7 důvodů, proč nerandit s učitelem

Vlastní děti?

Ne, děkuji! Jediné, co mi teď stojí, jsou všechny chlupy na těle. Hrůzou! Vidět každý pracovní den žáky a jejich chování je přirozenou antikoncepcí. Pořád blbý dotazy. I ten nejchytřejší jedinec se nakonec chytí stáda a jakékoli blbosti, která je zrovna v módě. Můj chlapeček by byl neuvěřitelně šikanovaný. „Tomášku, teď jsem četl výzkum – nebudeš jíst brambůrky a X, škodí to zdraví. A taky Y. A mobil? Taky škodí prý zdraví. Smůla. Piš kamarádům dopis.

birth-control

Pátek

Den večírků. Ne pro učitele. Celý týden pozorovat a vzdělávat děti, pak poslouchat kolegyně, co se zrovna stalo v 85468.díle Ulice, to je nesmírně vyčerpávající nejen fyzicky, ale především psychicky. Takže pokud potkáte v pátek večer samotného týpka u baru, je to učitel. A nepřeje si být rušen. Jen největší krize ho mohla vyslat do ulic. Pátek je totiž den bez lidí a ani Jennifer Lawrence na dálkové ovládání by to nezměnila.

jennifer-lawrence

Neděle

Ach, ta nedělní deprese. Už od rána je učitel nevrlý. Má spoustu práce – opravování a přípravy dalšího týdne. Ale zároveň se mu nechce nic dělat, jen ležet, číst a koukat na seriál. A zítra zas do práce. Věděli jste, že učitelé a jejich způsob nakládání s nedělí má svůj psychologický termín? Sunday Night Depression. A nebo Sunday Night Blues. Úzkost a deprese jsou charakteristickými pojmy pro vysvětlení předchozích výrazů.

CfJhhNuXEAQTHHY

Je to jednoduché – zbývá vám jen sobota. Pátek i neděle jsou dny, během kterých nemá smysl s učitelem trávit čas.

Jeho předmět je ten nejdůležitější

Sobota tedy, pojedeme na výlet, řeknete si. Randíte s dějepisářem? Co takhle zajet na nějaký hrad? Budete to mít i s přednáškou. Speciálně pro vás odborná – delší a nudnější, protože si zasloužíte speciální zacházení. Jednou je to hezké, ale každou sobotu? A nebo si představte, že randíte s češtinářem. To aby se slečna bála i promluvit. A co teprve posílat smsku a v ní napařit hrubku. To pak přijde jen odpověď, kterou nechcete slyšet „Dneska nic nebude, napsala si špatně mě/mně.

f938b0c1496e6b4eb7e899e7cbc106e5--funny-teachers-funny-teacher-memes

Možná by to mohlo klapnout s učitelem biologie? Že by našel mýty opředené místo a konečně jste si užila? Na druhou stranu, co kdyby vám počítal kalorie a zakázal zmrzlinu?

Učitelské chování

Uděláte něco špatně, okamžitě přijde trest. Co třeba pohlavek? Nebo alespoň jeho naznačení. A naopak za správné chování náležitá odměna. Třeba bonbón. Pokud už je učitel zkušenější, tak je to mistr trpělivosti a nikdy se nerozčílí. A co když nebude žárlit? Děs. Prostě se dokáže dostat do vaší hlavy, protože je to jeho práce. A ty otravné otázky. „Myslíš, že to máš správně? A co by šlo udělat ještě lépe?“

explain-again

Všední dny

Ne a ne. Přísahám, že nebude doma ve dvanáct hodin. Spíš tak ve čtyři. Další hodinu bude trávit zíráním do zdi, jen aby se vzpamatovat ze svých dnešních zážitků. Pak další hodinu opravování. Samozřejmě dodržuje hygienu a musí večeřet. Ještě připravit na další pracovní den a kouknout na internet. Kolik je? Devět večer? „Dobrou.

