Tipy do mediální výchovy #5

Tématem předposledního dílu tipů do mediální výchovy jsou sociální sítě. Níže uvedený odkaz obsahuje tři hlavní prezentace (sociální sítě obecně, Instagram, Facebook) a další tipy na videa, cvičení a materiály.

Prezentace a další materiály najdete zde:

Pokud byste chtěli blog podpořit, poděkovat za tvorbu, můžete poslat libovolnou částku na 184658703/0600.

Prezentiáda

Další ročník Prezentiády skončil, další série inspirativních zážitků. Až to bohužel nutí se zamyslet a ptát se, jestli jsme my učitelé také inspirativní a jestli vůbec můžeme být inspirací pro dnešní studenty. Kolik z nás založilo fungující podnik? Kolik z nás napsalo nebo přeložilo knihu? Kolik z nás investuje do akcií, kryptoměn či nemovitostí? Kolik z nás cestuje po světě a má zajímavé zážitky? Kolik z nás cestuje jinak než jen „dva týdny v resortu válet se u bázenu“? Odpovědi samozřejmě neznám, vím, že takové učitele najdu bez problémů, vím, že máme učitele, kteří dané věci nedělají, ale i tak jsou inspirativní. Otázkou je, kolik jich je. Přijde mi, že občas žijeme v bublině vlastní školy.

Co je Prezentiáda? Zcela subjektivně je to pro mě jediná soutěž, kterou podporuji (jak můžete vidět; mimochodem, tento text není žádným způsobem podporován nebo motivován někým z Prezentiády) a kterou jsem si oblíbil. Prezentiáda je jediná soutěž pro studenty, pro kterou sám studenty oslovuji a přemlouvám je („motivuju“ kebabem). Má to jediný důvod, je to soutěž, která představuje za devět let jedinou studentskou akci, u které jsem zůstal, kterou jsem si oblíbil a to vše z několika důvodů, ale hlavním je, že je to soutěž zaměřená ne na znalosti, ale schopnosti.

Teď už konečně o Prezentiádě objektivně. Jedná se o soutěž prezentačních dovedností. Nejde o to, co se studenti vyloženě našprtají (i když i to je částečně potřeba), ale o to, co si najdou a zpracují. Jedná se hodně o koncept „learning by doing“ (například „naši“ letošní soutěžící si řekli, že potřebují lepší dovednosti v Powerpointu, tak si vše zjistili a za týden se naučili nové prvky), studenti se učí tím, že něco dělají, nepřijímají pasivně informace, ale sami je zpracovávají. Ale zpracování nestačí, musí splňovat poměrně velké množství požadavků na správnou prezentaci. Musí spolupracovat v týmu, musí vytvořit prezentaci, musí dělat rešerše, musí komunikovat, následně vše zpracovat přehledně, jasně, s dobrou strukturou a jasnou myšlenkou. A to vše pak musí prezentovat v neznámém prostředí, před cizími lidmi a riskovat, že je další cizí lidi zkritizují. Jedná se tedy i o práci pod tlakem, se stresem, nervozitou. Studenti tedy získají velké množství kompetencí, zkušenosti, inspirace a často i sebevědomí.

