Babišova výchova občanů

Vláda chce připravovat aktivní a zodpovědné občany, což na základě materiálů od vlády popisuje ČTK jako porozuměnísociálním, ekonomickým, právním a politickým pojmům a strukturám či mediální gramotnost“.

Pokud pomineme otázku, jestli zodpovědný a aktivní občan opisuje nebo kupuje diplomovou práci, tak je zarážející, že právě tuto oblast a tuto problematiku „zaštiťuje premiér Andrej Babiš“, jehož diplomovou práci nemůžeme najít a ani ji nikdy neuvidíme. Není to ale samozřejmě jen o Babišovi, je to o vládě, která se zapíše do historie nejen svými opsanými diplomovými prácemi, ale i způsobem svého vzniku. A právě tito nekompetentní občané chtějí rozhodnout o tom, jak mám já ve svých hodinách vychovávat budoucí občany. A především, co to znamená být občanem.

00jewishED6

Podívejme se na výše zmíněné jednotlivé body patřící k popisu „aktivního a zodpovědného občana“ a porovnejme s činy premiéra Babiše. Začneme od konce – mediální gramotnost a premiér Babiš. Pamatujete Marka Přibila? Marek Přibil je bývalý novinář MF Dnes, kterému bylo na nahrávkách řečeno Babišem, kdy a jaké články má vypustit do světa, aby to co nejvíce zasáhlo konkurenty Babišova hnutí ANO. Zneužívání médií politiky pro své hry patří do nedemokratické společnosti. Nehledě na to, jak se premiér Babiš chová k dalším novinářům, neodpovídá na jejich dotazy a uráží je. A lže.

Politické pojmy. Tady asi nemá cenu lhát – nikdo nebude rozumět politickým pojmům lépe, než Babiš. Většina lidí kolem něj se chová jako příslušníci sekty, což popisoval například Jaroslav Kmenta v magazínu Reportér na příkladě odpadlíků od „víry“. Sám Babiš rozhoduje ve své straně a musí být zvolen velmi přesvědčivě, ale zas ne sto procenty, protože to pak vypadá „divně“ a připomíná to nedemokratickou minulost. Že je ANO nedemokratické hnutí nemusím moc rozhlašovat, protože je to jasné a sám Babiš to nepopírá. Demokracie je pomalá a Babiš potřebuje „makat“. Kdokoliv nejede podle jeho linie, je odstraněn z volební kandidátky či politického života. Na to, jak propaguje heslo „makáme“, tak docela často chybí ve sněmovně. Pamatujete, jak byl údajně nemocný a nemohl do sněmovny, ale dělat volební kampaň mohl? Jo, komunista za minulého režimu a soudem potvrzený spolupracovník StB, kdo jiný by měl lépe rozumět skutečné politice? A hlavně politické struktuře naší země…

Politické struktury. Je opět správný příklad Babiš? Je ideální mít na každého oponenta nějaké kompromitující materiály? Mít ve své firmě vlastní bezpečností sekci složenou z bývalých agentů StB? Propojovat média a politiku? Propojit média, politiku a bezpečnostní složky? Demokratická ústava, do této kolonky naše ústava stále patří, rozlišuje mezi výkonnou, zákonodárnou a soudní složkou. Tyto složky mají být nezávislé, jinými slovy, nemají být propojené. Pro Babiše jen překážka, kterou musí odstranit a proto obsazuje důležitá místa svými lidmi. Opět se tedy ukazuje, že na danou oblast je Babiš skutečným expertem. Bohužel expertem na rušení či minimálně poškozování demokratických politických struktur. (Nedávno se například ukázalo, že nově dosazený šéf GIBS, Babišův kůň pochopitelně, požádal vydavatelský dům o data k online textům o skupině Šuman a chtěla tak detailní informace o velkém množství lidí. Uvidíme, jak dopadnu já, když jsem si kontroloval, abych měl správné informace pro tento text…)

Právní pojmy. Trestně stíháný premiér bude učitelům říkat, jak učit právo? To je výsměch, který by měl aktivní a zodpovědné občany vyhnat do ulic. Dále nesmíme zapomínat, že Babiš neustále odmítá uznat závěry slovenských soudů a bude se soudit se Slovenskem o tom, jestli byl či nebyl v StB, i když nekolikrát bylo jasně rozhodnuto.

