3 metody, u kterých musí žáci myslet

Často slýchávám, že žáci by v dnešní škole měli být aktivní, spíše přemýšlet a tvořit, než jen poslouchat a zapisovat si poznámky. Ještě nikdy jsem ale neslyšel, že je to poměrně problém. Ne kvůli učitelům, ale protože část žáků prostě myslet nechce. Jsou dokonce žáci, u kterých trvalo celé dva roky, než něco skutečně vymysleli. Radši psát tupě zápisky, než něco vymýšlet. Výborně umí probranou látku, mají excelentní znalosti a odpovídající známky. Ale kreativita? Nulová. Až je to zarážející. Ale jelikož s prvním názorem na začátku odstavce souhlasím, pořád kladu žákům otázky a stále jim dávám úkoly, kde musí být kreativní. Za ten boj to stojí a jsem optimista – kreativita se dá probudit. Lze se snažit pomocí tvorby textů, prezentací, obrázků, ale dnes jsem sepsal text o metodách, které lehce zapadnou do hodin – jejich vysvětlení zabere málo času, stejně tak práce žáků trvá od pěti do patnácti minut.

SWOT Analýza

Používá se v ekonomii. Obvykle. Respektive lze jí použít při podnikání jako součást svého podnikatelského záměru, ale spíše v situaci, kdy už je firma moc velká a může být „zkostnatělá“. Cílem metody je jednoduše analyzovat firmu a její činnost. Může jí pochopitelně využít i každé pracoviště – naše škola také podstoupila SWOT analýzu a určitě by ji měl podstupovat každý státní úřad. Je to ale také výborná metoda do výuky.

Co znamená SWOT? „S“ v názvu znamená po překladu z angličtiny silné stránky („strengths“). „W“ znamená slabé stránky („weaknesses“). „O“ jsou příležitosti („opportunities“), šance. A „T“ jako „threats“, tedy hrozby. „S“ a „W“ analyzují přítomnost, „O“ a „T“ se snaží předpovídat budoucnost.

swot_analyza

Jak lze SWOT analýzu použít ve škole? Jednoduše. Úplně stejné významy anglický slov v termínu SWOT lze přenést do výuky a analyzovat tím prakticky cokoliv. Žáky nutí metoda opakovat, ale i přemýšlet. Představte si, že si buď sami získají informace o počátku vlády Jiřího z Poděbrad, nebo jim je předám jako učitel. Právě v tento moment po nich budu chtít SWOT analýzu vlády Jiřího z Poděbrad. Kvůli „hrozbám“ a „příležitostem“ by samozřejmě výklad neměl být zcela dokončen. Samozřejmě lze si s metodou více prohrát – žáci mohou dělat SWOT analýzu pro vládu Jiřího z Poděbrad a zároveň Vladislava Jagellonského. Stejně tak je lze rozdělit do skupin apod.

Žáci mohou začít pracovat. Silné stránky lze najít v učebnici nebo pojmout jako opakování, například Jiří z Poděbrad byl husita, proto oblíbený u velké části země. Slabá stránka: nebyl z žádného královského rodu, a proto pro část tehdejší společnosti bylo těžké ho respektovat jako zástupce Boha na Zemi. A nyní k tomu hlavnímu – přemýšlení žáků. Jako příležitost lze samozřejmě napsat, že se mu podaří situaci uklidnit, pokud splní to, že bude vážně král dvojího lidu, jak zní jeho přízvisko. Hrozba může být spjata s tím, že je husita a proto na něj Evropa bude nahlížet jako kacíře a bude proti němu vyhlášena další křížová výprava… A tak dále. Do každé kolonky SWOT analýzy by žáci měli samozřejmě přispět alespoň dvěma příklady.

Zdá se mi, že SWOT analýzu lze použít pro více předmětů a témat. Už jsem ukázal, jak jí použít u krále a historické osobnosti. Pravidelně používám tuto metodu pro analýzu nacismu, fašismu a komunismu. Stejně tak jí může použít učitel SPV („občanka“) pro prakticky cokoliv – typy osobnosti v psychologii, druhy států v politologii, ekonomické systémy a spoustu dalších. Učitel zeměpisu může využít SWOT analýzu pro celé regiony či hospodářství států. Učitel přírodopisu pravděpodobně pro různá zvířata.

Levels of Questions

Nedovoluji si překládat, proto jsem ponechal originální název. Ale neoficiální překlad by mohl znít například „Úrovně otázek“. Metoda, která podle mého názoru perfektně splňuje představy o moderní výuce a alespoň částečně plní požadavky v určitý učební cyklus, který mají žáci podstoupit k pochopení látky.

Za prvé, žáci si při metodě musí zjistit informace. Záleží na učiteli, jestli na internetu, z učebnice nebo jiného textu. Za druhé, žáci musí zjištěné interpretovat. Opět je spoustu možností, například je možné použít graf, schéma, obrázek a pochopitelně opět jakýkoliv text. Za třetí, žáci si mají pomoci zjištěného a interpretovaného vytvořit vlastní názor na téma či problematiku. Zde je jedna klíčová poznámka, kterou žáci buď zapomínají, nebo nechápou. Nebo nechtějí chápat. Onou poznámku je, že žáci tíhnou na otázku v této poslední úrovni odpovídat „ano“ nebo „ne“. Tím skončí. Je tedy úkolem učitele vysvětlit, že taková odpověď je neplatná a musí předložit argument, vymyslet odpověď na „Proč?“.

A to je celá metoda. Do každé úrovně vložím dvě otázky. Následující příklad jsem zrovna minulý týden použil v sedmé třídě. Informace čerpali žáci z učebnice.

Téma: Papežské schizma a problémy církve

(První úroveň, žáci slyší a vidí téma a pojmy poprvé, nikdy jsme si o nich nepovídali, proto musí jít hledat do učebnice.)

1a) Co znamená „papežské schizma“?

1b) Co byl odpustek?

(Druhá úroveň. Odpovědi žáci už nenajdou přímo v učebnici, ale musí číst mezi řádky.)

2a) Proč lidem ve své době odpustky vadily?

2b) Byli si všichni křesťané rovni? Proč?

(Třetí úroveň. Žáci nemají žádnou šanci odpověď najít, musí ji vymyslet jen pomocí své hlavy.)

3a) Myslíš, že dnes si lidé jsou rovni? Proč?

3b) Měli by si lidé být rovni? Proč?

Pochopitelně ve třídě musí učitel udělat takovou atmosféru, aby bylo jasné, že žádný názor v třetí úrovni není špatný. Pokud bude přiložen argument, přijde i odměna a cvičení je splněno.

Po odevzdání papírů s úkolem následuje reflexe. Nejdříve kontrola odpovědí na otázky z učebnice a nakonec vyvolávám pár lidí, aby nám řekli, co napsali do třetí úrovně. V tomto konkrétním případě se připojím já s poznámkou, že je více typů rovnosti.

Vennův diagram

Matematika, množiny a podobné věci…Pokud jste matematik, tak se omlouvám za následující neodborné vysvětlení. Jde pro učitele o nenáročnou metodu, kde se z dvou témat vybírá to, co mají společného. Dva kruhy spojené do sebe, čímž vytvoří uprostřed další třetí část.

vennuv-diagram

Komunismus a nacismus. V levém kruhu žák píše pojmy, které patří ke komunismu. Do pravého kruhu píše názvy a jména spojená s nacismem. A uprostřed? Tam je místo pro věci, které mají komunismus a nacismus společné. Něco, co sdílejí. Například oba režimy používají tajnou policii, cenzurují, mají jednoho vůdce, porušují lidská práva atd.

Výhodou je, že metodu lze opět použít jako opakování, kdy jsme právě skončili látku totalitních režimů, ale samozřejmě mohou žáci pracovat samostatně či ve skupinách a informace teprve vyhledávat. Mohou pracovat na papíře, kam si překreslí Vennův diagram; stejně tak ale mohou pracovat na počítači, tabletu. Naprosto bez pochyb lze použít tuto metodu i pro samostatnou výrobu zápisu.

Příprava pro učitele je tedy naprosto jednoduchá, vlastně se točí jen kolem výběru tématu. Opět můžeme použít v dějepise (proč neporovnat například Jana Lucemburského se synem Karla IV.?), přírodopise (porovnání určitých zvířat), zeměpise (opět státy a regiony) a předpokládám, že využití najít i v dalších předmětech.

Nejsem si jistý proč, ale Vennův diagram je pro některé žáky (zatím) příliš složitý. Může to být i to, že metodu používám krátce, zatímco předchozí dvě se mnou žijí už roky. Ale když žáci vidí v učebnici u komunismu „levicová ideologie“ a u nacismu „pravicová ideologie“, tak zapíší levice a pravice do svých rohů, ale už nenapíší do středu „ideologie“. Ale procvičováním se samozřejmě tento nedostatek brzy odstraní.

10 metod, kterými začít a ukončit hodinu

Podle mého názoru je začátek hodiny extrémně důležitý. Když se učiteli nepovede děti přenést z přestávky do hodiny, nic se nenaučí. Když je dobře „nenaladí“, výsledek bude stejný, protože prostě celou dobu budou špatně „hrát“. Konec hodiny má v ideálním případě sloužit k tomu, aby si žák uvědomil, co se během hodiny dělo, co se probralo a pokud možno, aby si něco z toho zapamatoval.

Následující cvičení slouží výše popsanému účelu. Nerozlišuji je na ty, kterými začínám, nebo kterými končím. Mají společnou minimálně jednu věc – jsou jednoduchá a tím pádem trvají pár minut. Když už žáci vědí, co po nich chcete a nemusíte jim to vysvětlovat, nezabere žádná z metod více jak 10 minut.

Zároveň mají cvičení další hodnotu – pokud se něco stane, technický problém, žák nepřinese referát nebo prostě máme čas navíc, přichází nemilý čas improvizovat. Tyto metody mě ale vždy zachrání a tak se nemusím strachovat.

Snad většinu metod lze použít i v dalších předmětech (SPV, zeměpis, cizí jazyky, literatura…).

Žádnou z uvedených metod jsem nevymyslel, jen jsem si je dokázal najít. Pětilístek byl na českém internetu, všechny ostatní jsou z anglicky psaných učitelských serverů.