Podle mě velkou výhodou Prezentiády je, že v harmonogramu (na kraji i republikovém finále) se počítá se zpětnou vazbou, kterou vždy porotci dají každému týmu, pokud bude chtít. S tím souvisí další výhoda, kterou zatím pokaždé byli skvělí porotci ve finálových kolech, lidé, kteří se pohybovali v oborech na pomezí bussinesu a lektorování (prezentování, kritické myšlení apod.), něco dokázali a mají co předat. Důležitost právě zmíněného mi došlo až při naší letošní účasti (celkem druhé), kdy ve finále všichni porotci měli vážně co říct Představce si to, jak kdyby ve světě hodnotil studentskou soutěž Musk, Gates, Taleb, Peterson, Harari (představte si prostě lidi, autority, které podle vás něco dokázali), akorát českou variantu. Naopak pokud bych musel kritizovat, tak horší je to s porotou na krajském kole, v našem kraji, které se překvapivě nekonalo v krajském městě, ale v desetitisícovém městečku, byla porota tvořena místní učitelkou, místní úřednicí a ex-hejtmanem, a tam si osobně nejsem jistý kvalifikací, samozřejmě ti lidé mohou rozumět prezentování a mohou mít zkušenosti, ale jednoduše taky nemusí. Další pozitivní fakt je neustálá komunikace, organizace, jasná pravidla, transparentnost hodnocení a finální reprezentativní prostory (MUNI loni, letos Kongresové centrum v Praze).

Soutěž probíhá na úrovni základních i středních škol. Má tři kola – nominační (jen se posílá prezentace), krajské (zde už se skutečně prezentuje naživo před porotou) a (Grand)finále, které je rozděleno na dvě kola, v prvním soutěží ve třech skupinách dohromady přes třicet týmů (i ze Slovenska), do druhého kola postoupí z každé skupina dva týmy, které si to rozdají v tajné odpolední disciplíně, o které se dozví až po postupu a mají přibližně hodinu na přípravu.

Vždy jsou stanoveny termíny, do kdy prezentace musí být poslána a vždy jsou daná témata, v kterých se musí prezentující pohybovat (například na letošní finále bylo na výběr „pravda nebo úkol“ a „ASAP“). Na nominační a krajské kolo je jedna sada témat, na finále je nový výběr témat (a na přípravu finále je poměrně krátký čas necelých dvou týdnů).

Úspěšní soutěžící dostávají na kraji i finále poměrně zajímavé ceny, mezi něž patří především poukazy na zážitky (TEPfactor, únikovky, kurzy u firmy Deloitte), ale i knihy, batohy, doplňky k počítači apod.

Letošní ročník právě skončil, tento text je „výzvou k akci“, pokud příští rok uvidíte někde „Prezentiáda“, tak neváhejte a shánějte týmy, přihlaste se. Je to reálná škola života a učení.

https://prezentiada.cz/

Pokud byste chtěli blog podpořit, poděkovat za tvorbu, můžete poslat libovolnou částku na 184658703/0600

Tipy do mediální výchovy #4

Čtvrtý díl seriálu tipů do mediální výchovy je tu a s ním i další sdílené prezentace a v poznámkách i další odkazy, příklady a tipy na cvičení. Téma dnešních prezentací by se dalo shrnout do titulku „nebezpečné jevy na internetu“. Kyberšikana, poruchy příjmů potravy, sexting, kybergrooming, ale i například různé virální výzvy, phishing nebo kyberstalking.

Prezentace a poznámky k nim najdete ke stažení zde.

Pokud byste chtěli blog podpořit, poděkovat za tvorbu, můžete poslat libovolnou částku na 184658703/0600.

Pět metod z knihy Konec školní nudy

S koupí knihy Konec školní nudy jsem hodně váhal, protože už několik knih s metodami vlastním a bál jsem se zbytečné koupě. Obsah tomu také dost pomáhal. Ale když se mi kniha rok dva válela na místě a přečetl jsem ji s odstupem od podobných knih, tak byla užitečná pro znovu načerpání energie a inspiraci. Ano, většinu metod jsem už někde četl, většinu má Čapkova Moderní didaktika, šlo často jen o opakování, ale některé nové metody jsem objevil, u některých se mi rozsvítilo „to jsem chtěl zkusit!“ a u dalších jsem si uvědomil, jak je můžu upravit pro vlastní potřeby. Nakonec jsem sestavil pro účely dnešního textu seznam pěti metod, dalších několik desítek, i s výborným úvodem, najdete v knize, pokud si ji zakoupíte.

