metody

Zázračná metoda – Crime Board

Posted on by tajnyucitel

Od prvního pohledu to byla láska, teď už je to s prvním pokusem dokonce manželství.

O co jde? Netroufám si na překlad, to by se vyrojilo kritiků. Ale jde samozřejmě o zmapování zločinu. (Pochopitelně jde jen o záminku a vůbec nemusí jít o žádný zločin.) Inspirací jsou tabule kriminalistů, na kterých propojují podezřelé, svědky, související události, mapy, alibi a tak dále.

To samé dělají žáci. Propojují souvislosti, hledají „větší obrázek“. Metoda velmi podporuje dějepisné myšlení v rovině příčina – důsledek, či akce – reakce, chcete-li. Analýza. Myšlení. Můžeme přidat i kritické myšlení směrem ke zdrojům. Argumentování, co je důležité. Byl jsem vážně překvapen, jak žáci pracovali.

Dokonce i jak reagovali na zadání. Hodinu předem jsem si vyčlenil pět minut na vysvětlení, abych nemusel při TÉ hodině ztrácet čas vysvětlováním. Za minutu bylo hotovo, stačil jediný pokus. Stačilo nadhodit téma televizních seriálů, filmů a vyšetřujících policistů, kteří mají svou tabuli a jen propojují věci a osoby, které spolu souvisí. Na práci měli žáci jednu vyučovací hodinu.

Co zajistí učitel? Téma. A pak pomůcky – sháněl jsem skutečné nástěnky, do kterých bychom mohli píchat připínáčky nebo spojovat pomocí nitě. Ale to se mi nepovedlo, takový luxus u nás nemáme. Nicméně jsem sehnal obří papíry, které jsem použil. Pak už jsem obstaral jen klasické lepící barevné papírky, na které si píšeme poznámky typu „nezapomeň zaplatit obědy“ a izolepy. V případě naší školy jsem musel jít na počítače, kde si žáci vyhledávali informace. Což samozřejmě může být řešeno jinak, ale můj cíl byl i vyhledávání a tisk obrázků, což mi přijde i zajímavější pro žáky. A samozřejmě rozdělení žáků do skupin, já měl skupiny po čtyřech, maximálně pěti žácích.

Není nic lepšího, než vidět žáky sedící na zemi, jak spolupracují, jak spolu mluví, plánují, klidně se i hádají, ale pracují a učí se, aniž by si toho byli skutečně vědomi. Každý si najde své. Někdo má „oko“ a vezme si na starosti vzhled, další propojuje příčiny a důsledky, další hledá na internetu informace a fotografie. Spolupráce. Ta je vedlejším produktem. I proto jsem snad poprvé skupiny vybral (skutečně) náhodně já, jediné pravidlo pro mě bylo střídat při výběru holku s klukem.

Výhoda metody je, že je snad vážně použitelná do všech předmětů. Dějepis je jasný. Je založen na politice a násilí, proto není těžké najít nějaký trestný čin a hledat spojitosti. Už přemýšlím, jestli devítkám dám zpracovat spíš atentát na Kennedyho nebo Luthera. Zde jen poznámka o výhodách metody. Pokud jim dám Kennedyho, objeví žáci spoustu nejasností, konstruktů a teorií, proto budou muset hodně kriticky myslet, co na svou tabuli dají. Jsou ve skupině, budou argumentovat, co je podstatné a co není. A pokud jim dám Luthera, objeví se jim mimo jiné celé velké pozadí malých velkých dějin – rasová segregace ve Spojených státech amerických. Samozřejmě, teď už je jasné, že rozdělím mezi skupiny oba pány. A pochopitelně je lepší zadat jméno atentátníka, žákům to za prvé strukturuje téma (Luther nebo Kennedy je téma moc široké a pak z toho spíše bude myšlenková mapa, brainstorming a seznam věcí, které vykonali), vědí, kam míří, a za druhé předpokládám, že jméno Kennedyho znají, ale neznají jméno atentátníka. Zajímavější začátek, který víc připoutá žáky k cílům hodiny.

Nejvíc mě na tom baví, že se můžu věnovat slavným „velkým“ dějinám, ale můžu se věnovat i malým dějinám obyčejných lidí. Stačí mít nápad. A nástěnka ideální zobrazí delší dějiny, celý kontext událostí. Pokud dám žákům jména vrahů Caesara, objeví se jim celá krize republiky. Výjimečné.

Jak jsem již psal výše, nemusí jít o žádný zločin. Dejme tomu, že budu chtít použít tuto metodu v matematice. Zadám Thaletovu kružnici. Žáci téma ještě neznají, první spoje se tedy budou věnovat pravděpodobně tomu, co to je a kdo to byl Thales. Ale další, „hlubší“ spoje, by se už mohly věnovat využití Thaletovy kružnice v reálném životě.

Možná nejzajímavější použití mě napadá ve fyzice a chemii. Samozřejmě to není můj obor, takže nebudu konkrétní, ale představte si, že žákům zadáte nějaký malý objev, pokus, který vedl až k neskutečným důsledkům pro celé lidstvo. Od starověkého Řecka až po Oppenheimera. Od Turinga až po mobil žáků. Nebo například Curie-Sklodowská, na pozadí se šikovným žákům objeví emancipace žen.

Literatura. Za prvé tam můžeme dát zajímavé spisovatele a spisovatelky, rozdělit například nástěnku na dvě části a zajímat se o to, jak život autora či autorky ovlivnil jeho či její dílo. A pochopitelně můžeme stejně rozebírat samotné literární postavy a jejich činy. Vraždu v Zločinu a trestu. Kafka a Proces. Ahhh, Kafka a Zámek, snad ještě lepší. Můžeme takto analyzovat každou literární postavu a každý její čin.

Nejtěžší je vždy vymyslet případy využití metody pro matematiku, fyziku a chemii, proto si myslím, že například o občanské výchově a zeměpise se nemusím rozepisovat. Například naprosto jasně před sebou vidím detektivní práci, jak žáci odhalují hoax…

Jakmile je hotovo, je dobré práci žáků zhodnotit, reflektovat tedy nejen téma, ale i jejich práci. Klidně lze použít SWOT analýzu na rozebrání práce a metody. Teprve poté by podle mě měl nastoupit výklad a zápis.

Mým žákům šla práce neskutečně. Jedna výuková hodina byla naprosto ideální – práce šla rychle, byl tam určitý tlak a stres, aby byla práce odevzdána včas, což podle mě jednou za čas nemůže uškodit. Všichni končili se zvoněním, ale všichni s hotovou prací. Nebyl čas na rušení a žádné jiné způsoby narušování výuky.

Nebyl to závod na čas, ani na body. Každá skupina má svou práci a každá skupina se stará jen o sebe. Cílem není porazit spolužáky. Naopak když žáci viděli další nástěnky, tak práce vždy chválili, což není zvyk ani slušnost. Já jsem jen chodil dokola a jediné, do čeho jsem zasahoval, bylo vracení izolepy na můj stůl, aby byla dostupná i pro další skupiny.

Určitě mě napadá i jiný způsob využití metody. Můžeme dát každé skupině jiné téma a vytvořit jednu velkou tabuli. Může to být delší proces, nejen na jednu hodinu. Může to probíhat hromadně, formou brainstormingu, kdy žáci chodí k tabuli a spojují události před zraky všech žáků a musí argumentovat, proč to má být zrovna tímto způsobem. Zbytek třídy souhlasí nebo nesouhlasí. Můžeme čas strávený s metodou i zkrátit, zjednodušit, protože ne každému vyhovuje nechat žáky pracovat jednu celou hodinu. Pokud budou mít žáci materiály a zmenšíme skupiny, není důvod, proč by to nemohli stihnout za dvacet až třicet minut. Jakékoli použití metody bude určitě lepší, než výklad.

Reklamy

Tři metody pro lepší výuku

Posted on by tajnyucitel

Zatím jsem pokaždé metody rozděloval do skupin. Například opakování pro skupiny, metody na přemýšlení, metody na začátek a konec hodin. Dnešní text je pouze o třech metodách, jsou ale podle mě tak vynikající (samozřejmě všechny dostatečně vyzkoušené ve skutečných třídách), že jsem je sem musel dát hned. Poslouží ve více předmětech a při více situacích. Jsou opět pár minut trvající s tím, že žáci mohou opakovat, ale i získávat nové informace. A bude je to bolet, protože budou muset přemýšlet.

Hexagon

Podle mě geniální metoda, která se hned zařadila mezi mé nejoblíbenější. Překvapivě rychle se s ní dokázali vypořádat i žáci.

Cvičení, které má spoustu výhod. Může sloužit k opakování, ale i k zápisu nových informací. Záleží na využití, ale za deset minut může být hotovo. Lze s ní pracovat individuálně, ale i ve skupinách. Použití je samozřejmě v dějepise, ale vidím ho jednoduše i v zeměpise, literatuře, jazycích, občance a pravděpodobně dalších předmětech.

Hexagondf

O co jde? Hlavní cíl je analýza, proč se něco stalo. Srovnání příčin a vyvozování důsledků. Akce a reakce. Zařazení událostí do širšího kontextu, vytvoření celého obrázku, seřazení prioritních důvodů pro nějakou událost. „Proč a jak?“ jsou dvě otázky patřící k této metodě. Proč byly Čechy ve čtrnáctém století evropskou velmocí? Proč byly už v půlce století následujícího Čechy na dně? Proč a jak se rozpadl Řím? Proč a jak se komunisté ujali moci během roku 1948? Proč je v Praze největší průměrná mzda? Jak se k moci dostal Babiš? Proč vyhrál Hitler volby? Poslední dvě otázky jsou za sebou čistě náhodně a nemají žádnou souvislost…

Do prostředního pole celého pracovního listu se tedy napíše hlavní téma či otázka, na kterou žáci hledají odpověď. Ze všech stran mají jít šipky do středu. Všechny pole mají být vyplněny tak, aby měly spojení na střed. Pokud je ve středu „Proč byl Karel IV. největší borec?“ , tak v poli před tím bude například „hodně peněz“ a před „hodně peněz“ bude „doly v Kutné Hoře“. Všechno je propojené a všechno souvisí se vším.

Je několik možností, jak s hexagonem naložit. Můžete dát žákům prázdný hexagon, zadat téma a nechat žáky pracovat. Také ale můžeme zvolit různé kategorie, nadpisy, a tím žákům pracovní list strukturovat a zaměřit chtěným směrem. A specialitou je obrazový hexagon – tvořen ať už skutečnými fotografiemi a tedy vypracován na počítači, nebo tvořen ručním malováním. Cíl zůstává stejný – analýza, řazení, souvislosti, kontext.

Processed with Moldiv

(Tento obrázek není můj. Zdroj: https://jivespin.wordpress.com/2015/03/21/visual-hexagons/)

Další možností je dát žákům hexagon vyplněný, rozstříhaný a úkol žáků je události správně seřadit, spojit, vymyslet kategorie apod.

Generátor hexagonu, pokud by někdo chtěl žákům některá pole předvyplnit, se nachází zde:

https://www.classtools.net/hexagon/

(Bohužel nefunguje česká diakritika.)

Prázdný hexagon lze stáhnout zde:

http://www.activehistory.co.uk/Miscellaneous/menus/A_Level/Late_Modern/Stalin_Rise/hexagons/3.docx

Kdo jsem?

Upravená verze tradičního „Kdo jsem?“

„Byl jsem „doktor“, který dělal neuvěřitelné věci v koncentračních táborech. Například jsem sešil k sobě dvojčata.“ Jsem Mengele. Nemožné tímhle zabavit žáky. A skutečně nemožné zabavit tímhle třídu plnou žáků.