Pětilístek

Užitečná metoda. Cílem je zopakovat osobnost nebo událost. Pětilístek má 5 řádků. Na první je jméno osobnosti. Na druhém jsou dvě vlastnosti této osoby v podobě přídavných jmen. Na třetím tři slovesa, které daná osobnost „provozovala“. Na čtvrtém věta o osobnosti, která má však pouze čtyři slova. Na posledním řádku je jedno slovo, jakýkoliv slovní druh, které je synonymum prvního řádku nebo osobnost shrne. Pár pětilístků si samozřejmě přímo v hodině musíme přečíst.

Příklad:

Karel IV.

Moudrý Bohatý

Vládnout Stavět Cestovat

Karel IV. měl čtyři manželky.

Císař

3-2-1

Metoda vhodná k jakékoliv aktivitě – videu, textu, obrázku, opakování. Úkolem žáka je napsat tři věci, které si pamatuje z látky. Dvě otázky, které vytvoří ze stejné látky pro spolužáky. A jednu doplňující otázku pro učitele, co ho z tématu ještě zajímá. Nebo klidně jednu věc, která přijde danému žákovi zajímavá.

Lze zase měnit, jak se hodí učiteli: tři stejné věci, dva rozdíly a jedna otázka.

10 slov

Extrémně jednoduchá. Pro mě i extrémně užitečná. Žáci se prostě musí vyjádřit jen v 10 slovech. Zadání by mohlo znít třeba následujícím způsobem: „Váš úkol je si napsat nadpis Průmyslová revoluce, a pod to pomocí odrážek udělat zápis, který ale může mít jen deset slov. Ne jedenáct, ne devět.“ Překvapivě funguje u žáků, které to baví. Pro mě jako učitele to má několik smyslů – cvičí výrobu smysluplných zápisů, opakují, učí se vyjadřovat stručně. Žáci splní za tři minuty a dalších pět minut si můžete číst jejich díla. Zábavnější může být, pokud mají žáci udělat to samé, ale použít patnáct slov. Hned jak to dodělají, to samé, ale jen deset slov. A nakonec pět slov. To je donutí jít naprosto na dřeň a najít to nejdůležitější z látky.

Kiplingova analýza

Držím si dobrých sluhů šestero, ti pečují o mne výborně tak, že jejich jména řeknu vám: Co, Proč, Kdo, a světe div se, Kdy a Kde a Jak.“ Kipling je samozřejmě „ten Kipling“, spisovatel. Tuto básničku napsal a já jí používám ve výuce. Žáci dostanou téma právě končící hodiny (nebo minulé) a musí odpovědět na otázky: Co? Proč? Kdo? Kdy? Kde? Jak? Opět jim to pomůže systematizovat jejich poznatky z hodiny do celku, který jim bude dávat větší smysl a je větší šance, že si něco zapamatují.

Tahák

Opět jednoduché. Možná zábavné. A určitě překvapující. Žáci dostanou malý otrhaný papírek a mají na něj napsat téma, které se zrovna opakuje. Opět přečteme po skončení práce několik výtvorů. Pokud nic jiného, alespoň se žáci naučí napsat pořádné taháky a navíc rukou, k čemuž jsou učiteli shovívavější, pokud je najdou.

Záplava slov

Ani asi už nemusím psát „jednoduché“. Žáci dostanou několik slov – na druhém stupni základní školy například 6-8. Jejich úkolem je slova propojit za prvé tak, aby dávala smysl. Za druhé tak, aby vytvořený text odpovídal tématu. Slova tak mohou být například – Anglie – parní – James – špatné – dobré – zisk. Čím méně vět vytvoří, tím lépe.

Žák vytvoří text, například: Průmyslová revoluce začala v Anglii, kde James Watt zdokonalil parní stroj. Stroje se rychle šířily a svým majitelům přinášely velký zisk, dělníci to však odnášeli špatnými životními podmínkami. Dobré však bylo, že lidé mohli začít cestovat.

Dopis

V závěrečné desetiminutovce žáci píší dopis žákovi, který na danou hodinu chyběl. V dopise mají popsat, co se o hodině dělo a především, popsat probíranou látku, čímž si ji pochopitelně sami zopakují.

Logický řetězec

Metoda jednoduchá, ale cvičení už pro žáky složitější. Cílem je seřadit určité události, díky kterým se mohlo „něco“ odehrát. Jedna věc způsobí druhou, druhá způsobí třetí atd. Lze použít na začátku, kdy se téma ani nezačalo probírat a tudíž žáci musí dostat možnosti k řazení. Pochopitelně lze použít i k opakování. Osobně používám jen v prvním případě – vždy, když jsme látku ještě neprobírali, protože žáci musí extrémně přemýšlet.

Opět příklad: nedostatek půdy v Řecku – lidé upadají do dlužního otroctví – zisk nového území – nevyplatí se pěstovat obilí – příliv levného obilí.

Žáci jen události seřadí – jednoduše k nim napíší číslo. (Skutečné zjednodušené řešení bylo: nejdřív v Řecku nebyl dostatek půdy a úrody, proto museli získat nové území. Z nového území šlo do Řecka levné obilí, a proto se lidem nevyplatilo už obilí pěstovat. Když chtěli začít podnikat v jiném oboru, tak se zadlužili a upadli do otroctví.)

Tenis

Žáci si v rychlosti připraví dvě až tři otázky na probírané téma. Učitel rozdělí třídu na dvě části, které jsou rozděleny imaginární sítí. Následně učitel určí, kdo bude první „podávat“, to znamená – pokládat otázku. Tenista míří, proto i žák míří – vybírá si žáka z druhé strany za sítí, kterému dává otázku. Pokud žák správně odpoví, má jeho strana bod. Pokud neodpoví, má bod strana, která se ptala. Na další otázku se ptá žák, na kterého byla mířena předchozí otázka. A tímto způsobem pokračujeme, dokud nedojde čas. Vůbec nevadí, pokud se otázka opakuje, alespoň se pozná, kdo dává pozor.

Obal knihy

Žák má téma dnešní hodiny namalovat, jako kdyby šlo o obal knihy. Samozřejmě nejde o kvalitu malby, což musí učitel říct hned, protože půlka třídy si vždy stěžuje, že neumí malovat. Jde o myšlenku, nápad. Pokud bylo téma Řecká kolonizace, nakreslí obal, kde bude například mapa s šipkami, kam Řekové pluli a co obsadili. Pokud bude téma Průmyslová revoluce, nakreslí parní stroj nebo komíny z továren. Obal má samozřejmě ještě jméno autora a název knihy.

Jan Hus ve výuce

Rok 2004

9.třída

Vše je jasné a jednoduché. Dějepis mě baví. Učitelka řekne, já napíšu. Prakticky bez otázek. Hus je originální hrdina, který chtěl pouze napravit církev, Dobrovský s Jungmannem byli Češi, takže samozřejmě i psali česky, Karel IV. vykonal jen dobré věci a žádné pogromy na Židech neschvaloval. Fašismus a nacismus proberem v jedné hodině, o komunismu nemám potuchy a výuka končí koncem Druhé světové války. Za jedna.

Rok 2012

Univerzita

Už vím, co je komusnimus! Řekli nám to na gymplu. Objevuje se tedy i druhý názor. Na druhou stranu nám zde na vysoké škole pořád vyprávějí o nějakém Fukuyamovi, který říká, že s koncem Studené války skončily ideologické dějiny. To znamená, opět jedna pravda. Ale nakonec vyhrává druhý intelektuál, který píše o tom, že se brzy střetně nekolik civilizací. To znamená, zase několik názorů. Ten pán se jmenuje Samuel Huntington.

Rok 2017

Tisková konference, jedna z prvních po inauguraci nového amerického prezidenta. Padne zde spojení “alternativní fakta”. Slovem roku 2016 v německém jazyce bylo zvoleno slovo “postfaktické”, pokud ho přeložíme do našeho jazyka. Postmoderní doba, kde si každý může říct nejen svůj názor, ale každý má svou pravdu. Do toho několik civilizací, několik lhářů, politiků. A Ovčáček. Každý si kroutí fakta jak potřebuje.

A teď k dnešnímu textu – jak v tomhle učit dějepis a společenské vědy? Jak učit důležité osobnosti a události měnící svět, které si každý bere do pusy, ale každý o nich říká něco jiného. Někdy dokonce dokonala protiřečící “fakta”.

Byl tedy Hus “osvoboditel” nebo naopak člověk utlačující zbohatlíky? Která pravda je skutečně pravdivá? A můžeme tuto “pravdu” učit? Nebo mám učit všech několik pravd?

Hus je pouze příklad. Vybral jsem si ho, protože je šest století po smrti, vzniklo o něm spoustu knih a každý režim se o něj zajímá a následně vybírá to, co se mu hodí. Manipuluje nikoliv s Husem, ale vytváří jeho obraz. No a důležitá je pochopitelně další věc – mám zdroje, která mi pomohla vytvořit cvičení.

Následující lze použít při výuce dějepisu v sedmé třídě (probírá se Hus), v deváté třídě (probírá se komunismus, propaganda). Pravděpodobně by se dalo použít i v českém jazyce (výuka o Husovi, ale taky například Národní obrození) a určitě ho lze použít v hodinách společenských věd.

O co půjde? “Systém” cvičení je jednoduchý – žáci mají před sebou několik citací o Husovi (nebo husitství) a odpovídají na otázky. Problém je samozřejmě v tom, že každá ukázka se liší od další a tím pádem se liší i podání Husa. Úkol žáka je analyzovat každou ukázku samostatně, ale zároveň všechny dohromady, pokusit se rozlišit fakta a názor a tím vytvořit “pravdu” o Janu Husovi. Ale osobně pokládám za nejdůležitější, aby žáci zkusili vysvětlit, proč existuje několik obrazů Jana Husa.

Zajímavé by mohlo být dát žákům zadání, aby vytvořily svůj vlastní obraz osobnosti podle zadání – například vytvoř text o Husovi tak, aby odpovídal naší demokratické době, kde ma každý právo na svůj názor.

