní menu – Obrazy venkova – Zobrazení kolektivizace), zobrazí se vám možnost pustit pět videí z československých filmů, v kterých je vždy zobrazen venkov. Žáci jen vyplňují připravený pracovní list, který nežádá žádná fakta, ale ptá se, co je podle nich pro ukázky a lidi v ní typické.

Výsledkem samozřejmě je, že první video ukazuje naprostou bídu a je čistou komunistickou propagandou – divák si má myslet, že venkov je na tom špatně a kolektivizaci potřebuje. Druhá hned navazuje a ukazuje venkov po začátku kolektivizace. Slunce, úsměv, láska. A úroda. Cílená manipulace. Další videa jen ukazují, jak se povaha komunismu a lidí v Československu měnila.

kolektivizace

(Velikost tabulky je změněna pro účely zobrazení v textu.)

První úvodní část je u konce. V druhé části budou podle mého důležitější témata, ale zároveň „horší“. Horší především na strávení a na pochopení, jak se něco pdoobného mohlo stát v naší zemi. Čeká vás tedy proces s československými hokejisty, měnová reforma z roku 1953, Milada Horáková. Ale také okupace z roku 1968 a následná normalizace. A konečně se také za použití rozumu a argumentů musíme zbavit onoho pocitu, že za komunistů bylo lépe, protože bylo vše levnější.

Kriminálka ze základky

Další dějepisný pokus o kombinaci zábavy, učení se znalostí a zároveň i dovedností, kdy žáci kladou otázky, snaží se pochopit souvislosti, příčiny a následky. A „skutečný“ život v minulosti, žádné letopočty a suchá fakta.

09_Reconstruction

Jedná se o absolutně jednoduchou metodu, alespoň v mé verzi. Žákům jsou postupně předvedeny důkazy či spíše indicie a jejich cílem je pochopitelně rozlousknout případ. Lze to udělat v dvaceti minutách, během hodiny nebo v rámci několikahodinového projektu s hromadou mezipředmětových vztahů (ve zdrojích na konci textu je odkaz na stejný projekt v předmětu zeměpis).

Vše může být pojato jako skutečné vyšetřování, učitel může mít rekvizity, „skutečné“ místo činu překryté prostěradlem, já jsem měl například půjčený bílý plášť od kolegy vyučujícího chemii. Úmyslně jsem ho v jedné třídě měl a v druhé ne. A i když šlo o deváťáky, tak přece jen z obleku bylo pozdvižení a celá hodina byla vzata překvapivě vážně a svým způsobem zodpovědněji, i když se z počátku žáci usmívali a chtěli si mě fotit. Pokud jsem já byl ochoten vystoupit ze své zóny komfortu a udělat si ze sebe srandu (a tím něco udělat pro žáky), žáci byli ochotni skutečně pracovat a soustředit se (a tím něco udělat pro mě, učitele). Každý se trochu obětoval.

V našem konkrétním případě šlo o postavu „Ledovcového muže“, který dostal jméno Ötzi. (V krátkosti – jedná se o nejstarší evropskou přirozeně zachovalou mumii starou přes pět tisíc let. Byla nalezena v roce 1991 a její výzkum pravděpodobně stále není uzavřen. Mumie je výjimečná právě svou zachovalostí a pochopitelně i tím, že nikdo neví, co se vlastně stalo..). „Ledovcového muže“ je plný internet i v češtině, takže není těžké se připravit na otázky žáků i pro lidi, kteří ho neznali.

Jak nabídnout žákům jiný zážitek? Stačí žákům dát pár obrázků. To je vše. Osobně jsem vyšetřování rozdělil do několika fází.

  1. Žákům bylo vysvětleno, co se děje – mrtvola, místo činu, jste detektivové a já váš „týpek z chemické laboratoře“. Následně jsem jim ukázal dva obrázky přímo z místa činu a jejich úkolem bylo během pár chvil vytvořit otázky, na které jako detektivové chtějí na konci vyšetřování znát odpověď („Kdo to je? Co se stalo? Proč se to stalo? Jak se to stalo? Byla to vražda?“ …). Následně jsem žáky vyvolával a zapisoval jejich otázky na tabuli.

    01_Body

  2. Další fáze a další detaily, opět prezentovány pomocí fotografií na zdi. Z místa činu jsem přešel do laborky a ukazoval oběť ležící na stole. Ukázal jsem i věci, které byly nalezeny v okolí oběti. Zde se žáci mě, v roli člověka z chemické laboratoře, mohli ptát na detaily, které vyplývají z analýz. Dalším úkolem bylo si psát na papír poznámky, odpovídat na otázky z tabule, měnit je, psát nové otázky.

  3. Další obrázek, takový, který by mohl určit další osud vyšetřování. V mém případě fotografie rentgenu hrudi oběti, v které „něco“ je. Žáci se začínají hlásit, už ví, co se stalo.

    07_XRay

  4. V tento moment jim dávám deset minut, mohou pracovat sami, ve skupinách (maximálně čtyři lidi), záleží na nich. Jejich úkolem je přijít se závěrem, teorií, co a jak se stalo a za deset minut je ústně prezentovat před třídou.

  5. Prezentace jednotlivých skupin, kde mají sdělit své závěry týkající se případu a objasnit vše dosud představené.

  6. Závěr, kdy jsem vyložil věci, na které se žáci neptali, různé zajímavosti. Následně samozřejmě měla následovat realita, co se stalo. V tomto konkrétním případě je to složité, proto jsem jim jen vysvětlit nejpravděpodobnější teorie.

Kratší varianta do hodiny, v které se dvacet minut normálně učíme a zbytek času trávíme řešením záhady, byla méně povedená. Šlo o šestou třídu, třicet žáků. Další faktorem bylo samozřejmě méně času, i já jsem hnal, abychom stihli celou metodu uzavřít. I proto jsem v kratší verzi vynechal skupinovou práci a následné prezentování domnělých závěrů.

Naopak v delší variantě (popsaný postup výše v bodech mi vyšel přesně na 45 minut…) jsem měl klid, za sebou už první zkušenost, oblek, deváťáky se znalostmi a dovednostmi, za svými „zády“ taky fakt, že šlo o suplovanou hodinu a já tak neztrácím čas. A měl jsem během hodiny (žádné řvaní, rušení či naopak nečinnost – i obvykle „stávkující“ žák se zapojil a dokonce poté výsledky sám prezentoval) i s výsledky velkou radost (jedna skupina z šesti přesně prezentovala nejpopulárnější teorii, další dvě byly velmi blízko; a všechny dávaly smysl). Což dokazuje, že tato metoda má smysl a budoucnost v mých hodinách. I proto, že žáci museli přemýšlet, co asi mohl takový člověk dělat v horách, jak žil, co se mu stalo a proč.

Naprosto živě si dokážu představit další případy „kriminálky“ – Albrecht z Valdštejna, Johanka z Arku, mrtvého Jean Paul Marata ve vaně, popravené krále Anglie a Francie, Trockého, Mussoliniho a spoustu dalších, ať už známých či neznámých. Samozřejmě v některých případech se bude muset trochu změnit postup a metoda víc propracovat, částečně sloučit s „Escape room“, metodou, o které jsem psal nedávno – budu muset přidat prameny a žáci s nimi budou pracovat, aby se dostali ke svým závěrům. Velmi mě láká například případ ze středověku, kde by se žáci na pozadí dozvěděli, jak žil obyčejný zemědělec.