V upravené verzi je pět úrovní a pět druhů nápověď. V první je historické téma, něco velmi obecného, aby bylo prakticky nemožné uhádnout jméno osobnosti. Například „Druhá světová válka“ nebo „Holocaust“ v případě Mengeleho. Druhá nápověda by se měla už točit kolem něčeho důležitého, co daná osobnost vykonala. „Jsem důležitý, protože jsem jeden z největších válečných zločinců.“ Třetí nápověda by měla být nějaká myšlenka nebo názor dané osobnosti. „Můj názor byl, že můžu dělat nelidské pokusy na nevinných lidech, pokud to zachrání alespoň jeden árijský život.“ Čtvrtá nápověda je nejdůležitější moment dané osobnosti. U zločince typu Mengeleho složité. „Poslal jsem 400 000 lidí do plynu.“ Nebo spíše: „Po Druhé světové válce se mi povedlo utéct a žil jsem si v klidu ještě dalších třicet let.“ Poslední pátá nápověda je libovolná, bez zadání. Už by samozřejmě měla být hodně napovídající.

Co teď s tím? Za prvé. Tyhle nápovědy by měli už vyrábět samotní žáci. Dostanou malý papírek, na kterém může být předepsán charakter nápovědy, kterou mají vyplnit:

  1. Historické téma, se kterým souvisím:

  2. Jsem důležitý, protože:

  3. Řekl jsem: ; Můj názor byl:

  4. Můj nejdůležitější moment:

  5. …

Každý žák jich vypracuje několik, učitel jen později zkontroluje. Další hodinu mám připraveno desítky kartiček a čtu nápovědy. Hru jsem hrál po řadách. Odpovídat může kdokoliv z dané řady. Jen by žák neměl vykřiknout a zkazit kolo celému týmu, proto doporučuji přihlásit se a poradit se s někým kolem sebe.

Jak postupovat a jaká jsou pravidla? Během jednoho kola má tým jen jednu šanci. Pokud odpoví správně, má body a je konec kola. Pokud odpoví špatně, v daném kole už skončila celá řada. Pokud někdo odpoví už při první nápovědě správně, tým dostane padesát bodů. Pokud při druhé nápovědě, dostane tým čtyřicet bodů. A tak dále. Dejme tomu, že začíná řada u dveří. Sdělím jim první nápovědu. Pokud nevědí, jdu k prostřední řadě a pak k řadě u okna. Nikdo neodpověděl, tak dám další, druhou, nápovědu. Opět jdu od řady u dveří. Takhle pořád dokola, dokud někdo odpoví správně. Pokud odpoví někdo špatně, tak už nemá další možnost hádat, jak jsem psal výše. Na tabuli píšu skóre. Jakmile je hotovo, kartu zahodím a beru další. Tentokrát dám první nápovědu řadě uprostřed. Pokud nikdo neodpoví, tak prostřední řada dostane i druhou nápovědu jako první v pořadí. Ve třetím kole směřuji první nápovědu řadě u okna. A takhle pořád dokola.

Evolučně, pomocí metody pokus-omyl, jsem došel k vylepšením:

  1. Žáci si papírky podepíší svým jménem z druhé strany. Daný žák a většinou spolusedící v lavici poté nesmí hádat, pokud se hraje jeho/její karta.

  2. A nejlepší by samozřejmě bylo, pokud vezmu karty vyrobené 7.A a dám je 7.B k hraní. A naopak pochopitelně.

Někteří žáci nedělali jen osobnosti, ale i věci či události. Typicky třeba Protektorát Čechy a Morava nebo gulag. Těžší na vyjádření názoru v trojce, ale dá se to a je to pak složitější. Což ale dělá celou hru zábavnější.

Výhoda metody je, že pokud si upravíte jednotlivé úrovně, tak můžete krásně hádat města, řeky, státy nebo třeba například i kosti, savce a podobně. Učitel jazyků taky určitě něco dokáže vymyslet.

Kolo života

Jednoduchá metoda, v které žáci hodnotí osobnost. Problém pro ně je, že si zároveň musí sami vyrobit osm kategorií, podle kterých budou osobnosti hodnotit. Na pracovním listě pouze napíší jméno osobnosti, do rámečku název kategorie a pak jednoduše pomocí čísel na ose hodnotí. Deset nejvyšší, nula nejmenší. Čím silnější střed, tím lepší panovník, například. Vhodná je další hodina určitá reflexe.

photo-dec-07-2-28-24-pm

(Tento obrázek není můj. Zdroj: https://engagetheirminds.com/2016/12/08/tuck-everlasting-and-the-wheel-of-life/)

Pochopitelně jsou možné úpravy. Například doplnit kategorie pro žáky. Já ještě nutím rychlejší žáky, aby vysvětlovali jednotlivé body. To znamená, proč dali Jiřímu z Poděbrad hodně bodů za „řešení problémů“ například.

Opět nebude problém zařadit metody do jiných předmětů. Opět zeměpis a hodnocení průmyslu, regionů, státu. Na vyšší úrovni, než je základní škola, vidím srovnání politických systému. Opět si myslím, že každý učitel si dokáže jednoduše vymyslet cvičení pro svůj předmět.

Pracovní list (template) ke stažení zde:

http://www.classtools.net/blog/wp-content/uploads/2015/01/Wheel_of_Life.doc

Holocaust ve výuce

Posted on by tajnyucitel

Zadání:

Místo testu na téma Holocaust napsat příběh na stejné téma. Malé dějiny na pozadí velkých dějin. Smyšlený příběh, který ale bude mít reálné pozadí. Psát během přibližně dvaceti pěti minut o hodině. Některé žákyně si text vzaly domů, protože to chtěly mít na úrovni. To jsem povolil, protože přece nebudu bránit snaze a vlastní iniciativě.

Téma jsme probírali snad pět hodin. První dvě hodiny jen obrázky, které zobrazovaly cestu lidí od nástupu Hitlera k moci až do plynové komory. Další hodiny kontext – jména zodpovědných, co je Holocaust, proč se to nazývá Holocaust, jaký je rozdíl mezi Holocaustem a genocidou. Dále popírání Holocaustu, Spravedlivé mezi národy. Dostalo se i na filmová doporučení.

O co jde v tomhle textu:

V únoru jsem napsal na sociální sítě, že jsme místo testu psali příběh. A že jsem právě četl to nejhorší z lidstva, ale to nejlepší z práce mých žáků. Pár lidí si chtělo text přečíst a zajímali je detaily. Onen vybraný příběh je hlavní část tohoto příspěvku. Autorka k jeho zveřejnění dala svolení. Berte na vědomí několik věcí, prosím. Je to pořád práce žákyně základní školy. Sama žákyně text označila jako „kýč“. Zveřejněno je tak, jak bylo napsáno, neopravoval jsem žádné chyby.

—————————————————————————————————————–

Stál jsem tam a mlčel

10.den

Už 8 dní jsem je neviděl. 8 dní – nikdy jsem od nich nebyl takhle dlouho. Chci vědět, jak se mým holčičkám vede. Chci si s nimi promluvit a sevřít je v obětí a už nikdy nepustit. První dva dny, když jsme do tohohle místa hrůzy přijeli, jsme jen seděli a čekali. Ve vlaku Avi brečela a Salome ji držela za ruku. Nebyl to ani tak projev lásky nebo útěchy, spíše strachu, že Avi v tom chumlu lidí ztratíme. Salome ji držela tak pevně, až si Avi chvilkami stěžovala, že ji to bolí. Salome však stisk nepovolila.

Už přes týden jsem se neumyl a soudě podle okolí nejsem sám. Pořád nám jen něco slibují: „Zítra už dostanete své kufry. Čekáme jen na rozřazení.“ Nebo „Večer už se půjdete umýt, pokud opraví vodu“. Někdy pár lidí taky jen tak zmizí a nikdo neví kam. Asi se vrátím domů. Kam jinam, ne? Šťastlivci.

16.den

Kaše. Už zase kaše. S každou další lžicí je mi hůř a hůř, ale jíst musím. Všichni začínáme mít podezření, že ti lidé, co mizí, se nevracejí domů. A proto musím jíst a snažit se. Musím totiž odsud moje holčičky dostat. Za každou cenu. Nedovolím, aby se jim něco stalo.

Z mého myšlení mě vytrhne mužský hlas. Zvednu hlavu a pohlédnu na majitele toho hlasu – Abraham. Sedíme naproti sobě při obědě a je jeden z mála lidí s kterými jsem tu zatím mluvil. „Hej. Pst!“, snaží se přilákat mojí pozornost. „Měl bych pro tebe práci. Nabídl mi ji tchán mého kamaráda z domova.“ Šeptá. Takhle on vždycky mluví. Nikdy mi neřekl odkud je. Říká pouze: „Domov, domov.“ „Mohl bych to jít dělat sám, ale vím, že ty si kvůli dcerkám potřebuješ přilepšit, tak to nabízím tobě.“ Šeptá čím dál tím tišeji, že ho skoro neslyším. „A proč by jsi to dělal?“, ptám se udiveně. Většina lidí tady se stará jako sobecká zvířata, která chtějí jenom přežít. A já jim to nevyčítám. „Jak jsem řekl. Pomůže ti to s tvými dcerami. Já už nemám, kromě sebe, pro koho bych to dělal a tak to nechám někomu, kdo to více potřebuje“, řekne a já žasnu. Kolem sebe vidím spoustu lidí, ale tady přede mnou sedí poslední živý člověk na kilometry daleko. „Tak já to beru. O co by šlo?“ vyhrknu.

17.den

„7316?“ poklepe mi někdo na rameno. Položím lžíci plnou kaše a otočím se. Za mnou stojí upravený muž v uniformě, v ruce má zbraň. Vystrašeně se otočím na Abrahama a ten jen s klidem kývne. Z toho nabudu dojmu, že ví, o co jde. „Ano, to jsem já.“, řeknu a snažím se znít snad co nejvíce sebejistě. „Půjdete se mnou.“, oznámí. Vstanu a on mě chytne za paži a vede mě neznámo kam. Vyjdeme z haly a projdeme přes dvůr. Blížíme se k velké budově. Nemá skoro žádná okna, ale zato velký komín a čím blíže, tím více cítím ten puch. Není to smrad nemytých těl, který je zde na denním pořádku. Ne, tenhle je jiný. Smrad, z kterého máte spíše husí kůži než pocit „blížících se zvratků“, jak by řekl Abraham. „Tak jsme tady“, řekne a otevře dveře.

Všechno mi řekl. Je to šílené. Zvrácené. Tolik lidí, za kterými zavřu nadobro dveře. „Teď půjdete za švadlenami. Dají vám nějaké lepší oblečení. Nemůžete chodit v tomhle“, pohlédne na mě zhnuseně a uchechtne se. Jako by mi chtěl připomenout, že pořád patřím mezi špínu. A já si tak připadám. Připadám si ještě horší než jsem na tu práci kývnul.

Zavede mě za švadlenami. Pohled na místnost plnou žen mě rozhodí. Kdy naposled jsem viděl nějakou ženu? Týden? Dva? „Tati? Jsi to ty?“, ozve se. Němcův tlak na mé paži zesílí. Otočím se a konečně ji spatřím – Salome. Moje holčička žije. „Salome!“, vykřiknu a pokusím se za ní běžet. Jenže Němec mě drží silně a nevypadá, že by mě hodlal pustit. Nechá nás však si spolu rychle promluvit. Moc toho spolu nestihneme probrat, ale stihnu zjistit, že Avi je také v pořádku. A pak už mě Němec táhne pryč. Vrazí mi do ruky pruhovaný mundur a řekne: „Tohle si oblečte a zítra se pro vás ráno přijdeme.“ Ten večer jsem usínal lépe než obvykle.

31.den

Klap a dveře se zavřou. Klap a tisíce lidí mrtvých. Klap a moje svědomí mizí. „Pomoc! Pomozte nám!“, křičí, ale já je neslyším. Mým jediným úkolem je držet dveře. Stojí to za to. Salome s Avi tajně vídám jednou za dva týdny a stojí to za to. Jednou jsem řekl, že pro ně udělám cokoli a to platí, ale dělám tohle spíše pro sebe nebo pro ně?