Nejsem teoretik, cvičení bylo vyzkoušeno v praxi. A tak mohu upřímně prozradit, že cvičení je samozřejmě těžké. Používám ho v sedmé třídě. Pracujeme ve dvojicích. Za cvičení jsou slíbené jedničky v případě kompletního splnění (respektive pokusu o splnění), a alespoň plusy za částečné “správné” vyplnění. Žákům bez problémů sdělím, že je to jedno z nejtěžších cvičení, které budou v mých hodinách dělat. Ale samozřejmě, že je to v jejich silách a věřím jim. A taková je i realita – půlka žáků to zvládne. Další se pokusí. Je to ideální cvičení – není pro nikoho lehké, ale je splnitelné.

Nabízím ukázek několik, bylo by samozřejmě šílenství dávát žákům všechny. Začínal jsem pouze na protektorátní a komunistické ukázce. Dnes vybírám tak čtyři až šest ukázek. Všechno záleží na učiteli – dokonce každá dvojice/skupina/jednotlivec může mít jiné ukázky, klidně i podle schopností žáků, každý žák má úroveň “ne moc těžké, ale ani lehké, musím přemýšlet” jinde.

Ukázky:

15.století, anonymní autor

…že se jal na hříchy horlivě kázati a snažně trestati, ctnosti a života svatost vychvalovati a spravedlnost Boží vyhledávati, přikázání také božská, kterých před ním žádná známost v České zemi nebyla, jal se jim jasně oznamovati.

17.století, knihy a letáky tištěné v Německu, dovážené do Čech, kde byly pochopitelně hledány Koniášy a určeny k pálení

Hus se vynořuje jako milovník Boží pravdy, jako nástroj k odhalení antikristovské římské církve a jako nástroj k obnově pravé církve Kristovy a jako předchůdce pozdější a dokonalejší německé reformace, která se mimo jiné také zastávala práv českého národa. A nakonec pro statečné hlásání očištěného evangelia a pro kárání kněžských neřestí byl upálen, a proto je mučedník.

Kollár

Bůh o svou církev neustále pečuje tak, že když blud zastíní pravdu, dává jí k očistě učené muže. A tohle dílo začal Slovan – mistr Jan Hus. Hus vyšel z domácích tradic, které se sice do Čech dostaly přes německé území, ale od Slovanů z Balkánu. A proto tedy Hus je právem jedním z českých mučedníků, stejně tak jako sv.Václav a sv.Ludmila, protože zemřel, když nechtěl zapřít pravdu.” (upraveno)

První, co na Husovi v tomto věku a stavu obdivovati musíte, byla jeho láska k národu svému, ke své vlasti a ke svým rodákům.

Masaryk

Pro něj (Masaryka) to nebyl jen Hus vlastenec, ale Hus, který důsledně hledal Ježíšovu pravdu a která měla dovést lidi k čistému lidství. Masaryk chtěl tedy řešit potíže a problémy společnosti v duchu Husově, jeho považuje především za duchovního reformátora a husitství je pro něho hnutí duchovní.”

Pelcl

Podle Pelcla Hus zasel sémě zpustošení Čech, ale už nemluví o jeho bludech, ale jen o novotách a chválí velice Husovu statečnost. Nikdo nevěřil, že by tak svatý muž, za kterého byl Hus pokládán, mohl sám sebe nebo jiné klamat.

Dobrovský

Hus Dobrovského přitahoval, neboť napsal, že byl nevinnou obětí. A proto mu dával vřelé přívlastky a prohlašoval, že jeho zásluhou se počalo rozednívat, když celá Evropa dosud tonula v temnotách.

Palacký

Vyzdvihoval Husa jako bojovníka za svobodu svědomí. Husův zápas byl pro něj především zápasem mezi autoritou a svědomím a Hus to byl, kdo se jako první postavil proti slepému poslouchání autority, užíval rozumu a svobodné kritiky a tak se stal prvním zástupcem duchovní svobody, prvním člověkem nového věku.

Jungmann

Podle něj (Jungmanna) český národ po smrti Karla IV. v šílenství upadl, jakého historie málo příkladů udává. Vůdcové jejich byli teology, kteří celý národ potřeštili. Češi toho věku byli k hrůze všem národům. Jungmann vidí jediný veliký klad husitství v tom, že došlo k zvelebení českého jazyka.”

Jirásek

Husa zpodobňuje nejen jako reformátora, který národu udává směr, od kterého když se odchýlí, upadá pokaždé do mravní bídy, ale ukazuje ho také jako bojovníka za práva lidu.”

Nejedlý

Hus nebyl apoštolem Kristovým, ale apoštolem třídního boje, který po jeho smrti přerostl v násilný pokus utlačovaných o nové uspořádání společenských poměrů. Hus není ani tak zjev národně zanícený nebo náoženský, sociální či kulturní, ale především iniciátor všeobrozující bouře celého národa, komunistické revoluce.”

Balbín

Zaujímá k Husovi odmítavý postoj, ale řadil Husa ne tak mezi kacíře, jako mezi bezbožníky, a uznával jeho spravedlivé potrestání. Balbín byl ovšem ochoten uznat Husovu osobní mravní bezúhonnost.”

Hájek z Libočan

Velice na husity a na husitské války nadává, protože je sám zažil. O Husovi prohlašuje, že to byl muž dobrého života a ctnostného chování.”

Kašpar (kardinál, arcibiskup, 1926)

Hus šířil spory i mezi lid a svou smrt si zavinil svojí neústupností. Kostnický sněm pro něj udělal, co mohl. Jeho učení pak vedlo k anarchii v církvi i ve státě, a proto byl spravedlivě potrestán.”

Stručné dějiny říše (Protektorát Čechy a Morava, 1943, s.35)

Hus byl vášnivý řečník, za nímž se brzo hrnuly velké davy lidu. (…) Když Hus vystoupil také proti papežství, byla na něho uvalena klatba. Ale působil dále na venkově, až byl posléze katolickou církví upálen jako kacíř. Krátce na to došlo v Praze i na venkově k velkým výtržnostem Husových poštvaných stoupenců. Husovi odpůrci byli přepadáni, zabíjeni a topeni. Kláštery byly drancovány a nevázaná zaslepená masa zahy nabyla rozhodného vlivu a začaly se surové a krvavé husitské války. Husitské zástupy vpadaly do sousedních zemí, přičemž ničily vše, na co padly. Hnutí, které mělo původně hluboký náboženský význam, ztratilo svůj smysl úplně a změnilo se v povstání spikleneckých mas, které částečně hodlovaly komunistickým názorům. V zemi usedlí Němci byli zvlášť vydáni hrabivosti a krvelačnosti luzy.”

Obrázky z dějin (komunistické Československo, 1952, s.29)

Husa upálili, ale jeho myšlenku nezničili. Myšlenka, že je nutno změnit nespravedlivé uspořádání světa, zůstala v lidu a rostla. Ba, jeho mučednická smrt ji v lidu ještě posílila. Ukázalo se to v husitském revolučním hnutí, které vzniklo zanedlouho po Husově smrti.

Čím více byl lid vykořisťován církví a německými i českými pány, tím více se stupňovala jeho nespokojenost. Tato nespokojenost vyvrcholila v husistském revolučním hnutí. Lid poznal, že se svých vykořisťovatelů nezbaví jinak než bojem. Proto zaútočil proti svým utiskovatelům. Zabíral velké církevní statky, odmítal pánům robotovat a ve městech se zbavoval vlády německých bohatých měšťanů. Bojoval za osvobození od útisku, bojoval za osvobození od poddanství.”

Úkoly pro žáky:

Na základě přečtení textů napiš ke každé ukázce jedno slovo, které vystihuje Jana Husa.

(Hus Kazatel, Vlastenec, Jazykovědec, Bojovník, Komunista, Řečník, Oběť, Humanista….)

Napiš ke každé ukázce, jak je Jan Hus popisován. Jaké měl podle ukázky vlastnosti?

(Stačí pár přidavných jmen – spravedlivý, zbožný, nevinný, pravdivý, statečný, ale samozřejmě nemusí být jen přídavná jména – rebel, bojovník za spravedlnost, kacíř…)

O čem se každá z ukázek snaží čtenáře přesvědčit? (Jaké k tomu používá prostředky?)

(Samozřejmě, že Hus byl “jejich” člověkem a že byl stejný jako oni a už Jan Hus bojoval za jejich věc – žáci by měli vypsat, co je ona “jejich věc” konkrétně. Každá ukázka se snaží o něco jiného – německá samozřejmě přesvědčuje, že Hus byl monstrum, protože šel proti Němcům. V komunistické verzi je to ale chváleno, protože Němci byli bohatí a “vykořisťovali” obyčejný český lid apod.)

Dokážeš rozlišit fakta a pouhý názor autora? Nebo se v textech objevují dokonce lži?

(Fakta se týkají osobnosti – například byl Jan Hus skutečně “bezúhonný”, uměl mluvit, lidi ho měli rádi právě kvůli tomu, že jim uměl “přeložit” složité věci (někdy dokonce mluvil sprostě), pravděpodobně i statečný. Nepopíratelná fakta jsou kázání v Betlemské kapli, rektor na univerzitě, Kostnice, smrt, vliv na český jazyk,)

Zkus vytvořit svou vlastní krátkou ukázka o Janu Husovi.

Z tohoto nebo podobného cvičení by si žáci mohli odnést základní kostru, pravdu, o Janu Husovi. Na druhé straně by ale měli pochopit, že každá známá a důležitá osobnost může být zneužita pro ideologii. Ve spolupráci s učiteli by se měli dostat k tomu, jak se to stane a proč se to stane.

Stejný typ cvičení lze udělat o každé důležité osobnosti. Nabízí se Karel IV., svatý Václav – všemi známé osobnosti, ke kterým se všichni v určitých chvílích vracíme. Ze zahraničních by se mi líbila například Johanka z Arku, kterou mají žáci velmi rádi. Respektive mají rádi její “pohádkový” obraz. Klíčové je ale mít zdroje.