Ekonomické pojmy. Babišův Agrofert loni získal 2100 miliónů korun na dotacích, ale na daních zaplatil jen 739 miliónů korun. Což není zrovna vzor pro zodpovědné občany – vyhýbat se placení daní, hledat různé finty, aby se daně nemusely platit. Ekonomickým pojmem jsou také korunové dluhopisy. Právní pojem je využití mezery v zákoně a trestní stíhání za krácení daní. Opět vše patří k našemu hlavnímu komisaři na výchovu nových občanů. Miliarda a půl dluhopisů, abych nemusel platit daně? Za těch devadsát miliónů korun ročně to asi stojí. Ale dělat to uvnitř vlastní firmy…

Sociální. Babišova rodina si pravděpodobně účelně přepisovala akcie, aby znepřehlednila majetkové struktury. Zajímavé je, že zatímco Babiš má imunitu, jeho rodinní příslušníci nikoliv. Takže zatímco Babiš se vězení může vyhnout, členové rodiny ne. Zatáhnout rodinu do svých podezřelých aktivit na hraně zákona. To se vážně dělá rodině? Vzor pro všechny občany.

Tento článek by mohl být dlouhý několik stran. Jedná se však jen o krátký přehled, proč současná vláda (a je otázka, jestli by vůbec nějaká vláda mělo něco podobného zkoušet) nemůže určovat nejen to, co učit ve školách na téma „občanství“ a „demokracie“, ale ani co jmenované pojmy znamenají, protože o tom mají velice zkreslené představy. Nebo to možná vědí, ale rozhodně se podle toho nechovají.

29A4BFE300000578-0-Germans_who_grew_up_with_Nazi_propaganda_at_school_are_still_mor-a-2_1434384213492

Současná vláda a současný premiér nemohou v žádném případě představovat morální kompas, ke kterému by mohl někdo mladý vzhlížet.

Už jen pokus o vydání dokumentů podobného typu by měl být v současné situaci v naší zemi důvod pro občanskou neposlušnost.

Zdroje:

https://www.tyden.cz/rubriky/domaci/politika/vlada-ma-plan-jak-vychovat-aktivni-obcany-koncepci-vzdelavani_490124.html

https://zpravy.idnes.cz/babis-trestni-oznameni-kraceni-dani-d6h-/domaci.aspx?c=A170104_143423_domaci_hro

https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/andrej-babis-stb-slovensko-nejvyssi-soud_1806080720_ako

https://www.lidovky.cz/babis-vlozil-akcie-svych-firem-do-sverenskych-fondu-fh5-/zpravy-domov.aspx?c=A170203_121839_ln_domov_ELE

https://archiv.ihned.cz/c1-66202310-agrofertu-pritekly-rekordni-dotace-firma-z-nich-loni-ziskala-vice-penez-nez-zaplatila-na-danich

https://echo24.cz/a/w7PXm/jak-babis-a-jeho-firmy-plati-dane-davame-mu-vic-nez-odvede-statu

https://hlidacipes.org/kdo-je-marek-pribil-z-babisovy-nahravky-nekolikrat-ze-lzi-usvedceny-novinar-muz-na-cernou-praci/

http://www.reflex.cz/clanek/volby-volby-2017/81237/podle-policie-babis-lze-volici-by-to-konecne-meli-pochopit-take.html

https://demagog.cz/politici/183

https://echo24.cz/a/wjakS/9-minut-10-lzi-babis-mel-tiskovku

https://www.euportal.cz/Articles/18728-lzi-a-podvody-andreje-babise-zde-je-mate-prehledne.aspx