A poslední povinnost – „bohužel“ jsem metodu nevymyslel, proto odkazuji na své zdroje. Samozřejmě moje verze si vzala opět jen základní princip.

https://www.activehistory.co.uk/Miscellaneous/menus/history_mystery/otzi/

http://www.geographypods.com/blog/reflections-on-the-ice-man-joint-project

http://www.geographypods.com/the-ice-man.html

Jan Hus ve výuce

Rok 2004

9.třída

Vše je jasné a jednoduché. Dějepis mě baví. Učitelka řekne, já napíšu. Prakticky bez otázek. Hus je originální hrdina, který chtěl pouze napravit církev, Dobrovský s Jungmannem byli Češi, takže samozřejmě i psali česky, Karel IV. vykonal jen dobré věci a žádné pogromy na Židech neschvaloval. Fašismus a nacismus proberem v jedné hodině, o komunismu nemám potuchy a výuka končí koncem Druhé světové války. Za jedna.

Rok 2012

Univerzita

Už vím, co je komusnimus! Řekli nám to na gymplu. Objevuje se tedy i druhý názor. Na druhou stranu nám zde na vysoké škole pořád vyprávějí o nějakém Fukuyamovi, který říká, že s koncem Studené války skončily ideologické dějiny. To znamená, opět jedna pravda. Ale nakonec vyhrává druhý intelektuál, který píše o tom, že se brzy střetně nekolik civilizací. To znamená, zase několik názorů. Ten pán se jmenuje Samuel Huntington.

Rok 2017

Tisková konference, jedna z prvních po inauguraci nového amerického prezidenta. Padne zde spojení “alternativní fakta”. Slovem roku 2016 v německém jazyce bylo zvoleno slovo “postfaktické”, pokud ho přeložíme do našeho jazyka. Postmoderní doba, kde si každý může říct nejen svůj názor, ale každý má svou pravdu. Do toho několik civilizací, několik lhářů, politiků. A Ovčáček. Každý si kroutí fakta jak potřebuje.

A teď k dnešnímu textu – jak v tomhle učit dějepis a společenské vědy? Jak učit důležité osobnosti a události měnící svět, které si každý bere do pusy, ale každý o nich říká něco jiného. Někdy dokonce dokonala protiřečící “fakta”.

Byl tedy Hus “osvoboditel” nebo naopak člověk utlačující zbohatlíky? Která pravda je skutečně pravdivá? A můžeme tuto “pravdu” učit? Nebo mám učit všech několik pravd?

Hus je pouze příklad. Vybral jsem si ho, protože je šest století po smrti, vzniklo o něm spoustu knih a každý režim se o něj zajímá a následně vybírá to, co se mu hodí. Manipuluje nikoliv s Husem, ale vytváří jeho obraz. No a důležitá je pochopitelně další věc – mám zdroje, která mi pomohla vytvořit cvičení.

Následující lze použít při výuce dějepisu v sedmé třídě (probírá se Hus), v deváté třídě (probírá se komunismus, propaganda). Pravděpodobně by se dalo použít i v českém jazyce (výuka o Husovi, ale taky například Národní obrození) a určitě ho lze použít v hodinách společenských věd.

O co půjde? “Systém” cvičení je jednoduchý – žáci mají před sebou několik citací o Husovi (nebo husitství) a odpovídají na otázky. Problém je samozřejmě v tom, že každá ukázka se liší od další a tím pádem se liší i podání Husa. Úkol žáka je analyzovat každou ukázku samostatně, ale zároveň všechny dohromady, pokusit se rozlišit fakta a názor a tím vytvořit “pravdu” o Janu Husovi. Ale osobně pokládám za nejdůležitější, aby žáci zkusili vysvětlit, proč existuje několik obrazů Jana Husa.

Zajímavé by mohlo být dát žákům zadání, aby vytvořily svůj vlastní obraz osobnosti podle zadání – například vytvoř text o Husovi tak, aby odpovídal naší demokratické době, kde ma každý právo na svůj názor.

Nejsem teoretik, cvičení bylo vyzkoušeno v praxi. A tak mohu upřímně prozradit, že cvičení je samozřejmě těžké. Používám ho v sedmé třídě. Pracujeme ve dvojicích. Za cvičení jsou slíbené jedničky v případě kompletního splnění (respektive pokusu o splnění), a alespoň plusy za částečné “správné” vyplnění. Žákům bez problémů sdělím, že je to jedno z nejtěžších cvičení, které budou v mých hodinách dělat. Ale samozřejmě, že je to v jejich silách a věřím jim. A taková je i realita – půlka žáků to zvládne. Další se pokusí. Je to ideální cvičení – není pro nikoho lehké, ale je splnitelné.

Nabízím ukázek několik, bylo by samozřejmě šílenství dávát žákům všechny. Začínal jsem pouze na protektorátní a komunistické ukázce. Dnes vybírám tak čtyři až šest ukázek. Všechno záleží na učiteli – dokonce každá dvojice/skupina/jednotlivec může mít jiné ukázky, klidně i podle schopností žáků, každý žák má úroveň “ne moc těžké, ale ani lehké, musím přemýšlet” jinde.

Ukázky:

15.století, anonymní autor

…že se jal na hříchy horlivě kázati a snažně trestati, ctnosti a života svatost vychvalovati a spravedlnost Boží vyhledávati, přikázání také božská, kterých před ním žádná známost v České zemi nebyla, jal se jim jasně oznamovati.

17.století, knihy a letáky tištěné v Německu, dovážené do Čech, kde byly pochopitelně hledány Koniášy a určeny k pálení

Hus se vynořuje jako milovník Boží pravdy, jako nástroj k odhalení antikristovské římské církve a jako nástroj k obnově pravé církve Kristovy a jako předchůdce pozdější a dokonalejší německé reformace, která se mimo jiné také zastávala práv českého národa. A nakonec pro statečné hlásání očištěného evangelia a pro kárání kněžských neřestí byl upálen, a proto je mučedník.

Kollár

Bůh o svou církev neustále pečuje tak, že když blud zastíní pravdu, dává jí k očistě učené muže. A tohle dílo začal Slovan – mistr Jan Hus. Hus vyšel z domácích tradic, které se sice do Čech dostaly přes německé území, ale od Slovanů z Balkánu. A proto tedy Hus je právem jedním z českých mučedníků, stejně tak jako sv.Václav a sv.Ludmila, protože zemřel, když nechtěl zapřít pravdu.” (upraveno)

První, co na Husovi v tomto věku a stavu obdivovati musíte, byla jeho láska k národu svému, ke své vlasti a ke svým rodákům.

Masaryk

Pro něj (Masaryka) to nebyl jen Hus vlastenec, ale Hus, který důsledně hledal Ježíšovu pravdu a která měla dovést lidi k čistému lidství. Masaryk chtěl tedy řešit potíže a problémy společnosti v duchu Husově, jeho považuje především za duchovního reformátora a husitství je pro něho hnutí duchovní.”

Pelcl

Podle Pelcla Hus zasel sémě zpustošení Čech, ale už nemluví o jeho bludech, ale jen o novotách a chválí velice Husovu statečnost. Nikdo nevěřil, že by tak svatý muž, za kterého byl Hus pokládán, mohl sám sebe nebo jiné klamat.

Dobrovský

Hus Dobrovského přitahoval, neboť napsal, že byl nevinnou obětí. A proto mu dával vřelé přívlastky a prohlašoval, že jeho zásluhou se počalo rozednívat, když celá Evropa dosud tonula v temnotách.

Palacký

Vyzdvihoval Husa jako bojovníka za svobodu svědomí. Husův zápas byl pro něj především zápasem mezi autoritou a svědomím a Hus to byl, kdo se jako první postavil proti slepému poslouchání autority, užíval rozumu a svobodné kritiky a tak se stal prvním zástupcem duchovní svobody, prvním člověkem nového věku.

Jungmann

Podle něj (Jungmanna) český národ po smrti Karla IV. v šílenství upadl, jakého historie málo příkladů udává. Vůdcové jejich byli teology, kteří celý národ potřeštili. Češi toho věku byli k hrůze všem národům. Jungmann vidí jediný veliký klad husitství v tom, že došlo k zvelebení českého jazyka.”

Jirásek

Husa zpodobňuje nejen jako reformátora, který národu udává směr, od kterého když se odchýlí, upadá pokaždé do mravní bídy, ale ukazuje ho také jako bojovníka za práva lidu.”

