Jan Hus ve výuce

Rok 2004

9.třída

Vše je jasné a jednoduché. Dějepis mě baví. Učitelka řekne, já napíšu. Prakticky bez otázek. Hus je originální hrdina, který chtěl pouze napravit církev, Dobrovský s Jungmannem byli Češi, takže samozřejmě i psali česky, Karel IV. vykonal jen dobré věci a žádné pogromy na Židech neschvaloval. Fašismus a nacismus proberem v jedné hodině, o komunismu nemám potuchy a výuka končí koncem Druhé světové války. Za jedna.

Rok 2012

Univerzita

Už vím, co je komusnimus! Řekli nám to na gymplu. Objevuje se tedy i druhý názor. Na druhou stranu nám zde na vysoké škole pořád vyprávějí o nějakém Fukuyamovi, který říká, že s koncem Studené války skončily ideologické dějiny. To znamená, opět jedna pravda. Ale nakonec vyhrává druhý intelektuál, který píše o tom, že se brzy střetně nekolik civilizací. To znamená, zase několik názorů. Ten pán se jmenuje Samuel Huntington.

Rok 2017

Tisková konference, jedna z prvních po inauguraci nového amerického prezidenta. Padne zde spojení “alternativní fakta”. Slovem roku 2016 v německém jazyce bylo zvoleno slovo “postfaktické”, pokud ho přeložíme do našeho jazyka. Postmoderní doba, kde si každý může říct nejen svůj názor, ale každý má svou pravdu. Do toho několik civilizací, několik lhářů, politiků. A Ovčáček. Každý si kroutí fakta jak potřebuje.

A teď k dnešnímu textu – jak v tomhle učit dějepis a společenské vědy? Jak učit důležité osobnosti a události měnící svět, které si každý bere do pusy, ale každý o nich říká něco jiného. Někdy dokonce dokonala protiřečící “fakta”.

Byl tedy Hus “osvoboditel” nebo naopak člověk utlačující zbohatlíky? Která pravda je skutečně pravdivá? A můžeme tuto “pravdu” učit? Nebo mám učit všech několik pravd?

Hus je pouze příklad. Vybral jsem si ho, protože je šest století po smrti, vzniklo o něm spoustu knih a každý režim se o něj zajímá a následně vybírá to, co se mu hodí. Manipuluje nikoliv s Husem, ale vytváří jeho obraz. No a důležitá je pochopitelně další věc – mám zdroje, která mi pomohla vytvořit cvičení.

Následující lze použít při výuce dějepisu v sedmé třídě (probírá se Hus), v deváté třídě (probírá se komunismus, propaganda). Pravděpodobně by se dalo použít i v českém jazyce (výuka o Husovi, ale taky například Národní obrození) a určitě ho lze použít v hodinách společenských věd.

O co půjde? “Systém” cvičení je jednoduchý – žáci mají před sebou několik citací o Husovi (nebo husitství) a odpovídají na otázky. Problém je samozřejmě v tom, že každá ukázka se liší od další a tím pádem se liší i podání Husa. Úkol žáka je analyzovat každou ukázku samostatně, ale zároveň všechny dohromady, pokusit se rozlišit fakta a názor a tím vytvořit “pravdu” o Janu Husovi. Ale osobně pokládám za nejdůležitější, aby žáci zkusili vysvětlit, proč existuje několik obrazů Jana Husa.

Zajímavé by mohlo být dát žákům zadání, aby vytvořily svůj vlastní obraz osobnosti podle zadání – například vytvoř text o Husovi tak, aby odpovídal naší demokratické době, kde ma každý právo na svůj názor.

Nejsem teoretik, cvičení bylo vyzkoušeno v praxi. A tak mohu upřímně prozradit, že cvičení je samozřejmě těžké. Používám ho v sedmé třídě. Pracujeme ve dvojicích. Za cvičení jsou slíbené jedničky v případě kompletního splnění (respektive pokusu o splnění), a alespoň plusy za částečné “správné” vyplnění. Žákům bez problémů sdělím, že je to jedno z nejtěžších cvičení, které budou v mých hodinách dělat. Ale samozřejmě, že je to v jejich silách a věřím jim. A taková je i realita – půlka žáků to zvládne. Další se pokusí. Je to ideální cvičení – není pro nikoho lehké, ale je splnitelné.

Nabízím ukázek několik, bylo by samozřejmě šílenství dávát žákům všechny. Začínal jsem pouze na protektorátní a komunistické ukázce. Dnes vybírám tak čtyři až šest ukázek. Všechno záleží na učiteli – dokonce každá dvojice/skupina/jednotlivec může mít jiné ukázky, klidně i podle schopností žáků, každý žák má úroveň “ne moc těžké, ale ani lehké, musím přemýšlet” jinde.

Ukázky:

15.století, anonymní autor

…že se jal na hříchy horlivě kázati a snažně trestati, ctnosti a života svatost vychvalovati a spravedlnost Boží vyhledávati, přikázání také božská, kterých před ním žádná známost v České zemi nebyla, jal se jim jasně oznamovati.

17.století, knihy a letáky tištěné v Německu, dovážené do Čech, kde byly pochopitelně hledány Koniášy a určeny k pálení

Hus se vynořuje jako milovník Boží pravdy, jako nástroj k odhalení antikristovské římské církve a jako nástroj k obnově pravé církve Kristovy a jako předchůdce pozdější a dokonalejší německé reformace, která se mimo jiné také zastávala práv českého národa. A nakonec pro statečné hlásání očištěného evangelia a pro kárání kněžských neřestí byl upálen, a proto je mučedník.

Kollár

Bůh o svou církev neustále pečuje tak, že když blud zastíní pravdu, dává jí k očistě učené muže. A tohle dílo začal Slovan – mistr Jan Hus. Hus vyšel z domácích tradic, které se sice do Čech dostaly přes německé území, ale od Slovanů z Balkánu. A proto tedy Hus je právem jedním z českých mučedníků, stejně tak jako sv.Václav a sv.Ludmila, protože zemřel, když nechtěl zapřít pravdu.” (upraveno)

První, co na Husovi v tomto věku a stavu obdivovati musíte, byla jeho láska k národu svému, ke své vlasti a ke svým rodákům.

Masaryk

Pro něj (Masaryka) to nebyl jen Hus vlastenec, ale Hus, který důsledně hledal Ježíšovu pravdu a která měla dovést lidi k čistému lidství. Masaryk chtěl tedy řešit potíže a problémy společnosti v duchu Husově, jeho považuje především za duchovního reformátora a husitství je pro něho hnutí duchovní.”

Pelcl

Podle Pelcla Hus zasel sémě zpustošení Čech, ale už nemluví o jeho bludech, ale jen o novotách a chválí velice Husovu statečnost. Nikdo nevěřil, že by tak svatý muž, za kterého byl Hus pokládán, mohl sám sebe nebo jiné klamat.

Dobrovský

Hus Dobrovského přitahoval, neboť napsal, že byl nevinnou obětí. A proto mu dával vřelé přívlastky a prohlašoval, že jeho zásluhou se počalo rozednívat, když celá Evropa dosud tonula v temnotách.

Palacký

Vyzdvihoval Husa jako bojovníka za svobodu svědomí. Husův zápas byl pro něj především zápasem mezi autoritou a svědomím a Hus to byl, kdo se jako první postavil proti slepému poslouchání autority, užíval rozumu a svobodné kritiky a tak se stal prvním zástupcem duchovní svobody, prvním člověkem nového věku.

Jungmann

Podle něj (Jungmanna) český národ po smrti Karla IV. v šílenství upadl, jakého historie málo příkladů udává. Vůdcové jejich byli teology, kteří celý národ potřeštili. Češi toho věku byli k hrůze všem národům. Jungmann vidí jediný veliký klad husitství v tom, že došlo k zvelebení českého jazyka.”