56.den

Cítil jsem dotek na své noze. „Hej! Vstávejte!“, šeptal kdosi. Otevřel jsem oči, ale v té tmě jsem nic neviděl. Neznámý mě vzal za ruku a vložil mi do dlaně zmuchlaný papír. „Tady máte. Přečtěte si to až budete sám.“ A pak najednou nebyl. Slyšel jsem pouze oddalující se kroky. Klap, klap, klap. V tom šeru jsem to nemohl přečíst, musel jsem počkat až do rána.

Tu noc jsem nespal. Čekal jsem do rána a když už bylo trošku vidět a všichni zatím spali, vytáhl jsem kousek zmuchlaného papíru a začal číst.

Tatínku, Avi má hlad. Předevčírem jí někdo v noci

ukradl misku. Prosím, pomoc. Zítra v noci.

Moje holčička. Moje malá holčička má hlad. A já jí musím pomoct. Otočil jsem a viděl Abrahama, který svíral svojí misku tak silně, že to vypadalo, jakoby měla každou chvílí prasknout. Neměl jsem na vybranou – dopis sice nebyl dopsaný, ale mohl jsem si domyslet, co se stane zítra v noci.

Den byl jako každý jiný. Kaše, zavírání dveří, kaše, zavírání dveří. Večer jsem počkal až všichni usnou. Abraham jakoby tušil mojí zradu a byl více výřečný než obvykle. Trvalo hodiny než domluvil a usnul. Musel jsem to udělat. Neměl jsem na vybranou. Vyrval jsem mu misku z rukou a strčil mu tam místo ní polínko, které jsem dnes ukradl u spalovny. O pár hodin později jsem opět slyšel kroky. V té tmě jsem ho neviděl, ale cítil jsem, že stojí blízko mě. „Tak co?“, zeptal se tišeji než včera. „Tady. Předejte to prosím Avi.“, podal jsem mu misku. Rychle ji čapl a utekl. Nevím, kdo to byl a jestli jí to předá, ale jinou možnost jsem neměl.

58.den

Abraham mě silně drží za ruku. Sípe a je ještě více pohublý než před pár dny. Myslím, že umírá. Snažím se přivolat pomoc, ale oni jako by byli spíše rádi a měli radost, že zmizí další lidský život. Leží na posteli, pokud se tomu tak dá říkat a zrychleně dýchá. A já tu jenom stojím a mlčím. On nic netuší. Netuší, že to já jsem vlastně jeho vrah. Pak se mi zadívá do očí a usměje se. A pak si jen tak umře.

83.den

Zahlédl jsem je v davu. Moje malá Avi žije. Poslední týdny jsem od nich nedostal žádnou zprávu. Bál jsem se, že ten cizinec misku nepředal a Avi to nezvládla, ale moje srdnatá dcerka to zvládla a přežila. Tedy zatím.

110.den

Ráno mě probudí paprsky slunce. Pokusím se zvednout, ale ze sevřené dlaně mi vypadne zmuchlaná koule z papíru. Všichni ostatní ještě spí. Papír se pokusím srovnat. Je to dopis. Písmo je rozmáchlé ale čitelné.

Salome je na tom zle. Už nešije a Němci jakoby

vytušili nevyhnutelné a zmenšili jí porce.

Moje Salome je na tom zle. Nevím, kdo dopis psal nebo mi ho donesl. To je v tuhle chvíli jedno. Co teď budu dělat?

113.den

„Další!“, křičí Eugen – můj spolupracovník u dveří. On mluví a já zavírám. Poslední tělo v místnosti vynesu a hodím do spalovny. A pak už se hrnou. Hlouček lidí se rozejde do komory. Vevnitř je tolik lidí, že někteří musí těm druhým vylézt na záda. Slyším pláč a křik. Začnu zavírat dveře, ale ten křik, ten křik znám. Patří dívce. Znám jí, je to moje dcera. „Tati! Tatínku!“, škubnu hlavou. Snaží se za mnou tím davem prodrat a za sebou táhne malou Avi. „Zavřete! Zavřete ty dveře!“, zařve za mnou někdo německy. Pustím dveře a snažím se za nimi do toho chumle vběhnout. „Vytáhněte ho!“, chopí se mě dvě ruce a u hlavy cítím zbraň. „A teď půjdeš se mnou!“, zašeptá mi Němec do ucha. „Tati! Pomoc nám!“, ječí Avia, po tváři jí začnou téct slzy jako korále. Tlak zbraně u mojí hlavy neustával. Němec mě postavil před dveře a šeptá mi do ucha „Teď půjdeš a zavřeš ty dveře.“ Stojím tam a dívám se na svoje dcery stojící uvnitř toho zvířete. Z korálů slz jsou teď potoky. Co jsem to udělal. Všechno to bylo zbytečné – Abraham, ta miska i tohle všechno. Udělám krok ke dveřím a zavřu.

X.den

Jmenuji se Shirah Konezis. Je mi 43 let. Měřím 186 cm a vážím 89 kilo. Mám manželku Enezis a dvě nádherné dcery Salome a Avi. Jmenuji se Shirah Konezis. Jmenuji se Shirah. Mám dvě dcery a manželku.

4(+1) metody pro opakování ve skupinách

Posted on by tajnyucitel

Už se zde nachází několik textů o různých metodách – krátkých i více času zabírajících, naprosté experimenty i běžné metody na opakování. Dnešní text je věnován taky opakování, ale všechny cvičení budou mít speciální dvě charakteristiky. Za prvé: jsou pro skupiny (tři a více žáků). A za druhé: zároveň nejde o „suché“ opakování typu otázka – odpověď, ale důležitou součástí hry je strategie, taktika. Proto jsou následující cvičení u žáků velice oblíbená, za to ručím. (Samozřejmě za předpokladu, že je nebude používat každý učitel každou druhou hodinu, jak se stalo na mé škole s aplikací Kahoot. Každou z těchto metod používám vždy dvakrát až třikrát za školní rok.)

Všechny hry mají zároveň společné jedné pravidlo pro žáky – jednou ruší, dostanou varovaní. Ruší podruhé, strhávám skupině body. Ruší potřetí, strhávám skupině dvojnásobek toho, co při druhém rušení. A tak dále. Vážně nutné zdůraznit, protože skupinová práce nahrává rušení. Nebo spíše při skupinové práci musí být vždy šum, ruch, ale nesmí přesáhnout určitou hranici. Prevencí je tedy výše vyjmenované pravidlo. Plus „jenom zkusíme, jestli i u vás můžeme hrát hru ve skupinách, pokud to nepůjde, tak se nic neděje, ale už nikdy nic hrát nebudeme“.

Forbes

Nejnovější objev, který jsem měl v počítači asi tři roky, než jsem ho skutečně vyzkoušel. Na internetu (i českém) můžete najít skutečně šerednou komplikovanou verzi této metody, která je z mého pohledu naprosto nepoužitelná. Až když jsem dvě třetiny pravidel vyhodil, zbyla mi úspěšná metoda.

O co jde? Stačí připravit otázky rozdílné obtížnosti na malých papírcích (pokud budou všechny na jednom papíře, vzbudí to u žáků podezření, že zrovna jejich řadě dáváte těžké otázky; proto dávám malé papírky a nechám jednoho žáka před začátkem hry zamíchat hrací karty). Otázky mají padat rychle a odpovědi ještě rychleji, proto klidně dávám do soutěže související otázky typu „Kdo spáchal atentát na Heydricha“ a za pár kol padne „Co udělali Gabčík s Kubišem?“ Samozřejmě to dělám v případě odpovědí, které považuji za základní a důležité.

Jak jsou na tom žáci a jaké jsou pro ně pravidla? Já je rozděluji podle řad. Vyberu žáka z řady, položím otázku. Úkolem žáka je pochopitelně odpovědět správně, ale může mu být poskytnuta pomoc. Ale i to má své pravidlo – pomáhá pouze žák, který sedí vedle odpovídajícího, za ním nebo před ním. Pokud sedí sám v poslední lavici, pomoci může jen žák před ním.

A teď to, co dělá tuto metodu úspěšnou u žáků. Je to hrací pole. Za každou správnou odpověď má skupina bod, ale zároveň možnost do hracího pole dát svůj znak (například křížek; nutné předem oznámit, a pokud možno i nakreslit na tabuli vedle hrací plochy). Pokud v hracím poli vytvoří požadovaný vzor (například mají celou řadu, sloupec), dostává skupina další bonusové body. Osobně jsem zatím vždy použil tři hrací pole (4*4) nakreslené na tabuli, zároveň jsem je pojmenoval, aby mi žáci mohli říct jen „Sparta 3“, kde Sparta je jméno jedné z hracích ploch a číslo označuje přesné místo v hracím poli. Papír s možnými vzory a jejich bodováním má k dispozici každá dvojice.

Forbes

Postupně se samozřejmě střídají řady a žáci.

Chvíli trvalo, než se žáci zorientovali, než celou hru vstřebali. Ale soutěž má určitou atmosféru. Je skutečně napínavá a pokud má tempo, žáky to vážně chytne. Tempo je nutné pro větší zajímavost, kdy se žáci musí rychle rozhodovat – hraje se na třech polích zároveň, kdokoliv může svůj znak položit kamkoliv. Je důležité sledovat i soupeře a strategicky je případně blokovat.

Sázení

Zde používám ne řady, ale skupiny, většinou po čtyřech, pokud je to možné. Učiteli stačí papír s otázkami (stačí pět až sedm, obtížnost se musí stupňovat). Žákům stačí do skupiny jeden papír a jedna tužka.

Učitel nejdřív oznámí téma. Následně žáci sami na sebe vsadí, podle toho, jak si na téma věří. Učitel si mezitím na tabuli připravil tabulku s očíslovanými skupinami, jimž přiřadil pět set bodů. Nyní k nim napíše do dalšího řádku kolik jednotlivé skupiny vsadily. A teprve v dalším kroku jim poví otázku.

Žáci odpověď zapíší a přihlásí se, pokud mají hotovo. Následně probíhá bodování. A jde se na další kolo.

Zajímavé bylo nedávno sledovat šesťáky (mimochodem, i ve třiceti lidech ve třídě jsme tuto i předchozí metodu zvládli bez problémů), kteří se při sázení strašně báli a sázeli směšné částky. Zatímco deváťáci hrají po pár kolech v tisících, šesťáci hráli o padesát bodů. Ale právě to je ta zajímavá část hry, různé strategie, různá důvěra. V pozdějších kolech praktikuji to, že kdo má nejméně bodů, sází první, aby mohli ti nejlepší hrát víc strategicky.

Soutěž může mít velké množství úprav. Hrát si můžete s povolenou částkou na sázení, která se může každé kolo měnit a postupně se zvyšovat až na „all in“. Stejně lze udělat jakési předkolo, v kterém žáci teprve získávají částku na sázení ve hře (například v čase dvou minut vysvětlit x pojmů, za každý pojem y bodů). Další možnost je dát do jednoho tématu více otázek a za každou správně zodpovězenou dostávají násobek vsazeného (například vsadili pět set a téma má čtyři otázky – pokud dají správně jen tři, získající tisíc pět set).

Kufr

Hra, kterou asi nemusím představovat, protože se jedná o známý televizní pořad. Ve zkratce jde o to, že jeden žák sedí tak, aby neviděl na tabuli nebo zeď (na kterou vysílá projektor obraz), kde se objevují různá slova. Žák, který na pojmy vidí, napovídá tak, aby první žák řekl ono slovo na tabuli. Samozřejmě se nesmí používat kořen slova ani „první písmeno je S“. Jak si zahrát kufr v klasické třídě o třiceti žácích?

Opět se hraje po řadách. Ale možností je více. Jasné je, že v křesle čelem ke třídě vždy sedí jeden člověk. Napovídat mu může buď jeden vybraný žák nebo celá řada s tím, že se hlásí a postupně střídají v nápovědách.