Nejedlý

Hus nebyl apoštolem Kristovým, ale apoštolem třídního boje, který po jeho smrti přerostl v násilný pokus utlačovaných o nové uspořádání společenských poměrů. Hus není ani tak zjev národně zanícený nebo náoženský, sociální či kulturní, ale především iniciátor všeobrozující bouře celého národa, komunistické revoluce.”

Balbín

Zaujímá k Husovi odmítavý postoj, ale řadil Husa ne tak mezi kacíře, jako mezi bezbožníky, a uznával jeho spravedlivé potrestání. Balbín byl ovšem ochoten uznat Husovu osobní mravní bezúhonnost.”

Hájek z Libočan

Velice na husity a na husitské války nadává, protože je sám zažil. O Husovi prohlašuje, že to byl muž dobrého života a ctnostného chování.”

Kašpar (kardinál, arcibiskup, 1926)

Hus šířil spory i mezi lid a svou smrt si zavinil svojí neústupností. Kostnický sněm pro něj udělal, co mohl. Jeho učení pak vedlo k anarchii v církvi i ve státě, a proto byl spravedlivě potrestán.”

Stručné dějiny říše (Protektorát Čechy a Morava, 1943, s.35)

Hus byl vášnivý řečník, za nímž se brzo hrnuly velké davy lidu. (…) Když Hus vystoupil také proti papežství, byla na něho uvalena klatba. Ale působil dále na venkově, až byl posléze katolickou církví upálen jako kacíř. Krátce na to došlo v Praze i na venkově k velkým výtržnostem Husových poštvaných stoupenců. Husovi odpůrci byli přepadáni, zabíjeni a topeni. Kláštery byly drancovány a nevázaná zaslepená masa zahy nabyla rozhodného vlivu a začaly se surové a krvavé husitské války. Husitské zástupy vpadaly do sousedních zemí, přičemž ničily vše, na co padly. Hnutí, které mělo původně hluboký náboženský význam, ztratilo svůj smysl úplně a změnilo se v povstání spikleneckých mas, které částečně hodlovaly komunistickým názorům. V zemi usedlí Němci byli zvlášť vydáni hrabivosti a krvelačnosti luzy.”

Obrázky z dějin (komunistické Československo, 1952, s.29)

Husa upálili, ale jeho myšlenku nezničili. Myšlenka, že je nutno změnit nespravedlivé uspořádání světa, zůstala v lidu a rostla. Ba, jeho mučednická smrt ji v lidu ještě posílila. Ukázalo se to v husitském revolučním hnutí, které vzniklo zanedlouho po Husově smrti.

Čím více byl lid vykořisťován církví a německými i českými pány, tím více se stupňovala jeho nespokojenost. Tato nespokojenost vyvrcholila v husistském revolučním hnutí. Lid poznal, že se svých vykořisťovatelů nezbaví jinak než bojem. Proto zaútočil proti svým utiskovatelům. Zabíral velké církevní statky, odmítal pánům robotovat a ve městech se zbavoval vlády německých bohatých měšťanů. Bojoval za osvobození od útisku, bojoval za osvobození od poddanství.”

Úkoly pro žáky:

Na základě přečtení textů napiš ke každé ukázce jedno slovo, které vystihuje Jana Husa.

(Hus Kazatel, Vlastenec, Jazykovědec, Bojovník, Komunista, Řečník, Oběť, Humanista….)

Napiš ke každé ukázce, jak je Jan Hus popisován. Jaké měl podle ukázky vlastnosti?

(Stačí pár přidavných jmen – spravedlivý, zbožný, nevinný, pravdivý, statečný, ale samozřejmě nemusí být jen přídavná jména – rebel, bojovník za spravedlnost, kacíř…)

O čem se každá z ukázek snaží čtenáře přesvědčit? (Jaké k tomu používá prostředky?)

(Samozřejmě, že Hus byl “jejich” člověkem a že byl stejný jako oni a už Jan Hus bojoval za jejich věc – žáci by měli vypsat, co je ona “jejich věc” konkrétně. Každá ukázka se snaží o něco jiného – německá samozřejmě přesvědčuje, že Hus byl monstrum, protože šel proti Němcům. V komunistické verzi je to ale chváleno, protože Němci byli bohatí a “vykořisťovali” obyčejný český lid apod.)

Dokážeš rozlišit fakta a pouhý názor autora? Nebo se v textech objevují dokonce lži?

(Fakta se týkají osobnosti – například byl Jan Hus skutečně “bezúhonný”, uměl mluvit, lidi ho měli rádi právě kvůli tomu, že jim uměl “přeložit” složité věci (někdy dokonce mluvil sprostě), pravděpodobně i statečný. Nepopíratelná fakta jsou kázání v Betlemské kapli, rektor na univerzitě, Kostnice, smrt, vliv na český jazyk,)

Zkus vytvořit svou vlastní krátkou ukázka o Janu Husovi.

Z tohoto nebo podobného cvičení by si žáci mohli odnést základní kostru, pravdu, o Janu Husovi. Na druhé straně by ale měli pochopit, že každá známá a důležitá osobnost může být zneužita pro ideologii. Ve spolupráci s učiteli by se měli dostat k tomu, jak se to stane a proč se to stane.

Stejný typ cvičení lze udělat o každé důležité osobnosti. Nabízí se Karel IV., svatý Václav – všemi známé osobnosti, ke kterým se všichni v určitých chvílích vracíme. Ze zahraničních by se mi líbila například Johanka z Arku, kterou mají žáci velmi rádi. Respektive mají rádi její “pohádkový” obraz. Klíčové je ale mít zdroje.

Stejně jako mnoho vynálezů, i můj “vynález” tohoto cvičení je jen spojením dvou věcí, které jsem spojil a upravil. Prvním zdrojem všech citací až na poslední dvě jsou z knihy Jan Hus v představách šesti staletí a ve skutečnosti, což je vydaná přednáška Jaroslava V. Polce. Podle názvu by se mohlo zdát, že inspiraci k cvičení byla právě knížka, ale systém cvičení je převzat od Josefa Märce, mého učitele na univerzitě, od něhož pochází poslední dvě citace, respektive odkázal mě na ně. Jak jsem uvedl na začátku odstavce, já pouze spojil citace a změnil otázky tak, aby bylo (snad) možné je zvládnout na základní škole.

Simulace slavných bitev

Další pokus o zábavnější výuku mě napadl náhodou, když jsem četl detaily o bitvě o Konstantinopol z roku 1453 a uviděl jsem obrázek hradeb. Jednoduché. Překreslil jsem hradby na papír s tím, že je nechám žáky bránit. Stačilo mi už jen zjistit počet vojáků na obou stranách a poté vyzkoušet přímo ve třídě. Žáci, nejdříve trochu překvapeni a zmateni, co po nich chci, nakonec pochopili a pokus dopadl výborně s tím, že některým žákům jsem papír kopíroval ještě jednou “na doma”.

Od té doby se katalog bitev zvětšuje s tím, že se pochopitelně mění zbraně, ale především rozhodující faktor bitvy. Tím mám na mysli, že z mého pohledu nemá smysl dát žákům bitvu u Kresčaku a za půl roku bitvu na Bílé hoře, protože se obě doslova točí kolem stejného rozhodujícího faktoru – kopce. Proto jde jednou o obranu hradeb nebo naopak o útok na hradby, podruhé o kopec, potřetí je rozhodujícím faktorem, jestli žáci pochopí účinek deště na pole…

Opět nejde o “puntičkářskou historii”, ale velké zjednodušení, jakým dějepis je a má být. Žák si nemá ze simulace odnést letopočet bitvy, ale logiku a mechanismus bitvy. “Kam mám postavit vojáky na obranu města? Budou mít větší užitečnost na blátě vynikající rytří na konci nebo lučištníci?” Za čtyři roky dějepisu žáci samozřejmě budou vědět i to, jak se vyvíjely zbraně. Myslím si, že nejde jen o dějepis, ale obecně o myšlení – co udělá nepřítel? Kudy přijde? Jak se zachová po mém útoku? Myšlení a předvídání.