67-Hilarious-Teacher-Memes-53

SPV

Ne, nejde o ten předmět, který nahradil Občanskou výchovu. Jde o „Syndrom porad a vysvědčení“. Takový učitelský zombie mód. Těžké dny, které musí zvládnout a vy s ním. Představte si, že se v jednom týdnu zeptá několik stovek lidí, co bude mít za známku a jestli si to může během deseti minut opravit, když pět měsíců nic nedělal. Pak musíte ještě několik hodin čekat, než ředitel přečte nové vyhlášky a zákony. Do toho samozřejmě ještě střet s rodiči žáků. Ale má to i pozitivum – víte, co vybrat za dárek. Vhodné je začít boxovacím pytlem, další úroveň je už jen zbraň a terč.

depositphotos_67789441-stock-photo-angry-man-shooting-with-shotgun

Opravování

Už to tu několikrát zaznělo, ale musím tomu věnovat další řádky. Naprosto speciální část učitelské profese. Vzít si domu práce žáků, všechny je přečíst, opravit, oznámkovat, zapsat známky na internet, pak si dát panáka. Každý den, každý týden. To samozřejmě znamená méně času pro vás. Což je ještě lepší varianta. Nejhorší je být při opravování. Chvíle zoufalství střídají hysterické úsměvy a tiky v očích, chvíle mlácení hlavou o zdi střídá křečovité tancování na nevhodnou písničku. Něco, co prostě nechcete vidět.

stažený soubor

Privatizace školství

Minulé století znamenalo pro školství pokrok v tom, že nabídlo školu a vzdělání všem. V současném století je čas na to, aby bylo žákům poskytnuto kvalitní vzdělání.

Veřejné školství je dnes prospěšné v jedné věci – naučí číst, psát a počítat. Tím získá stát vzdělanější a kvalitnější pracovníky a země se může ekonomicky rozvíjet. Tato historická nutnost je ale už dávno překonaná. Je to jako vždy, když „vládne“ monopol – kvalita klesá. Státu to nevadí, ba právě naopak. Možná je právě takové zadání? Nekecáme, vládneme.

Nekvalitní veřejné školství jen zvyšuje kvalitu soukromého školství. Není to o penězích. Je to o politicích, nulových změnách s výjimkou zvyšující se byrokracie, remcání a následné pochopitelné neaktivitě učitelů ve veřejném školství, protože nemohou nic změnit.

Pokud stát nezvládá svou roli, aktivitu převezmou sami občané. Určitě ne prostřednictvím svátku demokracie s názvem volby, ale svoji vlastní aktivitou nezávislou na státu.

Určitě jste slyšeli příběhy, kdy si rodiče založili vlastní školu. A je jich čím dál tím více. Pokud jsou lidé ochotni zajít tak daleko, je zřejmé, že špatný je celý systém. Jak reaguje na trend zakládání soukromých škol stát? Nereaguje. Tak typická reakce pro přebyrokratizovaný aparát. Prostě nestíhá. Až se probudí, může být pozdě, může být více soukromých škol než veřejných. A v tom případě soukromé školy naprosto zválcují systém a veřejné školství bude odsouzeno k zániku. (I když v naší zemi se to pravděpodobně nestane, protože stát blokuje vznik nových soukromých škol.)

Nereagování státu je zarážející. Státu tím hrozí, že brzy přijde o své uniformované jedince, o svůj monopol. Na stole jsou dvě možnosti. Buď se stát vzpamatuje a bude prostřednictvím svobodných učitelů vzdělávat jedince na vyšší úrovni. Čímž ztratí lehce manipulovatelné stádo, ale udrží si většinu školních institucí. Nebo se bude chovat stejně jako do dnešních dnů. A ztratí vše.

Stačí zvýšit samostatnost školy a atmosféra se mění, i neschopná inspekce to uznává ve svých hlášeních. Zakládání soukromých škol nebo alespoň změny ve veřejném školství jsou celosvětové trendy, které nechytáme. Opět. I Švédsko, pro mnohé vzor sociálního státu, který utrácí za školství nejvíce peněz v poměru ke svému bohatství, dává žákům možnost výběru a už před deseti lety zde existovala skoro tisícovka „nezávislých škol“, které navštěvovalo přes deset procent žáků.

Přijde mi smutné, když učitel má čekat na to, až mu stát řekne, co vlastně má učit z moderních dějin a jestli může vůbec říct „Stalin byl špatný“. Přijde mi šokující, když se paní učitelka na facebooku ptá ostatních učitelů, jaký názor má inspekce na čtenářské deníky, aby se podle toho mohla zařídit. Šílená nesvoboda je nejen typická pro celý systém, ale je evidentně i v hlavách některých učitelů, kteří si bez povolení systému nedovolí ani informovat žáky o současných událostech či „zakázaných“ knihách.

Není to tak, že bych chtěl mít školství soukromé. Nebo že bych dokonce chtěl učit na soukromé škole. Jen mi vadí špatný systém, který navíc nereaguje na změny a nedělá nic pro učitele a už ještě větší nic dělá pro žáky. Jen se snažím popsat, co se děje a co se dít bude.