Stejně jako mnoho vynálezů, i můj “vynález” tohoto cvičení je jen spojením dvou věcí, které jsem spojil a upravil. Prvním zdrojem všech citací až na poslední dvě jsou z knihy Jan Hus v představách šesti staletí a ve skutečnosti, což je vydaná přednáška Jaroslava V. Polce. Podle názvu by se mohlo zdát, že inspiraci k cvičení byla právě knížka, ale systém cvičení je převzat od Josefa Märce, mého učitele na univerzitě, od něhož pochází poslední dvě citace, respektive odkázal mě na ně. Jak jsem uvedl na začátku odstavce, já pouze spojil citace a změnil otázky tak, aby bylo (snad) možné je zvládnout na základní škole.

Simulace slavných bitev

Další pokus o zábavnější výuku mě napadl náhodou, když jsem četl detaily o bitvě o Konstantinopol z roku 1453 a uviděl jsem obrázek hradeb. Jednoduché. Překreslil jsem hradby na papír s tím, že je nechám žáky bránit. Stačilo mi už jen zjistit počet vojáků na obou stranách a poté vyzkoušet přímo ve třídě. Žáci, nejdříve trochu překvapeni a zmateni, co po nich chci, nakonec pochopili a pokus dopadl výborně s tím, že některým žákům jsem papír kopíroval ještě jednou “na doma”.

Od té doby se katalog bitev zvětšuje s tím, že se pochopitelně mění zbraně, ale především rozhodující faktor bitvy. Tím mám na mysli, že z mého pohledu nemá smysl dát žákům bitvu u Kresčaku a za půl roku bitvu na Bílé hoře, protože se obě doslova točí kolem stejného rozhodujícího faktoru – kopce. Proto jde jednou o obranu hradeb nebo naopak o útok na hradby, podruhé o kopec, potřetí je rozhodujícím faktorem, jestli žáci pochopí účinek deště na pole…

Opět nejde o “puntičkářskou historii”, ale velké zjednodušení, jakým dějepis je a má být. Žák si nemá ze simulace odnést letopočet bitvy, ale logiku a mechanismus bitvy. “Kam mám postavit vojáky na obranu města? Budou mít větší užitečnost na blátě vynikající rytří na konci nebo lučištníci?” Za čtyři roky dějepisu žáci samozřejmě budou vědět i to, jak se vyvíjely zbraně. Myslím si, že nejde jen o dějepis, ale obecně o myšlení – co udělá nepřítel? Kudy přijde? Jak se zachová po mém útoku? Myšlení a předvídání.

Jak pracovat s bitvou o hodinách? Zjistit si informace. Připravit nákres a ten poskytnout žákům (nebo ho promítnout). Sdělit žákům informace o armádě a další historické detaily. Promyslet a sdělit pravidla hry – může se hrát ve skupinách, ve dvojicích i jednotlivě. Mohou si žáci vybrat stranu, za kterou budou bojovat? Dokonce lze hrát proti sobě jakousi “tahovou strategii”. Osobně upřednostňuji, když žáci hrají ve dvojici za jednu stranu, obvykle přijde více originálních nápadů. Po patnácti minutách práce s papírem vyberu, doma okomentuji a další hodinám žákům řeknu, jak vypadala realita.

Základní cíl je tedy jednoduchý – žáci strategicky rozmisťují vojáky do připravených prostorů. Zbytek už záleží na učiteli. Můžeme žáky nechat reagovat na první pohyb nepřítele, který nakreslí učitel na tabuli. Nebo první tah udělá žák A, druhý tah žák B atd.

Celkově jde o pokus prožít historii, pokud je to alespoň trochu možné.

Uvádím pár bitev pro lepší představu.

Bitva u Thermopyl (480 pnl.)

Slavná bitva statečných Řeků proti obrovské perské přesile. Žáci zde nemají na výběr a „hrají“ za Řeky. Poměrně velký test, v šesté třídě zkouší tuto metodu poprvé.

Informace pro žáky:

Peršané přicházejí se 100 000 vojáky (těžké určit, protože chodili s celou rodinou, proto se dají nalézt i mnohem větší čísla) a žáci se jim musí postavit v krajině. Mají pouze 7000 vojáků. Brání vlastní zemi. Jakmile neuspějí, neuspěje celá země. Brání tedy prostor „za sebou“.

theromopyly

Řešení:

Pro žáky pravděpodobně neřešitelné, jenom jeden žák zatím přišel na klíč k boji, podle kterého se skutečná bitva odehrála. Oním klíčem je nerozdělit vojáky, protože tak mohutná nepřátelská armáda je postupně pobije. Musí držet co největší sílu a zmenšit počet vojáků nepřítele. Řekové to udělali ideálně – připravili a čekali na nepřítele v úzké soutěsce, kam se vešel jen vůz. Tím se sníží počet vojáků, kteří jsou schopni bojovat. Vlastně se tím počet vyrovná a ohromný zbytek armády jen čeká, protože bojuje jen několik prvních řad v soutěsce. Tři dny se Řekové pod vedením Leonida bránili, až je zradil jeden z Řeků, který za úplatu prozradil skrytou cestu přes skály, kterou Peršané využili, Řeky obešli a do jednoho zabili. Ještě před tím stihl část armády Leonidas poslat pryč, aby varovala další města a pochopitelně i k tomu, aby v budoucnosti, až nastane další bitva, mohla Persii porazit. Cíl zbytku bojující armády nebyl vyhrát, ale jen dostatečně zdržet Peršany.

Bitva u Azincourtu (1415)

Součást Stoleté války, kde proti sobě stáli Angličané a Francouzi. V této bitvě zkouším tahovou strategii – žáci hrají proti sobě. Nejdříve rozestaví své armády, pak první hráč udělá tah, druhá hráč reaguje a stejným způsobem se pokračuje až do konce. (Samozřejmě je nutné se domluvit, co znamená “jeden tah”.)

Informace pro žáky:

Angličané chtějí směrem do Calais, ale Francouzi jim zablokovali cestu. Celou noc před bitvou pršelo. Angličané měli 1000 rytířů a 6000 lučištníků. Proti stálo 20 000 Francouzů. Třetinu francouzské vojska tvořili rytíři. Cílem Angličanů je projít dál a cíl Francouzů jednoduše zastavit nepřítele, odrazit Angličany a nepustit je dál na své území.

azincourt

Řešení:

Bitva dlouho nezačínala, protože se nikdo nehnul. První krok udělali angličtí lučištníci, kteří mohli střílet daleko a byli tedy sami v bezpečí. Francouzi museli odpovídat. Tady začíná být důležitá strategie. Jelikož se bitva odehrává v přírodě mezi lesy a předchozí den a noc pršelo, plocha je samozřejmě rozmočená a z půdy se stalo bláto. Proto angličtí rytíři sestoupili z koně a pouze stáli u svých lučištníků, kteří byli vlastně netradičně povýšeni na hlavní část armády. Na druhé straně Francouzi zůstali na koních a byli ve velkém odstřelováni anglickými šípy. Francouzi se kvůli početní převaze k Angličanům dostali, ale jelikož byli moc těžcí a lehcí angličtí lučištníci se rychle adaptovali na boj zblízka, byl útok odražen. Žádná další vlna už se tak blízko nedostala. Podle historiků bylo důležité i to, že šlechtici bojující za Francii se soustředili na bohaté Angličany, které chtěli zajmout kvůli výkupnému, proto se nesoustředili na lučištníky. Další rozhodující faktor je efekt „Thermopyly“ – bojovalo se na úzkém pruhu krajiny a proto početní převaha nehrála žádnou roli jednoduše kvůli tomu, že Francouzi se nevešli do trychtýře. Angličané počítali ztráty po desítkách a stovkách, Francouzi po tisících.

(zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Azincourtu)

Bitva o Konstantinopol (1453)

Bitva mezi útočícími Turky (muslimové) a bránícími křesťany. Dvojici žáků nechám vybírat, jestli budou útočit nebo bránit. V minulých letech to bylo půl na půl, letos už nikdo za muslimy nehrál…

Informace pro žáky:

Křesťanských obránců je 20 000, ale mají tehdy pravděpodobně nejkvalitnější hradby. Útočníků je 70 000 a mají s sebou novinku – 10 velkých děl, které jsou obsluhovány velkým počtem lidí. Na druhou stranu jsou schopná vystřelit jen několikrát za den (v řádu jednotek). Cílem útočníků je samozřejmě získat město a obránci mají cíl město zachránit, to znamená ubránit.

konstantinopol

Řešení:

Bitva trvala poměrně dlouhou dobu – 2 měsíce. Útočníci vyhráli. Ale důležitější pro nás je samozřejmě to, jakým způsobem se to stalo. Pokud si žák zvolí obranu, tak je to samozřejmě poměrně jednoduché – vše skrýt za hradby, používat lučištníky, pokusit se vymyslet něco originálního – olej a jeho zapálení, do příkopu „naházet“ krokodýly například. Pokud si žák zvolí útok, bude to mít těžší. Nejdřív jak se zbavit vody a dostat se k hradbám. Skutečnost byla taková, že se útočníci snažili dlouhodobě podkopat a tak celkově bylo v zemi spoustu cest, které obránci museli zatopit, zasypat nebo vyhodit do vzduchu. Od začátku bylo také povinností útočníků házet do příkopu cokoliv možného. Útok se soustředil na jedno místo, na které střílela děla. Děla samozřejmě udělala svou práci a v hradby byly více a více poškozeny. Po nocích obránci „zalepovány“ pytli s pískem. Obrana ale nestíhala, jakmile padl Gustiniani a stáhl se z boje, jednotky zazmatkovaly a myslely, že je konec – všichni se vrhli do brány a nepřítel toho využil.

(Zdroj: http://bajgy.webzdarma.cz/byzanc/fall.html)

Bitva na Bílé hoře (1620)

Jelikož taktika v průběhu bitvy nehrála žádnou roli a za hodinku bylo hotovo, jde spíš o význam bitvy pro naše dějiny. Každopádně se setkali bojovníci českých stavů a vojáky císaře. Bitvu žákům nedávám na papíře, ale kreslím na tabuli. Žáci v mých hodinách bojují za české stavy.