Může se hrát na počet slov na jednoho žáka a pak střídání žáka a řady, nebo také na čas (například jedna minuta, kolik se stihne pojmů tak záleží čistě na hráčích).

Bodování může být také různé. Může samozřejmě být za každé slovo jeden bod. Tak jsem to hrál v začátcích. Teď dostávají žáci bod v případě „normálního“ slova a tři body v případě slova dějepisného. Nebo se může bodovat úplně jinak – na každé slovo je třicet vteřin a kolik vteřin zbyde po sdělení správné odpovědi, tolik má skupina bodů.

Osobně používám v poslední době tuto metodu jako improvizační cvičení pro případ mého největšího strašáka – suplování na prvním stupni. Kdykoliv mě ředitel pošle na první stupeň, hrajeme kufr. Asi proto tam jsem extrémně populární. Já to mám jako cvičení bez přípravy (slova prostě vymýšlím; připravené je mám jen pro své žáky na druhém stupni), ale ve skutečnosti je to pro žáky z prvního stupně dost dobré cvičení, protože se při něm učí mluvit nahlas a rychle formulovat myšlenky před celou třídou.

Riskuj a Jeopardy

Další televizní hra, kterou asi nemusím zdlouhavě představovat. Několik témat, pod každé patří různé složité a různě bodované otázky. Nejlepší jsou tři skupiny či řady. Učitel tak musí mít témata a otázky připravené. Žáci vidí hrací plochu, kde jsou témata, body za otázku, které jsou postupně proškrtána s tím, jak si je žáci vybírají. Vedle hrací plochy by mělo být bodování jednotlivých skupin.

jeopardy

Pro žáky je důležité sdělení, co s vybranou, ale nezodpovězenou otázkou. To je třeba promyslet dopředu.

V Riskuj jsou otázky a odpovědi. Speciální je americká verze Jeopardy, kde jsou odpovědi a žáci musí tvořit otázky.

Právě pro Jeopardy existuje na internetu bezplatný a bez nutnosti registrace fungující template, aplikace. Učitel si je doma připraví, zahesluje, okopíruje si odkaz a před třídou pak jen kliká. Zároveň kliká na plus a minus, podle toho jak žáci odpovídají.

https://jeopardylabs.com/

Co kdyby Hitler vyhrál Druhou světovou válku?

Posted on by tajnyucitel

Na začátku byl jeden tweet. „What if“, aneb Co kdyby. Vždycky říkám, že v dějepise se „na co kdyby nehraje“. Ale vyzkoušet jsem to musel.

WhatIf

To je výhoda Twitteru. Jaký si to uděláte, takový to máte. V neděli se mi na mém Twitteru objevila zajímavá myšlenka a po pár minutách přemyšlení jsem ji zařadil hned na první pondělní hodinu.

„Co kdyby“ se rovná jakési alternativní historii. A alternativní historie zní v dnešní mediálně složité době jako něco špatného, ale vždy záleží, jak je metoda použita. Pokud je aplikována správně, má své výhody. Žáci musí přemýšlet velmi široce, v kontextu a především v rovině příčina – důsledek. A to znamená přemýšlet historicky. Přemýšlet nad tím, jestli se historie můžeme opakovat.

Nevýhody ale jsou také, proto je důležité tuto metodu nepoužívat plošně pro všechny třídy, ale jen pro vybrané třídy nebo ročníky. Hlavní nevýhoda je prostě taková, že některým žákům nemusí dojít, že se bavíme o imaginárních situacích, které se nestaly. Alespoň pokud se bavíme o učení na základní škole. Pořád si pamatuji, jak jsem žákům dával text s chybami, kde byly naprosté hlouposti. Žáci mi ale právě ony mnou vymyšlené věci dávali do testu.

Důležité je také vybrat správnou fiktivní situaci. V mém případě Druhou světovou válku. Z několika důvodů. Deváťáky mám inteligentní. Druhou světovou jsme zrovna probrali a všichni ji znali a vědí, že Německo ve skutečnosti prohrálo. Samozřejmě je to pro ně téma pořád zajímavé, protože nesledují televizi, kde běží každý den nějaké dokument o Hitlerovi, Válce nebo nacistickém Německu. A co si budeme říkat, nic jiného mě nenapadlo a vlastně ani v současnosti mě nic nenapadá, pokud vyloučím moderní dějiny dvacátého století.

Man-in-the-High-Castle

Výhoda otázky „Co kdyby Hitler vyhrál Druhou světovou válku“ je, že si s takovou myšlenkou už lidé pohrávali a minimálně seriál „The Man in the High Castle“ je zajímavý a i já jsem dvě ukázky zařadil do reflexe cvičení.

Jak jsem postupoval? Danou hodinu jsme klasicky probrali nové učivo, část Studené války. Poté jsem nechal zhruba dvacet minut na následující cvičení. Žákům jsem jednoduše položil otázku, rozdal papír a řekl, že mohou spolupracovat ve dvojici, pokud chtějí. Tentokrát se žáci usmívali, takže metoda i téma pro ně bylo zajímavé. Na zeď jsem pustil mapu světa z období právě probíhající Druhé světové války a oznámil jim, že Hitler právě získal i Sovětský svaz.

WhatIfMapa

„Co se bude dít dál? Co Hitler a jeho armáda potřebuje dál? Kam půjde? Jak budou žít obyčejné občané? Co bude s Hitlerem?“ Postupně jsem se snažil dávat podobné nápovědy a stimulovat zaseklé žáky.

Níže se můžete podívat na pět ukázek, jak práce žáků dopadly. Pracovali zhruba pouze deset minut čistého času.

(Přepsáno tak, jak je na papíře od žáků. Někteří mají celé věty, někteří jen v bodech. Pokud jsou pravopisné chyby, opsáno i s chybami.)

1)

Nacistická Evropa, vraždění Židů

Amerika by použila atomovou bombu na Německo

Válka by pokračovala

Čína by se spojila s Amerikou a Británií proti Německu a Japonsku

Atentát na Hitlera

Nástupce Hitlera špatný vůdce

Amerika s Británií vyhrají

2)

Po úspěšných taženích Hitlera se to v Evropě na chvíli uklidnilo. Hitler verboval armádu i z jiných zemí, které neměli na výběr. Armáda stále rostla. Ve všech státech v Evropě se pracuje pro Hitlera. Hitler zaútočí na Afriku a celou vyhladí. Zakládá si tam kolonie. Z Afriky čerpá všechny zdroje. Prakticky celý svět ovládá Hitler. Lidé žijí ve strachu. Znovu se objevuje propaganda a vznikají filmy a knihy o skvělém Hitlerovi.

3)

Po Hitlerově smrti – byly by „demonstrace“ – státy by se chtěly oddělit od Německa

Německo by chtělo dobýt Ameriku – suroviny

Kdyby jeden stát udělal demonstraci – Německo pošle vojáky a tanky – ostatní státy by mohli pomoct – všechny státy – demonstrace proti Německu

Německo by se nemuselo ubránit – všechny státy by byli volné, vlastní zákony, vláda, armáda

4)

Hitler zlomí vůli nepřátel v Evropě, nabude velké síly a pravděpodobně dobije Ameriku – ve světě zavládne brutálně diskriminace, Hitlerův plán se naplní – přeživší budou pravděpodobně jen Arijci a otroci

Odpor Evropě vůči Hitlerovi, Amerika dostává info, šance výhry 50:50

Život za Hitlera – nacisti vládci světa

5)

Vše by bylo hlídané, nemohli by jsme se vyvíjet

Doba by šla pomalu, stále by byl přídělový systém a vše v Německu jak za války by pokračovalo, Hitler by chtěl ostatní státy, i Ameriku

Stavělo by se vše jak by se líbilo Hitlerovi, byla by vyhlazena celá židovská populace

Začali by válčit s Amerikou (která by na ně možná shodila atomovku)

Vše hlídané a cenzurované!

——-

Poté, co mi žáci práce odevzdali, jsme si pustili trailer na první sezónu seriálu „The Man in the High Castle“ a ještě první scénu z druhé sezóny stejného seriálu, kdy jedna z postav jde do školy v nacistické uniformě, celá třída odříkává slib Vůdci a v úplně závěru „zdraví“ obraz Hitlera.

Krátké pokračování a finální slovo se odehrálo na začátku další hodiny, kdy jsme si pár ukázek přečetli, zhodnotili a řešili nahlas a všichni společně, co by mohlo odehrát.

Myslím, že metoda splnila očekávání, žáci se rádi zapojili, všichni něco napsali a pokusili se něco vymýšlet. Často podle mého poměrně logicky a „správně“ odhadovali, co by se dít mohlo. Jedná se tedy o „klasickou moderní“ metodu, kdy není důležité nic memorovat, jen myslet, analyzovat, argumentovat. Není důvod, proč ji nepoužít i v dalších hodinách a s jinými žáky.

Pokud si dokážou představit cenzuru, manipulaci a propagandu, možná si ji budou více všímat i v našich dnešních životech.

Československo 1945-1989. Praktické tipy a cvičení II.

Posted on by tajnyucitel

Hokejisté a politika

Některé politické procesy byly velmi široce medializovány, některé naopak měly veřejnosti uniknout. Přesně takový je případ hokejových mistrů světa. Ivan Biel natočil o politickém procesu s hokejisty dokument nazvaný Postavení mimo hru a k vidění je legálně na serveru jsns.cz, který nabízí i cvičení. Cvičení se většinou týkají obecně zneužití sportu nedemokratickými režimy a logickými otázkami, které by měly zaznít („Proč byl proces skrytý a nikdo o něm neměl vědět? Proč byli sportovci důležitý pro komunistický režim?“). Dokument má téměř hodinu, ale stačí pustit jen klíčovou úvodní část, což je i doporučené přímo na serveru.

JSNS

Měnová reforma z roku 1953

Měnová reforma, která udělala z lidí žebráky a vzala jim veškeré našetřené peníze. Ale pokud jste byl v této době ředitel státního podniku s obřími dluhy, měnová reforma pro vás byla záchranou, protože dluhy najednou zmizely.

Ještě den před reformou prezident Antonín Zápotocký prohlásil „měnová reforma nebude“. To, co přišlo, hádám, muselo vážně překvapit. V důsledku měnové reformy došlo k velkým demonstracím, které byly násilím potlačeny.

Jak toto opomenuté téma představit žákům? Jednoduše. Prostřednictvím příběhů. Každý žák dostane příběh rodiny, kde jsou uvedeny i různé částky financí, ať už v hotovosti nebo na vkladní knížce (nutné vysvětlit, co to je; studenti nemají absolutní tušení). Následně stačí napsat na tabuli kurzy, za které byly peníze směněny. Po chvíli si několik příběhů přečteme, poslechneme si výsledek (to je, kolik peněz měla rodina před a po měnové reformě) a můžeme spustit reflexi. Součástí reflexe by měly být i ceny po reformě. V průměru byly peníze před reformou vyměněny v kurzu 35:1, ale změny v obchodech na základní potraviny se pohybovaly v mnohem menším kurzu (5:1) a zde právě je ono ožebračení. Kilogram chlebu se změnil z 8 korun na 2,80 korun, kilo vepřového masa z 46 na 30 korun, například.

Pár příběhů, které používám:

„Jsi z rodiny majitelů továren na textil, kterou vám komunisté zabavili. Tušili jste, že komunisté lžou a reforma bude, proto jste většinu peněz utratili za nábytek, potřeby do domácnosti, oblečení a auto. Na vkladní knížce vám zbylo 1500 korun. Kolik to bude po reformě?“

„Jsi součástí pětičlenné dělnické rodiny. Žijete od výplaty do výplaty. V hotovosti máte 150 korun, našetřit v bance jste stihli 1300 korun. Kolik budete mít po reformě?“

„Jsi součástí tříčlenné rodiny. Otec je v KSČ a tak ví dopředu o reformě. Za Prahou koupí pozemek, matce koupí auto a luxusní oblečení, tobě motorku. Na účtu ale stále zbyde 40 000 korun. Kolik budete mít po reformě?“

„Jsi součástí tříčlenné rodiny. Otec pracuje v dolech, matka je sestřičkou v nemocnici. Oba pracují dvojité směny, aby co nejvíce našetřili na auto. V hotovosti máte 333 korun, na vkladní knížce 75 000 korun. Kolik budete mít po reformě?“

Propaganda a Milada Horáková

Milada Horáková – nacistům se jí zavraždit nepovedlo, československým komunistům už ano. Stejně jako kolektivizaci, i Miladě Horákové věnuji celou hodinu jako určitému symbolu.