Častá kritika soukromých škol zní, že vychovává jen budoucí elitu. Ve skutečnosti je to naše současná politická elita, která zamyká děti v nekvalitních školách. A ano, všichni jsou si pak rovni, protože všem je nabídnutá stejná nekvalita.

Pokud chceme občanskou společnost, musíme začít ve školách. Školy musí mít svobodu, být nezávislé. Škola se nemá zodpovídat státu, ale rodičům.

Patří politika do škol?

Poslední týden se stalo hodně událostí – volby, mlácení novinářů, Babišovo urážení Emmy Smetany kvůli její matce, Okamurovo odmítání Daniely Drtinové. A i když se to nezdá, vše se nakonec odráží ve školství a samotné škole. A dnes mě tak nadzvedl text o pardubickém gymnáziu, kde byl údajně na nástěnce text vyhrožující trestem lidem se „špatným“ názorem, že jsem se nad tím trochu zamyslel.

Je jasné, že co se děje dnes v naší společnosti je jen zrcadlem našeho školství před x lety a desetiletími.

Když jsem byl já žák, na základní škole jsem o politiku nezavadil. Pochopitelně. Výuka dějepisu končila Druhou světovou válkou. Na střední jsme byli pořád bez politiky, pokud nepočítám Platóna a fyzikáře, který mlel třicet minut výuky o zkažených Američanech a jel si svoje, což ve skutečnosti nikomu nevadilo – bylo to mnohem zábavnější než se učit fyziku. To vše je o to více zarážející, že jsem chodil na gymnázium.

Můžu to dát i do dnešního kontextu, kdy se na mě nedávno obořila jedna slečna na sociální síti, že jako učitel musím být přísně apolitický a měl bych být vyhozen za to, že poukazuji na pochybnou realitu kolem Andreje Babiše a Čapího hnízda. Otázkou tedy je, jestli politika patří do škol nebo má škola být apolitická. A mě přijde nejhorší, že o tom vůbec někdo musí přemýšlet.

Oficiálně i neoficiálně samozřejmě politika do školy nejen patří, ale musí být její součástí. Oficiálně existují v Rámcovém vzdělávacím programu „Kompetence občanské“ a hlavními body jsou práva, povinnosti a respekt. Jiným slovy – demokracie a svoboda.

Chtěl bych prosím zdůraznit jednu věc – když tvrdím, že politika patří do školy, nemyslím tím propagaci té či oné strany.

Neoficiální“ část je na učiteli. Samozřejmě vychovávat a vzdělávat mladého člověka k občanství neznamená mu podsouvat své názory a dělat agitku pro konkrétní stranu či člověka. Vychovávat a vzdělávat mladého člověka k občanství znamená dát mu možnost získat si fakta, vytvořit si vlastní názor a argumenty, myslet kriticky a zpochybňovat vše.

Možná zde je problém. Pokud má žák zpochybňovat vše, zpochybní i učitele. A znám takové učitele, kteří to nezvládnou. A myslím, že každý takového učitele a učitelku zažil. Co kdyby náhodou měl žák jiný názor, než učitel? Co kdyby si to žák dokázal zdůvodnit a obhájit? Zažili jste to? Nezměnil učitel čistě náhodou téma? Nešel radši učit něco jiného? Nepřeskočil vás příště, když jste se hlásili?

Bohužel, stát se to může. Jistě znáte paní Semelovou, povoláním učitelku. Někteří učitelé jsou rasisté nebo antisemité. Je to špatné? Jistě. Mají být ve škole? Patří ještě rasismus a antisemitismus mezi právo mít vlastní názor? Složitá otázka. Je mi jasné, že po mně začnete házet kameny, pokud napíšu, že takoví lidé do školy nepatří, protože přece žijeme v demokracii a nemůžu ostatním brát práva či názor. Pokud (ještě) máme demokracii, samozřejmě musíme vstřebat i jiné názory. I tací učitelé tedy učí a mají na to právo. Otázkou je, jestli dokáží v hodině oddělit výuku a svůj soukromý názor a jestli se dokáží k žákovi chovat slušně i pokud mají jiný názor. (Pokud ne, nastává čas rodičů a jejich zákroku. Problém samozřejmě je, pokud jsou rodiče…“apolitičtí“.)