Informace pro žáky:

20 000 „českých“ vojáků proti 30 000 katolickým. Katolíci útočí směrem na Prahu, stavy jí brání. Změna proti předchozím bitvám je v tom, že k dispozici jsou „moderní“ zbraně – střelné pušky. Každá strana má také malý počet děl – pro lepší práci žáků například 10.

bilahora

Řešení:

Těžké, protože rozestavění armád v tomto případě moc neřeší. Samozřejmě by žáci měli využít kopec, postavit překážky. Jak už asi víte, vedoucí stavovské armády byli v hospodách a přijeli až po bitvě, tudíž chybí vedení. Katolíkům se už nechtělo moc bojovat (byl listopad) a tak jen zkusili částečný útok, spíše jako provokaci, co se stane. A byl z toho takový zmatek, že se stavovští vojáci rozprchli do všech stran. Doporučuji jako „řešení“ pustit pořád Slavné dny na stream.cz. Výhody byly na straně stavů (kopec; blízkost Prahy, kam se mohli v nejhorším ukrýt), přesto prohráli.

Bitva o Francii (1940)

Součást Druhé světové války. Proti předchozím bitvám už o dost širší záběr. Zatím vyzkoušeno pouze jednou a jelikož se mi to zdálo zajímavější z pohledu strategie, tak žáci bojovali za Německo. Musí naplánovat útok. Načasovat vše správně, aby vše zapadlo. Rád vidím, pokud použijí “návnadu” a snaží se zmást soupeře.

Informace pro žáky:

Vše podstatné je na obrázku. Nutné je vysvětlit, co je divize a jaké mají k dispozici zbraně. S počty vojáků je to zde samozřejmě složitější, ale udávám celková čísla vojáků (které samozřejmě na začátku války a bitvy nebyly kompletně k dispozici). Spojence Německa je samozřejmě Itálie. Žáci plánovali útok ve dvojicích.

francie

Řešení:

Útok přes neutrální Belgii a naprosté zhroucení Francie. Velké množství jednotek se ale dokázalo dostta do Anglie.

Do budoucna se samozřejmě nabízí další bitvy, které lze zpracovat. Určitě chystám 2.punskou válku a v osmém ročníku je “prázdno” – nabízí se například občanská válka ve Spojených státech amerických.

Finanční gramotnost

Kdy jindy už má být škola praktická, než při výuce ekonomie? V deváté třídě už žáci chápou, že výuka tzv. finanční gramotnosti pro ně má smysl a proto je i jejich motivace vyšší. Jde jen o to, zájem žáků nezabít nevhodnou teorií ve velkém měřítku, protože téma nabízí velké množství aktivit.

Finanční gramotnost pro mě neznamená nutně čísla a počítání, ale to, že žáci budou rozumět ekonomickému světu kolem nás. To znamená, jak fungují banky, co je potřeba k podnikání, proč čokoláda za 19 korun asi nebude skutečná čokoláda…

Všechny následující postupy byly použity na základní škole v 9.ročníku. V té době mají žáci za sebou výuku jen lehkých příbuzných témat, jako je například v šestém ročník domácí rozpočet a v sedmém ročníku majetek a vlastnictví.

Hra na obchod

Téma: Úvod do ekonomie

Hra, kterou žáci chtějí hrát i další hodinu a po pěti měsících ekonomie se stále ptají, jestli si jí nemůžeme zahrát opakovaně. Zároveň cvičení, které používám na „zaháčkování“ žáků, abych je naladil a namotivoval, že výuka nebude nudná a teoretická. Pravděpodobně nejoblíbenější cvičení u žáků, s kterým jsem kdy přišel do hodiny.

Veškerý kredit jde za Ch.Aidem a autory knihy Cvičení a hry pro globální výchovu 2, kteří jeho metodu zveřejnili (strana 167).

Postup:

  1. Pro jistotu říct žákům, že si mají přinést nůžky, pravítko, kružítko. Učitelův úkol je připravit bankovky – stačí malé papírky s čísly na nich.

  2. V soutěžní hodině na tabuli nakreslit naše „produkty“ a jejich ceny (lepší je připravit si tento a následující bod o přestávce):

  • čtverec (10×10 centimetrů) za 10 „korun“

  • obdélník (10×15) za 20 korun

  • kruh (12,5) za 50 korun

  • trojúhelník (15) za 30 korun

  • vajíčko“ (12,5×17) za 100 korun

  1. Opět na tabuli, viditelně pro žáky, ceny zdrojů:

  • list papíru za 5 korun

  • nůžky za 15 korun

  • pravítko za 25 korun

  • kružítko za 50 korun

  1. Žákům vysvětlit, že budeme hrát hru. Jejich cílem je být nejbohatší. Úkolem je vyrábět produkty znázorněné na tabuli. Učitel je bankéř, který rozhoduje o všem – o cenách, o zdrojích; je to on(a), komu žáci prodávají své produkty a kdo rozhoduje, jestli produkty stojí za to (není povinností bankéře každá výrobek přijmout, pokud nemá dostatečnou kvalitu – všechno měřím a za špatné rozměry dávám žákům jen část z ceny). Žáky vždy upozorním, že budou zklamaní, frustrovaní, ale musí myslet kreativně, „out of the box“, jemně naznačím, že jsem neřekl žádná pravidla…Jen samozřejmě počítám s tím, že mi nebudou krást peníze z banky a zdroje ze stolu (což se mimochodem letos poprvé stalo…).

  2. Teď to speciální a hlavní vysvětlení. Žáci jsou ve skupinách po čtyřech a bankéř jim rozděluje zdroje pro začátek hry. (To znamená, že pomůcky, které si přinesli, odevzdají bankéři nebo dají na prázdný stůl poblíž, aby si později kupovali své vlastní věci.) Rozdělení je možné například následujícím způsobem:

  • Stůl číslo 1 má jen 2 papíry a 5 korun

  • Stůl číslo 2 má 4 papíry, nůžky a 10 korun

  • Stůl číslo 3 má všechny zdroje a dost peněz

  • Stůl číslo 4 má 2 nůžky, 2 kružítka, 2 pravítka, 80 korun, ale žádný papír

(Další hodinu je pochopitelně nutná reflexe a vysvětlení, které je jednoduché – první stůl je ve skutečnosti například Somálsko, nemá ani přírodní zdroje (papír ve hře), tak ani infrastrukturu a průmysl (nůžky, pravítko, kružítko). Stůl číslo 3 je USA – přírodní zdroje, průmysl i peníze, vše připraveno. Zvláštní jsou pak některé moderní státy – peníze a průmysl je, ale nejsou přírodní zdroje. Do této kategorie by mohla pravděpodobně zapadnout i ČR.)

  1. Hru hrajeme až do zazvonění. Ideální by byla dvouhodinovka. Důležitou rolí se během hry stává postava bankéře – musí reagovat. Podmínky hry se neustále mění, vše je nutné hlásit. Například žáci dělají jen čtverce, trh je plný a cena musí jít dolů. Některý stůl může objevit nové „ložisko“ papíru. Některý stůl napadne vzít si půjčku (což se mi ale ještě nestalo; jedna skupina mi ale nabídla reklamu pro mou banku po celém jejich státě a další skupina mi nabídka recyklovaný odpad – papír). Ve „Francii“ může proběhnout stávka, tak stačí sebrat na pět minut nůžky! Výborné a moje oblíbená úprava hry je vložit do hry lepící papírky, který zvýší hodnotu papíru, na kterém je nalepen. Takový lepící papírek dám vždy nejchudší skupině, které už ale neřeknu, jakou má papírek funkci. Informaci ale dostane jeden z bohatších států (Velká Británie v 19.století tímto způsobem vytěžila africké státy, „papírkem“ byla ale měď a další kovy).

  2. Další hodiny následující výsledky a reflexe.

Na první pohled možná složitá hra, žáci se ale rychle orientují a zatím u každé třídy byla hra velmi oblíbená. Důležité je dbát na to, komu přidělit roli chudého státu. Dávám ji pravidelně inteligentním (neznamená nutně „jedničkářům“, takové škatulky nepoužívám) žákům, pro které je to výzva a normální hra by je nudila. Až na jeden případ pokaždé vyhrál právě nejchudší stát a v onom jednom případě slečny strávily většinu času stěžováním si na chudobu. Poté jim vadilo, že kluci si nepřinesli pomůcky a „kupují“ si jejich. Skončily druhé.

11.září 2001

Téma: Úvod do ekonomie

Maličkost, ve které chci ukázat praktickou stránky ekonomie a tím i praktickou výuku. A také maličkost, ve které spojím dějepis, ekonomii a pro žáky náročné myšlení. Stačí pustit video z daného dne na stream.cz v pořadu Slavné dny a po videu žákům zadat úkol – sepsat, jaké to podle nich mělo ekonomické důsledky. Stačí 5-10 minut a příští hodinu promluvit o výsledcích.

Podobné úkoly lze dělat častěji s různými tématy – každá válka, kolonizace a dekolonizace, ale například i současné problémy. Za prvé jsou žáci nuceni přemýšlet v souvislostech a za druhé získávají tolik nutný všeobecný přehled.

Založ si bar

Téma: Konkurence

Jednoduché cvičení pro dvojici žáků na 15 minut. Úkolem je si vymyslet základ podniku – restaurace či baru. Je na učiteli, jestli místem pro podnik určí město, ve kterém škola je, nebo do nejbližšího velkého města.

Nyní není účelem řešit peníze, jen připomínám, aby žáci zůstali v realitě. To znamená, drahé luxusní obklady ano, ale koncert světové kapely každou sobotu těžko. Cvičení dávám předtím, než konkurenci začneme probírat.

Teprve po odevzdání papíru s podnikem a domácím vyhodnocení jim řeknu, ať si představí, že všechny jejich podniky jsou v jedné ulici. Následuje představení podniků a případně doplňující otázky.

Žáci by poté měli říct, co je konkurence a jak konkurenci porazit. Jak vybočit a být speciální. Potom je úkol učitele vyhodnotit, kdo by měl šanci na úspěch a v ulici našich podniků přežil.

Apple Cup

Téma: Konkurence

Další žáky extrémně oblíbená hra a těžce návyková záležitost, která má pro ně jednu výhodu – hraje se online, na počítači. Také další hra, kterou žáci chtějí hrát opakované a někteří ji i hráli doma.