Jirásek

Husa zpodobňuje nejen jako reformátora, který národu udává směr, od kterého když se odchýlí, upadá pokaždé do mravní bídy, ale ukazuje ho také jako bojovníka za práva lidu.”

Nejedlý

Hus nebyl apoštolem Kristovým, ale apoštolem třídního boje, který po jeho smrti přerostl v násilný pokus utlačovaných o nové uspořádání společenských poměrů. Hus není ani tak zjev národně zanícený nebo náoženský, sociální či kulturní, ale především iniciátor všeobrozující bouře celého národa, komunistické revoluce.”

Balbín

Zaujímá k Husovi odmítavý postoj, ale řadil Husa ne tak mezi kacíře, jako mezi bezbožníky, a uznával jeho spravedlivé potrestání. Balbín byl ovšem ochoten uznat Husovu osobní mravní bezúhonnost.”

Hájek z Libočan

Velice na husity a na husitské války nadává, protože je sám zažil. O Husovi prohlašuje, že to byl muž dobrého života a ctnostného chování.”

Kašpar (kardinál, arcibiskup, 1926)

Hus šířil spory i mezi lid a svou smrt si zavinil svojí neústupností. Kostnický sněm pro něj udělal, co mohl. Jeho učení pak vedlo k anarchii v církvi i ve státě, a proto byl spravedlivě potrestán.”

Stručné dějiny říše (Protektorát Čechy a Morava, 1943, s.35)

Hus byl vášnivý řečník, za nímž se brzo hrnuly velké davy lidu. (…) Když Hus vystoupil také proti papežství, byla na něho uvalena klatba. Ale působil dále na venkově, až byl posléze katolickou církví upálen jako kacíř. Krátce na to došlo v Praze i na venkově k velkým výtržnostem Husových poštvaných stoupenců. Husovi odpůrci byli přepadáni, zabíjeni a topeni. Kláštery byly drancovány a nevázaná zaslepená masa zahy nabyla rozhodného vlivu a začaly se surové a krvavé husitské války. Husitské zástupy vpadaly do sousedních zemí, přičemž ničily vše, na co padly. Hnutí, které mělo původně hluboký náboženský význam, ztratilo svůj smysl úplně a změnilo se v povstání spikleneckých mas, které částečně hodlovaly komunistickým názorům. V zemi usedlí Němci byli zvlášť vydáni hrabivosti a krvelačnosti luzy.”

Obrázky z dějin (komunistické Československo, 1952, s.29)

Husa upálili, ale jeho myšlenku nezničili. Myšlenka, že je nutno změnit nespravedlivé uspořádání světa, zůstala v lidu a rostla. Ba, jeho mučednická smrt ji v lidu ještě posílila. Ukázalo se to v husitském revolučním hnutí, které vzniklo zanedlouho po Husově smrti.

Čím více byl lid vykořisťován církví a německými i českými pány, tím více se stupňovala jeho nespokojenost. Tato nespokojenost vyvrcholila v husistském revolučním hnutí. Lid poznal, že se svých vykořisťovatelů nezbaví jinak než bojem. Proto zaútočil proti svým utiskovatelům. Zabíral velké církevní statky, odmítal pánům robotovat a ve městech se zbavoval vlády německých bohatých měšťanů. Bojoval za osvobození od útisku, bojoval za osvobození od poddanství.”

Úkoly pro žáky:

Na základě přečtení textů napiš ke každé ukázce jedno slovo, které vystihuje Jana Husa.

(Hus Kazatel, Vlastenec, Jazykovědec, Bojovník, Komunista, Řečník, Oběť, Humanista….)

Napiš ke každé ukázce, jak je Jan Hus popisován. Jaké měl podle ukázky vlastnosti?

(Stačí pár přidavných jmen – spravedlivý, zbožný, nevinný, pravdivý, statečný, ale samozřejmě nemusí být jen přídavná jména – rebel, bojovník za spravedlnost, kacíř…)

O čem se každá z ukázek snaží čtenáře přesvědčit? (Jaké k tomu používá prostředky?)

(Samozřejmě, že Hus byl “jejich” člověkem a že byl stejný jako oni a už Jan Hus bojoval za jejich věc – žáci by měli vypsat, co je ona “jejich věc” konkrétně. Každá ukázka se snaží o něco jiného – německá samozřejmě přesvědčuje, že Hus byl monstrum, protože šel proti Němcům. V komunistické verzi je to ale chváleno, protože Němci byli bohatí a “vykořisťovali” obyčejný český lid apod.)

Dokážeš rozlišit fakta a pouhý názor autora? Nebo se v textech objevují dokonce lži?

(Fakta se týkají osobnosti – například byl Jan Hus skutečně “bezúhonný”, uměl mluvit, lidi ho měli rádi právě kvůli tomu, že jim uměl “přeložit” složité věci (někdy dokonce mluvil sprostě), pravděpodobně i statečný. Nepopíratelná fakta jsou kázání v Betlemské kapli, rektor na univerzitě, Kostnice, smrt, vliv na český jazyk,)

Zkus vytvořit svou vlastní krátkou ukázka o Janu Husovi.

Z tohoto nebo podobného cvičení by si žáci mohli odnést základní kostru, pravdu, o Janu Husovi. Na druhé straně by ale měli pochopit, že každá známá a důležitá osobnost může být zneužita pro ideologii. Ve spolupráci s učiteli by se měli dostat k tomu, jak se to stane a proč se to stane.

Stejný typ cvičení lze udělat o každé důležité osobnosti. Nabízí se Karel IV., svatý Václav – všemi známé osobnosti, ke kterým se všichni v určitých chvílích vracíme. Ze zahraničních by se mi líbila například Johanka z Arku, kterou mají žáci velmi rádi. Respektive mají rádi její “pohádkový” obraz. Klíčové je ale mít zdroje.

Stejně jako mnoho vynálezů, i můj “vynález” tohoto cvičení je jen spojením dvou věcí, které jsem spojil a upravil. Prvním zdrojem všech citací až na poslední dvě jsou z knihy Jan Hus v představách šesti staletí a ve skutečnosti, což je vydaná přednáška Jaroslava V. Polce. Podle názvu by se mohlo zdát, že inspiraci k cvičení byla právě knížka, ale systém cvičení je převzat od Josefa Märce, mého učitele na univerzitě, od něhož pochází poslední dvě citace, respektive odkázal mě na ně. Jak jsem uvedl na začátku odstavce, já pouze spojil citace a změnil otázky tak, aby bylo (snad) možné je zvládnout na základní škole.

Simulace slavných bitev

Další pokus o zábavnější výuku mě napadl náhodou, když jsem četl detaily o bitvě o Konstantinopol z roku 1453 a uviděl jsem obrázek hradeb. Jednoduché. Překreslil jsem hradby na papír s tím, že je nechám žáky bránit. Stačilo mi už jen zjistit počet vojáků na obou stranách a poté vyzkoušet přímo ve třídě. Žáci, nejdříve trochu překvapeni a zmateni, co po nich chci, nakonec pochopili a pokus dopadl výborně s tím, že některým žákům jsem papír kopíroval ještě jednou “na doma”.

Od té doby se katalog bitev zvětšuje s tím, že se pochopitelně mění zbraně, ale především rozhodující faktor bitvy. Tím mám na mysli, že z mého pohledu nemá smysl dát žákům bitvu u Kresčaku a za půl roku bitvu na Bílé hoře, protože se obě doslova točí kolem stejného rozhodujícího faktoru – kopce. Proto jde jednou o obranu hradeb nebo naopak o útok na hradby, podruhé o kopec, potřetí je rozhodujícím faktorem, jestli žáci pochopí účinek deště na pole…

Opět nejde o “puntičkářskou historii”, ale velké zjednodušení, jakým dějepis je a má být. Žák si nemá ze simulace odnést letopočet bitvy, ale logiku a mechanismus bitvy. “Kam mám postavit vojáky na obranu města? Budou mít větší užitečnost na blátě vynikající rytří na konci nebo lučištníci?” Za čtyři roky dějepisu žáci samozřejmě budou vědět i to, jak se vyvíjely zbraně. Myslím si, že nejde jen o dějepis, ale obecně o myšlení – co udělá nepřítel? Kudy přijde? Jak se zachová po mém útoku? Myšlení a předvídání.