Jak pracovat s bitvou o hodinách? Zjistit si informace. Připravit nákres a ten poskytnout žákům (nebo ho promítnout). Sdělit žákům informace o armádě a další historické detaily. Promyslet a sdělit pravidla hry – může se hrát ve skupinách, ve dvojicích i jednotlivě. Mohou si žáci vybrat stranu, za kterou budou bojovat? Dokonce lze hrát proti sobě jakousi “tahovou strategii”. Osobně upřednostňuji, když žáci hrají ve dvojici za jednu stranu, obvykle přijde více originálních nápadů. Po patnácti minutách práce s papírem vyberu, doma okomentuji a další hodinám žákům řeknu, jak vypadala realita.

Základní cíl je tedy jednoduchý – žáci strategicky rozmisťují vojáky do připravených prostorů. Zbytek už záleží na učiteli. Můžeme žáky nechat reagovat na první pohyb nepřítele, který nakreslí učitel na tabuli. Nebo první tah udělá žák A, druhý tah žák B atd.

Celkově jde o pokus prožít historii, pokud je to alespoň trochu možné.

Uvádím pár bitev pro lepší představu.

Bitva u Thermopyl (480 pnl.)

Slavná bitva statečných Řeků proti obrovské perské přesile. Žáci zde nemají na výběr a „hrají“ za Řeky. Poměrně velký test, v šesté třídě zkouší tuto metodu poprvé.

Informace pro žáky:

Peršané přicházejí se 100 000 vojáky (těžké určit, protože chodili s celou rodinou, proto se dají nalézt i mnohem větší čísla) a žáci se jim musí postavit v krajině. Mají pouze 7000 vojáků. Brání vlastní zemi. Jakmile neuspějí, neuspěje celá země. Brání tedy prostor „za sebou“.

theromopyly

Řešení:

Pro žáky pravděpodobně neřešitelné, jenom jeden žák zatím přišel na klíč k boji, podle kterého se skutečná bitva odehrála. Oním klíčem je nerozdělit vojáky, protože tak mohutná nepřátelská armáda je postupně pobije. Musí držet co největší sílu a zmenšit počet vojáků nepřítele. Řekové to udělali ideálně – připravili a čekali na nepřítele v úzké soutěsce, kam se vešel jen vůz. Tím se sníží počet vojáků, kteří jsou schopni bojovat. Vlastně se tím počet vyrovná a ohromný zbytek armády jen čeká, protože bojuje jen několik prvních řad v soutěsce. Tři dny se Řekové pod vedením Leonida bránili, až je zradil jeden z Řeků, který za úplatu prozradil skrytou cestu přes skály, kterou Peršané využili, Řeky obešli a do jednoho zabili. Ještě před tím stihl část armády Leonidas poslat pryč, aby varovala další města a pochopitelně i k tomu, aby v budoucnosti, až nastane další bitva, mohla Persii porazit. Cíl zbytku bojující armády nebyl vyhrát, ale jen dostatečně zdržet Peršany.

Bitva u Azincourtu (1415)

Součást Stoleté války, kde proti sobě stáli Angličané a Francouzi. V této bitvě zkouším tahovou strategii – žáci hrají proti sobě. Nejdříve rozestaví své armády, pak první hráč udělá tah, druhá hráč reaguje a stejným způsobem se pokračuje až do konce. (Samozřejmě je nutné se domluvit, co znamená “jeden tah”.)

Informace pro žáky:

Angličané chtějí směrem do Calais, ale Francouzi jim zablokovali cestu. Celou noc před bitvou pršelo. Angličané měli 1000 rytířů a 6000 lučištníků. Proti stálo 20 000 Francouzů. Třetinu francouzské vojska tvořili rytíři. Cílem Angličanů je projít dál a cíl Francouzů jednoduše zastavit nepřítele, odrazit Angličany a nepustit je dál na své území.

azincourt

Řešení:

Bitva dlouho nezačínala, protože se nikdo nehnul. První krok udělali angličtí lučištníci, kteří mohli střílet daleko a byli tedy sami v bezpečí. Francouzi museli odpovídat. Tady začíná být důležitá strategie. Jelikož se bitva odehrává v přírodě mezi lesy a předchozí den a noc pršelo, plocha je samozřejmě rozmočená a z půdy se stalo bláto. Proto angličtí rytíři sestoupili z koně a pouze stáli u svých lučištníků, kteří byli vlastně netradičně povýšeni na hlavní část armády. Na druhé straně Francouzi zůstali na koních a byli ve velkém odstřelováni anglickými šípy. Francouzi se kvůli početní převaze k Angličanům dostali, ale jelikož byli moc těžcí a lehcí angličtí lučištníci se rychle adaptovali na boj zblízka, byl útok odražen. Žádná další vlna už se tak blízko nedostala. Podle historiků bylo důležité i to, že šlechtici bojující za Francii se soustředili na bohaté Angličany, které chtěli zajmout kvůli výkupnému, proto se nesoustředili na lučištníky. Další rozhodující faktor je efekt „Thermopyly“ – bojovalo se na úzkém pruhu krajiny a proto početní převaha nehrála žádnou roli jednoduše kvůli tomu, že Francouzi se nevešli do trychtýře. Angličané počítali ztráty po desítkách a stovkách, Francouzi po tisících.

(zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Azincourtu)

Bitva o Konstantinopol (1453)

Bitva mezi útočícími Turky (muslimové) a bránícími křesťany. Dvojici žáků nechám vybírat, jestli budou útočit nebo bránit. V minulých letech to bylo půl na půl, letos už nikdo za muslimy nehrál…

Informace pro žáky:

Křesťanských obránců je 20 000, ale mají tehdy pravděpodobně nejkvalitnější hradby. Útočníků je 70 000 a mají s sebou novinku – 10 velkých děl, které jsou obsluhovány velkým počtem lidí. Na druhou stranu jsou schopná vystřelit jen několikrát za den (v řádu jednotek). Cílem útočníků je samozřejmě získat město a obránci mají cíl město zachránit, to znamená ubránit.

konstantinopol

Řešení:

Bitva trvala poměrně dlouhou dobu – 2 měsíce. Útočníci vyhráli. Ale důležitější pro nás je samozřejmě to, jakým způsobem se to stalo. Pokud si žák zvolí obranu, tak je to samozřejmě poměrně jednoduché – vše skrýt za hradby, používat lučištníky, pokusit se vymyslet něco originálního – olej a jeho zapálení, do příkopu „naházet“ krokodýly například. Pokud si žák zvolí útok, bude to mít těžší. Nejdřív jak se zbavit vody a dostat se k hradbám. Skutečnost byla taková, že se útočníci snažili dlouhodobě podkopat a tak celkově bylo v zemi spoustu cest, které obránci museli zatopit, zasypat nebo vyhodit do vzduchu. Od začátku bylo také povinností útočníků házet do příkopu cokoliv možného. Útok se soustředil na jedno místo, na které střílela děla. Děla samozřejmě udělala svou práci a v hradby byly více a více poškozeny. Po nocích obránci „zalepovány“ pytli s pískem. Obrana ale nestíhala, jakmile padl Gustiniani a stáhl se z boje, jednotky zazmatkovaly a myslely, že je konec – všichni se vrhli do brány a nepřítel toho využil.

(Zdroj: http://bajgy.webzdarma.cz/byzanc/fall.html)

Bitva na Bílé hoře (1620)

Jelikož taktika v průběhu bitvy nehrála žádnou roli a za hodinku bylo hotovo, jde spíš o význam bitvy pro naše dějiny. Každopádně se setkali bojovníci českých stavů a vojáky císaře. Bitvu žákům nedávám na papíře, ale kreslím na tabuli. Žáci v mých hodinách bojují za české stavy.