Hru je nutné nejdříve nainstalovat (stačí na jeden počítač) a vyzkoušet si zapnutí a fungování – není to ale žádný problém i díky faktu, že hra je česká.

Ve hře se žáci rozdělí na farmáře a dodavatele do supermarketů. Hraje se v přímém přenosu, všichni soutěží a je to samozřejmě napínavé. První skupina farmářů má své náklady a potřebuje prodat jablka s co nejvyšším ziskem – žáci vidí náklady na obrazovce a nabízí jablka k prodeji na online trhu. Druhá skupina si tak vybírá z jejich nabídky za farmáři určenou cenu a opět za předem určenou cenu prodává do supermarketů. Každé kolo se mění náklady a výkupní cena supermarketů. Učitel je organizátor a kola začíná a končí on. Může také určit, jaké kolo chce – může opakovat předchozí, může dát náhodně, kdy farmáře může postihnout například špatná úroda. Důležité je v půlce hodiny prohodit role, aby se z farmářů stali také ziskuchtiví dodavatelé.

Po mých předchozích zkušenostech je podstatné žákům vysvětlit, aby si při registraci dali jméno a heslo, které si zapamatují – při výměně rolí se totiž budou muset znovu přihlásit.

Hru lze najít zde:

http://cse.cz/hranatrh/?path=hranatrh

Nákup auta

Téma: Obchod

Krátké a praktické cvičení, při kterém dvojice vybírá „správné“ auto, pochopitelně pouze na papíře. Žáci si samozřejmě musí představit, že jim je 18 a více (učitel by měl stanovit pro všechny stejný věk, jinak budou děti zmateni). Jejich úkol je najít finančně výhodnější auto – je rozumné si koupit nové auto nebo starší auto? Určitě někteří žáci budou řešit úkol logicky, to je v pořádku, argumenty beru taky. Ale cílem cvičení je vypočítat výhodnost nákupu auta a tím pádem rozhoduje především to, k čemu přesně auto žáci potřebují.

Parametry:

Nové auto

Starší auto

Spotřeba na 100 kilometrů

6 litrů

15 litrů

Ujeté kilometry za měsíc

800

800

Cena benzínu (litr)

35

35

Cena automobilu

290 000

40 000

V tabulce je vše, co žáci potřebují. Správným řešením je vypočítat roční výdaje (nákup + provoz), pokračovat s počítáním útraty rok za rok. Žáci by pak měli přijít na to, že prvních tuším 7-8 let je výhodnější starší auto, ale od 8-9 je výhodnější nové auto. Logickým vyústěním je tedy vážně otázka „Na co auto potřebují?“. Pokud ho mají na dojíždění 20 kilometrů do práce a zpět a za 5 let si chtějí koupit další auto, protože budou mít rodinu, nemá smysl kupovat si hned po škole nový a drahý typ automobilu a tím se (pravděpodobně) zadlužit. Ale závěry jsou samozřejmě na každém učiteli.

Pro lepší představivost je lepší najít si na internetu dva obrázky – starší typ „škodovky“ a jeden z nových typů.

Podobné cvičení lze samozřejmě udělat na další životní rozhodnutí – například nákup versus pronájem bytu.

Cvičení je ukradeno z příručky ukázek dobrých praxí na středních školách.

Obchodování na burze

Téma: Akcie, banky, podnikání….

Složitější na organizaci, ale žáci tím byli překvapeni. V dobrém slova smyslu. I jeden tatínek za mnou po vyřazení devítek ze základní školy přišel a bavil se mnou o tom, jak s dcerou řešili, jaké akcie koupit.

Princip je samozřejmě jednoduchý – žáci dostanou fiktivní milión korun a investují do akcií. Hru jsem omezil jen na pražskou burzu a pouze akcie. Počet podniků na pražské burze se totiž pohybuje jen kolem 20. Hra v mém případě trvala přesně měsíc.

První problém, který učitel musí řešit je, kdy a jak investovat. Budou žáci nakupovat a prodávat každou hodinu? Co když má někdo dvouhodinovku? Co když má někdo hodinu v úterý a hned ve středu? S žáky jsme to vyřešili tak, že všichni poprvé investovali přímo v hodině, kdy jsme s hrou začínali (kde jsem ji zároveň ukázal postup, jak se na stránku s akciemi dostat a řekl něco o firmách na burze). Dále v průběhu měsíce už žáci investovali každý podle sebe – to znamená, že někdo mi psal emaily každý den; jiný žák chodil do sborovny s papírkem; jedna žákyně vydělala hned první den a už nikdy neobchodovala („kdo bude v plusu, dostane jedničku…“); a jiní investovali jen o první hodině a pak na hru zapomněli…

Druhý problém je opět organizační. Jde o to, jak udělat systém, v kterém bude lehké se pro učitele pohybovat a zapisovat výdělky žáků, jejich koupě a prodeje, zbytkové peníze atd. Tabulku je jednoduché vyrobit, ale co do ní dát?

Minulý rok jsem tam měl:

  • datum, název (firmy)

  • počet (akcií)

  • vstup (za kolik koupili)

  • výstup (za kolik prodali)

  • profit (kolik na dané akcii vydělali/prodělali)

  • a vím, že letos tam budu muset přidat něco jako „zbytek“ (žáci neinvestují vše a pokud obchodují každý den, tak je pak zmatek v tom, kolik jim zbývá neinvestovaných peněz a kolik vlastně mají na „účtu“)

Může se to zdát jako hodně zbytečné práce, pokud žáci píší učiteli email večer, ať jim koupí tu a tu akcii. Ale v minulém roce polovina žáků nakoupila jen v úvodní hodině (to si zapsali sami). Další pak psali v průběhu měsíci jen jednou či dvakrát; jen například 5-8 žáků psalo pravidelně. Navíc učitel nemusí hned zapisovat změny – stačí se domluvit s žáky, že do emailu napíši kolik je momentální cena akcií v době nákupu či prodeje; na internetu pražské burzy jsou samozřejmě ceny z minulých dní, proto stačí zapisovat do organizačního papíru například jednou za týden. Hra je to velmi dobrá a určitě si jí vyzkouším s žáky znovu.

Vlastní podnik

Téma: Podnikání

Vlastní firmu zakládají snad na každé škole v hodinách ekonomie. Jinak to nejde. Projektu věnuji 4 hodiny a část hodiny před zahájením projektu. 2 hodiny tráví žáci na počítačích tvorbou prezentace svého nápadu a 2 hodiny se projekt prezentuje (pokud je ve třídě obvyklý počet žáků – nad 20). Hodinu před začátkem tvorby prezentace věnuji projektu například 20 minut – vysvětlím, o co půjde, co po žácích budu chtít a dám jim pár minut na brainstorming, aby příští hodinu na počítačích už přesně věděli, v jakém oboru budou podnikat.

Žáci pracují v malých skupinách – nejlepší jsou dva nebo tři žáci. Nepovolím větší skupinu, než čtyři žáci (a i čtyři žáci se mi zdá moc a povolil jsem to jednou, když projekt byl skutečně obsáhlý). Výsledkem může být třeba 10 skupin, proto je potřeba na prezentaci 2 hodiny.

Každá skupina musí splnit následující požadavky:

  • Jméno firmy

  • Obor podnikání

  • Výroba

    • (pokud prodává skupina pečivo, budou mít i pekárnu nebo jen prodávat?; pokud podnikají žačky v módě, jaké látky použijí?; pokud si kluci založí hernu, jaké počítače a hry použijí? Atd.)

  • Klientela

    • (na koho cílí?Proč?)

  • Konkurence

    • (nutnost zjistit skutečnou konkurenci v okolí a vysvětlit, v čem bude projekt žáků „lepší“ nebo jiný)

  • Financování

    • (najít skutečný úvěr, případně hypotéku, na internetu od české banky a sepsat podmínky – dnes velmi jednoduché, každá banka má na internetu online výpočty svých podmínek na úvěry)

  • Lokalita

    • (kde budou podnikat? Opět žáci hledají skutečně nabídky na internetu a přemýšlí, které místo bude lepší a finančně výhodnější)

  • SWOT analýza

    • (nutné předem vysvětlit a vyzkoušet, v našem případě jednoduché, protože SWOT analýzu používám jako metodu výuky například i v dějepise – žáci tvoří SWOT analýzu komunismu například)

  • Powerpointová prezentace

    • (bez slušné prezentace úspěchu nedosáhnou; žáci chodí na svou prezentaci i patřičně oblečení – slečny od bio potravin přišly v montérkách, bylo i kvádro například…)

Banány, čokoláda, kalhoty…

Téma: Globalizace, Fair Trade

Název odpovídá tomu, čemu se bude cvičení věnovat. Holky můžou řešit kalhoty, kluci fotbalové míče, ale čokoláda nebo banán nikdy nezklamou.

Cílem cvičení je ukázat na jasném příkladu, co je globalizace v praxi, jak funguje a jaké má důsledky. Práce probíhá ve skupinách.

Postup:

  1. Jednoduché otázky – „kolik stojí kilo banánů? Kolik stojí jeden banán?“

  2. Žáci se zamyslí nad tím, co vše částka za jeden banán musí pokrýt a mezi koho je částka rozdělena. Výsledky ve skupině zapíší. Učitel na tabuli napíše realitu.

  3. Žáci mají na tabuli 7 částí, mezi které je částka rozdělena. Jejich úkolem je nyní rozdělit banán na 7 částí podle toho, kolik si myslí, že činí podíly jednotlivých částí (ať už v procentech nebo přímo částku). Učitel dá žákům čas a poté napíše na tabuli realitu.

  4. Porovnání žákovských variant a reality.

  5. Vysvětlení, co je fair trade.

Řešení:

Cena jednoho banánu je zhruba 5 korun (150 gramů).

Oněch 7 částí a jejich podíly, mezi které je cena jednoho banánu rozdělena, jsou: plantáž (1,36%), vlastník plantáže (9,60%), vývoz (22%), distributor (15,4%), obchod (29,4%), clo (13,2%), DPH (9%).

Cvičení je převzato ze stránek www.nazemi.cz a www.varianty.cz , kde se nachází mnoho podobných cvičení. Případně tam najdete i podrobné vysvětlení, co je fair trade a globalizace a jaké jsou globální problémy.

