Hudební videoklipy ve výuce moderních dějin

Nejen hrané či dokumentární filmy lze použít ve výuce dějepisu. Naopak – dokumenty jsou pro děti často nudné (zvláště „mluvící hlavy“) a už dopředu k nim přistupují s despektem. U filmů záleží čistě jen a jen na výběru učitele a následné reflexi – oba aspekty mohou filmovou ukázku povýšit do nebes nebo zahrabat pod drn. Každopádně je zřejmé, že filmové ukázky mnohdy dějiny zkreslují, pokud už se dějin vůbec týkají, a proto je nebezpečné s nimi pracovat.

Hudební videoklipy tak často přijdou žákům zajímavější a výuku zpestří. Film z vlastní zkušenosti očekávají, hudbu nikoliv. Navíc krátké video s hudbou nutí žáky se více soustředit. Alespoň podle mých zkušeností. Bonusem pro vedení školy, inspekci a především školní byrokracii je uplatnění mezipředmětových vztahů

Jelikož hudbu spíše poslouchám, než koukám na videa, nabízím jen krátký výběr vyzkoušeného. Všechna videa jsou dostupná a fungující ke dni 16.listopadu a snad vydrží na internetu i dále.

U každé písně je popsáno téma. U českých písní jsme s žáky zatím pracovali spíše s textem a individuálně, u anglických naopak spíše hromadně pomocí brainstormingu nebo myšlenkové mapy. To už je pochopitelně na každém učiteli. Tipy na další písně a klipy nebo využití a metody přivítám.

Another Brick in the Wall – Pink Floyd

První a podle mého názoru hned pro výuku nejužitečnější je slavná píseň Another Brick in the Wall od skupiny Pink Floyd. Prvním úspěchem je, že některým žákům píseň „něco připomíná“ nebo „už ji někde slyšeli“. Kdy zařadit Pink Floyd do výuky? Hudební videoklip používám na začátku bloku o totalitních režimech. Žákům před spuštěním vysvětlím, že následující klip podle mě ukazuje základ totalitních režimů a je na nich, aby poznali znaky totality. Nejprve klip pouštím do času 4:21, kde ho zastavuji a ptám se žáků, na co přišli.

Pokaždé žáci přišli na podobné věci, minimálně:

  • Všichni musí být stejní; zničení individuality

  • Poslušnost; musíme poslouchat příkazy; nemají a nemohou mít vlastní názor

  • A nakonec je to „semele“ (vždy je nejdiskutovanější konec první části ukázky)

Pak už je na Vás, jakými otázkami žáky posunete. Já zaměřuji pozornost na začátek klipu, kdy je žák zesměšňován za složení básně. „Proč je totalitní režim proti umělcům?“ A diskusi určitě doporučuji přesunout i k názvu. „Co to znamená Another Brick in the Wall?“ V prezentaci ukážu žákům vybrané části textu – „Jsi jen další cihla ve zdi. Co to asi bude znamenat? Spadne zeď, když odstraníte pár cihel z kraje zdi? Spadne zeď, když vyndáte cihlu uprostřed zdi?“ Na základě těchto otázek lze ukázat, jak se diktátoři chovají k jednotlivcům (cihly) ve svém státě (zeď). Stalin vyvolal uměle hladomor a na kraji zdi s jménem SSSR mu „odpadlo“ 7 miliónů Ukrajinců, ale prováděl i čistky uvnitř strany, které reprezentují cihlu uprostřed zdi.

Poslední otázka: „Jak totalitní režimy vždy dopadnou?“ „Rozpadnou se.“ Poté koukáme na konec videa.

Club Foot – Kasabian

Britská skupina Kasabian jeden ze svých největších hitů oficiálně věnovala Janu Palachovi. Tím je jasné, kam klip zařadit. Tento klip pouštím vyloženě jako zajímavost. Pouze si nechám převyprávět děj, protože klip vypráví o vzpourách ve Východním bloku (Maďarsko a Polsko) po smrti Stalina. Přidám pár detailů („děravá“ maďarská vlajka) a pak se ptám, jestli žáci vědí další důvod, proč jsem jim klip pustil. K mému překvapení mají moji žáci padesátiprocentní úspěšnost – přesně tolik je úspěšnost tříd ve spatření Palacha na jedné z fotografií, která se v klipu jen mihne. Samozřejmě tím je dané, že klid pouštím až po probrání Palachova činu.