Navodit atmosféru je vhodně prostřednictvím videa ze serveru stream.cz, určitě znáte jeden z jejich nejúspěšnějších pořadů Slavné dny. Jeden díl je věnován právě životu Miladě Horákové.

Žáci se z videa dozvědí základní informace (pokud je zatím neznali) a přecházíme k cvičení. Zaujaly mě dopisy celých škol a státních firem s podpisy žáků a zaměstnanců, kteří prosili státní aparát, aby tuto „zrádkyni“ popravili. Jak se TOHLE komunistům povedlo? Co to bylo sakra za dobu, když lidé žádají pro někoho trest smrti a jsou ochotně masově psát státu? Chápu, že někteří se jen podepsali a že chtěli trest, ale psát dopis, aby někoho stát zabil? Pro mě samozřejmě nepochopitelné, nežil jsem tehdy. Ale můžeme zkusit žákům tehdejší dobu přiblížit a to právě na příkladu manipulace a komunistické propagandy v období brutální první poloviny padesátých let.

Horáková

Následující cvičení dělají moji žáci ve dvojicích. Dopředu je upozorním, že jde asi o nejtěžší cvičení za celé roky v dějepisných hodinách. Na jednom papíře jsou techniky komunistické propagandy a na druhém papíře je zkrácená verze textu z Rudého práva o procesu s Horákovou. Úkol je jednoduchý na vysvětlení, ale těžší na provedení. Cílem pro žáky je číslo techniky z prvního papíru napsat do textu na druhém papíře. Najdou větu, jejíž cílem je vyvolat v čtenáři strach o svoje živobytí? Větu podtrhnou a napíšou k ní číslo označující techniku „Vyvolání strachu“. Toť vše. Samozřejmě žáky je nutné trochu popostrčit, obejít je, poradit, motivovat. Pokud budou mít například patnáct vět označených „správně“ (co je správně, určí učitel, proto uvozovky), mají splněno. Samozřejmostí je kontrola, reflexe.

Horáková12

Text se jmenuje „Hněv pracujících“ a najdete ho, stejně jako Techniky propagandy, na serveru jsns.cz

Horáková1

Srpnová okupace

Zde nic speciálního, vždycky jsem měl a stále mám pocit, že žáci musí vidět obrázky. Jednoduše si pouštíme obrázky, já komentuju fotografie, po žácích pak chci komentovat karikatury či různé „vtipné“ obrázky na toto téma.

Obrázky nabízí i jeden z videoklipů na serveru Youtube, a jelikož v pozadí hraje Karel Kryl, je to vždy silný zážitek. Pro mě. Ale žáky vždy upozorňuji, že se jim pravděpodobně Krylův zpěv nebude líbit a prosím je, ať to neřeší, že to vůbec není důležité. Konkrétní video najdete zde. Po klipu následně společně rozebíráme text písně („beránka vlku se zachtělo„; „tato noc nebude krátká„….).

Doporučuji i videa týkající se hokejového mistrovství světa, kde jsme několik měsíců po okupaci porazili stát, který nám přijel poskytnout „bratrskou pomoc“. A to hned dvakrát. „Vy nám tanky, my vám branky.“

Rozhodování za Normalizace

U následujícího cvičení záleží, jaké máte ve třídě žáky, protože ne se všemi to má smysl. Jedná se o určité reálné situace, v kterých se žáci ocitli v průběhu Normalizace a mají zkusit odpovědět. Z mých zkušeností se překvapivé žáci chovají „normálně“, což znamená, že si příliš na hrdiny nehrají. Cvičení lze dělat písemně nebo jednoduše vyvoláváním žáků, hlasováním. Možné je také situace vytisknout pro žáky nebo je nechat prostřednictvím projektoru „vyslat“ na zeď. Úkolem žáků je tedy rozhodnout se v situaci a zkusit zdůvodnit proč.

Cvičení se snaží přiblížit skutečný tehdejší život, vtáhnout žáky do děje, který nebyl a není jen o vrcholných politicích a mezinárodním dění.

Pár příkladů (pochopitelně každý si může vymyslet své, čím víc reálná situace bude, tím lépe; proto může být výhodné poradit se s lidmi, kteří podobné situaci zažili a řešili):

„Tvoji příbuzní emigrovali do ciziny. Pokud se jich veřejně zřekneš, uchráníš se řady problémů. Jak se rozhodneš?“

„Víš, že se v pohraničí dá snadno přijít k majetku po odsunutých Němcích. Pokud vstoupíš do KSČ, nabízejí ti tam celý dům a práci. Jak se rozhodneš?“

„Pokud chceš nadále pracovat jako literární kritik, měl(a) bys sepsat pozitivní kritiku na román Rudá záře nad Kladnem, i když víš, že je to literární brak. Jak se rozhodneš?“

„Jsi učitel(ka) dějepisu. V hodině se tě jeden žák ptá, zda je pravda, že v srpnu 1968 nás přijela okupovat sovětská vojska. Řekneš mu pravdu? Jak se rozhodneš?“

„Při zahraniční cestě se ti nabídla možnost zůstat v emigraci. Nemáš rodinu ani děti, ve své vlasti bys však nechal(a) své rodiče, které možná už nikdy neuvidíš, a samozřejmě svůj majetek a práci. Jak se rozhodneš?“

„V práci ti nabídli příležitost vycestovat na konferenci do Německé spolkové republiky. Kolega ti den před cestou dá strojopis s prosbou, zda bys jej nezkusil(a) provést přes hranice. V případě, že ti strojopis na hranicích zabaví, hrozí ti vězení, nebo budeš muset podepsat spolupráci v StB. Jak se rozhodneš?“

„Soudružka z kádrového oddělení tě požádá, jestli bys jí jednou za měsíc nesepsal(a) stručné hlášení o jednom tvém podřízeném (co dělá, s kým telefonuje apod.). Jak se rozhodneš?“

„Za komunistů bylo všechno levnější“

Další věc, s kterou je potřeba se vyrovnat. Starší lidé porovnávají dnešní ceny obyčejných potravin s cenami, kdy měla naše země jednu vládnoucí stranu. Proto absolutně jednoduché cvičení, které dělám i při probírání „První republiky“ (zde používám rok 1930) – stačí vzít ceny „dnes“ a ceny z minulosti a porovnat s průměrným platem v dnešní a tehdejší době. „Dnešní“ ceny zde uvedené nebudou, protože se pochopitelně neustále mění a průměrná mzda je každým rokem o několik stovek korun větší a to už určitou roli hrát může. Ceny z roku 1989 lze nalézt například ZDE, ale mě zajímají trochu starší ceny, třeba z roku 1973. Průměrná měsíční hrubá mzda byla tehdy 2164 korun (zdroj). Ceny potravin a surovin lze nalézt na obrázku nebo přímo u zdroje ZDE.

Ceny1973

Teď jen do jednoho sloupce dát ceny a mzdu tehdy a dnes a zeptat se na správnou otázku. „Za kolik průměrných měsíčních bylo možné koupit auto „tehdy“ a „dnes“? Kolik kilogramů chleba bylo možné za průměrný plat koupit v roce 1973 a v roce 2017? Kolik kilogramů masa bylo možné koupit za průměrný plat…“

CenyRepublika

Náhodou jsem našel i ceny britské u stejných surovin a ve stejném roce (1973), taky možné porovnat, pokud se k tomu dodá vysvětlení o ekonomických rozdílech obou zemí.

MEV51fe68_tabulka2

Václav Havel

Kdysi jsem si o něm, stejně jako o Masarykovi, myslel jen „ve správný čas na správném místě“. Miloš Zeman však nastavil takové zrcadlo, že jsem si začal prvních dvou zmíněných pánů více vážit.

Václav Havel se samozřejmě probírá už na úplném konci školního roku, zápis se už někomu psát nechce, prázdniny jsou doslova za okny. Proto využívám na organizaci jednoduchou metodu – pustím žákům píseň „Havel v kostce“, rozdám jim nakopírovaný text stejné písně a jejich úkol je udělat Havlovi strukturovaný životopis. Opět lze pracovat ve dvojicích, ve skupinách nebo individuálně.

Píseň lze nalézt zde.

Československo 1945-1989. Praktické tipy a cvičení I.

Posted on by tajnyucitel

„Tož demokracii bychom už měli, teď ještě nějaké ty demokraty.“


V poslední době se můžeme hodně podivovat a rozčilovat nad politickou situací naší země (zvolený manipulátor za prezidenta země, premiérem zloděj a agent StB, silná strana SPD, jejíž zakladatel jen vydělává na tom, že říká to, co lidé chtějí slyšet – v současnosti tedy zbrojí proti migrantům, i když si můžete najít, jak před léty chválil na svém facebooku muslimy a mešitu v Londýně nebo uváděl soutěž miss, v které soutěžily pouze cizinky), ale pravdou je, že všichni jmenovaní byli zvoleni a volby byly svobodné. Je to jen důsledek. A je to mimo jiné i důsledek špatného vzdělávání.

Lidé si nejsou ochotni, nebo schopni, dohledat další informace, zkontrolovat si své politiky, prohlédnout manipulaci. Někde se začít musí, stejně jako kolibřík hasil požár a splnil svou část, chci si i já splnit svůj úkol a svých několik žáků každý rok učit o naší historii zodpovědně. Proto nabízím různá cvičení, tipy a triky, jak se pokusit vzdělat žáky na základní škole na téma komunismus v Československu. Komunismus a jeho historie v naší zemi plně ukazují spoustu jevů – slabost demokracie, manipulaci, sklony lidí, šedou zónu společnosti, neaktivitu lidí a co se stane, pokud aktivní nezačnou být a mnoho dalšího.

(Jak jsem již psal v jednom článku, úkolem učitele je podle mě hledat si správné zdroje, cvičení, metody a pak si je upravovat pro vlastní žáky do takové míry, aby to pro ně bylo zvládnutelné. Stejně to dělám já a stejným způsobem se snažím úspěšně fungující cvičení šířit dál. Některá cvičení jsou moje, některá patří jiným učitelům, některé zdroje patří Ústavu pro studium totalitních režimů, další webu Moderní dějiny. Snažím se uvádět zdroje tam, kde je to možné, ale bohužel všechny následující cvičení jsou už vyzkoušené a fungující, proto je používám a proto je šířím dál, ale taky to znamená, že mám problémy po pěti letech najít zdroje, kde jsem je našel. Všechny ale byly volně ke stažení.)

Záměrem cvičení není memorování a dokonalý přehled událostí rok po roce, ale získat přehled a pokusit se naučit některé dovednosti důležité pro praktický život (nebo si to tak alespoň namlouvám) – práce s textem, s informacemi na internetu, najít manipulaci v textu a videu, udělat rozhodnutí, zkusit pochopit jednání někoho.

Komunismus – teorie a realita („rovnost“ a šest miliónů mrtvých Ukrajinců)

JB43880a_1935

Úkolem a cílem následujících cvičení také není vysvětlovat, co komunismus je, protože žáci už by měli mít znalosti z prvního pololetí, kdy se probírá samotný komunismus a dějiny Sovětského svazu. Pro tuto fázi doporučuji pustit žákům část dokumentu „The Soviet Story“ o hladomoru na Ukrajině.

https://www.youtube.com/watch?v=yCaHt9iz5n4

Velmi brutální, ale velmi vypovídající. O síle videa stačí napsat jen to, že všichni žáci minimálně do konce školního roku dokážou vyprávět na toto téma, pokud jim řeknu klíčové slovo Ukrajina. Poté, co žákům video pustím, jim dám pracovní list s otázkami a na druhé polovině je obrázek (související s hladomorem na Ukrajině), ke kterému žáci mají vypracovat titulek a napsat krátký článek.