Jak pracovat s bitvou o hodinách? Zjistit si informace. Připravit nákres a ten poskytnout žákům (nebo ho promítnout). Sdělit žákům informace o armádě a další historické detaily. Promyslet a sdělit pravidla hry – může se hrát ve skupinách, ve dvojicích i jednotlivě. Mohou si žáci vybrat stranu, za kterou budou bojovat? Dokonce lze hrát proti sobě jakousi “tahovou strategii”. Osobně upřednostňuji, když žáci hrají ve dvojici za jednu stranu, obvykle přijde více originálních nápadů. Po patnácti minutách práce s papírem vyberu, doma okomentuji a další hodinám žákům řeknu, jak vypadala realita.

Základní cíl je tedy jednoduchý – žáci strategicky rozmisťují vojáky do připravených prostorů. Zbytek už záleží na učiteli. Můžeme žáky nechat reagovat na první pohyb nepřítele, který nakreslí učitel na tabuli. Nebo první tah udělá žák A, druhý tah žák B atd.

Celkově jde o pokus prožít historii, pokud je to alespoň trochu možné.

Uvádím pár bitev pro lepší představu.

Bitva u Thermopyl (480 pnl.)

Slavná bitva statečných Řeků proti obrovské perské přesile. Žáci zde nemají na výběr a „hrají“ za Řeky. Poměrně velký test, v šesté třídě zkouší tuto metodu poprvé.

Informace pro žáky:

Peršané přicházejí se 100 000 vojáky (těžké určit, protože chodili s celou rodinou, proto se dají nalézt i mnohem větší čísla) a žáci se jim musí postavit v krajině. Mají pouze 7000 vojáků. Brání vlastní zemi. Jakmile neuspějí, neuspěje celá země. Brání tedy prostor „za sebou“.

theromopyly

Řešení:

Pro žáky pravděpodobně neřešitelné, jenom jeden žák zatím přišel na klíč k boji, podle kterého se skutečná bitva odehrála. Oním klíčem je nerozdělit vojáky, protože tak mohutná nepřátelská armáda je postupně pobije. Musí držet co největší sílu a zmenšit počet vojáků nepřítele. Řekové to udělali ideálně – připravili a čekali na nepřítele v úzké soutěsce, kam se vešel jen vůz. Tím se sníží počet vojáků, kteří jsou schopni bojovat. Vlastně se tím počet vyrovná a ohromný zbytek armády jen čeká, protože bojuje jen několik prvních řad v soutěsce. Tři dny se Řekové pod vedením Leonida bránili, až je zradil jeden z Řeků, který za úplatu prozradil skrytou cestu přes skály, kterou Peršané využili, Řeky obešli a do jednoho zabili. Ještě před tím stihl část armády Leonidas poslat pryč, aby varovala další města a pochopitelně i k tomu, aby v budoucnosti, až nastane další bitva, mohla Persii porazit. Cíl zbytku bojující armády nebyl vyhrát, ale jen dostatečně zdržet Peršany.

Bitva u Azincourtu (1415)

Součást Stoleté války, kde proti sobě stáli Angličané a Francouzi. V této bitvě zkouším tahovou strategii – žáci hrají proti sobě. Nejdříve rozestaví své armády, pak první hráč udělá tah, druhá hráč reaguje a stejným způsobem se pokračuje až do konce. (Samozřejmě je nutné se domluvit, co znamená “jeden tah”.)

Informace pro žáky:

Angličané chtějí směrem do Calais, ale Francouzi jim zablokovali cestu. Celou noc před bitvou pršelo. Angličané měli 1000 rytířů a 6000 lučištníků. Proti stálo 20 000 Francouzů. Třetinu francouzské vojska tvořili rytíři. Cílem Angličanů je projít dál a cíl Francouzů jednoduše zastavit nepřítele, odrazit Angličany a nepustit je dál na své území.

azincourt

Řešení:

Bitva dlouho nezačínala, protože se nikdo nehnul. První krok udělali angličtí lučištníci, kteří mohli střílet daleko a byli tedy sami v bezpečí. Francouzi museli odpovídat. Tady začíná být důležitá strategie. Jelikož se bitva odehrává v přírodě mezi lesy a předchozí den a noc pršelo, plocha je samozřejmě rozmočená a z půdy se stalo bláto. Proto angličtí rytíři sestoupili z koně a pouze stáli u svých lučištníků, kteří byli vlastně netradičně povýšeni na hlavní část armády. Na druhé straně Francouzi zůstali na koních a byli ve velkém odstřelováni anglickými šípy. Francouzi se kvůli početní převaze k Angličanům dostali, ale jelikož byli moc těžcí a lehcí angličtí lučištníci se rychle adaptovali na boj zblízka, byl útok odražen. Žádná další vlna už se tak blízko nedostala. Podle historiků bylo důležité i to, že šlechtici bojující za Francii se soustředili na bohaté Angličany, které chtěli zajmout kvůli výkupnému, proto se nesoustředili na lučištníky. Další rozhodující faktor je efekt „Thermopyly“ – bojovalo se na úzkém pruhu krajiny a proto početní převaha nehrála žádnou roli jednoduše kvůli tomu, že Francouzi se nevešli do trychtýře. Angličané počítali ztráty po desítkách a stovkách, Francouzi po tisících.

(zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Azincourtu)

Bitva o Konstantinopol (1453)

Bitva mezi útočícími Turky (muslimové) a bránícími křesťany. Dvojici žáků nechám vybírat, jestli budou útočit nebo bránit. V minulých letech to bylo půl na půl, letos už nikdo za muslimy nehrál…

Informace pro žáky:

Křesťanských obránců je 20 000, ale mají tehdy pravděpodobně nejkvalitnější hradby. Útočníků je 70 000 a mají s sebou novinku – 10 velkých děl, které jsou obsluhovány velkým počtem lidí. Na druhou stranu jsou schopná vystřelit jen několikrát za den (v řádu jednotek). Cílem útočníků je samozřejmě získat město a obránci mají cíl město zachránit, to znamená ubránit.

konstantinopol

Řešení:

Bitva trvala poměrně dlouhou dobu – 2 měsíce. Útočníci vyhráli. Ale důležitější pro nás je samozřejmě to, jakým způsobem se to stalo. Pokud si žák zvolí obranu, tak je to samozřejmě poměrně jednoduché – vše skrýt za hradby, používat lučištníky, pokusit se vymyslet něco originálního – olej a jeho zapálení, do příkopu „naházet“ krokodýly například. Pokud si žák zvolí útok, bude to mít těžší. Nejdřív jak se zbavit vody a dostat se k hradbám. Skutečnost byla taková, že se útočníci snažili dlouhodobě podkopat a tak celkově bylo v zemi spoustu cest, které obránci museli zatopit, zasypat nebo vyhodit do vzduchu. Od začátku bylo také povinností útočníků házet do příkopu cokoliv možného. Útok se soustředil na jedno místo, na které střílela děla. Děla samozřejmě udělala svou práci a v hradby byly více a více poškozeny. Po nocích obránci „zalepovány“ pytli s pískem. Obrana ale nestíhala, jakmile padl Gustiniani a stáhl se z boje, jednotky zazmatkovaly a myslely, že je konec – všichni se vrhli do brány a nepřítel toho využil.

(Zdroj: http://bajgy.webzdarma.cz/byzanc/fall.html)

Bitva na Bílé hoře (1620)

Jelikož taktika v průběhu bitvy nehrála žádnou roli a za hodinku bylo hotovo, jde spíš o význam bitvy pro naše dějiny. Každopádně se setkali bojovníci českých stavů a vojáky císaře. Bitvu žákům nedávám na papíře, ale kreslím na tabuli. Žáci v mých hodinách bojují za české stavy.