Nakonec jsem vybral metody, které se mi osobně nejen zdají „nejlepší“, ale pokrývají i různé kompetence – práci s textem, hodnocení a argumentování, zpracování příčin a důsledků a možná bude i rozvíjení kreativity.

Ishikawa Diagram

Metoda, kterou mám roky už někde poznamenanou, ale nikdy jsem si na ní nenašel čas, dokud jsem si nepřečetl Konec školní nudy a byl do toho už vážně „donucen“. Pro metodu se používá i český název „rybí kost“. Jedná se o metodu, která se zabývá řešením příčin a důsledku. Respektive spíš analýzou příčin. V „hlavě“ ryby je důsledek, například první světová válka. Kostra pak slouží pro složitější určení a definování příčin, které se zároveň mají kategorizovat.

Šest klobouků

Podle mě vyšší úroveň, vhodné pro debatu, řešení problému, analýzu. Smyslem a cílem je, krom procvičení praktických kompetencí, dosáhnout u konkrétního problému na detaily, ale zároveň vidět i „větší obrázek“.

Vše prozrazuje už název metody – šest klobouků, šest různých barev, šest různých perspektiv či úkolů. Modrý klobouk se zaměřuje na proces, děj, vývoj. Zelený klobouk je kreativita, jeho nositel či skupina hledá alternativní možnosti. Bílý klobouk se stará pouze o fakta, objektivní informace, shrnutí. Žlutý klobouk je zaměřen na pozitiva, výhody, přínos. Červený klobouk představuje pocity, emoce, sympatie či nesympatie. Poslední černý klobouk by měl vidět možné překážky a rizika.

Studenti reálně samozřejmě nemusí mít klobouky, stačí nějaký předmět s danou barvou. Zároveň je pochopitelné, že studentům musí být detailně vysvětleno, co jednotlivá barva znamená (a nejlepší bude „návod“ vytisknout a dát studentům nebo zobrazit na zeď před projektor). Možností, jak šest klobouků vyzkoušet, bude pravděpodobně víc, ale já vidím hlavně dvě – v první je třída rozdělena na skupiny a v každé skupině jsou vždy zastoupeny všechny barvy; v druhé je opět třída rozdělena do skupin, ale skupin je šest a každá skupina má jinou barvu, jiný klobouk a proto i řeší úkol z jiného pohledu. Druhá varianta mi přijde lepší. Závěry by samozřejmě měly skupiny prezentovat.

Hodnotové škály

Několik různých cvičení, která mohou vždy vypadat jinak, ale pokaždé mají za cíl hodnocení, řazení, argumentování a kritické myšlení. Podobná cvičení se už objevila i na tomto blogu. První možností, o které jsem právě psal již dříve, je diamant. Například devět různých pojmů nebo jmen seřazených do pěti pater, které lze řadit od „nejlepší po nejhorší“ či od „nejvíce po nejméně“ a další. Autorka knihy, Dagmar Sieglová, nabízí pro stejné účely i další podobu stejného, kterou nazývá strom: horní část škály je stejná jako u diamantu – vrchol (1 pole), další patro (2 pole) a třetí patro s třemi políčky, následně však následuje pouze jedno pole pro znázornění kontrastu. Dalším typem hodnotící škály může být jednoduchá řada x pojmů či jmen, které můžeme zase řadit podle učitelem zvolené kategorie (důležitost, frekvence apod.).

Kostka

Metoda, kterou jsem (opět) měl v zásobě strašně dlouho a trvalo roky, než jsem se odhodlal ji vyzkoušet. Představte si klasickou hrací kostku, kde čísla od jedničky do šestky představují, stejně jako u šesti klobouků, jinou perspektivu, jiný úhel pohledu.