Úvod

Látku v deváté třídě se učíme následujícím způsobem – totalitní režimy, Československo, Druhá světová válka, Studená válka, komunistické Československo. Od prvního probírání komunismu (SSSR) uteče půl roku a žáci pochopitelně něco zapomněli. Proto je dobré si látku připomenout. To samozřejmě lze jakoukoliv metodou, užitečné může být jednoduše nechat si vysvětlit několik pojmů od žáků. Ale osobně doporučuji SWOT analýzu, o které si můžete detailně přečíst ZDE. Proč zrovna SWOT analýzu? Pro další průběh výuky a pro další cvičení bude užitečné znát, co se asi lidem mohlo tehdy na komunismu líbit, co pro ně bylo lákavé („silné stránky“), ale naopak i některé kritické věci („slabé stránky“), které mohou komunismus ohrozit do budoucna („hrozby“). Nebo naopak („příležitosti“), co může komunismus udělat, aby byl ještě lákavější a zůstal na věčné časy…

Práce s textem – Košický vládní program

Nudný, ale nutný. Nejde o čtení, ale o porozumění textu – tolik potřebné pro dnešní dobu a pro spoustu povolání. Přesně to vždycky musím vysvětlovat žákům, ale jednou za pololetí to chápou. V šesté třídě začínáme čtením z učebnice a následnými cvičení, v sedmé třídě trochu složitější texty a začínáme originálními historickými dokumenty. Tak pokračujeme až do deváté třídy (Fultonský projev, Deklarace nezávislosti…). Starším stačí ukázat, jak vypadají přijímací zkoušky z českého jazyka a můžeme se pustit do čtení. Nutností je nějaká odměna.

V případě dnešního tématu jde o text známý jako „Košický vládní program“, jehož originál má čtrnáct stránek. Je volně dostupný na internetu. Stačí přelouskat, vybrat to nejvhodnější či nejdůležitější a vymyslet si, jakým způsobem s textem pracovat. Abych zaměřil žáky na to nejdůležitější, dávám v tomto případě obyčejné otázky pod text, na které mají žáci najít odpověď. A napsat ji svými vlastními slovy, abych věděl, že to i chápou.

Předkládám svou vlastní upravenou verzi a otázky. Dlouhé, těžké, ale…

Po více než šesti letech cizácké poroby přišel čas, kdy nad naší těžce zkoušenou vlastí vzchází slunce svobody. Na své slavné vítězné cestě na západ osvobodila Rudá armáda první části Československé republiky. Tak bylo umožněno díky našemu velkému spojenci, Sovětskému svazu, že na osvobozené území se vrátil prezident republiky.

Nová vláda má býti vládou široké Národní fronty Čechů a Slováků a tvoří ji představitelé všech sociálních složek a politických směrů, které doma i za hranicemi vedly národně osvobozenecký zápas za svržení německé a maďarské tyranie. Nová vláda považuje za svůj úkol, aby po boku Sovětského svazu a ostatních spojenců dovedla tento zápas do konce, do úplného osvobození republiky.

S pomocí Sovětského svazu bude dovršeno osvobození Československé republiky, aby tak s jeho oporou byla navždy zajištěna její svoboda a bezpečnost a aby za všestranné součinnosti se Sovětským svazem byl národům Československa zabezpečen pokojný rozvoj a šťastná budoucnost.

Ve své domácí politice bude vláda vycházet ze základního článku československé ústavy, že lid je jediným zdrojem státní moci. Proto vláda bude budovati veškerý veřejný život na podkladě široce demokratickém, zabezpečí lidu všechna politická práva a povede neúprosný boj za vymýcení všech fašistických prvků.
Na rozdíl od dřívějšího byrokratického, lidu vzdáleného správního aparátu tvoří se v obcích, okresech a zemích, jakožto nové orgány státní a veřejné správy, lidem volené národní výbory. Tyto lidem volené, pod neustálou kontrolou lidu stojící a až na další lidem odvolatelné národní výbory budou v obvodu své působnosti spravovat všechny veřejné záležitosti.

Zaručeny budou plně ústavní svobody, zejména svoboda osobní, shromažďovací, spolčovací, projevu mínění slovem, tiskem i písmem, domovní, listovní tajemství, svoboda učení a svědomí a náboženského vyznáni.

Z občanů Československé republiky německé a maďarské národnosti, kteří měli československé státní občanství před Mnichovem 1938, bude státní občanství potvrzeno a návrat do republiky zajištěn u antinacistů a antifašistů, u těch, kteří vedli už před Mnichovem aktivní boj proti Henleinovi a proti maďarským stranám a za Československou republiku. U ostatních československých občanů německé a maďarské národnosti bude československé státní občanství zrušeno.

Odhodlána vykořenit fašismus politicky a morálně do všech důsledků, vyhlásí vláda zákaz všech fašistických stran a organizací a nedovolí obnovení v jakékoli formě těch politických stran, které se tak těžce provinily na zájmech národa a republiky (agrární strany, její odnože tzv. živnostenské strany, Národního sjednocení, jakož i těch stran, které v r. 1938 splynuly s ludovou stranou).

Ve smyslu dekretu prezidenta republiky o zabezpečení nerušeného chodu hospodářského života v době přechodné budou zajištěny a pod národní správu dány ihned majetky všeho druhu, pokud jsou v držbě, ve vlastnictví anebo ve správě: občanů nepřátelských států, zejména Německa a Maďarska; německých a maďarských občanů Československé republiky, kteří aktivně napomáhali rozbití a okupaci Československa.

1. Kdo byl naším hlavním spojencem během Druhé světové války a co bylo díky němu umožněno?

2. Jak vypadala nová československá vláda?

3. Co vše nám měl podle dokumentu Sovětský svaz zajistit?

4. Jaký byl základní článek československé ústavy?

5. Co to byly národní výbory?

6. Jaké svobody nová vláda zaručovala?

7. Co se dělo s českými občany německé národnosti a jejich majetkem?

8. Jaké politické strany byly zakázány?

9. Svými slovy (v bodech) vyjádři, jak vypadal program vlády po II.světové válce na základě tohoto dokumentu.

Test na počítači – poválečné Československo

Další důležitá dovednost – vyhledávání, třídění, porovnávání a zpracování informací z internetu. Dějepisná učebnice je zakázaná. V podmínkách naší školy musím vzít žáky do počítačové učebny, kde pracuje každý sám u svého počítače. Pravidla jsou jasná – žádné opisování a kopírování, vlastní slova. Kdo má hotovo, má volno. Žákům dávám známky, které mají stejnou váhu jako klasický test na opakování látky. Další hodinu vše kontrolujeme, zápisky žákům rozdávám už vytištěné.

Celý „test“ se týká období několika měsíců po Druhé světové válce a našeho příklonu k Sovětskému svazu a jeho vraždící ideologii. Přikládám opět otázky, některé jsou přímo primitivní, některé složitější na formulaci a některé lze nalézt jen „mezi řádky“:

Benešovy dekrety

1) Co jsou Benešovy dekrety?

2) Proč je Beneš vydával?

3) Kolik dekretů bylo?

4) Vyjmenuj pět libovolných Benešových dekretů.

Volby 1946

1) Jaké byly výsledky voleb?

2) Proč /díky čemu/ vyhrála vítězná strana?

3) Kdo se stal novým premiérem?

4) Co to byly volební bílé lístky?

Co byla „Krčmaňská aféra“?

Prohraný únor 1948

Jednoduché cvičení. Žáci už znají kontext (konec války, odsun Němců, volby 1946…) a mají se zkusit vžít do role komunistů (i když to není ani potřeba) a vybrat tři ministerstva, která jsou pro ně z nějakých důvodů důležitá, aby ve výsledku převzali celkovou moc ve státě. Cíl žáků je tedy vytvořit plán na vznik totalitního režimu, ale s tím, že cesta jde přes tři ministerstva, jejichž výběr musí pochopitelně odůvodnit.

Možné je pracovat ve skupinách, ve dvojicích, individuálně, kreslit myšlenkovou mapu a spoustu dalších metod zde lze také aplikovat.

MinisterstvaForumValka

(Roku 1946 vznikla dvě nová ministerstva – ministerstvo techniky a ministerstvo pro sjednocování zákonů.)

„Řešením“ je ministerstvo vnitra (dohled nad policií, armádou…), ministerstvo zemědělství (rozdělovalo půdu po Němcích a samozřejmě jí nebudou rozdávat někomu, kdo není ve straně; tah, kterým se získává přízeň občanů) a tehdejší ministerstvo informací (kontrola novin, počínající cenzura). Alespoň takhle na to šli komunisté, když neměli obsazené všechny ministerstva.

Kolektivizace

Osobně vysvětluji na příkladu, kdy naše fiktivní vesnice složená z žáků odevzdává majetek do nově vzniklého JZD. Samozřejmě, každý má přidělen jiný majetek a hlavní otázkou je, kdo asi je spokojen a kdo je nespokojen nejvíce. Jak se asi cítí lidé, když jim je ukraden majetek, s kterým pak stejně jdou pracovat.

Ale hlavní cvičení týkající se Československa je spjato s Ústavem pro studium totalitních režimů a jejich vzdělávacím DVD Obrazy (z) kolektivizace. Toto DVD bylo zdarma odesláno na tisíce škol, proto je velká šance, že pokud s ním nepracujete, tak je někde skryto na Vaší škole nebo u kolegy. Případně ho mají knihovny k vypůjčení nebo ho musí mít další škola. A nebo můžete zkusit napsat přímo na ÚSTR. Detailní informace o DVD zde.

Jelikož jako každý učitel nestíhám, používám jen jedno cvičení, které zabere celou hodinu. Pro deváťáky je na konci roku ještě přijatelné koukat na video a psát svůj názor. Pokud se dostanete na správné místo (Hlavní menu – Obrazy venkova – Zobrazení kolektivizace), zobrazí se vám možnost pustit pět videí z československých filmů, v kterých je vždy zobrazen venkov. Žáci jen vyplňují připravený pracovní list, který nežádá žádná fakta, ale ptá se, co je podle nich pro ukázky a lidi v ní typické.

Výsledkem samozřejmě je, že první video ukazuje naprostou bídu a je čistou komunistickou propagandou – divák si má myslet, že venkov je na tom špatně a kolektivizaci potřebuje. Druhá hned navazuje a ukazuje venkov po začátku kolektivizace. Slunce, úsměv, láska. A úroda. Cílená manipulace. Další videa jen ukazují, jak se povaha komunismu a lidí v Československu měnila.

kolektivizace

(Velikost tabulky je změněna pro účely zobrazení v textu.)

První úvodní část je u konce. V druhé části budou podle mého důležitější témata, ale zároveň „horší“. Horší především na strávení a na pochopení, jak se něco pdoobného mohlo stát v naší zemi. Čeká vás tedy proces s československými hokejisty, měnová reforma z roku 1953, Milada Horáková. Ale také okupace z roku 1968 a následná normalizace. A konečně se také za použití rozumu a argumentů musíme zbavit onoho pocitu, že za komunistů bylo lépe, protože bylo vše levnější.

10 metod, kterými začít a ukončit hodinu II.

Posted on by tajnyucitel

Před necelým rokem jsem napsal první díl (zde), kde jsem představil deset metod, které mají několik společných znaků – použít je lze ve více předmětech, jsou krátké a jednoduché, jejich cílem je opakování a vytváření přehledu po určitém tématu nebo po hodině. Dnes nabízím dalších deset metod.