Informace pro žáky:

20 000 „českých“ vojáků proti 30 000 katolickým. Katolíci útočí směrem na Prahu, stavy jí brání. Změna proti předchozím bitvám je v tom, že k dispozici jsou „moderní“ zbraně – střelné pušky. Každá strana má také malý počet děl – pro lepší práci žáků například 10.

bilahora

Řešení:

Těžké, protože rozestavění armád v tomto případě moc neřeší. Samozřejmě by žáci měli využít kopec, postavit překážky. Jak už asi víte, vedoucí stavovské armády byli v hospodách a přijeli až po bitvě, tudíž chybí vedení. Katolíkům se už nechtělo moc bojovat (byl listopad) a tak jen zkusili částečný útok, spíše jako provokaci, co se stane. A byl z toho takový zmatek, že se stavovští vojáci rozprchli do všech stran. Doporučuji jako „řešení“ pustit pořád Slavné dny na stream.cz. Výhody byly na straně stavů (kopec; blízkost Prahy, kam se mohli v nejhorším ukrýt), přesto prohráli.

Bitva o Francii (1940)

Součást Druhé světové války. Proti předchozím bitvám už o dost širší záběr. Zatím vyzkoušeno pouze jednou a jelikož se mi to zdálo zajímavější z pohledu strategie, tak žáci bojovali za Německo. Musí naplánovat útok. Načasovat vše správně, aby vše zapadlo. Rád vidím, pokud použijí “návnadu” a snaží se zmást soupeře.

Informace pro žáky:

Vše podstatné je na obrázku. Nutné je vysvětlit, co je divize a jaké mají k dispozici zbraně. S počty vojáků je to zde samozřejmě složitější, ale udávám celková čísla vojáků (které samozřejmě na začátku války a bitvy nebyly kompletně k dispozici). Spojence Německa je samozřejmě Itálie. Žáci plánovali útok ve dvojicích.

francie

Řešení:

Útok přes neutrální Belgii a naprosté zhroucení Francie. Velké množství jednotek se ale dokázalo dostta do Anglie.

Do budoucna se samozřejmě nabízí další bitvy, které lze zpracovat. Určitě chystám 2.punskou válku a v osmém ročníku je “prázdno” – nabízí se například občanská válka ve Spojených státech amerických.

Hra na rozhodování – Rudolf II.

Po prvních dvou letech ve školství, kdy jsem se hledal, jsem měl relativně kvalitní a zároveň pohodový třetí rok. Přesto nebo právě proto jsem cítil, že potřebuji najít nové metody, trochu oživit zásobník, abych neusnul a neopakoval se s pár osvědčenými zábavnými metodami. Jedna z nalezených metod se jmenoval „Decision game“.

Její vysvětlení zní vlastně dost jednoduše – žáci hrají za slavnou osobnost a v určitých okamžicích vstupují do předem připraveného scénáře, tedy do života oné osobnosti, a určují další životní rozhodnutí. Každé rozhodnutí má své důsledky.

Nejjednodušší variantou se mi zdálo, že připravím možnosti, o kterých budou žáci ve třídě hlasovat. Hra ale nabírá na vážnosti a z pohledu učitele na užitečnosti, pokud se žáci začínají navzájem přesvědčovat, že jejich možnost bude „ta lepší“.

Hru jsem připravil při první možnosti – zvolil jsem osmý ročník a slavnou českou historickou postavu, Rudolfa II. A to je i konkrétní příklad, který Vám představím.

Měl bych zmínit, že hra není pro dějepisné puntičkáře. Má jít především o zábavu a o logické uvažování v rovině příčina – důsledek. V rámci dějepisu na konkrétním příkladu Rudolfa II. si žáci mají uvědomit „maličkosti“ – byli jsme součástí mezinárodního soustátí, souboj protestantů versus katolíků atd.

(V elektronické podobě je trochu problém, jak samotný průběh hry sepsat a znázornit, aby to bylo srozumitelné a přehledné v průběhu hraní. Originál byl psaný rukou na papíře. V této verzi jsou proto použité některé symboly, které odkazují na místo, kam máte „jet“ pro další hraní – cílové místo má symbol zbarvený do červena. Pro správnou úroveň hraní sledujte odsazení řádků a barvu.)

Kurzívou jsou části, které učitel čte pro děti jako reakce na jejich akci, na jejich rozhodnutí. Tučně jsou možnosti, které učitel dává žákům na výběr. Mezi těmito možnostmi jsou pro lepší přehlednost rovnou sepsané reakce učitele, které je samozřejmě nutné přeskočit při hraní. Teprve pokud jsou zvolené, učitel je čte. Chvílemi bude samozřejmě nutná improvizace…

Začátek hry:

V Čechách, Rakousku a Uhrách vládne tvůj rod, Habsburkové. Tvůj děda, Ferdinand, si poradil s proradnými Čechy, protestanty, a porazil jejich povstání. Tvůj otec ale nebyl jako děda, chtěl klid a s českými nekatolíky se dohodl na míru – rovnosti náboženství. Smlouvu, nazývanou, Česká konfese, ale nestihl podepsat. Umírá…

První rozhodnutí.

Jaké si zvolíš hlavní město?

a) Praha

b) Vídeň

c) Pešť

A) PRAHA

Češi tě milují. Konečně mají naději na splnění svých snů.

Z Prahy chceš udělat hlavní město Evropy. Jak toho dosáhneš?

  1. zaútočím na vedlejší země

          Jak seženeš peníze? ×××

  1. postavím velkolepé památky v Praze

          Jak seženeš peníze? ×××

  1. pozvu do Prahy vědce, umělce, papeže

          Jak toho dosáhneš?

          a) zaplatím jim ze státní kasy

          b) budu doufat, že přijdou a spoléhat na své jméno, jsem přece císař

            Někteří přicházejí. Úroveň Prahy se zvyšuje, ale rozhodně není hlavním městem Evropy.

            Cíl nesplněn.

          c) zaplatím jim z kasy Habsburků, osvobodím je od daní

           Umělci z Evropy se ženou do Prahy. Je jich moc. Od celebrit jako Kepler nebo Brahe, až po podivné existence hledající nesmrtelnost. Blázni! Pořád ale musíš platit. Praha vzkvétá, ale tvoje soukromá pokladna je prázdná a život v luxusu ohrožen. Co uděláš? Co peníze? Tvůj základní život je zajištěn ze státních peněz, kde zatím peníze zbývají. Chceš ale mít něco své pokladně?

                      Chci penízeJak seženeš peníze? ×××

                     Nepotřebuji penízeV zemi je klid, Praha i její občané bohatnou.

B) VÍDEŇ.

V pořádku. Tradiční město Habsburků. Ale trochu nebezpečné, blízko se nachází turecké nebezpečí.

(Jít na €€€, ale číst verzi bez uherské šlechty.)

C) PEŠŤ

Divoká uherská šlechta se spojila s tvým tureckým nepřítelem a blíží se útok. Co uděláš? €€€

a) uteču a zvolím si jiné hlavní město ZPĚT NA „PRVNÍ ROZHODNUTÍ“

b) budu bojovat

      Jak seženeš peníze? ×××

      a) zvýším daně

       V Čechách vypukla vzpoura proti tvému rozhodnutí. Co uděláš?

               a) pošlu armádu, viníky potrestám, hlavní osoby popraví

               Úspěch. Ale Češi tě nesnášejí, odmítají tvou autoritu. Po čase musí přijít další vzpoura.

               b) pojedu do Prahy, uklidnit situaci, jednat o kompromisu

               Češi chtějí potvrdit Českou konfesi za tolerování zvýšení daní po dobu války

                                                 ANO NE

             c) nechám situaci, ať se vyřeší sama.