Samozřejmě je možné práci s klipem dál rozvést. Nabízí se otázky, jestli může být úspěšné povstání lidu proti totalitním režimům. Případně jakým způsobem toho dosáhnout – je nutné použít násilí?

Dva předchozí videoklipy byly oficiální. To znamená, že je vytvořila přímo kapela, respektive kapelou najatý režisér. Následující videoklipy budou patřit do kolonky neoficiální. To znamená, že fanoušek vzal originální písničku, ale video do ní vložil sám po sestříhání z různých zdrojů – filmů, dokumentů, reportáží z televizí.

Bratříčku, zavírej vrátka – Karel Kryl

Na serveru Youtube se nachází podle mého názoru výborně sestříhané video z prvních dnů sovětské okupace Československa, kterému ale vévodí v pozadí puštěná Krylova píseň. Žákům se Krylův „zpěv“ nelíbí, proto je nutný zajímavý klip, který je pochopitelně lepší pro představivost, než pouhé fotky. Po poslechu hudby a puštění videa rozebíráme text, který žáci „luští“, ať už na papíře či na projektoru. „Co tím a tím chtěl autor říct…? Co znamená beránka vlku se zachtělo? Tato noc nebude krátká?“ Cvičení je žákům jasné, zabere velmi málo času a v tomto případě je pro žáky lehké.

Rolling Stones

Kapela, která pokud byla na drogách, tak se vyjadřovalo k ve své době aktuálním politickým tématům – především Vietnamské válce. Skladbu Paint it Black a fanouškem sestříhané video používám právě pro představení tématu války ve Vietnamu, aby si žáci představili a zkusili pochopit, co bylo na tomto konfliktu zlomové. Bavíme se se žáky o tom, jak asi válka vypadala. Jak vznikla videa, která jsme právě viděli. Následně pouštím prezentaci a konfrontuji názory žáků s realitou (nebo spíše se současným obrazem války ve Vietnamu). První válka v obýváku, kompletně pokrytá i se svými skandály a válka, která vyvolala po světě právě díky živým přenosům masové demonstrace a změnu myšlení minimálně části amerických občanů. Video s písní ukazuje důvod protestů a změn.

Druhá skladba Gimme Shelter ukazuje celé období 60.let a větší spektrum témat, která nemusí být žákům známá (Luther, Malcolm X a rasová segregace, Kennedy, hippies a celá proměna kultury, která je v klipu prezentovaná hudebními interprety – The Doors, The Beatles, Bob Dylan a jeho protestsongy). Vhodná se mi proto zdá metoda brainstormingu, kdy žáci jednoduše vykřikují, já jejich slova zapisuji na tabuli a poté je společně probíráme.

Havel v kostce

Nejedná se o videoklip, pouze o píseň, přesto jsem jí sem zařadil. Hlavně proto, že se osvědčila. Nejedná se o můj „vynález“, k použití písně Havel v kostce mě inspirovala Nina Rutová svou stejnojmennou učebnicí. Havla v kostce jsem zkoušel používat v různých metodách, ale poslední se mi osvědčila nejvíce. Žáci si nejdříve poslechnou hudbu, poté dostanou text písně a jejich úkol je na základě textu napsat strukturovaný životopis prvního českého prezidenta.

Speciální letní kategorie:

Sametová – Žlutý pes

Konec roku, deváťáci už mají jasno, co s nimi bude po základní škole, venku sluníčko a tak je potřeba trochu odlehčit. Ondřej Hejma tomu jednoduše pomůže, vtipný klip s dobovými záběry i text stačí žákům k úsměvu a upoutání pozornosti. A o to jde. Proto ani nevymýšlím složitý způsob práce, opět probíráme zprvu to, co žáci už poznali nebo která jména a pojmy slyšeli (Gorbačov, spartakiáda), zodpovídáme jejich vlastní otázky. Tématem klipu je samozřejmě sametová revoluce a prakticky vše, co jí předcházelo minimálně v období Normalizace.