Informace pro žáky:

20 000 „českých“ vojáků proti 30 000 katolickým. Katolíci útočí směrem na Prahu, stavy jí brání. Změna proti předchozím bitvám je v tom, že k dispozici jsou „moderní“ zbraně – střelné pušky. Každá strana má také malý počet děl – pro lepší práci žáků například 10.

bilahora

Řešení:

Těžké, protože rozestavění armád v tomto případě moc neřeší. Samozřejmě by žáci měli využít kopec, postavit překážky. Jak už asi víte, vedoucí stavovské armády byli v hospodách a přijeli až po bitvě, tudíž chybí vedení. Katolíkům se už nechtělo moc bojovat (byl listopad) a tak jen zkusili částečný útok, spíše jako provokaci, co se stane. A byl z toho takový zmatek, že se stavovští vojáci rozprchli do všech stran. Doporučuji jako „řešení“ pustit pořád Slavné dny na stream.cz. Výhody byly na straně stavů (kopec; blízkost Prahy, kam se mohli v nejhorším ukrýt), přesto prohráli.

Bitva o Francii (1940)

Součást Druhé světové války. Proti předchozím bitvám už o dost širší záběr. Zatím vyzkoušeno pouze jednou a jelikož se mi to zdálo zajímavější z pohledu strategie, tak žáci bojovali za Německo. Musí naplánovat útok. Načasovat vše správně, aby vše zapadlo. Rád vidím, pokud použijí “návnadu” a snaží se zmást soupeře.

Informace pro žáky:

Vše podstatné je na obrázku. Nutné je vysvětlit, co je divize a jaké mají k dispozici zbraně. S počty vojáků je to zde samozřejmě složitější, ale udávám celková čísla vojáků (které samozřejmě na začátku války a bitvy nebyly kompletně k dispozici). Spojence Německa je samozřejmě Itálie. Žáci plánovali útok ve dvojicích.

francie

Řešení:

Útok přes neutrální Belgii a naprosté zhroucení Francie. Velké množství jednotek se ale dokázalo dostta do Anglie.

Do budoucna se samozřejmě nabízí další bitvy, které lze zpracovat. Určitě chystám 2.punskou válku a v osmém ročníku je “prázdno” – nabízí se například občanská válka ve Spojených státech amerických.

Hra na rozhodování – Rudolf II.

Po prvních dvou letech ve školství, kdy jsem se hledal, jsem měl relativně kvalitní a zároveň pohodový třetí rok. Přesto nebo právě proto jsem cítil, že potřebuji najít nové metody, trochu oživit zásobník, abych neusnul a neopakoval se s pár osvědčenými zábavnými metodami. Jedna z nalezených metod se jmenoval „Decision game“.

Její vysvětlení zní vlastně dost jednoduše – žáci hrají za slavnou osobnost a v určitých okamžicích vstupují do předem připraveného scénáře, tedy do života oné osobnosti, a určují další životní rozhodnutí. Každé rozhodnutí má své důsledky.

Nejjednodušší variantou se mi zdálo, že připravím možnosti, o kterých budou žáci ve třídě hlasovat. Hra ale nabírá na vážnosti a z pohledu učitele na užitečnosti, pokud se žáci začínají navzájem přesvědčovat, že jejich možnost bude „ta lepší“.

Hru jsem připravil při první možnosti – zvolil jsem osmý ročník a slavnou českou historickou postavu, Rudolfa II. A to je i konkrétní příklad, který Vám představím.

Měl bych zmínit, že hra není pro dějepisné puntičkáře. Má jít především o zábavu a o logické uvažování v rovině příčina – důsledek. V rámci dějepisu na konkrétním příkladu Rudolfa II. si žáci mají uvědomit „maličkosti“ – byli jsme součástí mezinárodního soustátí, souboj protestantů versus katolíků atd.

(V elektronické podobě je trochu problém, jak samotný průběh hry sepsat a znázornit, aby to bylo srozumitelné a přehledné v průběhu hraní. Originál byl psaný rukou na papíře. V této verzi jsou proto použité některé symboly, které odkazují na místo, kam máte „jet“ pro další hraní – cílové místo má symbol zbarvený do červena. Pro správnou úroveň hraní sledujte odsazení řádků a barvu.)

Kurzívou jsou části, které učitel čte pro děti jako reakce na jejich akci, na jejich rozhodnutí. Tučně jsou možnosti, které učitel dává žákům na výběr. Mezi těmito možnostmi jsou pro lepší přehlednost rovnou sepsané reakce učitele, které je samozřejmě nutné přeskočit při hraní. Teprve pokud jsou zvolené, učitel je čte. Chvílemi bude samozřejmě nutná improvizace…

Začátek hry:

V Čechách, Rakousku a Uhrách vládne tvůj rod, Habsburkové. Tvůj děda, Ferdinand, si poradil s proradnými Čechy, protestanty, a porazil jejich povstání. Tvůj otec ale nebyl jako děda, chtěl klid a s českými nekatolíky se dohodl na míru – rovnosti náboženství. Smlouvu, nazývanou, Česká konfese, ale nestihl podepsat. Umírá…

První rozhodnutí.

Jaké si zvolíš hlavní město?

a) Praha

b) Vídeň

c) Pešť

A) PRAHA

Češi tě milují. Konečně mají naději na splnění svých snů.

Z Prahy chceš udělat hlavní město Evropy. Jak toho dosáhneš?

  1. zaútočím na vedlejší země

          Jak seženeš peníze? ×××

  1. postavím velkolepé památky v Praze

          Jak seženeš peníze? ×××

  1. pozvu do Prahy vědce, umělce, papeže

          Jak toho dosáhneš?

          a) zaplatím jim ze státní kasy

          b) budu doufat, že přijdou a spoléhat na své jméno, jsem přece císař

            Někteří přicházejí. Úroveň Prahy se zvyšuje, ale rozhodně není hlavním městem Evropy.

            Cíl nesplněn.

          c) zaplatím jim z kasy Habsburků, osvobodím je od daní

           Umělci z Evropy se ženou do Prahy. Je jich moc. Od celebrit jako Kepler nebo Brahe, až po podivné existence hledající nesmrtelnost. Blázni! Pořád ale musíš platit. Praha vzkvétá, ale tvoje soukromá pokladna je prázdná a život v luxusu ohrožen. Co uděláš? Co peníze? Tvůj základní život je zajištěn ze státních peněz, kde zatím peníze zbývají. Chceš ale mít něco své pokladně?

                      Chci penízeJak seženeš peníze? ×××

                     Nepotřebuji penízeV zemi je klid, Praha i její občané bohatnou.

B) VÍDEŇ.

V pořádku. Tradiční město Habsburků. Ale trochu nebezpečné, blízko se nachází turecké nebezpečí.

(Jít na €€€, ale číst verzi bez uherské šlechty.)

C) PEŠŤ

Divoká uherská šlechta se spojila s tvým tureckým nepřítelem a blíží se útok. Co uděláš? €€€

a) uteču a zvolím si jiné hlavní město ZPĚT NA „PRVNÍ ROZHODNUTÍ“

b) budu bojovat

      Jak seženeš peníze? ×××

      a) zvýším daně

       V Čechách vypukla vzpoura proti tvému rozhodnutí. Co uděláš?

               a) pošlu armádu, viníky potrestám, hlavní osoby popraví

               Úspěch. Ale Češi tě nesnášejí, odmítají tvou autoritu. Po čase musí přijít další vzpoura.

               b) pojedu do Prahy, uklidnit situaci, jednat o kompromisu

               Češi chtějí potvrdit Českou konfesi za tolerování zvýšení daní po dobu války

                                                 ANO NE

             c) nechám situaci, ať se vyřeší sama.