             Ztratil jsi Čechy, stavy si zvolily nového krále. Na znovuzískání nemáš peníze.

       b) donutím Čechy (a Rakušany) mi pomoc pod výhružkami násilí

       Šlechta s pomocí tvého bratra tě otrávila, byl si nebezpečím pro svou vlastní zemi. KONEC HRY!

       c) poprosím Čechy a Rakušany o pomoc

       Odmítnutí. ZPĚT NA STEJNOU OTÁZKU, BEZ MOŽNOSTI „C“

c) pokusím se jednat

Uhry chtějí samostatnost. Zůstanou uvnitř tvého soustátí, budeš stále císařem, ale nebudeš mít žádnou moc, protože Uhry budou míst vlastní parlament. Oficiálně tedy budou Uhry patřit pod tebe, fakticky budeš ale jen „pán na obrázku“.

                  ANO NE

             ANO – Výborně. Uhry jsou oddáni tvé věci a připraveni na válku. Za svůj stát jsou ochotni položit život. ×××

             NE – Nevycvičení obyvatelé Uher se připravují po boku Turků na největší bitvu historie. 400 000 vojáků se žene na tvou říši. ×××

Druhé rozhodnutí.

Zatím nemáš manželku, ani syna, kterého potřebuješ jako dědice trůnu. Je ti 40 let. Co uděláš?

a) Cože? Směšná otázka. Budu si dál užívat život.

      Jsi přítěží. Neplníš své povinnosti. Bratr tě zbavuje trůnu. KONEC HRY!

b) Zkusím najít nějaké povolné děvče, služebnou, abych získal potomka

Umíráš na syfilis! KONEC HRY!

c) najdu si ženu z velkého a slavného rodu

            První ženou na výběr je Marie Medicejská, která vládne ve Francii za svého syna; je katolička a podporuje Habsburky. Je jí 20 let.

           Češi novou ženu nemají rádi. Tvoje obliba klesá. Marie, tvoje žena ztrácí moc, vlastní syn ji vyhnal a už jí nechce vidět. Stále ale mladá žena ti dává potomka.

           Druhou možností je Alžběta I., anglická královna, protestantka. Je jí 40 let.

           Češi tě milují! Protestantská královna! Češi neměli nikdy radši svého panovníka. Rodina tě ale nemůže ani vidět – jsi katolík! Jak jsi to mohl udělat? Ovšem panovníka, dědice, se nedočkáš a královna umírá.

Poslední rozhodnutí

Stárneš. Tvůj zdravotní stav se horší. Jak se zachováš? Tvůj bratr by rád začal vládnout.

a) jsem císař, nevzdám se bez boje. Budu dál vládnout

Tvůj mladší bratr chce vládnout. Má podporu stavů v Rakousku, Uhersku a na Moravě! Češi ti nabízí podporu, pokud oficiálně povolíš náboženskou svobodu. Bereš?

                               ANO NE

       NE – Češi vyjednávají s tvým bratrem, ztrácíš další území a už nemáš žádnou moc.

       ANO – Máš Čechy, bratr Matyáš Rakousko, Uhersko a Moravu. Bratrovražedný boj. Bude, či nebude, toť otázka. Budeš bojovat proti vlastnímu bratrovi? To znamená, chceš zpátky Uhry a Rakousko?

                           ANO            NE, nechám si Čechy, bratr může mít Rakousko a Uhry.

               ANO – Bez šance. Češi tě nepodpoří v útočné válce. Navíc ztrácíš autoritu a Češi chtějí jednat s tvým bratrem o jeho podpoře….

               NE – Matyáš Čechy získal, jsi bez trůnu a moci. Vyhrává silnější! KONEC HRY!

b) Dobrovolně předám trůn bratrovi

V klidu dožíváš, máš dost masa a vína. Ale tvůj bratr si přesouvá sídlo a ničí tvůj historický odkaz.

Alternativní osnovy pro dějepis

Jedna věc jsou „moderní“ aktivizující metody, druhou jsou pak nepodstatné učivo. Učivo o polské-litevském státě nezachrání ani nejkvalitnější a nejoblíbenější metody. Proto je nutné nezměnit pouze styl výuky, ale i obsah výuky dějepisu na českých školách.

Je nezbytné znát, kdo byl Hugo Kapet? (Otázkou je, jestli si to žáci zapamatují, i když se to učit budeme. Odpovědí je jednoznačné „NE, pamatovat si to nebudou“.) Nebo je pro výuku o středověku důležitější křesťanství a jeho vliv na životy obyčejných lidí? Vznik měst? A co je nejdůležitější z celé čtyřleté výuky dějepisu? Nalezené kosti v Rusku, které jsou staré tisíce a milióny let? Nebo moderní dějiny dvacátého století?

I kdyby jedna nalezená kost změnila náš náhled na život v pravěku, zůstanou podle mého názoru důležitější moderní dějiny, protože mají větší dopad na náš současný život. Pro nás, Čechy, je navíc téma uplynulých dějin, především komunismu a následujících let, stále aktuální. Dokonce bych si dovolil říct, že více než kdy jindy je aktuální právě dnes – s komunisty v našem veřejném prostoru a (n)ostalgií v životě soukromém.

Návrh na nové osnovy jsem proto začal od moderních dějin, pro které musí být ve výuce prostor na každé základní škole. Učitelé se neustále vymlouvají, že na výuku komunismu v Československu jim už nezbývá čas. Pochopitelně je to naprostá hloupost. Pokud nestíhám, vynechám nepodstatné učivo, abych měl čas na důležité učivo. Učitelé vymlouvající se na nedostatek času pro výuku komunismu tak ve skutečnosti říkají „komunismus v Československu není důležitý a žáci ho znát nemusí“. A nebo hůře: „byl(a) jsem ve straně a nebudu to interpretovat „špatně“, protože komunisti nebyli žádní vrazi a Horáková si trest smrti zasloužila“.

Našel jsem si sešit ze svých studií na základní škole, kterou jsem ukončil patnáct let po Sametové revoluci a můj zápis končí Druhou světovou válkou. Žádný komunismus nebo Studená válka. Co hůř, komunismus se paní učitelka bála probírat úplně – nemám žádný zápis ani o Sovětském svazu. Zápis o nacismu a fašismu je dohromady na půl strany. Stihli jsme probrat nacismus a fašismus za jednu hodinu! (Dějepis mě pochopitelně bavil, mám všechny zápisy a neprodělal jsem žádnou dlouhodobou nemoc.) Pokud stejné způsoby existují do dnešní doby, je to vzdělávací katastrofa nejen z pohledu dějepisáře.

Nové osnovy by proto neměly dát žádnou šanci na podobné výmluvy. Většina devátého ročníku by tak měla patřit komunismu a Studené válce.

Pokud děti škola nezajímá, tak proto, že pro ně není přitažlivá. Moderní dějiny jsou pro děti nejatraktivnější látkou z celé výuky dějepisu. Stačí, aby učitel byl kvalifikovaný a trochu snaživý (=najde videa, fotografie, vymyslí projekt…) a dějepis bude žáky bavit. Největší šancí pro z pohledu dětí zábavnou a zajímavou výuku poskytují právě moderní dějiny.

Osnovy

Důraz není kladen na jména králů a letopočty, ale na lidi, občana a stát (říši, rod, kmen, národ atd.). Důležitější je význam zemědělství, než Nabukadnezar; zámořské objevy vítězí nad Alfrédem Velikým; boj za občanská práva a emancipace žen poráží Josefa Dobrovského.

V každém ročníku jsou tak „stejná“ témata – jak lidé žili a jak jim bylo vládnuto. V 6.ročníku skočíme od tlupy, přes tyranidu až po první pokusy o demokracie. V 7.ročníku jsou již trvalou součástí lidské života státy. Přibývá význam církve. V 8.ročníku jsou lidé nespokojeni a bojují za svá práva – chtějí se stát občanem. V 9.ročníku jsou jim občanská a lidská práva odebrána a vládnou diktátoři. Život lidí se opět změnil. A úkolem dnešního dne je vychovat občany, kteří si nenechají líbit manipulaci a odebrání občanských a lidských práv.