Zákony

Autorský zákon pouštění hudebních videoklipů umožňuje, viz paragraf 31: Do práva autorského nezasahuje ten, kdo /c/ užije dílo při vyučování pro ilustrační účel nebo při vědeckém výzkumu, jejichž účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu, a nepřesáhne rozsah odpovídající sledovanému účelu; vždy je však nutno uvést, je-li to možné, jméno autora, nejde-li o dílo anonymní, nebo jméno osoby, pod jejímž jménem se dílo uvádí na veřejnost, a dále název díla a pramen.

Jak jsem z dětí udělal nacisty

Dobrý den. Dneska si vyzkoušíme experiment. Založíme politické hnutí.“ Ozývá se očekáváná reakce: „Aahhhh. Cože?

Budeme se jmenovat Čtvrtá republika.

Proč Čtvrtá republika?“, zazní pochopitelná otázka. Už teď je mi jasné, že nejsem Vůdce. Vůdce by nepřipustil otázky. V třídě je šrum. Jeden žák sedí mimo zónu „ovládaných“, kterou jsem připravil – jednoduše jsem srazil židle k sobě. Jsme jednolitá formace, jeden útvar. A jeden odpadlík od naší víry, kterou jsme ještě nestihli založit.

Protože jsme měli První republiku v letech 1918-1938, pár měsíců Druhou republiku před příchodem Hitlera, a po Válce Třetí.“ Zdá se, že chápou.

Další otázka. Proč zakládat hnutí?“, chodím s hlavou sklopenou k zemi, pomalu od okna ke dveřím a rozvážně zvedám hlavu s pohledem na své deváťáky. Dnes mé malé „nacisty“.

Hnutí zakládáme, abychom jako třída byli mnohem úspěšnější. Budeme spolupracovat. Vytvoříme komunitu, která bude důležitější než jedinec. Sám člověk nic nedosáhne. Proto budeme od dnešní hodiny sdílet známky. Jaký bude průměr celé třídy, taková bude známka i pro každého z vás.

Náraz. „Cože? Vy jste se zbláznil? Jak to vysvětlím rodičům?“, byly nejčastější reakce. Dalším výstupem jsem si ale získal třídu na svou stranu. Klíčový bod – výběr nepřítele. První terč byl jednoduchý – náš prezident skutečně nemá ani jednoho fanouška mezi žáky druhého stupně. Za další jsem jako nepřítele označil současnou vlnu uprchlíků. Ačkoliv to není můj názor, věděl jsem, kam mířím. A třetí nepřítel byl zřejmý. Druhá třída devítek, kterou neučím.

Důležitým bodem je disciplína. Kdo nemá disciplínu, nic nedokáže. Kde by byl Jágr nebo Ronaldo bez disciplíny? Proto budete sedět rovně a budete mít ruce na lavici.“ Většina třídy se překvapivě narovnala a plácla rukami o lavici.

Extrémně důležité pravidlo – nikdo se o našem hnutí nesmí dozvědět a proto o něm mimo naší třídu nesmíme mluvit.

Od zítřka budete nosit pouze bílé tričko, košili nebo mikinu. A poslední, ale rozhodně ne nejméně důležité pravidlo je náš pozdrav. Žádné Dobrý den, pane učiteli T., ale…“, ukazuji pozdrav – pravá ruka spuštěná podél těla, v lokti zlomená a směřující směrem na tělo. „Tak vytvoříte čtyřku, protože jsme Čtvrtá republika.

Vám se vážně něco stalo.“, zazní. Je jasné, že další hodinu budeme soudit zrádce.

Všichni vstaňte.“ Pomalu a s chutí jim vysvětluji, že pod námi ve třídě je paní učitelka, kterou jemně řečeno moc nemusejí. „A levá. Pravá. Levá. Pořádně! Pravá. Levá. Pravá. Nic neslyším! Levá. Pravá. Je to vaše matikářka!“ Všichni se culí. Nutím je přidat. Dobrý. Konec.

Píšeme test ve dvojicích, známky budou sdílené. Ze třídy následně vyhazuji dva „zrádce“. Jdou do sborovny, kde je hlídá…ano, neoblíbená matikářka a Vůdce republiky je přistižen při lži. Dupali jsme na někoho jiného. Jedeme dál, jsem neomylný. Jsem Vůdce.