Stejně jako minule i zde připomínám jednu další nezanedbatelnou výhodu – vypadne proud během hodiny, jdete rychle suplovat nebo se stane cokkoliv jiného (když jsem učil první rok, vždy mi zbylo deset až patnáct minut na konci hodiny, kde jsem neměl nic připraveno…), přesně v těchto případech můžete improvizovat s pomocí následujících metod.

Pouze dvě metody jsou „moje“ – Dvojice a Foto prezentace. A to jsou zrovna metody naprosto obvyklé, které jistě používá tisíce učitelů v České republice, protože na ně každý přišel sám. Dalších osm jsem si pouze dokázal najít. V případě hlubšího zájmu doporučuji jméno Russel Tarr.

4×4
V poslední době moje oblíbená metoda. Žáci při ní výborně opakují, přemýšlí, ale především dávají věcí do souvislostí. Počet slov (jmen) se může určitě měnit, ale já používám šestnáct a úkol žáků je vždy spojit čtyři z nich, která k sobě z nějakého logického důvodu patří. Celkově tak vzniknou čtyři čtveřice. Žáci nemohou žádné slovo použít víckrát než jednou a naopak žádné slovo nesmí chybět. Postupně jsem zkoušel různé podoby této metody, ale nejlepší asi je na papír žákům napsat všech šestnáct slov do „zásobníku“ (tak je mohou postupně škrtat) a vedle toho vždy dva obdélníky slepené k sobě, kdy jeden má řádky (pro čtyři slova) a druhý je bez řádků – sem totiž přijde vysvětlení žáků, proč k sobě právě dané pojmy spojily. Pokud není argument, řešení je neplatné. Důležité je proto žákům připomenout, že úkol nemá jedno řešení, pokud budou jejich argumenty dávat smysl, musí být uznány. Příklad: jeden člověk seřadí v první čtveřici jména k sobě, protože jsou z 8.A a v druhém případě vytvoří čtveřici a v ní žáci z 8.B; druhý je rozřadí na kluky a holky. Tak jako tak, smysl a logiku to má.

Právě probíráme…
Jednoduché opakování – žáci v podstatě vyrábí plakát na poslední probíranou látku. Hodí se vždy, ať už probíráte dlouho dobu jedno důležité téma nebo naopak více malých témat, žáci vyrábí přehled, třídí informace na podstatné a nepodstatné. Podle toho, jaké žáky učím, lze metodu upravovat. Mladší žáci mohou spíše kreslit, starší spíše psát. Klíčové je si uvědomit, co vlastně probíráme, zařadit látku do kontextu a udělat si v hlavě přehled. Klidně je možné „plakát“ na týden vylepit na dobře viditelné místo.

Jeopardy
Jeopardy je televizní hra na způsob „Riskuj“, s tím rozdílem, že zde jsou odpovědi a vy na ně musíte přijít s otázkou. Jednoduché a krátké opakování. Na tabuli napíšu X slov a žáci mají chvíli, aby přišli s vhodnou otázkou. Samozřejmě jakmile cvičení chápou, je zbytečné psát například jméno v prvním pádě a psát otázku, ale zajímavější se stává metoda, pokud změníte číslo, pád apod., aby to bylo trochu komplikovanější. Vhodné je napsat podobně deset slov a oznámit žákům, že si jich musí vybrat třeba šest. Pět jich bude v prvním pádě, u pár dalších bude jiný pád a například dvě budou celá spojení typu „protože nechtěly další válku“. Důležité. Úkolem žáků je otázka, ne doplňovačka typu: „Francie a Anglie podepsaly Mnichovskou dohodu, protože…“. Správně řešení tedy vypadá následujícím způsobem: „Proč Anglie a Francie podepsaly Mnichovskou dohodu? Protože nechtěly další válku.“

Dvojice
Opět krátké, jednoduché, přehledné a informace třídící cvičení. Horší už je to s opravováním. Jde o dva sloupce, kde je úkol žáků spojit pojem z levého sloupce s dalším pojmem na straně pravé. Kolik řádků bude mít cvičení, je na každém učiteli. Osobně používám většinou dvacet řádků. Žáci mohou jednotlivá pole barvit, ale jednoduché je, když si hned na začátku řádky levého sloupce očíslují od jedničky až do dvacítky a pak už jen připisují čísla na druhé straně. Možná je společná oprava, kdy si žáci vymění papíry ve dvojici a společně opakujeme a říkáme si, jaké bylo správné řešení. Opět se zde stává, že žáci najdou jinou dvojici, než jsem zamýšlel. Pokud to dává smysl, uznávám to jako správně s tím, že samozřejmě na jiném řádku jim to ale nevyjde.

Screenshot from 2017-12-13 17:12:21

Foto prezentace
Částečně podobné cvičení, tentokrát však učitel připraví prezentaci složenou jen z obrázku a úkolem žáků je napsat na papír, kdo nebo co na obrázku je (v krátkosti, není to slohová práce). Samozřejmě některé obrázky budou těžší, některé jednodušší, některé viděli v hodině, některé neviděli. I tak je to opět „něco jiného“ a žáky to většinou baví a pak o tom diskutujeme. Jedná se vlastně o jednoduchou „poznávačku“.

Screenshot from 2017-12-13 17:07:05

Breaking News
Pro žáky naprosto překvapivé cvičení. Jedná se o opakování nějaké důležité události formou zpravodajství. Žákům vždy vyprávím, ať si představí, že moderátorka zpráv právě uvádí důležitou reportáž a za ní musí být úvodní obrázek a titulek k reportáži, která bude odvysílaná za moment. A vytvořit tuto obrazovku je právě úkol žáků. Stejně tak samozřejmě může jít o noviny. Obvykle dávám žákům svobodu, ať si vyberou jakou událost uznají za vhodnou, jen je omezím tématem. Dále samozřejmě záleží na možnostech učitele, respektive školy, jestli žáci mohou lehce na počítače nebo mají tablet. Já takovou možnost nemám, proto mám pro žáky připravený papírový template a pokud se mi některé z žákovských děl líbí, vypracuji ho sám doma na počítači a další hodinu se k tomu vracíme, což je další dobrý bod, protože tím opět opakujeme.

Template můžete najít zde.

Canvas (2)

Google Doodle
Pokud víte, co Google Doodle je, nemusím vám cvičení představovat. Google Doodle je upravené logo k důležitým výročím. Místo klasického barevného loga „Google“ se tak objeví 17.listopadu logo „Google“ jen v červené a modré a mezi písmeny budou klíče, které zvonily na konci roku 1989 a společnost Google nám tím připomíná výročí Sametové revoluce. Úkol žáků je úplně stejný. Samozřejmě může jít o výročí, které právě probíhá, ale taky jsem říkal žákům, ať si představí, že „dnes je výročí nástupu Hitlera k moci“. Pak v písmeně „G“ byly oči a knírek, v „O“ hákový kříž, v druhém „O“ přeškrtnutá šesticípá hvězda atd.

Screenshot from 2017-11-09 18:18:44

T-graf
Pod označením T-graf se skrývá opravdu jednoduchá metoda. Nakreslíme na tabuli velké „T“, nad horní část písmena dáme výrok „Křesťanství je násilné náboženství“ nebo „Jan Lucemburský byl nejlepší český panovník v historii“ a na jednu stranu pod horní část „T“ dáme „pro“ (podporující výrok) a na druhou „proti“ (odporující výroku). Žáci mohou pracovat samostatně i ve skupinách. Jednotlivá pro a proti můžeme poté samozřejmě zapsat na tabuli.

Fakebook
Metoda, při které se žáci dokážou odvázat. Jak název napovídá, žáci tvoří falešný facebookový profil nějaké osobnosti. Samozřejmě musí mít jméno a osobní informace (stav, bydliště), další úkoly jsou zajímavější – přátelé, nepřátelé, zájmy a především příspěvky z pohledu dané osobnosti psané žáky. „24.prosince. Papež mě přechytračil a nechal mě korunovat římským císařem!“ Facebookový příspěvek, status, za Karla Velikého z pohledu žáka. Žákům cvičení jde, proto obvykle přidávají další věci, obrázky s komentáři, chat, co daná osobnost „lajkla“, do jaké skupiny patří apod.

Svatební pozvánka
Při použití této metody už na mě deváťáci zírali s úsměvem, jestli to myslím vážně (ale dopadlo to chvalitebně). Jejich úkol bylo vybrat si dva ze tří diktátorů (Stalin, Mussolini, Hitler) a vytvořit fiktivní pozvánku pro jejich nejhezčí den v životě. Samozřejmě hlavní úkol je „skrytý“ – jedná se o hledání společných prvků zabalených do zábavnější formy, než je zvykem ve škole. Může dělat svatební pozvánku pro Žižku a Husa, ale součástí pozvánky je krátký text, v kterém by mělo být vystiženo, co dvě osobnost mají společného a proč „mají“ svatbu. Svatební pozvánku má i svou vizuální stránku, pokud to žáci stíhají, každopádně alespoň minimální úprava textu je nutná. Dále žáci už sami psali například program svatby, co mají mít hosté sebou nebo naopak jaké oni očekávají dárky.

Screenshot from 2017-12-13 17:00:50

 

Kriminálka ze základky

Posted on by tajnyucitel

Další dějepisný pokus o kombinaci zábavy, učení se znalostí a zároveň i dovedností, kdy žáci kladou otázky, snaží se pochopit souvislosti, příčiny a následky. A „skutečný“ život v minulosti, žádné letopočty a suchá fakta.

09_Reconstruction

Jedná se o absolutně jednoduchou metodu, alespoň v mé verzi. Žákům jsou postupně předvedeny důkazy či spíše indicie a jejich cílem je pochopitelně rozlousknout případ. Lze to udělat v dvaceti minutách, během hodiny nebo v rámci několikahodinového projektu s hromadou mezipředmětových vztahů (ve zdrojích na konci textu je odkaz na stejný projekt v předmětu zeměpis).

Vše může být pojato jako skutečné vyšetřování, učitel může mít rekvizity, „skutečné“ místo činu překryté prostěradlem, já jsem měl například půjčený bílý plášť od kolegy vyučujícího chemii. Úmyslně jsem ho v jedné třídě měl a v druhé ne. A i když šlo o deváťáky, tak přece jen z obleku bylo pozdvižení a celá hodina byla vzata překvapivě vážně a svým způsobem zodpovědněji, i když se z počátku žáci usmívali a chtěli si mě fotit. Pokud jsem já byl ochoten vystoupit ze své zóny komfortu a udělat si ze sebe srandu (a tím něco udělat pro žáky), žáci byli ochotni skutečně pracovat a soustředit se (a tím něco udělat pro mě, učitele). Každý se trochu obětoval.

V našem konkrétním případě šlo o postavu „Ledovcového muže“, který dostal jméno Ötzi. (V krátkosti – jedná se o nejstarší evropskou přirozeně zachovalou mumii starou přes pět tisíc let. Byla nalezena v roce 1991 a její výzkum pravděpodobně stále není uzavřen. Mumie je výjimečná právě svou zachovalostí a pochopitelně i tím, že nikdo neví, co se vlastně stalo..). „Ledovcového muže“ je plný internet i v češtině, takže není těžké se připravit na otázky žáků i pro lidi, kteří ho neznali.

Jak nabídnout žákům jiný zážitek? Stačí žákům dát pár obrázků. To je vše. Osobně jsem vyšetřování rozdělil do několika fází.

  1. Žákům bylo vysvětleno, co se děje – mrtvola, místo činu, jste detektivové a já váš „týpek z chemické laboratoře“. Následně jsem jim ukázal dva obrázky přímo z místa činu a jejich úkolem bylo během pár chvil vytvořit otázky, na které jako detektivové chtějí na konci vyšetřování znát odpověď („Kdo to je? Co se stalo? Proč se to stalo? Jak se to stalo? Byla to vražda?“ …). Následně jsem žáky vyvolával a zapisoval jejich otázky na tabuli.