https://reportermagazin.cz/a/iyrrg/svedkove-babisovi

https://echo24.cz/a/wi4j4/babis-sverazne-o-demokracii-proc-soutezit-aby-to-bylo-v-rozkladu

https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/poslanecke-absence-hlasovani-poslanci-andrej-babis-karel-schwarzenberg_1806040600_hm

https://echo24.cz/a/ixuP9/babis-se-zazracne-uzdravil-poslancum-se-omluvil-na-vse-prisel

https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/exkluzivne-policiste-sbirali-kompro-materialy-na-chovance-a-tuheho-predavali-je_1706290750_ako

https://reportermagazin.cz/a/w2Q2T/babisuv-gibs-vydejte-nam-data-tisicu-ctenaru

https://zpravy.idnes.cz/zadost-o-vydani-babis-faltynek-capi-hnizdo-detaily-fwf-/domaci.aspx?c=A170816_093408_domaci_jkk

Úděl učitele

Na konci června odešli ze školy žáci a žákyně, kterým jsem byl čtyři roky třídním učitelem a ještě jsme spolu měli jeden rok v páté třídě. Už teď plánuji, jak jim na konci prázdnin napíšu, pokud to vydržím až do konce srpna. Co teď ale se všemi vzpomínkami a plány? Hádkami? Veselými tanečky? A společnými zážitky?

V pátek na konci června jsme si rozdali vysvědčení a šli do restaurace na oběd, v pondělí si bylo pár z nás zahrát volejbal. Pak jsem na pár dní zmizel do zahraničí a hned první den po příjezdu už jsem potkal svého žáka, který mi zas připomněl tento „syndrom“.

Jde o jasnou věc – jsem učitel a každý rok odejdou žáci, které jsem učil. A já už je pravděpodobně nikdy neuvidím a o většině z nich ani neuslyším. A ano, je to divný, ale mně je to líto. Roky něco připravujete, v tomhle případě žáky na přijímací zkoušky, ale dejme tomu, že je připravujeme s dalšími učiteli i na život. A výsledek se nikdy nemusíme dozvědět. Jen vzpomínky.

První prázdniny to na mě dolehlo. Hlavně kvůli tomu, že jsem to vůbec nečekal. Byl jsem rád, že mám prázdniny a najednou mě to uhodilo. Strašně divný pocit. S jednou třídou deváťáků jsme si relativně rozuměly, najednou přišly prázdniny a mně to došlo. „Vypaření“, svým způsobem zbytečně strávený čas společně, kvůli tomu, že už se neuvidíme. Že nebudu vědět, jak dopadli. Dostanou se na vysokou? Budou spokojení?

Tento školní rok jsem se potkal právě s jedním žákem z této třídy. V pátek, kdy pospíchám domů a chci mít klid. Najednou utekly dvě hodiny a my stáli celou dobu na ulici. Alespoň tak něco pochytím. Teď je to samozřejmě o něco složitější tím, že se stěhuji.

Tento text představuje jen formu terapie, prázdninový štěk, který si nikdo nepřečte. Ale pro mě jde o důležitou věc, kterou jsem si nikdy nedokázal představit a s kterou se prostě jako učitel musím vyrovnat. A například právě první rok to bylo extrémně těžké, protože mě na to nikdo nepřipravil.

Samozřejmě nezbývá nic jiného, než se situací vyrovnat. Zvyknout si. I když v normální situaci se zvyknutí rovná rezignaci, což nemám v lásce. Zůstat v kontaktu pochopitelně dnes není nemožné. Vždy přijdou noví žáci a žákyně. Ale mě pochopitelně zajímají ti, s kterými mám fotku na zdi. Možná jde jen o obavu, že s dalšími žáky už nebudu mít takový vztah. Žádné speciální pozdravy, žádné vtípky a hlášky, které nikdo jiný nechápe a žádné společné ostudy.