Jako nutnou součást výuky mám například přehled zpráv z minulého týdne, který je prezentován žáky. Získávají tím přehled, ale trénují i otázky a zpochybňují prezentující, snaží se je nachytat. Po prezentaci se bavíme. Tím samozřejmě narazíme na Okamuru a mizející peníze z účtu jeho strany i na Babiše a jeho hnízdo, které zaplatíme z daní. Není to prezentace mých názorů, není to propaganda pro určitou stranu, ale přesto je to jasně politika. Žáci se ptají, učí se dovednostem, zpochybňují, něco si myslí. Když pak žák položí otázku týkající se „vyndání“ Čapího hnízda ze seznamu dotací Evropské unie, úkol je splněn. To je podle mě správný přístup. Nic neříkáme o ideologii. Jen říkáme společně se třídou, že jeden politik možná krade a další mu to pomáhají urovnat. Je to špatně?

Každý samozřejmě může zpochybnit, že politika do školy patří. Každý může zpochybnit i mě a moje metody. Ano, pokud se mě žáci zeptají, koho jsem volil, řeknu jim to a řeknu jim proč. Oni mi řeknou, že to je blbost a já řeknu „OK, proč?“. Stejně tak jsem musel reagovat na prezidentské volby. Připravil jsem si prezentaci, kde byly zdrojem jen internetové stránky Rozhlasu a České televize. Hned se k tomu ptám žáků, proč jen tyto zdroje. „Komu patří Česká televize?“. Opět politika. Žáci dostali na začátku prostor pro vyjádření svého názoru. „Proč Miloš Zeman dostal nejvíce hlasů?“. Kdo chtěl, řekl svůj názor. Pak nastoupila moje prezentace, kde se jim buď vyvrátil nebo potvrdil jejich názor. Hotovo. V prezentaci byly jen čísla a fakta. Je to špatně?

Není to také o prezentaci skvělé nebo zkažené Evropské unie a dalších mezinárodních organizací. Je to o vyjmenování pozitiv a negativ. Vytvoření listu plusů a mínusů, protože Evropská unie skutečně má plusy i mínusy. Je to o tom, že žáci sednou k počítači a zjistí si, co by se stalo, kdybychom Evropskou unii opustili. Druhá část sedne k dalším počítačům a zjišťuje, jak je to s fungováním Evropské unie a jestli nám vážně tihle byrokrati zruší rum a banán musí být speciálně zahnutý. Následně prezentují výsledky. Pořád politika. Opět se ptám – je to špatně?

Nejlepší politická škola pro žáka? Žádná přednáška, ale praxe. „Můj“ sedmák napsal na oficiální facebook Okamury dotaz. Nejen, že nebyl zodpovězen, ale dokonce byl vymazán po pár dnech. Pochopitelně bych sem nepsal něco podobného, kdyby byl vzkaz sprostý nebo jakýmkoliv způsobem hrubý. Byla to jen kritická otázka. A následná cenzura. Kdyby se naučil za celý rok jen tohle, je to dobrá škola.

Celá historie a velká část společenských věd je jen politika. Učit moderní dějiny znamená učit historii politických vražedných teorií, které bohužel vstoupily do mnoha zemí a mnoha životů.

Pokud nebudeme učit ve školách politiku, jsme odsouzení k dělání chyb, které už jednou lidé udělali. Pokud nebudeme učit politiku, popřeme tím obrovskou část naší historie, která byla založena na politické vizi, kterou momentálně špiníme a otázkou je, jestli ji nezničíme úplně. Pokud nebudeme učit ve školách politiku, zůstaneme v Evropě osamoceni. Lidé budou dále podléhat lživým informacím a manipulacím, až jim nebudou vadit ani největší skandály a budou volit korupční politiky, kteří bojují proti korupci. Nikdo nebude chodit k volbám, protože je to prostě nebude zajímat, neuvidí v tom smysl. Nutno říct, že některé popsané situace se už odehrávají a tak stát s heslem „Pravda vítězí“ trpce zjišťuje, že na pravdě nezáleží.

Proč? Protože učitelé vylučují politiku ze školy a protože pravdu neučíme.

Učit politiku znamená jen dát prostor žákům pro debatu a nechat je říct jejich názor za použití argumentů, dát jim čas na zjištění informací a jejich prezentování. Nic víc to neobnáší a nic víc není potřeba. Jen někteří učitele musí začít být demokraté (nebo si na ně zahrát) a překousnout své mocné ego a uvědomit si, že žák může mít lepší informace. Nejlepší, co učitel může udělat, je žáka navést na tyto lepší informace a nechat žáka vyrůst v lepšího občana.