    01_Body

  2. Další fáze a další detaily, opět prezentovány pomocí fotografií na zdi. Z místa činu jsem přešel do laborky a ukazoval oběť ležící na stole. Ukázal jsem i věci, které byly nalezeny v okolí oběti. Zde se žáci mě, v roli člověka z chemické laboratoře, mohli ptát na detaily, které vyplývají z analýz. Dalším úkolem bylo si psát na papír poznámky, odpovídat na otázky z tabule, měnit je, psát nové otázky.

  3. Další obrázek, takový, který by mohl určit další osud vyšetřování. V mém případě fotografie rentgenu hrudi oběti, v které „něco“ je. Žáci se začínají hlásit, už ví, co se stalo.

    07_XRay

  4. V tento moment jim dávám deset minut, mohou pracovat sami, ve skupinách (maximálně čtyři lidi), záleží na nich. Jejich úkolem je přijít se závěrem, teorií, co a jak se stalo a za deset minut je ústně prezentovat před třídou.

  5. Prezentace jednotlivých skupin, kde mají sdělit své závěry týkající se případu a objasnit vše dosud představené.

  6. Závěr, kdy jsem vyložil věci, na které se žáci neptali, různé zajímavosti. Následně samozřejmě měla následovat realita, co se stalo. V tomto konkrétním případě je to složité, proto jsem jim jen vysvětlit nejpravděpodobnější teorie.

Kratší varianta do hodiny, v které se dvacet minut normálně učíme a zbytek času trávíme řešením záhady, byla méně povedená. Šlo o šestou třídu, třicet žáků. Další faktorem bylo samozřejmě méně času, i já jsem hnal, abychom stihli celou metodu uzavřít. I proto jsem v kratší verzi vynechal skupinovou práci a následné prezentování domnělých závěrů.

Naopak v delší variantě (popsaný postup výše v bodech mi vyšel přesně na 45 minut…) jsem měl klid, za sebou už první zkušenost, oblek, deváťáky se znalostmi a dovednostmi, za svými „zády“ taky fakt, že šlo o suplovanou hodinu a já tak neztrácím čas. A měl jsem během hodiny (žádné řvaní, rušení či naopak nečinnost – i obvykle „stávkující“ žák se zapojil a dokonce poté výsledky sám prezentoval) i s výsledky velkou radost (jedna skupina z šesti přesně prezentovala nejpopulárnější teorii, další dvě byly velmi blízko; a všechny dávaly smysl). Což dokazuje, že tato metoda má smysl a budoucnost v mých hodinách. I proto, že žáci museli přemýšlet, co asi mohl takový člověk dělat v horách, jak žil, co se mu stalo a proč.

Naprosto živě si dokážu představit další případy „kriminálky“ – Albrecht z Valdštejna, Johanka z Arku, mrtvého Jean Paul Marata ve vaně, popravené krále Anglie a Francie, Trockého, Mussoliniho a spoustu dalších, ať už známých či neznámých. Samozřejmě v některých případech se bude muset trochu změnit postup a metoda víc propracovat, částečně sloučit s „Escape room“, metodou, o které jsem psal nedávno – budu muset přidat prameny a žáci s nimi budou pracovat, aby se dostali ke svým závěrům. Velmi mě láká například případ ze středověku, kde by se žáci na pozadí dozvěděli, jak žil obyčejný zemědělec.

A poslední povinnost – „bohužel“ jsem metodu nevymyslel, proto odkazuji na své zdroje. Samozřejmě moje verze si vzala opět jen základní princip.

https://www.activehistory.co.uk/Miscellaneous/menus/history_mystery/otzi/

http://www.geographypods.com/blog/reflections-on-the-ice-man-joint-project

http://www.geographypods.com/the-ice-man.html

Metoda „Escape room“ v klasické třídě

Posted on by tajnyucitel

Únikovka. Úniková hra. V originále „Escape Room“. O co jde? Hra, která se hraje většinou v týmu několika hráčů s cílem získat indicie v uzavřeném prostoru, rozluštit je, tím získat například číselný kód, kterým se odemkne zámek a hra je vyhrána opuštěním místnosti.

 
A přesně ten samý princip se dá přenést do našich obyčejných tříd v běžné hodině prakticky jakéhokoliv předmětu. Samozřejmě nepůjde o takový adrenalinový zážitek jako v placené verzi, příběh nebude asi jak z hollywoodského filmu a prostředí nebude okouzlující, ale i tak se jedná pro žáky o něco výjimečného, co ještě nezažili.

 
Inspirace

 
Inspiraci mi poskytl Russel Tarr. Každý z vás ho může také sledovat a to hned na několika kanálech: twitter: https://twitter.com/russeltarr , blog: http://www.classtools.net/blog/ , poslední stránky jsou pouze dějepisné: https://www.activehistory.co.uk/about_the_site.htm . Poslední zmíněné jsou přímo Russela Tarra, kde sdílí prakticky vše – to také znamená, že nejsou zdarma (ale na dva týdny si je můžete vyzkoušet). Moje verze únikové hry je samozřejmě upravená, jeho verzi „Escape Room“ lze najít zde: https://www.activehistory.co.uk/escape_room/ .

 
Přípravy

 
Jak uspořádat vlastní únikovku a co bude potřeba? Upřímně, pro mě to nebylo jednoduché. Ale podruhé už to bude určitě jednodušší. Na první pokus jsem nevěděl, co přesně potřebuji, co mám vymyslet první. Ale pokus vyšel, dostal jsem zpětnou vazbu a mám nové nápady, jak příští únikovku vylepšit.

 
1) Jednoduchý krok. Odhodlat se.

 
2) Vymyslet si téma a rozmyslet si, jestli budete chtít spíše opakovat nebo naopak probírat nové téma.

 
3) Pak už přichází skutečná organizace. Budete potřebovat časovou osu složenou například z deseti událostí (nebo prostě jen deset „věcí“, které lze podle nějakého klíče seřadit). Úkol žáků bude tuto časovou osu seřadit stejně jako vy.

 
4) Nejdřív ale pro každou událost z časové osy musí splnit misi, úkol. A učitel je pochopitelně musí připravit.

 
5) Pro těchto deset misí napsaných na papíru (ale QR kódy by hru mohly udělat ještě více atraktivní…) musíte vymyslet místo, kde je skryjete. A pokud je skryjete, můžete napsat i „záhadné“ nápovědy pro žáky.

 
6) Vymyslet a připravit zdroje, které v průběhu hry budou žákům dostupné. Nezapomeňte i na rozptýlení a pár falešných zdrojů.

 
7) Připravit si příběh – proč vlastně žáci potřebují získat kód? Proč jsou zavřeni v místnosti?

 

Průběh hry

 
Na úplném začátku by měl být příběh, který záleží, jestli je vaše hra laděna nějakým směrem a má téma (Studená válka, Druhá světová válka, život v pravěku)… „Musíte získat kód a tím zachránit svět před jadernou válkou“. Můj příběh byl o dost obyčejnější: „Představte si, že máte dějepis. Je tři čtvrtě na tři. Učí vás šílený učitel, který vás zamknul ve třídě a pokud nenapíšete na tabuli kód, v půl čtvrté odsud neodejdete.“ Ano, můj příběh byl absolutně pravdivý.

 
Hra z pohledu žáka vypadá následovně: dostane nápovědu, kde je ukryt úkol. Pokud najde úkol, splní ho, odpověď řekne učiteli. Odpověď byla například Marie Terezie. Pokud je úkol splněn, dostane od učitele „jeden řádek“ se správnou odpovědí z časově osy („Marie Terezie 7“), který má na sobě zároveň jedno číslo z kódu. Takhle pokračuje následně devětkrát za sebou. Na konci hry má žák seřadit všechny odpovědi na časovou osu (musí tak získat nebo vědět, že Marie Terezie vládla 1740 – 1780 a zařadit jí například před „Stalin 1“) – tím získá kód nutný k otevření zámku a může odejít z místnosti (v tomto případě 7 – 1).

 
Pokud žáci odpoví špatně, měl by následovat trest. Pokud možno, tématický trest. Pokud je téma například jakákoliv moderní válka, žáci se musí na minutu „skrýt“, protože se zrovna blíží nepřítel se svým náletem. Cílem je samozřejmě na minutu znehybnit žáky, aby nemohli pokračovat ve hře. Taky si ale jednoduše mohou dát deset dřepů. Po minutě pokračují dál v práci a mají další možnost na odpověď.

 
Konkrétní ukázka. První nápověda „Roztáhni křídla“ a jedna žákyně se rovnou vypravila k tabuli, kde bylo skryto schéma středověké společnosti s úkolem doplnit jednotlivé vrstvy lidí. Hru hrálo patnáct holek z devátých tříd a v tento moment vzpomínaly na něco, co se učily dva roky zpět.

 
Reflexe

 
Co se povedlo? Co naopak musím zlepšit?

 
Druhá nápověda prozradila jednu slabinu – žákyně ji nechápaly a hledaly všude a našly jinou misi, než která byla skryta pod nápovědou. Napověda zněla „333“ (stránky knihy ve zdrojích) a žákyně našly karikaturu francouzské společnosti před revolucí. Skutečná nápověda pro tuto misi do skříně ale byla „Dveře do Narnie“. V reflexi žákyň tudíž další hodinu zaznělo, že by radši hrály bez nápověď, ale zároveň bych je měl mít připravené pro případ krize, kdy se jim nebude dařit a nebudou schopny něco najít.

 
Hra pokračovala dál – dlouho trvalo žákyním, než začaly používat zdroje. A prakticky až před koncem se rozdělily na skupiny – jedna skupina hledá, druhá luští a třetí řadí události. Problémem bylo, že ne všechny žákyně byly zapojené. To se dá vyřešit menšími skupinami. Ale jak udělat menší skupiny? Napadlo mě, že ven se může dostat ze hry jen jedna skupina a každá bude mít svou barvu lístečků k hledání. Nebo dokonce rozdělit třídu na dvě poloviny a každá hraje na své straně místnosti. Holkám by se líbilo, kdyby každá skupina byla zavřená ve své třídě, byla skutečně zamčená (učitel mimo třídu, ale s kličem, aby mohl nahlédnout) a musely by odemykat skutečný zámek. To je hezké, ale nevím, jestli uskutečnitelné. Kdybychom třeba měli ve škole knihovnu, byl by to ideální prostor.

 
Taky se musím zamyslet nad úkoly. V první verzi jsem měl opakování i neprobrané věci a neměl jsem otázky, ale například básničku od Františka Halase odkazující na Mnichovskou dohodu, Kiplingovu Břímě bílého muže a nebo jednoduše vlastní „aby rovnost byla, milióny lidí muselo zemřít“. Pak jsem použil i obrázky – mimo jiné protestující ženy na černobílé fotografii znamenající emancipace žen. Složitější, proto i zajímavější, byly neprobrané věci. Na probrané učivo nebyly vůbec použity zdroje, jen se kolektivně vzpomínalo.

 
Pokud bych dal do „Escape room“ jen zatím neprobranou látku nebo naopak pouze opakování, dokážu si to představit nejen jako hru na celou hodinu, ale klidně na takových dvacet minut. Probereme látku a pak se pustíme do hry – intenzivní, dynamičtější a například s příslibem, že pokud se dostanou z místnosti, test odložíme z příští hodiny až na hodinu po víkendu.

 
Většinová reakce byla velmi pozitivní, naprostou menšinu (dvě z patnácti) to nebavilo, protože „nápovědy byly divný“. Zároveň stejné žákyně musely dobíhat autobus, protože jsem je skutečně pustil, až když měly hotovo a to bylo pět minut po zvonění.

 
O „Escape room“ platí to, co o každé metodě – není to žádná (samo)spása českého školství, ale je to zábavné a zajímavé. Nutné je najít přesně určitý bod, který znamená rovnováhu mezi zábavou a učením se. Pro mě to je a bude něco, čím potěším žáky jednou, maximálně dvakrát během školního roku.