Původně měl být pokus o nový návrh osnov radikálnější, ale nedokázal jsem Druhou světovou válku dostat do 8.ročníku. Není to na škodu, protože vysvětlení Studené války k sobě potřebuje Druhou světovou válku a naopak v osmém ročníku téma totalitních režimů k sobě potřebuje První světovou válku.

Do budoucna ale počítám s dalším pokusem, kdy se zbavím pocitu povinnosti vykládat nejstarší dějiny do detailů (Řecko proti Persii, Řím proti Kartágu, Alexandr Veliký – což jsou témata, která si protiřečí s výše napsaným, ale jsou zajímavá a děti baví).

Pomoc od státu

Další pomocí by byla celková reforma dějepisu. V našem systému si žák projde některými tématy (například celé české dějiny) třikrát – na prvním stupni, na druhém stupni a poté ještě jednou na střední škole. Kdyby se „pohádkové“ české nejstarší dějiny odvyprávěli na prvním stupni, opět by zbylo více prostoru pro moderní (české) dějiny. Václava, Přemysla Otakara a Jana Žižku žáci znají a já jako učitel se cítím při výuce těchto témat zbytečně a trapně. Výuka dějepisu na prvním stupni by tak mohla končit například u Marie Terezie a Josefa II. Následující budování moderní společnosti by se pak probíralo na druhém stupni, učivo by na sebe jednoduše navazovalo.

Detailní osnovy pro zájemce:

(Čísla znamenají počet hodin, kolik bych tématu věnoval. Ve všech ročnících se součet pohybuje kolem 55 hodin, což znamená určitou rezervu pro libovolná témata (lokální historie, kultura..). Respektive spíš počítám s výlety, kinem a dalšími absencemi tříd.)

6.ročník

Úvod do dějepisu

  • Pojmy, prameny, časová osa, periodizace dějin 4

Pravěk

  • Úvod, dělení 1

  • Život lidí v pravěku 2

  • Vznik zemědělství, důsledky 2

  • Doba bronzová a doba železná 2

  • Pravěk na našem území 1

Starověk

  • Úvod, vznik státu a písma 2

  • Mezopotámie

    • Úvod, státy, společnost a kultura 3

  • Egypt

    • Úvod, společnost, kultura, dějiny 5

  • Řecko

    • Úvod, přírodní podmínky, význam civilizace 1

    • Společnost, paláce – nejstarší období řeckých dějin 2

    • Raná tyranida a vznik městského státu 1

    • Kolonizace a její důsledky 1

    • Sparta VS Athény 2

    • Řecko – perské války 2

    • Peloponéská válka 1

    • Alexandr Veliký 2

    • Kultura 2

  • Řím

    • Úvod 1

    • Etruskové a vznik Říma 1

    • Stát a jeho fungování 1

    • Punské války 2

    • Důsledky válek a řešení krize 3

    • Císařský Řím 2

    • Krize a rozpad 2

    • Kultura 2

  • Středověk

    • Úvod 1

    • Stěhování národů 1

    • První středověké státy: Francká říše, Německo, Byzanc 3

7.ročník

Opakování 1

Středověk

  • Společnost a její rozdělení, význam křesťanství 5

  • Boj o investituru 1

  • Islám 1

  • Křížové výpravy 2

  • Dějiny českých zemí

    • Sámova říše 1

    • Velkomoravská říše 2

    • Přemyslovci 1

    • Václav a Boleslav 1

    • Boleslav II., Slavníkovci, Břetislav 2

    • První čeští králové 2

  • Stoletá válka 2

  • Vrcholný středověk – zemědělství, vznik měst 3

  • Kritika církve, papežské schizma 2

  • Objevné plavby 2

  • Dějiny českých zemí

    • Poslední Přemyslovci 2

    • Lucemburkové 3

    • Husitství 4

    • Ladislav Pohrobek a Jiří z Poděbrad 2

    • Jagellonci 1

Novověk

  • Společnost, stavy 2

  • Reformace 2

  • Renesance 1

  • Habsburkové na českém trůně 3

  • Třicetiletá válka 4

  • Čechy po Třicetileté válce, Marie Terezie a Josef II. 4

8.ročník

Opakování 1

  • Občanská revoluce a nové typy monarchií 2

    • Konstituční monarchie – Anglie 2

    • Absolutistická monarchie – Francie 2

    • Osvícenská monarchie – Rusko 1

  • Vznik Spojených států amerických 2

  • Velká francouzská revoluce a Napoleon 6

  • Průmyslová revoluce 3

  • Metternichovský absolutismus 1

  • Národní obrození 2

  • Revoluce 1848 2

  • Emancipace žen 1

  • Technický pokrok 1

  • Německo, Itálie, Velká Británie, Rusko a Francie na konci 19.století 4

  • USA – Sever proti Jihu 2

  • Habsburská monarchie – Bach, vznik Rakouska-Uherska, moderní česká společnost 2

20.století

  • První světová válka 6

  • Pařížská mírová konference 1

  • Totalitní režimy

    • Úvod 1

    • SSSR a komunismus 4

    • Itálie a fašismus 2

    • Německo a nacismus 4

  • První republika

    • Vznik, politická situace, ústava 1

    • Hranice a národnostní menšiny 1

    • Hospodářství a zahraniční politika 1

    • Mnichovská dohoda, Druhá republika a konec republiky 3

9.ročník

Opakování 1

Druhá světová válka

  • Průběh 6

  • Holocaust 3

  • Protektorát 6

Poválečný svět

  • Důsledky války, Hirošima a Nagasaki 1

  • Německo po Válce 1

  • Vznik Studené války (charakteristika termínu) 1

    • Fultonský projev Churchilla, Marshallův plán a Trumanova doktrína 2

    • První berlínská krize 1

    • Korejská válka 1

    • Protesty ve Východním bloku po smrti Stalina 1

    • Druha berlínská krize a stavba Zdi 1

    • Karibská krize 1

    • Vietnam a protesty proti válce (hippies) 2

    • Martin Luther King a JFK 1

    • Dějiny SSSR po smrti Stalina 1

    • Uvolnění, Reagan VS Gorbačov, rozpad SSSR 2

  • Dekolonizace a Třetí svět 2

  • Čína 1

Poválečné Československo

  • 1945 – 1948

    • Politická situace a hospodářství, Dekrety 2

    • Odsun Němců 1

    • Volby 1946 1

    • Přípravy komunistů, Únor 1948 2

  • Komunismus v Československu

    • Upevnění moci

      • Politika 1

      • Odpůrci 1

      • Politické procesy 2

      • Ekonomika a běžný život 2

    • Pokus o reformy

      • 60.léta 1

      • Pražské jaro a Srpen 1968 2

      • Normalizace 3

      • Sametová revoluce 2

      • Václav Havel 1

Česká republika

  • Vznik ČR, privatizace, restituce 2

Hudební videoklipy ve výuce moderních dějin

Nejen hrané či dokumentární filmy lze použít ve výuce dějepisu. Naopak – dokumenty jsou pro děti často nudné (zvláště „mluvící hlavy“) a už dopředu k nim přistupují s despektem. U filmů záleží čistě jen a jen na výběru učitele a následné reflexi – oba aspekty mohou filmovou ukázku povýšit do nebes nebo zahrabat pod drn. Každopádně je zřejmé, že filmové ukázky mnohdy dějiny zkreslují, pokud už se dějin vůbec týkají, a proto je nebezpečné s nimi pracovat.

Hudební videoklipy tak často přijdou žákům zajímavější a výuku zpestří. Film z vlastní zkušenosti očekávají, hudbu nikoliv. Navíc krátké video s hudbou nutí žáky se více soustředit. Alespoň podle mých zkušeností. Bonusem pro vedení školy, inspekci a především školní byrokracii je uplatnění mezipředmětových vztahů

Jelikož hudbu spíše poslouchám, než koukám na videa, nabízím jen krátký výběr vyzkoušeného. Všechna videa jsou dostupná a fungující ke dni 16.listopadu a snad vydrží na internetu i dále.