Vidím jistě, jak si někdo klepe na hlavu a říká si „to je ale citlivka“. Ale také jistě vím, že jsou učitelé, kteří to cítí stejně jako já.

Jedno z nejlepších řešení je také prázdninové „extrémní“ cestování. „Extrémním“ myslím stopování nebo pouť. Pokud si lehnu k moři či rybníku, stejně budu myslet na školu, na lepší metody, na lepší způsoby chování. A pak na žáky. Ale při cestování se musím starat jen o důležité věci – co budu jíst a kde budu večer spát. A proto na chvíli zapomenu.

Během studia na střední škole jsem si myslel, že budu někde dělničit, bydlet na ubytovně. Dopadlo to trochu jinak a já nikdy nebyl spokojenější. Ale to platí jen od září do června.

Loučení a proslov

Následující řádky obsahují proslov, který jsem přečetl při vyřazování svých deváťáků v divadle za přítomnosti učitelů, vedení školy, rodičů a příbuzných. Byl jsem o jeho zveřejnění požádán a jelikož jsem proslov měl napsaný na počítači, tak to není problém. Kurzívou jsou pochopitelně určitá vysvětlení. Samozřejmě pár věcí jsou vnitřní záležitosti, které mohou být nepochopitelné bez širšího kontextu.

Dobrý den.
Rád bych začal rovnou omluvou všem, kterým jsem za poslední čtyři, pět let ublížil, za všechny chyby, které jsem udělal, za všechny hlouposti, které jsem řekl, ne všechno jsem myslel vážně. To platí k našim mladším přítomným, které jsem učil. Co se týká dospělých, tak se omlouvám také za slova, která někomu mohla ublížit. Zde už byla ale většina myšlena vážně.

Každý rok zde probíhá stejná slavnost, každý rok posloucháme prakticky stejná slova. Jednou jsou pravdivá, podruhé se opakují jen jako fraška. Minulý rok jsem přišel na recepci, jeden žák mě pozdravil hajlováním, druhý mi řekl „Čau vole“. Ale pochvala stejně byla. Další moje omluva tedy je za porušení nepsaných pravidel při řečnění, které má být pouze oslavné. Nemám rád lhaní a lhát v důležitých momentech nezačnu ani teď.

V první řadě bych chtěl poděkovat rodičům. Skutečně poděkovat. Samozřejmě netuším, co jste si říkali doma, co si myslíte, ale směrem ke mně jste se chovali vždy tak, že jsem se mohl starat jen o svou práci a nemusel řešit nic vedlejšího. Pět let jsem sledoval kolegy, jak píší zprávy pro soud, někteří soudy i navštěvovali. Nebo dokonce chodili na výslechy k policii. Všechno kvůli rodičům. Učitel se pak nesoustředí, je ve stresu a to dopadá zpět na žáky. Bez srandy a zveličování – moji kolegové mi záviděli, jaké mám rodiče žáků. Při tom by stačilo z Vašeho pohledu málo, pokud Vám něco vadilo – přijít za panem ředitelem, stěžovat si a vše by bylo v mžiku vyřešeno. Na učitelích ve skutečnosti tolik nezáleží. Vedení školy – rodiče – žáci – uklízečky – učitelé – taková je pyramida důležitosti na naší škole. Vy jste mě a naší třídu vždy podporovali a za to Vám ještě jednou děkuji. Dokonce jste se mnou pustili své děti i na víkend. To už něco musí znamenat. Možná to znamená, že jste se jich chtěli zbavit a trochu si odpočinout…

Jelikož se s naší školou a městem po pěti letech loučím, chtěl bych pár vět věnovat i kolegům a kolegyním. Snad se neurazí, ale někteří se stali mými náhradními rodiči. Pokud jsem požádal, vždy pomohli. Od věcí souvisejících s bydlením a situací, kdy jsem rozbil klíče a hledal někoho, kdo vyrazí dveře, až po problematiku „jakou část králíka si mám koupit k večeři“. Samozřejmě mi museli pomáhat i se školou, protože přiznejme si fakt, že absolvent pedagogické fakulty neumí nic, co by se hodilo do reality školní třídy.