             Ztratil jsi Čechy, stavy si zvolily nového krále. Na znovuzískání nemáš peníze.

       b) donutím Čechy (a Rakušany) mi pomoc pod výhružkami násilí

       Šlechta s pomocí tvého bratra tě otrávila, byl si nebezpečím pro svou vlastní zemi. KONEC HRY!

       c) poprosím Čechy a Rakušany o pomoc

       Odmítnutí. ZPĚT NA STEJNOU OTÁZKU, BEZ MOŽNOSTI „C“

c) pokusím se jednat

Uhry chtějí samostatnost. Zůstanou uvnitř tvého soustátí, budeš stále císařem, ale nebudeš mít žádnou moc, protože Uhry budou míst vlastní parlament. Oficiálně tedy budou Uhry patřit pod tebe, fakticky budeš ale jen „pán na obrázku“.

                  ANO NE

             ANO – Výborně. Uhry jsou oddáni tvé věci a připraveni na válku. Za svůj stát jsou ochotni položit život. ×××

             NE – Nevycvičení obyvatelé Uher se připravují po boku Turků na největší bitvu historie. 400 000 vojáků se žene na tvou říši. ×××

Druhé rozhodnutí.

Zatím nemáš manželku, ani syna, kterého potřebuješ jako dědice trůnu. Je ti 40 let. Co uděláš?

a) Cože? Směšná otázka. Budu si dál užívat život.

      Jsi přítěží. Neplníš své povinnosti. Bratr tě zbavuje trůnu. KONEC HRY!

b) Zkusím najít nějaké povolné děvče, služebnou, abych získal potomka

Umíráš na syfilis! KONEC HRY!

c) najdu si ženu z velkého a slavného rodu

            První ženou na výběr je Marie Medicejská, která vládne ve Francii za svého syna; je katolička a podporuje Habsburky. Je jí 20 let.

           Češi novou ženu nemají rádi. Tvoje obliba klesá. Marie, tvoje žena ztrácí moc, vlastní syn ji vyhnal a už jí nechce vidět. Stále ale mladá žena ti dává potomka.

           Druhou možností je Alžběta I., anglická královna, protestantka. Je jí 40 let.

           Češi tě milují! Protestantská královna! Češi neměli nikdy radši svého panovníka. Rodina tě ale nemůže ani vidět – jsi katolík! Jak jsi to mohl udělat? Ovšem panovníka, dědice, se nedočkáš a královna umírá.

Poslední rozhodnutí

Stárneš. Tvůj zdravotní stav se horší. Jak se zachováš? Tvůj bratr by rád začal vládnout.

a) jsem císař, nevzdám se bez boje. Budu dál vládnout

Tvůj mladší bratr chce vládnout. Má podporu stavů v Rakousku, Uhersku a na Moravě! Češi ti nabízí podporu, pokud oficiálně povolíš náboženskou svobodu. Bereš?

                               ANO NE

       NE – Češi vyjednávají s tvým bratrem, ztrácíš další území a už nemáš žádnou moc.

       ANO – Máš Čechy, bratr Matyáš Rakousko, Uhersko a Moravu. Bratrovražedný boj. Bude, či nebude, toť otázka. Budeš bojovat proti vlastnímu bratrovi? To znamená, chceš zpátky Uhry a Rakousko?

                           ANO            NE, nechám si Čechy, bratr může mít Rakousko a Uhry.

               ANO – Bez šance. Češi tě nepodpoří v útočné válce. Navíc ztrácíš autoritu a Češi chtějí jednat s tvým bratrem o jeho podpoře….

               NE – Matyáš Čechy získal, jsi bez trůnu a moci. Vyhrává silnější! KONEC HRY!

b) Dobrovolně předám trůn bratrovi

V klidu dožíváš, máš dost masa a vína. Ale tvůj bratr si přesouvá sídlo a ničí tvůj historický odkaz.

Alternativní osnovy pro dějepis

Jedna věc jsou „moderní“ aktivizující metody, druhou jsou pak nepodstatné učivo. Učivo o polské-litevském státě nezachrání ani nejkvalitnější a nejoblíbenější metody. Proto je nutné nezměnit pouze styl výuky, ale i obsah výuky dějepisu na českých školách.

Je nezbytné znát, kdo byl Hugo Kapet? (Otázkou je, jestli si to žáci zapamatují, i když se to učit budeme. Odpovědí je jednoznačné „NE, pamatovat si to nebudou“.) Nebo je pro výuku o středověku důležitější křesťanství a jeho vliv na životy obyčejných lidí? Vznik měst? A co je nejdůležitější z celé čtyřleté výuky dějepisu? Nalezené kosti v Rusku, které jsou staré tisíce a milióny let? Nebo moderní dějiny dvacátého století?

I kdyby jedna nalezená kost změnila náš náhled na život v pravěku, zůstanou podle mého názoru důležitější moderní dějiny, protože mají větší dopad na náš současný život. Pro nás, Čechy, je navíc téma uplynulých dějin, především komunismu a následujících let, stále aktuální. Dokonce bych si dovolil říct, že více než kdy jindy je aktuální právě dnes – s komunisty v našem veřejném prostoru a (n)ostalgií v životě soukromém.

Návrh na nové osnovy jsem proto začal od moderních dějin, pro které musí být ve výuce prostor na každé základní škole. Učitelé se neustále vymlouvají, že na výuku komunismu v Československu jim už nezbývá čas. Pochopitelně je to naprostá hloupost. Pokud nestíhám, vynechám nepodstatné učivo, abych měl čas na důležité učivo. Učitelé vymlouvající se na nedostatek času pro výuku komunismu tak ve skutečnosti říkají „komunismus v Československu není důležitý a žáci ho znát nemusí“. A nebo hůře: „byl(a) jsem ve straně a nebudu to interpretovat „špatně“, protože komunisti nebyli žádní vrazi a Horáková si trest smrti zasloužila“.

Našel jsem si sešit ze svých studií na základní škole, kterou jsem ukončil patnáct let po Sametové revoluci a můj zápis končí Druhou světovou válkou. Žádný komunismus nebo Studená válka. Co hůř, komunismus se paní učitelka bála probírat úplně – nemám žádný zápis ani o Sovětském svazu. Zápis o nacismu a fašismu je dohromady na půl strany. Stihli jsme probrat nacismus a fašismus za jednu hodinu! (Dějepis mě pochopitelně bavil, mám všechny zápisy a neprodělal jsem žádnou dlouhodobou nemoc.) Pokud stejné způsoby existují do dnešní doby, je to vzdělávací katastrofa nejen z pohledu dějepisáře.

Nové osnovy by proto neměly dát žádnou šanci na podobné výmluvy. Většina devátého ročníku by tak měla patřit komunismu a Studené válce.

Pokud děti škola nezajímá, tak proto, že pro ně není přitažlivá. Moderní dějiny jsou pro děti nejatraktivnější látkou z celé výuky dějepisu. Stačí, aby učitel byl kvalifikovaný a trochu snaživý (=najde videa, fotografie, vymyslí projekt…) a dějepis bude žáky bavit. Největší šancí pro z pohledu dětí zábavnou a zajímavou výuku poskytují právě moderní dějiny.

Osnovy

Důraz není kladen na jména králů a letopočty, ale na lidi, občana a stát (říši, rod, kmen, národ atd.). Důležitější je význam zemědělství, než Nabukadnezar; zámořské objevy vítězí nad Alfrédem Velikým; boj za občanská práva a emancipace žen poráží Josefa Dobrovského.

V každém ročníku jsou tak „stejná“ témata – jak lidé žili a jak jim bylo vládnuto. V 6.ročníku skočíme od tlupy, přes tyranidu až po první pokusy o demokracie. V 7.ročníku jsou již trvalou součástí lidské života státy. Přibývá význam církve. V 8.ročníku jsou lidé nespokojeni a bojují za svá práva – chtějí se stát občanem. V 9.ročníku jsou jim občanská a lidská práva odebrána a vládnou diktátoři. Život lidí se opět změnil. A úkolem dnešního dne je vychovat občany, kteří si nenechají líbit manipulaci a odebrání občanských a lidských práv.