U každé písně je popsáno téma. U českých písní jsme s žáky zatím pracovali spíše s textem a individuálně, u anglických naopak spíše hromadně pomocí brainstormingu nebo myšlenkové mapy. To už je pochopitelně na každém učiteli. Tipy na další písně a klipy nebo využití a metody přivítám.

Another Brick in the Wall – Pink Floyd

První a podle mého názoru hned pro výuku nejužitečnější je slavná píseň Another Brick in the Wall od skupiny Pink Floyd. Prvním úspěchem je, že některým žákům píseň „něco připomíná“ nebo „už ji někde slyšeli“. Kdy zařadit Pink Floyd do výuky? Hudební videoklip používám na začátku bloku o totalitních režimech. Žákům před spuštěním vysvětlím, že následující klip podle mě ukazuje základ totalitních režimů a je na nich, aby poznali znaky totality. Nejprve klip pouštím do času 4:21, kde ho zastavuji a ptám se žáků, na co přišli.

Pokaždé žáci přišli na podobné věci, minimálně:

  • Všichni musí být stejní; zničení individuality

  • Poslušnost; musíme poslouchat příkazy; nemají a nemohou mít vlastní názor

  • A nakonec je to „semele“ (vždy je nejdiskutovanější konec první části ukázky)

Pak už je na Vás, jakými otázkami žáky posunete. Já zaměřuji pozornost na začátek klipu, kdy je žák zesměšňován za složení básně. „Proč je totalitní režim proti umělcům?“ A diskusi určitě doporučuji přesunout i k názvu. „Co to znamená Another Brick in the Wall?“ V prezentaci ukážu žákům vybrané části textu – „Jsi jen další cihla ve zdi. Co to asi bude znamenat? Spadne zeď, když odstraníte pár cihel z kraje zdi? Spadne zeď, když vyndáte cihlu uprostřed zdi?“ Na základě těchto otázek lze ukázat, jak se diktátoři chovají k jednotlivcům (cihly) ve svém státě (zeď). Stalin vyvolal uměle hladomor a na kraji zdi s jménem SSSR mu „odpadlo“ 7 miliónů Ukrajinců, ale prováděl i čistky uvnitř strany, které reprezentují cihlu uprostřed zdi.

Poslední otázka: „Jak totalitní režimy vždy dopadnou?“ „Rozpadnou se.“ Poté koukáme na konec videa.

Club Foot – Kasabian

Britská skupina Kasabian jeden ze svých největších hitů oficiálně věnovala Janu Palachovi. Tím je jasné, kam klip zařadit. Tento klip pouštím vyloženě jako zajímavost. Pouze si nechám převyprávět děj, protože klip vypráví o vzpourách ve Východním bloku (Maďarsko a Polsko) po smrti Stalina. Přidám pár detailů („děravá“ maďarská vlajka) a pak se ptám, jestli žáci vědí další důvod, proč jsem jim klip pustil. K mému překvapení mají moji žáci padesátiprocentní úspěšnost – přesně tolik je úspěšnost tříd ve spatření Palacha na jedné z fotografií, která se v klipu jen mihne. Samozřejmě tím je dané, že klid pouštím až po probrání Palachova činu.

Samozřejmě je možné práci s klipem dál rozvést. Nabízí se otázky, jestli může být úspěšné povstání lidu proti totalitním režimům. Případně jakým způsobem toho dosáhnout – je nutné použít násilí?

Dva předchozí videoklipy byly oficiální. To znamená, že je vytvořila přímo kapela, respektive kapelou najatý režisér. Následující videoklipy budou patřit do kolonky neoficiální. To znamená, že fanoušek vzal originální písničku, ale video do ní vložil sám po sestříhání z různých zdrojů – filmů, dokumentů, reportáží z televizí.

Bratříčku, zavírej vrátka – Karel Kryl

Na serveru Youtube se nachází podle mého názoru výborně sestříhané video z prvních dnů sovětské okupace Československa, kterému ale vévodí v pozadí puštěná Krylova píseň. Žákům se Krylův „zpěv“ nelíbí, proto je nutný zajímavý klip, který je pochopitelně lepší pro představivost, než pouhé fotky. Po poslechu hudby a puštění videa rozebíráme text, který žáci „luští“, ať už na papíře či na projektoru. „Co tím a tím chtěl autor říct…? Co znamená beránka vlku se zachtělo? Tato noc nebude krátká?“ Cvičení je žákům jasné, zabere velmi málo času a v tomto případě je pro žáky lehké.

Rolling Stones

Kapela, která pokud byla na drogách, tak se vyjadřovalo k ve své době aktuálním politickým tématům – především Vietnamské válce. Skladbu Paint it Black a fanouškem sestříhané video používám právě pro představení tématu války ve Vietnamu, aby si žáci představili a zkusili pochopit, co bylo na tomto konfliktu zlomové. Bavíme se se žáky o tom, jak asi válka vypadala. Jak vznikla videa, která jsme právě viděli. Následně pouštím prezentaci a konfrontuji názory žáků s realitou (nebo spíše se současným obrazem války ve Vietnamu). První válka v obýváku, kompletně pokrytá i se svými skandály a válka, která vyvolala po světě právě díky živým přenosům masové demonstrace a změnu myšlení minimálně části amerických občanů. Video s písní ukazuje důvod protestů a změn.

Druhá skladba Gimme Shelter ukazuje celé období 60.let a větší spektrum témat, která nemusí být žákům známá (Luther, Malcolm X a rasová segregace, Kennedy, hippies a celá proměna kultury, která je v klipu prezentovaná hudebními interprety – The Doors, The Beatles, Bob Dylan a jeho protestsongy). Vhodná se mi proto zdá metoda brainstormingu, kdy žáci jednoduše vykřikují, já jejich slova zapisuji na tabuli a poté je společně probíráme.

Havel v kostce

Nejedná se o videoklip, pouze o píseň, přesto jsem jí sem zařadil. Hlavně proto, že se osvědčila. Nejedná se o můj „vynález“, k použití písně Havel v kostce mě inspirovala Nina Rutová svou stejnojmennou učebnicí. Havla v kostce jsem zkoušel používat v různých metodách, ale poslední se mi osvědčila nejvíce. Žáci si nejdříve poslechnou hudbu, poté dostanou text písně a jejich úkol je na základě textu napsat strukturovaný životopis prvního českého prezidenta.

Speciální letní kategorie:

Sametová – Žlutý pes

Konec roku, deváťáci už mají jasno, co s nimi bude po základní škole, venku sluníčko a tak je potřeba trochu odlehčit. Ondřej Hejma tomu jednoduše pomůže, vtipný klip s dobovými záběry i text stačí žákům k úsměvu a upoutání pozornosti. A o to jde. Proto ani nevymýšlím složitý způsob práce, opět probíráme zprvu to, co žáci už poznali nebo která jména a pojmy slyšeli (Gorbačov, spartakiáda), zodpovídáme jejich vlastní otázky. Tématem klipu je samozřejmě sametová revoluce a prakticky vše, co jí předcházelo minimálně v období Normalizace.

Zákony

Autorský zákon pouštění hudebních videoklipů umožňuje, viz paragraf 31: Do práva autorského nezasahuje ten, kdo /c/ užije dílo při vyučování pro ilustrační účel nebo při vědeckém výzkumu, jejichž účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu, a nepřesáhne rozsah odpovídající sledovanému účelu; vždy je však nutno uvést, je-li to možné, jméno autora, nejde-li o dílo anonymní, nebo jméno osoby, pod jejímž jménem se dílo uvádí na veřejnost, a dále název díla a pramen.