Děkuji pochopitelně všem, kteří mi kdy pomohli. Jmenovat musím paní učitelku A, B, C, D a E. Paní E, tehdy ještě slečna Svobodná, dorazila do školy ve stejný moment jako já. Ve dveřích sborovny nám beze slov dali skleničku alkoholu (bohužel to už se pak nikdy neopakovalo) a tím začala naše spolupráce. Stejné radosti, stejné problémy, stejné rozčilování nad zbytečnými papíry. A dokud nám je nepřesunuli, tak i dvě stejná křesla, na která si sedneme znovu za asi 36 let. Děkuji, E.

Poslední jmenovaný člověk, nikoliv však v pořadí významu, je člověk, který je neskutečná autorita, aniž by o tom možná tušil. Pohodový, neuvěřitelně trpělivý (to vážně nechápu), vždy pomůže se vším a dokáže zachovat klidnou hlavu. Nedosažitelná modla v učení. Když jsem přišel na naší školu, na konci školního roku udělali žáci prezentace, kde každý jmenoval své oblíbené učitele. Na velkém množství prezentací bylo JEHO jméno. Cože, říkal jsem si sám pro sebe, dyť učí chemii a matiku. To musí být vážně borec. Samozřejmě během dalších let jsem pochopil, v čem je kouzlo pana učitele F, takže F, děkuji, že jsem se mohl učit, jak se v budoucnu stát učitelem, právě vedle tebe.

Samozřejmě ne všechno je růžové, ne všichni lidé mají charakter a morálku a ne všichni lidé jsou skuteční kolegové. Představte si, že máte nehodu na dálnici a Váš kolega, říkejme mu B (zde není jméno upraveno kvůli blogu, B byl „B“ i při proslovu), běží za ředitelem pět minut po začátku hodiny, aby žaloval, že chybíte a nejste v práci. Radši by převzal Vaší práci, potřebuje větší úvazek. Kdyby však B dodržoval pravidla a přišel do práce včas, jako všichni ostatní, ne pět minut před vyučováním, věděl by o nehodě, která se řešila hned po příchodu do práce ve sborovně. Takže děkuji dalšímu kolegovi, tentokrát za to, že mi ukázal dno, kam je až člověk schopen zajít.

Teď se už konečně dostáváme k hlavním osobnostem dnešního dne. Říká se, že na první třídu se nikdy nezapomíná. To budu moct potvrdit až za další roky. Je pravda, že čtyři roky jsou dlouhá doba. Navíc jsme měli ještě jeden společný rok v pátém ročníku, kdy jsem neměl absolutně tušení, co u vás vlastně dělám. Ale přežili jste všichni, to je první úspěch. Přežili jste všechny deštivé výlety, výšlapy, dokonce i rozlučka se obešla bez sanitky a policie. Údajně. Můžu jen doufat, že jste se za těch pár let něco naučili. Možná bude nakonec důležitější, jestli se naučili něco o sobě a ostatních lidech, než co byla Zlatá bula sicilská. Já se od vás určitě naučil spoustu věcí. Pár tanečních kroků, které ale radši nebudu předvádět. Na burze škol jsem se díky vám naučil, že se nemám koukat na jmenovky, pokud jsou připíchnuté na poprsí slečen. Viděl jsem nové seriály a filmy, četl „moderní“ knížky, takže jsem se ocitl v 21.století a navíc jsem se trochu vzepřel kalendáři, znáte to, jen mládí, nikdy stáří, být stále mlád zkouším i přes ty známky času ve své tváři. Jde o to, že si nepřestáváme hrát, protože stárneme, ale stárneme, protože si přestáváme hrát, abych vykradl kromě textu písničky i jeden film. Akorát pořád nedokážu ocenit moderní písničky, to jste mě nezvládli naučit. Co jsem se ale naučil je, že nemám nikoho napodobovat, jak hází míčkem, protože to skončí tím, že vyhodím míček z otevřeného okna během hodiny. Z tohoto památného činu vznikla i básnička, kterou vám teď, ještě před oficiálním zveřejněním a oceněním, přečtu. Ale recitovat mě nikdo z vás nenaučil, takže se omlouvám: (Opsáno tak, jak bylo napsáno žáky.)