Další cvičení a hry mám připravené, jen je musím vyzkoušet. O nich budu zase další text v budoucnosti.

Hra na rozhodování – Rudolf II.

Po prvních dvou letech ve školství, kdy jsem se hledal, jsem měl relativně kvalitní a zároveň pohodový třetí rok. Přesto nebo právě proto jsem cítil, že potřebuji najít nové metody, trochu oživit zásobník, abych neusnul a neopakoval se s pár osvědčenými zábavnými metodami. Jedna z nalezených metod se jmenoval „Decision game“.

Její vysvětlení zní vlastně dost jednoduše – žáci hrají za slavnou osobnost a v určitých okamžicích vstupují do předem připraveného scénáře, tedy do života oné osobnosti, a určují další životní rozhodnutí. Každé rozhodnutí má své důsledky.

Nejjednodušší variantou se mi zdálo, že připravím možnosti, o kterých budou žáci ve třídě hlasovat. Hra ale nabírá na vážnosti a z pohledu učitele na užitečnosti, pokud se žáci začínají navzájem přesvědčovat, že jejich možnost bude „ta lepší“.

Hru jsem připravil při první možnosti – zvolil jsem osmý ročník a slavnou českou historickou postavu, Rudolfa II. A to je i konkrétní příklad, který Vám představím.

Měl bych zmínit, že hra není pro dějepisné puntičkáře. Má jít především o zábavu a o logické uvažování v rovině příčina – důsledek. V rámci dějepisu na konkrétním příkladu Rudolfa II. si žáci mají uvědomit „maličkosti“ – byli jsme součástí mezinárodního soustátí, souboj protestantů versus katolíků atd.

(V elektronické podobě je trochu problém, jak samotný průběh hry sepsat a znázornit, aby to bylo srozumitelné a přehledné v průběhu hraní. Originál byl psaný rukou na papíře. V této verzi jsou proto použité některé symboly, které odkazují na místo, kam máte „jet“ pro další hraní – cílové místo má symbol zbarvený do červena. Pro správnou úroveň hraní sledujte odsazení řádků a barvu.)

Kurzívou jsou části, které učitel čte pro děti jako reakce na jejich akci, na jejich rozhodnutí. Tučně jsou možnosti, které učitel dává žákům na výběr. Mezi těmito možnostmi jsou pro lepší přehlednost rovnou sepsané reakce učitele, které je samozřejmě nutné přeskočit při hraní. Teprve pokud jsou zvolené, učitel je čte. Chvílemi bude samozřejmě nutná improvizace…

Začátek hry:

V Čechách, Rakousku a Uhrách vládne tvůj rod, Habsburkové. Tvůj děda, Ferdinand, si poradil s proradnými Čechy, protestanty, a porazil jejich povstání. Tvůj otec ale nebyl jako děda, chtěl klid a s českými nekatolíky se dohodl na míru – rovnosti náboženství. Smlouvu, nazývanou, Česká konfese, ale nestihl podepsat. Umírá…

První rozhodnutí.

Jaké si zvolíš hlavní město?

a) Praha

b) Vídeň

c) Pešť

A) PRAHA

Češi tě milují. Konečně mají naději na splnění svých snů.

Z Prahy chceš udělat hlavní město Evropy. Jak toho dosáhneš?

  1. zaútočím na vedlejší země

          Jak seženeš peníze? ×××

  1. postavím velkolepé památky v Praze

          Jak seženeš peníze? ×××

  1. pozvu do Prahy vědce, umělce, papeže

          Jak toho dosáhneš?

          a) zaplatím jim ze státní kasy

          b) budu doufat, že přijdou a spoléhat na své jméno, jsem přece císař

            Někteří přicházejí. Úroveň Prahy se zvyšuje, ale rozhodně není hlavním městem Evropy.

            Cíl nesplněn.

          c) zaplatím jim z kasy Habsburků, osvobodím je od daní

           Umělci z Evropy se ženou do Prahy. Je jich moc. Od celebrit jako Kepler nebo Brahe, až po podivné existence hledající nesmrtelnost. Blázni! Pořád ale musíš platit. Praha vzkvétá, ale tvoje soukromá pokladna je prázdná a život v luxusu ohrožen. Co uděláš? Co peníze? Tvůj základní život je zajištěn ze státních peněz, kde zatím peníze zbývají. Chceš ale mít něco své pokladně?

                      Chci penízeJak seženeš peníze? ×××

                     Nepotřebuji penízeV zemi je klid, Praha i její občané bohatnou.

B) VÍDEŇ.

V pořádku. Tradiční město Habsburků. Ale trochu nebezpečné, blízko se nachází turecké nebezpečí.

(Jít na €€€, ale číst verzi bez uherské šlechty.)

C) PEŠŤ

Divoká uherská šlechta se spojila s tvým tureckým nepřítelem a blíží se útok. Co uděláš? €€€

a) uteču a zvolím si jiné hlavní město ZPĚT NA „PRVNÍ ROZHODNUTÍ“

b) budu bojovat

      Jak seženeš peníze? ×××

      a) zvýším daně

       V Čechách vypukla vzpoura proti tvému rozhodnutí. Co uděláš?

               a) pošlu armádu, viníky potrestám, hlavní osoby popraví

               Úspěch. Ale Češi tě nesnášejí, odmítají tvou autoritu. Po čase musí přijít další vzpoura.

               b) pojedu do Prahy, uklidnit situaci, jednat o kompromisu

               Češi chtějí potvrdit Českou konfesi za tolerování zvýšení daní po dobu války

                                                 ANO NE

             c) nechám situaci, ať se vyřeší sama.

             Ztratil jsi Čechy, stavy si zvolily nového krále. Na znovuzískání nemáš peníze.

       b) donutím Čechy (a Rakušany) mi pomoc pod výhružkami násilí

       Šlechta s pomocí tvého bratra tě otrávila, byl si nebezpečím pro svou vlastní zemi. KONEC HRY!

       c) poprosím Čechy a Rakušany o pomoc

       Odmítnutí. ZPĚT NA STEJNOU OTÁZKU, BEZ MOŽNOSTI „C“

c) pokusím se jednat

Uhry chtějí samostatnost. Zůstanou uvnitř tvého soustátí, budeš stále císařem, ale nebudeš mít žádnou moc, protože Uhry budou míst vlastní parlament. Oficiálně tedy budou Uhry patřit pod tebe, fakticky budeš ale jen „pán na obrázku“.

                  ANO NE

             ANO – Výborně. Uhry jsou oddáni tvé věci a připraveni na válku. Za svůj stát jsou ochotni položit život. ×××

             NE – Nevycvičení obyvatelé Uher se připravují po boku Turků na největší bitvu historie. 400 000 vojáků se žene na tvou říši. ×××

Druhé rozhodnutí.

Zatím nemáš manželku, ani syna, kterého potřebuješ jako dědice trůnu. Je ti 40 let. Co uděláš?

a) Cože? Směšná otázka. Budu si dál užívat život.

      Jsi přítěží. Neplníš své povinnosti. Bratr tě zbavuje trůnu. KONEC HRY!

b) Zkusím najít nějaké povolné děvče, služebnou, abych získal potomka

Umíráš na syfilis! KONEC HRY!

c) najdu si ženu z velkého a slavného rodu

            První ženou na výběr je Marie Medicejská, která vládne ve Francii za svého syna; je katolička a podporuje Habsburky. Je jí 20 let.

           Češi novou ženu nemají rádi. Tvoje obliba klesá. Marie, tvoje žena ztrácí moc, vlastní syn ji vyhnal a už jí nechce vidět. Stále ale mladá žena ti dává potomka.

           Druhou možností je Alžběta I., anglická královna, protestantka. Je jí 40 let.

           Češi tě milují! Protestantská královna! Češi neměli nikdy radši svého panovníka. Rodina tě ale nemůže ani vidět – jsi katolík! Jak jsi to mohl udělat? Ovšem panovníka, dědice, se nedočkáš a královna umírá.

Poslední rozhodnutí

Stárneš. Tvůj zdravotní stav se horší. Jak se zachováš? Tvůj bratr by rád začal vládnout.

a) jsem císař, nevzdám se bez boje. Budu dál vládnout

Tvůj mladší bratr chce vládnout. Má podporu stavů v Rakousku, Uhersku a na Moravě! Češi ti nabízí podporu, pokud oficiálně povolíš náboženskou svobodu. Bereš?

                               ANO NE

       NE – Češi vyjednávají s tvým bratrem, ztrácíš další území a už nemáš žádnou moc.

       ANO – Máš Čechy, bratr Matyáš Rakousko, Uhersko a Moravu. Bratrovražedný boj. Bude, či nebude, toť otázka. Budeš bojovat proti vlastnímu bratrovi? To znamená, chceš zpátky Uhry a Rakousko?

                           ANO            NE, nechám si Čechy, bratr může mít Rakousko a Uhry.

               ANO – Bez šance. Češi tě nepodpoří v útočné válce. Navíc ztrácíš autoritu a Češi chtějí jednat s tvým bratrem o jeho podpoře….

               NE – Matyáš Čechy získal, jsi bez trůnu a moci. Vyhrává silnější! KONEC HRY!

b) Dobrovolně předám trůn bratrovi

V klidu dožíváš, máš dost masa a vína. Ale tvůj bratr si přesouvá sídlo a ničí tvůj historický odkaz.

Opakování, „matka moudrosti“ – metody

Klíčem k úspěchu učitele jsou spokojení žáci vybaveni znalostmi a dovednostmi a žáci, kteří se zároveň alespoň na chvíli usmějí. K tomu nelze dojít pouze jakkoli vynikajícím výkladem, ale nutné je informace opakovat. A opakovat pokud možno zábavně. Za dva a půl roku učitelství jsem vyzkoušel už pár desítek cvičení a na následujících řádcích je pár z nich, které jsou použitelné prakticky do všech předmětů a žáci je vždy přijímají bez problémů.

Cvičení si lze upravovat a je jedno, jestli se použijí na začátku/konci výuky, před testem nebo jen ve volnější hodině. Upravit lze i časovou dotaci. Vše záleží na učiteli.