Původně měl být pokus o nový návrh osnov radikálnější, ale nedokázal jsem Druhou světovou válku dostat do 8.ročníku. Není to na škodu, protože vysvětlení Studené války k sobě potřebuje Druhou světovou válku a naopak v osmém ročníku téma totalitních režimů k sobě potřebuje První světovou válku.

Do budoucna ale počítám s dalším pokusem, kdy se zbavím pocitu povinnosti vykládat nejstarší dějiny do detailů (Řecko proti Persii, Řím proti Kartágu, Alexandr Veliký – což jsou témata, která si protiřečí s výše napsaným, ale jsou zajímavá a děti baví).

Pomoc od státu

Další pomocí by byla celková reforma dějepisu. V našem systému si žák projde některými tématy (například celé české dějiny) třikrát – na prvním stupni, na druhém stupni a poté ještě jednou na střední škole. Kdyby se „pohádkové“ české nejstarší dějiny odvyprávěli na prvním stupni, opět by zbylo více prostoru pro moderní (české) dějiny. Václava, Přemysla Otakara a Jana Žižku žáci znají a já jako učitel se cítím při výuce těchto témat zbytečně a trapně. Výuka dějepisu na prvním stupni by tak mohla končit například u Marie Terezie a Josefa II. Následující budování moderní společnosti by se pak probíralo na druhém stupni, učivo by na sebe jednoduše navazovalo.

Detailní osnovy pro zájemce:

(Čísla znamenají počet hodin, kolik bych tématu věnoval. Ve všech ročnících se součet pohybuje kolem 55 hodin, což znamená určitou rezervu pro libovolná témata (lokální historie, kultura..). Respektive spíš počítám s výlety, kinem a dalšími absencemi tříd.)

6.ročník

Úvod do dějepisu

  • Pojmy, prameny, časová osa, periodizace dějin 4

Pravěk

  • Úvod, dělení 1

  • Život lidí v pravěku 2

  • Vznik zemědělství, důsledky 2

  • Doba bronzová a doba železná 2

  • Pravěk na našem území 1

Starověk

  • Úvod, vznik státu a písma 2

  • Mezopotámie

    • Úvod, státy, společnost a kultura 3

  • Egypt

    • Úvod, společnost, kultura, dějiny 5

  • Řecko

    • Úvod, přírodní podmínky, význam civilizace 1

    • Společnost, paláce – nejstarší období řeckých dějin 2

    • Raná tyranida a vznik městského státu 1

    • Kolonizace a její důsledky 1

    • Sparta VS Athény 2

    • Řecko – perské války 2

    • Peloponéská válka 1

    • Alexandr Veliký 2

    • Kultura 2

  • Řím

    • Úvod 1

    • Etruskové a vznik Říma 1

    • Stát a jeho fungování 1

    • Punské války 2

    • Důsledky válek a řešení krize 3

    • Císařský Řím 2

    • Krize a rozpad 2

    • Kultura 2

  • Středověk

    • Úvod 1

    • Stěhování národů 1

    • První středověké státy: Francká říše, Německo, Byzanc 3

7.ročník

Opakování 1

Středověk

  • Společnost a její rozdělení, význam křesťanství 5

  • Boj o investituru 1

  • Islám 1

  • Křížové výpravy 2

  • Dějiny českých zemí

    • Sámova říše 1

    • Velkomoravská říše 2

    • Přemyslovci 1

    • Václav a Boleslav 1

    • Boleslav II., Slavníkovci, Břetislav 2

    • První čeští králové 2

  • Stoletá válka 2

  • Vrcholný středověk – zemědělství, vznik měst 3

  • Kritika církve, papežské schizma 2

  • Objevné plavby 2

  • Dějiny českých zemí

    • Poslední Přemyslovci 2

    • Lucemburkové 3

    • Husitství 4

    • Ladislav Pohrobek a Jiří z Poděbrad 2

    • Jagellonci 1

Novověk

  • Společnost, stavy 2

  • Reformace 2

  • Renesance 1

  • Habsburkové na českém trůně 3

  • Třicetiletá válka 4

  • Čechy po Třicetileté válce, Marie Terezie a Josef II. 4

8.ročník

Opakování 1

  • Občanská revoluce a nové typy monarchií 2

    • Konstituční monarchie – Anglie 2

    • Absolutistická monarchie – Francie 2

    • Osvícenská monarchie – Rusko 1

  • Vznik Spojených států amerických 2

  • Velká francouzská revoluce a Napoleon 6

  • Průmyslová revoluce 3

  • Metternichovský absolutismus 1

  • Národní obrození 2

  • Revoluce 1848 2

  • Emancipace žen 1

  • Technický pokrok 1

  • Německo, Itálie, Velká Británie, Rusko a Francie na konci 19.století 4

  • USA – Sever proti Jihu 2

  • Habsburská monarchie – Bach, vznik Rakouska-Uherska, moderní česká společnost 2

20.století

  • První světová válka 6

  • Pařížská mírová konference 1

  • Totalitní režimy

    • Úvod 1

    • SSSR a komunismus 4

    • Itálie a fašismus 2

    • Německo a nacismus 4

  • První republika

    • Vznik, politická situace, ústava 1

    • Hranice a národnostní menšiny 1

    • Hospodářství a zahraniční politika 1

    • Mnichovská dohoda, Druhá republika a konec republiky 3

9.ročník

Opakování 1

Druhá světová válka

  • Průběh 6

  • Holocaust 3

  • Protektorát 6

Poválečný svět

  • Důsledky války, Hirošima a Nagasaki 1

  • Německo po Válce 1

  • Vznik Studené války (charakteristika termínu) 1

    • Fultonský projev Churchilla, Marshallův plán a Trumanova doktrína 2

    • První berlínská krize 1

    • Korejská válka 1

    • Protesty ve Východním bloku po smrti Stalina 1

    • Druha berlínská krize a stavba Zdi 1

    • Karibská krize 1

    • Vietnam a protesty proti válce (hippies) 2

    • Martin Luther King a JFK 1

    • Dějiny SSSR po smrti Stalina 1

    • Uvolnění, Reagan VS Gorbačov, rozpad SSSR 2

  • Dekolonizace a Třetí svět 2

  • Čína 1

Poválečné Československo

  • 1945 – 1948

    • Politická situace a hospodářství, Dekrety 2

    • Odsun Němců 1

    • Volby 1946 1

    • Přípravy komunistů, Únor 1948 2

  • Komunismus v Československu

    • Upevnění moci

      • Politika 1

      • Odpůrci 1

      • Politické procesy 2

      • Ekonomika a běžný život 2

    • Pokus o reformy

      • 60.léta 1

      • Pražské jaro a Srpen 1968 2

      • Normalizace 3

      • Sametová revoluce 2

      • Václav Havel 1

Česká republika

  • Vznik ČR, privatizace, restituce 2

Hudební videoklipy ve výuce moderních dějin

Nejen hrané či dokumentární filmy lze použít ve výuce dějepisu. Naopak – dokumenty jsou pro děti často nudné (zvláště „mluvící hlavy“) a už dopředu k nim přistupují s despektem. U filmů záleží čistě jen a jen na výběru učitele a následné reflexi – oba aspekty mohou filmovou ukázku povýšit do nebes nebo zahrabat pod drn. Každopádně je zřejmé, že filmové ukázky mnohdy dějiny zkreslují, pokud už se dějin vůbec týkají, a proto je nebezpečné s nimi pracovat.