Rozdávám stranické legitimace. Tajná policie má zpracovat, jak bude pracovat – jaké budou tresty, za co budou trestat a další detaily. Ideologové sepisují náš manifest. Bodyguardi plánují, jak uhlídají Vůdce. Propagandistická média kreslí naše logo. A samozřejmě nesmí chybět donašeč.

Konec hodiny. Žáci dostávají na předloktí černé 4R – Čtvrtá republika. Jdeme na oběd a všichni „to“ řeší. I když jím, chodí za mnou: „Vážně máme přijít v bílým? A já mám informace o zrádci!

Večer jdu z obchodu a někdo za mnou běží. Je mi jasné, že to musí být žák. Ale neuhodí mě, ani mi nenadává. Deváťák má pravděpodobně rande. Zdraví beze slov, naším totalitním pozdravem. Dostávám trochu strach. Tento experiment vyzkoušel Američan Ron Jones. Jeho hnutí Třetí vlna přesáhla třídu a oblíbený učitel byl vyhozen bez šance najít si práci ve školství. Ale…Vycházíme ze stejného principu, podmínky na našich školách jsou však naprosto odlišné. Na mojí totalitní hodinu nemůže přijít 200 žáků. Nemáme takovou volnost, jakou měli v americkém systému.

Druhý den nemáme dějepis. Přesto do školy pospíchám, abych naskenoval naše logo, vložil ho do Wordu a alespoň 150 našich log vytiskl a vystříhal. První přestávka a na stůl na chodbě pokládám jeden papírek s logem. Tajně. Ihned klepou na sborovnu deváťáci. Jedno logo na stole stále zůstává, a i když má 6 × 4 centimetrů, poutá pozornost. Šestáci koukají, logo zůstává. O velké přestávce dávám na stejný stůl několik desítek log. Do tří minut jsou pryč – deváťáci je musí uklidit z rozkazu naštvaného dozoru. Celý den chce jeden ze zrádců vědět, co jsem říkal jeho spolužákům o hodině. Chce zpět do hnutí. Zrádce ale zpátky nemůže.

Loga se dostávají zpět ke mně a já je distribuuji na skřínky za cedule s jménem žáka. Už je to jen vtípek. Zdaleka ne všichni si totiž přinesli bílý svršek. To náš totalitní režim pokládá.

Ukazuje se, že pro žáky to bylo zajímavé, ale nejsou hloupí a nenechají se ovládat. Byl to pro ně vtip – oproti nudným hodinám, kdy učitel přednáší a prakticky sám sebe nudí a všichni vědí, že toto téma k životu nebudou potřebovat. Doma taky nuda, děti tráví čas pouze na počítači a před televizí. Mají svobodu dělat cokoliv, ale nevyužijí to. Ze stereotypních a nudných dní pak vybočuje a zajímavou se stává i možnost stát se obětí totalitního režimu.

Druhá hodina s experimentem začala soudem se zrádci. „Při založení hnutí se vyrojili lidé nespokojení, kteří okamžitě neváhali zradit. Jeden z nich už tu s námi není. Tajná policie se o něj postarala…“ Ve skutečnosti se o něj postaral tělocvikář, který ho vzal reprezentovat školu. „Druhý revolucionář je mezi námi. Prosím, pane K., posaďte se na připravenou židli.“ V tuto chvíli jsem vypustil monstrum – státního prokurátora s německy znějícím jménem. Ač trpěl nejistotou a nervozitou, stala se z něj mocná zbraň. Zrádce se nejen přiznal k zradě a revoluci (založené hnutí Pátá republika nám dokonce vyhlásilo válku), ale postavil se na židli, všem se omluvil a žádal o přijetí k našem hnutí. Ve všelidovém hlasování byl odsouzen jménem Čtvrté republiky k trestu smrti. Zrádce je zrádce.

Tím byl experiment ukončen. Nutná byla reflexe. Bavili jsme se o tom, co se naučili. Žáci samozřejmě brzy prokoukli, co s nimi dělám. Příště spustím experiment hned 3.září, první hodinu, ne po představení totalitních režimů. Přesto nám po experimentu něco zůstalo – jsou to dobré známky z následujícího testu (který psal už každý sám) a loga Čtvrté republiky na skříňkách ještě měsíc po akci.