Sázení

Cvičení, u kterého vlastní autorská práva má kolegyně (a jen ona ví, kde metodu vzala) a které zároveň prošlo tolika změnami, že už nemám tušení, jak původní verze vypadala. Extrémně oblíbená metoda u žáků – nejde totiž jen o naučené znalosti, ale i o taktiku. Princip je jednoduchý.

  1. Žáci jsou rozdělení ve skupinách (v mých hodinách maximálně po čtyřech).

  2. Každá skupina dostane body na počáteční sázení (například 500). Následně je nutné určit pravidla – kolik je maximální sázka na jedno kolo, jestli lze sázky kolo po kole zvyšovat (první kolo lze vsadit maximálně 100, druhé kolo 200 atd.). Minimální sázka je 10. Osobně mám ještě srážky za vyrušování.

  3. Následuje sdělení tématu („Život v pravěku“), na které žáci podle sebevědomí a taktiky sázejí. Žáci sázejí sami na sebe, na svou vlastní dobrou odpověď otázky, kterou teprve uslyší a která bude ze sděleného tématu. Logicky tak skupina, která téma zná, vsadí maximální možnou částku – v prvním kole tedy například 100.

  4. Teprve po zapsání sázek následuje otázka (na tabuli jsou sloupce pro jednotlivé očíslované skupiny a řádky pro sázky a stav konta), na kterou budou žáci odpovídat. Téma je život v pravěku, otázka tedy bude znít: „Jak se lidé v pravěku živili v létě a jak v zimě?“.

  5. Žáci odpovídají na papír. Jakmile mají hotovo, zvedají ruce a já jim kontroluji odpověď. (Samozřejmě se lze domluvit, že odpověď budou nosit učiteli ke stolu.)

  6. Vyhodnocení. Správná odpověď rovná se přičtení vsazené částky (500+100=600). Špatná odpověď rovná se odečtení vsazené částky (500-100=400).

  7. Následuje druhé kolo. Nové téma, nové sázky a nová otázka.

Možné úpravy:

Lze samozřejmě měnit částky. Použil jsem i variantu, kde žáci začínají na nule, na tabuli jsem napsal deset pojmů a skupinám dal dvouminutový limit na vysvětlení. Za každý správně vysvětlený pojem dostala skupina 50 bodů jako kapitál do začátku hry.

Sázet obvykle umožnuji po stovkách. Aby hra byla zajímavá, musí se stupňovat a musí existovat možnost změnit pořadí týmů do posledního kola. Například předposlední kolo se může vsadit až půl současného stavu konta a v posledním kole „all in“ (všechny bodě na kontě).

Vyhrává samozřejmě tým s nejvyšším počtem bodů a v mých hodinách dostávají vítězní žáci většinou jedničky. Často jsou výsledky těsné, proto dostávají jedničky i další skupiny, které měly srovnatelné výsledky.

Twitter

Absolutně jednoduchá metoda. Použitelná jak na zopakování uplynulé hodiny, tak i předchozí hodiny. Twitter je sociální síť, jejíž specialitou je, že zpráva může být maximálně o velikosti 140 znaků. Tečka na konci věty, čárka mezi souvětími nebo mezera – to vše se počítá jako znak. Zadání úkolu je proto rychlé: „Napište, co si pamatujete z dnešní hodiny o Jižní Americe/K.H.Borovském/savcích“. Žáci mohou psát na papír (a znaky počítají nad slova) a pokud jste Vy jako učitel pro, tak klidně do mobilu, kde se jim znaky počítají automaticky.

Osobně používám tuto metodu hlavně při složitých tématech, které probíráme dlouho a žáci se mohou ztrácet. V podstatě po nich pak chci, aby ukázali, že znají kostru tématu. Zkuste si dát celé husitství do 140 znaků. Detailní informace v životě potřebovat nebudou, ale základní přehled určitě ano.

A pak je ještě jedno využití. Improvizační. Zbylo Vám hodně času na konci hodiny? Nebo naopak, plán je nabourán tak, že potřebujete na připravenou práci dvacet minut, ale máte jen deset? Ideální pro Twitter metodu. Žáci budou pár minut tvořit a pár minut si budete společně ve třídě číst jejich díla.

Pyramida

Podle mě nesmírně univerzální metoda – do pyramidy lze „vložit“ jména, pojmy, místa, příklady nebo cizí slovíčka a věty k přeložení.

Základem je nakreslená pyramida s například pěti patry. V prvním nejnižším patře je pět lehkých pojmů, každý z nich za jeden bod. V druhém patře jsou čtyři pojmy, každý za dva body. V druhém patře lze tak získat dohromady osm bodů. Princip je jasný. Na vrcholu bude stát jeden pojem, nejtěžší, za pět bodů. Žáci samozřejmě hledají odpovědi na pojmy či příklady, které zapisují buď přímo do pyramidy nebo pod ní.

Opět ale záleží na taktice – důležitý je stanovit časový limit, například šest minut a dané hranice bodů, na které mají žáci dosáhnout. V popisované pyramidě je celkem 35 bodů. První hranice tak může být například 20 bodů a druhá 31 bodů. Žáci s 20 body a více získávají v mých hodinách plus (a za tři plusy jedničku) a žáci s vyššími ambicemi mohou obdržet rovnou jedničku, pokud budou mít nad 31 bodů.

Velikost pyramidy lze zvětšovat (měl jsem i devět pater), stejně tak lze hýbat s časovým limitem a bodovými hranicemi. Pět pater, šest minut a bodové hranice z ukázky jsou vyzkoušené.

Největší výhoda metody spočívá v tom, že je rychlá a míří na různé kvality žáků a diferencuje jejich úkoly – nadaní „jedou“ po jedničce a například žáci nenaučení nebo s poruchami učení míří po menší výhře. Každý má však něco. Každý soutěží jen sám se sebou, nemusí být nejlepší.

Milionář

Převést známou soutěž Chcete být milionářem do výuky se přímo nabízí, ale dlouho jsem nevěděl, jak na to prakticky. Nakonec to nebylo tak složité.

Princip hry je jednoduchý – učitel klade otázky z probraného učiva a nabízí čtyři odpovědi, z nichž jen jedna je správná. Obtížnost otázek se stupňuje od nejlehčí k složitějším. Žáci mají tři nápovědy – (1) padesát na padesát, což znamená, že dvě možnosti zmizí, dvě zbývají; (2) hlasování třídy a (3) „spolužák na příjmu“, který nahrazuje přítele na telefonu. Spolužák na příjmu znamená, že si žáci žádající tuto nápovědu vyberou jejich spolužáka, který jim může poradit. (A samozřejmě jim může poradit úmyslně chybně.) I když hraje každý sám za sebe, nápovědu má třída jako celek. To znamená, nápovědu lze využít, jen pokud zvedne ruku určitý počet žáků. Například tři zvednuté ruce jsou potřeba pro padesát na padesát, šest rukou pro hlasování a devět pro poslední nápovědu. Záleží na počtu žáků ve třídě.

Pravidla pro žáky:

  1. Kdo změní svojí odpověď a škrtá původní, nahlásí se učiteli. Učitel si píše jména na tabuli. Jde o způsob, jak zabránit podvádění.

  2. Kdo vypadne, hraje dál, ale pouze „neoficiálně“. Aby to pro vypadnuté žáky mělo smysl, používám tuto metodu tehdy, když následující hodinu píšeme test a téma otázek z milionáře bude v testu. Jedině tak se budou soustředit i dál, když jsou mimo hru.

  3. Každou nápovědu lze využít jen jednou.

  4. Každý hraje sám za sebe. Cílem je „přežít“ až do konce.

Další důležité poznámky:

Po přečtení otázky a možností dejte čas žákům na odpověď a vždy se ujistěte, jestli už všichni odpověděli. Následně vyvolejte žáky, jak odpověděli, což je zároveň pro učitele kontrola žáků, kteří by mohli sklouznout k podvádění (nemá smysl vyvolávat nejchytřejší…). Kdo vypadnul, ten se přihlásí. Učitel jejich jména zapíše na tabuli. Na konci zbývá rychle projet sešity/papíry se škrtanci (pokud se Vám žák nenahlásil, že škrtal, a při tom škrtance má, tak podváděl) – což jsem udělal snad jen jednou. Zbývá vyhlášení vítězů a předání výhry.

Riskuj

Další klasická televizní hra, u žáků možná vůbec nejoblíbenější, protože má velmi jednoduchá pravidla.

Úkol pro učitele je připravit témata a otázky pod tyto témata. Otázky obodovat, obvykle patří do soutěže pět otázek k jednomu tématu. Žáci pak zvolí téma z výběru, například „Průmyslová revoluce“ a volí, za kolik bodů chtějí toto téma – 100, 200, 300, 400 nebo 500 bodů. Pod těmito body se skrývá otázky pro soutěžící. Bodům by pochopitelně měla odpovídat obtížnost otázky.

Ke hře obvykle přidávám i témata mimo moje předměty – například hlavní města, všeobecné znalosti (politika), aktuální dění, sport nebo i hudební ukázky.

Hru si lze připravit na papíře i v elektronické verzi (například v Powerpointu). Důležité je, aby žáci měli hrací plochu před sebou, aby viděli témata a jaké otázky už byly vybrány. Takže i když si Riskuj připravuji pouze na papíře, rychle vždy na tabuli nakreslím tabulku s tématy a body a na křídlo tabule zapisuji body pro skupiny.

Samotná hra probíhá tak, že žáci jsou rozděleni ve skupinách. Určíme pořadí skupinám. První skupina vybírá téma a částku. Učitel přečte otázku (a na tabuli přeškrtne danou částku na znamení, že otázka už není k dispozici), žáci se snaží odpovědět. Pokud neznají odpověď, další skupina rozhoduje, jestli si vyberou vlastní otázku nebo přeberou nezodpovězenou otázku předešlé skupiny. Pokud zvolí druhou variantu, odpovídají jen na tuto otázku, už nevolí vlastní otázku, protože nemohou samozřejmě odpovídat na dvě otázky během jednoho kola. Všechny skupiny musí mít stejný počet zvolených otázek, aby hra byla spravedlivá. Vyhrává skupina s nejvíce body. Vítězům obvykle rozdávám jedničky.