Dnes bych chtěl netypicky doporučit dvě neučitelské knihy, samozřejmě ale knihy takové, které podle mě mohou extrémně pomoct při učitelské práci. Obě knihy jsou velkými světovými bestsellery. A na začátek bych chtěl zmínit, že jsem za život přečetl čtyři „self help“ knihy, nejsem jejich fanouškem, naopak, ale následující dvě knihy pro mě zafungovaly. První knihou jsou Atomové návyky od Jamese Cleara, druhou Radikální otevřenost od Kim Scott.

Atomové návyky

James Clear potřeboval zlepšit své návyky, svou produktivitu, začal se vzdělávat a následně o tom psát. Pravidelný text dnes posílá už dvou miliónům lidí. Mezitím si ho našel vydavatel a výsledek jejich práce vyšel v češtině pod názvem Atomové návyky.

O čem je kniha lze shrnout velmi jednoduše a krátce – kniha pracuje s tím, jak si získat dobré návyky a naopak ztratit zlozvyky. Naprosto praktická kniha, vážně se jedná o návod, který třeba u mě fungoval. Stačí jen přijmout a aplikovat alespoň dvě věci z knihy. Nestíháte přípravy? Nebo naopak děláte jen přípravy a nevíte, jak se dostat i k vlastní mimoškolní zábavě? Ideálně vede kniha k zdokonalení, učení, ale zároveň větší spokojenosti a volnému času.

Atomové návyky se výborně propojují s druhou knihou na seznamu, protože pokud si vytvoříme dobré návyky, dá se předpokládat, že budeme spokojenější, budeme mít kvalitní život. To je základní předpoklad pro to, abychom se chovali kvalitně i k druhým lidem, o čemž je další kniha.

Radikální otevřenost

Kim Scott, autorka kniha Radikální otevřenost, měla naprosto odlišnou kariéru v porovnání s prvním autorem, po titulu z univerzity pracovala pro Google, Twitter a Apple. Svoje poznatky pak převedla do školy pro manažery a nakonec i knihy, kterou představím.

Kniha, která je oficiálně určená pro manažery, ale co dělá manažer? Vede lidi. Stejně jako učitel. Tato kniha má potenciál být vážně ohromně nápomocná a to hned z několika důvodů. Je o komunikaci, stanovení hranic, řešení konfliktů. A řeší i věčné učitelské téma – jak s odměnami? Jak správně poskytovat zpětnou vazbu? Má smysl vnější motivace, má smysl trestat? Zpětná vazba je klíčové téma knihy. Autorka popisuje příklady a návod, jak zpětnou vazbu rozdávat, ale samozřejmě i jak ji přijímat. Jak si poradit s dětmi, které neustále potřebují výzvy, ale zároveň máte ve třídě druhou skupinu, ve které chtějí být spíš děti „stabilní“ a nikam nestoupat, jen si splnit úkol?

Hlavním tématem je ale komunikace. Kim Scott představuje čtyři možnosti vedení lidí a poskytování zpětné vazby – radikální otevřenost, útočná agrese, manipulativní neupřímnost a ničivá empatie. Ničivá empatie je, pokud jen chválíme a našim hlavním cílem je především neublížit, ne podat kvalitní zpětnou vazbu. Člověk je „měkký“ a nechává projít i špatné práce. Výsledkem je, že nedochází k učení. Manipulativní neupřímnost je situace, kdy chceme být oblíbení, proto nejdeme do konfliktu. Prakticky tím dáváme najevo, že nám na člověku nezáleží a nestojí za to jít do konfliktu. Útočná agrese je situace, kdy jen kritizujeme, ale nedáme najevo, že nám na člověku záleží. Takové chování také zahrnuje situace, které známe z českých škol – kritizujeme člověka, ne jeho konkrétní chování, což je extrémně špatně. Správná je pochopitelně radikální otevřenost, o které je celá kniha.

Celá kniha je vlastně o tom, jak mít dobré vztahy s lidmi, s kterými pracujeme, a odpovídá tomu, že neučíme látku, ale učíme děti a dospívající.

Podpořit blog a odměnit mě jako autora můžete zde nebo pomocí QR kódů níže. Děkuji.