Hudební videoklipy tak často přijdou žákům zajímavější a výuku zpestří. Film z vlastní zkušenosti očekávají, hudbu nikoliv. Navíc krátké video s hudbou nutí žáky se více soustředit. Alespoň podle mých zkušeností. Bonusem pro vedení školy, inspekci a především školní byrokracii je uplatnění mezipředmětových vztahů

Jelikož hudbu spíše poslouchám, než koukám na videa, nabízím jen krátký výběr vyzkoušeného. Všechna videa jsou dostupná a fungující ke dni 16.listopadu a snad vydrží na internetu i dále.

U každé písně je popsáno téma. U českých písní jsme s žáky zatím pracovali spíše s textem a individuálně, u anglických naopak spíše hromadně pomocí brainstormingu nebo myšlenkové mapy. To už je pochopitelně na každém učiteli. Tipy na další písně a klipy nebo využití a metody přivítám.

Another Brick in the Wall – Pink Floyd

První a podle mého názoru hned pro výuku nejužitečnější je slavná píseň Another Brick in the Wall od skupiny Pink Floyd. Prvním úspěchem je, že některým žákům píseň „něco připomíná“ nebo „už ji někde slyšeli“. Kdy zařadit Pink Floyd do výuky? Hudební videoklip používám na začátku bloku o totalitních režimech. Žákům před spuštěním vysvětlím, že následující klip podle mě ukazuje základ totalitních režimů a je na nich, aby poznali znaky totality. Nejprve klip pouštím do času 4:21, kde ho zastavuji a ptám se žáků, na co přišli.

Pokaždé žáci přišli na podobné věci, minimálně:

  • Všichni musí být stejní; zničení individuality

  • Poslušnost; musíme poslouchat příkazy; nemají a nemohou mít vlastní názor

  • A nakonec je to „semele“ (vždy je nejdiskutovanější konec první části ukázky)

Pak už je na Vás, jakými otázkami žáky posunete. Já zaměřuji pozornost na začátek klipu, kdy je žák zesměšňován za složení básně. „Proč je totalitní režim proti umělcům?“ A diskusi určitě doporučuji přesunout i k názvu. „Co to znamená Another Brick in the Wall?“ V prezentaci ukážu žákům vybrané části textu – „Jsi jen další cihla ve zdi. Co to asi bude znamenat? Spadne zeď, když odstraníte pár cihel z kraje zdi? Spadne zeď, když vyndáte cihlu uprostřed zdi?“ Na základě těchto otázek lze ukázat, jak se diktátoři chovají k jednotlivcům (cihly) ve svém státě (zeď). Stalin vyvolal uměle hladomor a na kraji zdi s jménem SSSR mu „odpadlo“ 7 miliónů Ukrajinců, ale prováděl i čistky uvnitř strany, které reprezentují cihlu uprostřed zdi.

Poslední otázka: „Jak totalitní režimy vždy dopadnou?“ „Rozpadnou se.“ Poté koukáme na konec videa.

Club Foot – Kasabian

Britská skupina Kasabian jeden ze svých největších hitů oficiálně věnovala Janu Palachovi. Tím je jasné, kam klip zařadit. Tento klip pouštím vyloženě jako zajímavost. Pouze si nechám převyprávět děj, protože klip vypráví o vzpourách ve Východním bloku (Maďarsko a Polsko) po smrti Stalina. Přidám pár detailů („děravá“ maďarská vlajka) a pak se ptám, jestli žáci vědí další důvod, proč jsem jim klip pustil. K mému překvapení mají moji žáci padesátiprocentní úspěšnost – přesně tolik je úspěšnost tříd ve spatření Palacha na jedné z fotografií, která se v klipu jen mihne. Samozřejmě tím je dané, že klid pouštím až po probrání Palachova činu.

Samozřejmě je možné práci s klipem dál rozvést. Nabízí se otázky, jestli může být úspěšné povstání lidu proti totalitním režimům. Případně jakým způsobem toho dosáhnout – je nutné použít násilí?

Dva předchozí videoklipy byly oficiální. To znamená, že je vytvořila přímo kapela, respektive kapelou najatý režisér. Následující videoklipy budou patřit do kolonky neoficiální. To znamená, že fanoušek vzal originální písničku, ale video do ní vložil sám po sestříhání z různých zdrojů – filmů, dokumentů, reportáží z televizí.

Bratříčku, zavírej vrátka – Karel Kryl

Na serveru Youtube se nachází podle mého názoru výborně sestříhané video z prvních dnů sovětské okupace Československa, kterému ale vévodí v pozadí puštěná Krylova píseň. Žákům se Krylův „zpěv“ nelíbí, proto je nutný zajímavý klip, který je pochopitelně lepší pro představivost, než pouhé fotky. Po poslechu hudby a puštění videa rozebíráme text, který žáci „luští“, ať už na papíře či na projektoru. „Co tím a tím chtěl autor říct…? Co znamená beránka vlku se zachtělo? Tato noc nebude krátká?“ Cvičení je žákům jasné, zabere velmi málo času a v tomto případě je pro žáky lehké.

Rolling Stones

Kapela, která pokud byla na drogách, tak se vyjadřovalo k ve své době aktuálním politickým tématům – především Vietnamské válce. Skladbu Paint it Black a fanouškem sestříhané video používám právě pro představení tématu války ve Vietnamu, aby si žáci představili a zkusili pochopit, co bylo na tomto konfliktu zlomové. Bavíme se se žáky o tom, jak asi válka vypadala. Jak vznikla videa, která jsme právě viděli. Následně pouštím prezentaci a konfrontuji názory žáků s realitou (nebo spíše se současným obrazem války ve Vietnamu). První válka v obýváku, kompletně pokrytá i se svými skandály a válka, která vyvolala po světě právě díky živým přenosům masové demonstrace a změnu myšlení minimálně části amerických občanů. Video s písní ukazuje důvod protestů a změn.

Druhá skladba Gimme Shelter ukazuje celé období 60.let a větší spektrum témat, která nemusí být žákům známá (Luther, Malcolm X a rasová segregace, Kennedy, hippies a celá proměna kultury, která je v klipu prezentovaná hudebními interprety – The Doors, The Beatles, Bob Dylan a jeho protestsongy). Vhodná se mi proto zdá metoda brainstormingu, kdy žáci jednoduše vykřikují, já jejich slova zapisuji na tabuli a poté je společně probíráme.

Havel v kostce

Nejedná se o videoklip, pouze o píseň, přesto jsem jí sem zařadil. Hlavně proto, že se osvědčila. Nejedná se o můj „vynález“, k použití písně Havel v kostce mě inspirovala Nina Rutová svou stejnojmennou učebnicí. Havla v kostce jsem zkoušel používat v různých metodách, ale poslední se mi osvědčila nejvíce. Žáci si nejdříve poslechnou hudbu, poté dostanou text písně a jejich úkol je na základě textu napsat strukturovaný životopis prvního českého prezidenta.

Speciální letní kategorie:

Sametová – Žlutý pes

Konec roku, deváťáci už mají jasno, co s nimi bude po základní škole, venku sluníčko a tak je potřeba trochu odlehčit. Ondřej Hejma tomu jednoduše pomůže, vtipný klip s dobovými záběry i text stačí žákům k úsměvu a upoutání pozornosti. A o to jde. Proto ani nevymýšlím složitý způsob práce, opět probíráme zprvu to, co žáci už poznali nebo která jména a pojmy slyšeli (Gorbačov, spartakiáda), zodpovídáme jejich vlastní otázky. Tématem klipu je samozřejmě sametová revoluce a prakticky vše, co jí předcházelo minimálně v období Normalizace.

Zákony

Autorský zákon pouštění hudebních videoklipů umožňuje, viz paragraf 31: Do práva autorského nezasahuje ten, kdo /c/ užije dílo při vyučování pro ilustrační účel nebo při vědeckém výzkumu, jejichž účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu, a nepřesáhne rozsah odpovídající sledovanému účelu; vždy je však nutno uvést, je-li to možné, jméno autora, nejde-li o dílo anonymní, nebo jméno osoby, pod jejímž jménem se dílo uvádí na veřejnost, a dále název díla a pramen.