Jak jsem z dětí udělal nacisty

Dobrý den. Dneska si vyzkoušíme experiment. Založíme politické hnutí.“ Ozývá se očekáváná reakce: „Aahhhh. Cože?

Budeme se jmenovat Čtvrtá republika.

Proč Čtvrtá republika?“, zazní pochopitelná otázka. Už teď je mi jasné, že nejsem Vůdce. Vůdce by nepřipustil otázky. V třídě je šrum. Jeden žák sedí mimo zónu „ovládaných“, kterou jsem připravil – jednoduše jsem srazil židle k sobě. Jsme jednolitá formace, jeden útvar. A jeden odpadlík od naší víry, kterou jsme ještě nestihli založit.

Protože jsme měli První republiku v letech 1918-1938, pár měsíců Druhou republiku před příchodem Hitlera, a po Válce Třetí.“ Zdá se, že chápou.

Další otázka. Proč zakládat hnutí?“, chodím s hlavou sklopenou k zemi, pomalu od okna ke dveřím a rozvážně zvedám hlavu s pohledem na své deváťáky. Dnes mé malé „nacisty“.

Hnutí zakládáme, abychom jako třída byli mnohem úspěšnější. Budeme spolupracovat. Vytvoříme komunitu, která bude důležitější než jedinec. Sám člověk nic nedosáhne. Proto budeme od dnešní hodiny sdílet známky. Jaký bude průměr celé třídy, taková bude známka i pro každého z vás.

Náraz. „Cože? Vy jste se zbláznil? Jak to vysvětlím rodičům?“, byly nejčastější reakce. Dalším výstupem jsem si ale získal třídu na svou stranu. Klíčový bod – výběr nepřítele. První terč byl jednoduchý – náš prezident skutečně nemá ani jednoho fanouška mezi žáky druhého stupně. Za další jsem jako nepřítele označil současnou vlnu uprchlíků. Ačkoliv to není můj názor, věděl jsem, kam mířím. A třetí nepřítel byl zřejmý. Druhá třída devítek, kterou neučím.

Důležitým bodem je disciplína. Kdo nemá disciplínu, nic nedokáže. Kde by byl Jágr nebo Ronaldo bez disciplíny? Proto budete sedět rovně a budete mít ruce na lavici.“ Většina třídy se překvapivě narovnala a plácla rukami o lavici.

Extrémně důležité pravidlo – nikdo se o našem hnutí nesmí dozvědět a proto o něm mimo naší třídu nesmíme mluvit.

Od zítřka budete nosit pouze bílé tričko, košili nebo mikinu. A poslední, ale rozhodně ne nejméně důležité pravidlo je náš pozdrav. Žádné Dobrý den, pane učiteli T., ale…“, ukazuji pozdrav – pravá ruka spuštěná podél těla, v lokti zlomená a směřující směrem na tělo. „Tak vytvoříte čtyřku, protože jsme Čtvrtá republika.

Vám se vážně něco stalo.“, zazní. Je jasné, že další hodinu budeme soudit zrádce.

Všichni vstaňte.“ Pomalu a s chutí jim vysvětluji, že pod námi ve třídě je paní učitelka, kterou jemně řečeno moc nemusejí. „A levá. Pravá. Levá. Pořádně! Pravá. Levá. Pravá. Nic neslyším! Levá. Pravá. Je to vaše matikářka!“ Všichni se culí. Nutím je přidat. Dobrý. Konec.

Píšeme test ve dvojicích, známky budou sdílené. Ze třídy následně vyhazuji dva „zrádce“. Jdou do sborovny, kde je hlídá…ano, neoblíbená matikářka a Vůdce republiky je přistižen při lži. Dupali jsme na někoho jiného. Jedeme dál, jsem neomylný. Jsem Vůdce.

Rozdávám stranické legitimace. Tajná policie má zpracovat, jak bude pracovat – jaké budou tresty, za co budou trestat a další detaily. Ideologové sepisují náš manifest. Bodyguardi plánují, jak uhlídají Vůdce. Propagandistická média kreslí naše logo. A samozřejmě nesmí chybět donašeč.

Konec hodiny. Žáci dostávají na předloktí černé 4R – Čtvrtá republika. Jdeme na oběd a všichni „to“ řeší. I když jím, chodí za mnou: „Vážně máme přijít v bílým? A já mám informace o zrádci!

Večer jdu z obchodu a někdo za mnou běží. Je mi jasné, že to musí být žák. Ale neuhodí mě, ani mi nenadává. Deváťák má pravděpodobně rande. Zdraví beze slov, naším totalitním pozdravem. Dostávám trochu strach. Tento experiment vyzkoušel Američan Ron Jones. Jeho hnutí Třetí vlna přesáhla třídu a oblíbený učitel byl vyhozen bez šance najít si práci ve školství. Ale…Vycházíme ze stejného principu, podmínky na našich školách jsou však naprosto odlišné. Na mojí totalitní hodinu nemůže přijít 200 žáků. Nemáme takovou volnost, jakou měli v americkém systému.

Druhý den nemáme dějepis. Přesto do školy pospíchám, abych naskenoval naše logo, vložil ho do Wordu a alespoň 150 našich log vytiskl a vystříhal. První přestávka a na stůl na chodbě pokládám jeden papírek s logem. Tajně. Ihned klepou na sborovnu deváťáci. Jedno logo na stole stále zůstává, a i když má 6 × 4 centimetrů, poutá pozornost. Šestáci koukají, logo zůstává. O velké přestávce dávám na stejný stůl několik desítek log. Do tří minut jsou pryč – deváťáci je musí uklidit z rozkazu naštvaného dozoru. Celý den chce jeden ze zrádců vědět, co jsem říkal jeho spolužákům o hodině. Chce zpět do hnutí. Zrádce ale zpátky nemůže.

Loga se dostávají zpět ke mně a já je distribuuji na skřínky za cedule s jménem žáka. Už je to jen vtípek. Zdaleka ne všichni si totiž přinesli bílý svršek. To náš totalitní režim pokládá.

Ukazuje se, že pro žáky to bylo zajímavé, ale nejsou hloupí a nenechají se ovládat. Byl to pro ně vtip – oproti nudným hodinám, kdy učitel přednáší a prakticky sám sebe nudí a všichni vědí, že toto téma k životu nebudou potřebovat. Doma taky nuda, děti tráví čas pouze na počítači a před televizí. Mají svobodu dělat cokoliv, ale nevyužijí to. Ze stereotypních a nudných dní pak vybočuje a zajímavou se stává i možnost stát se obětí totalitního režimu.

Druhá hodina s experimentem začala soudem se zrádci. „Při založení hnutí se vyrojili lidé nespokojení, kteří okamžitě neváhali zradit. Jeden z nich už tu s námi není. Tajná policie se o něj postarala…“ Ve skutečnosti se o něj postaral tělocvikář, který ho vzal reprezentovat školu. „Druhý revolucionář je mezi námi. Prosím, pane K., posaďte se na připravenou židli.“ V tuto chvíli jsem vypustil monstrum – státního prokurátora s německy znějícím jménem. Ač trpěl nejistotou a nervozitou, stala se z něj mocná zbraň. Zrádce se nejen přiznal k zradě a revoluci (založené hnutí Pátá republika nám dokonce vyhlásilo válku), ale postavil se na židli, všem se omluvil a žádal o přijetí k našem hnutí. Ve všelidovém hlasování byl odsouzen jménem Čtvrté republiky k trestu smrti. Zrádce je zrádce.

Tím byl experiment ukončen. Nutná byla reflexe. Bavili jsme se o tom, co se naučili. Žáci samozřejmě brzy prokoukli, co s nimi dělám. Příště spustím experiment hned 3.září, první hodinu, ne po představení totalitních režimů. Přesto nám po experimentu něco zůstalo – jsou to dobré známky z následujícího testu (který psal už každý sám) a loga Čtvrté republiky na skříňkách ještě měsíc po akci.