Naše škola
Naše škola je ta nej,
zábavu si užijem!
Učíme se, hrajeme si, zpíváme si
s našimi učitely.
Kteří hází křídy
z okna ven a
děti pro ně běhají
rychle ven!
Učitelé se vztekají
když tak blbě děti házejí.
A nakonec to všechno dobře dopadlo
i křída už je na světě. Hejj.

Někteří už zívají, takže poslední část. Žádná velká moudra, protože vím, že by se začal ozývat pískot a ironické poznámky. Mohl bych vás samozřejmě poprosit, ať za pár let neměníte svůj hlas za koblihu, ale ve skutečnosti je to naprosto vaše věc, protože žijeme ve svobodné zemi. Zatím. A třeba vám koblihy chutnají. Jediné, co vám můžu popřát, je hodně úspěchů. A ty vám skutečně přeji, a je úplně jedno, jestli to znamená, že z vás bude první prezidentka naší země, řemeslník vydělávající dvojnásobek mého platu, zubařka nebo právník.

V tento moment jsem oznámil, že jsem našel papírky, kde byly napsané sny a cíle žáků napsané v šesté třídě. Všechny papíry jsem přečetl a každému z žáků dal malý dárek, který nějakým způsobem patřil k onomu přečtenému cíli. Žákovi, který chtěl mít hodně peněz jsem vytiskl zimbabwský dolar z dob hyperinflace, veterinářce jsem dal plyšového medvídka na první operaci s radou, že se má prát na třicet stupňů, až poteče krev. Budoucímu chirurgovi doktorskou soupravičku pro malé děti. Budoucí prezidentce papír, na kterém byly fotografie tří prezidentů České republiky – čtvrtá fotografie byla oné žačky. Jedna žákyně měla na papíře přeškrtnuto přání mít bohatého manžela a místo toho napsala, že by chtěla být ona bohatá – dostala známý plakát na téma emancipace žen. A tak dále.

Cokoliv se stane, hlavně ať vás to baví. Nemá smysl dělat práci, která vám nedává smysl a která vás nebaví. Peníze podle mě nic nezachrání. Pokud budete vydělávat sto tisíc měsíčně a budete jezdit z práce v deset večer, k čemu vám bude těch sto tisíc? Ale mám pro některé z vás špatnou zprávu. Úspěch nepřijde sám, ani největší talent nebude stačit. Úspěch znamená mít cíl, tvrdě pracovat, dělat chyby a mít odvahu. To, že děláte chyby, znamená, že se o něco snažíte a jen nesedíte a nečumíte do zdi. Po cestě za cílem uděláte určitě spoustu chyb a stane se hodně špatných věcí, ale důležité je zase se zvednout a pokračovat. Právě to, jak rychle se otřepete ve špatných dnech a jestli se poučíte z chyb, takové momenty určí, co budete za člověka a jestli budete úspěšní. Abych si byl jistý, že si rozumíme a že se pochopíme, tak mám pro vás poslední úkol. A přemýšlím, jestli náhodou není i první. Vím totiž, že vše, co jsem teď řekl, do večera zapomenete. Proto večer, až budete mít čas, zadejte do googlu „svět patří těm“ a počkejte, co na vás vyjede. A nezapomeňte to.