Pokud jedinci nebo skupině padne jednička, jejich úkol je danou věc, situaci, proces, popsat. Dvojka je porovnat. Když padne trojka, znamená to vybavit si například nějakou osobní zkušenost, příklady ze života apod. Čtyřka je rozebrat, pětka použij, šestka argumentování. Dost záleží, k jakému témat se úkol váže. Dejme tomu, že probereme druhou světovou válku, pak tým jedna bude popisovat, jak válka vypadala; druhý tým bude porovnávat první a druhou světovou válku; třetí může například vzpomínat a hledat nějaké pozůstatky druhé světové války, pomníky, ale i například i to, jestli a jak k nám druhá světová válka promlouvá i dnes; čtyřka může být rozebrat dějiny druhé světové války, jednotlivé fáze; pětka, „použij“ může být složitější, ale můžeme se inspirovat naší českou realitou posledních let a studenti se mohou zaměřit na „argument Hitlerem“, proč pořád něco porovnáváme s Hitlerem, druhou světovou válku (přirovnání covidu a druhé světové války), výroky poslanců SPD k holocaustu apod.; poslední šestka, argumentace, můžeme jet prakticky jakýmkoliv směrem, můžeme rozebírat důsledky druhé světové války, studenti mohou spojit druhou světovou válku s válkou studenou, mohou rozebírat použití atomové bomby, meziválečnou situaci, jestli válka přinesla i něco „pozitivního“ apod.

PQRST

A poslední metoda je k čtenářské gramotnosti, jejíž důležitost si začínám víc a víc uvědomovat a pravděpodobně si zaslouží vlastní text v budoucnosti. Metoda je zas poměrně podobná některým předchozím tipům, protože se zajímá a porozumění problému či otázce z více úhlů. Název metody pochází z angličtiny, je tvořeni prvními písmeny pro: Preview, Question, Read, Summary, Test. Metoda se hodí k jakémukoliv čtení, lepší pravděpodobně bude pro složitější a delší texty, ale použít lze i pro jednostránkové texty na základní škole.

První fáze, Preview, je o získání základního přehledu o textu ještě před čtením. Co za informace nám dává nadpis, název? Kdo text napsal? (Zkoumat u knih, delších a odbornějších prací lze i obsah, předmluvu, klíčová slova apod.)

V druhé fázi Questions je čas udělat si otázky, na které nám má text odpovědět.

Teprve ve třetí fázi Read přichází samotné čtení textu.

Čtvrtá fáze Summary slouží k tomu, aby si studenti vypracovali shrnutí, ať už to znamená psaní či mluvení nahlas.

Pátá fáze Test je poslední fází a jejím účelem je otestovat svoje znalosti textu, což můžeme udělat pomocí spojení s druhou fází, tedy zodpověděním si otázek, které jsme si sami dali v jedné z předchozích částí.

Pokud byste chtěli blog podpořit, poděkovat za tvorbu, můžete poslat libovolnou částku na 184658703/0600.

Tipy do mediální výchovy #3

Třetí část seriálu je věnována materiálům točícím se kolem pojmu dezinformace. Obsahem jsou dvě prezentace, jedna na fake news a hoaxy, tématem druhé je propaganda. Dále je ke stažení textový soubor s poznámkami, vysvětlením některých obrázků z prezentací, tipy na cvičení, videa apod. Obsah prezentací je zamýšlen pro druhý stupeň základní školy.

Pokud byste chtěli blog podpořit, poděkovat za tvorbu, můžete poslat libovolnou částku na 184658703/0600.

Materiály najdete zde:

https://ulozto.cz/tamhle/Dg9F4HOcpr5c#!ZGL2MQR2Z2SyMJLlAwR3LzL2LGRjMzZ1paOCHmy4IIMTJzR3Lj==

Metodika: ruský útok na Ukrajinu z pohledu čtyř médií (+další aktivity)

Úvodní poznámka: následující text a metodika pracuje s dezinformacemi pro vzdělávací účely.

Soubory, které v průběhu textu zmiňuji, budou na konci textu ke stažení.

Dnešní metodika je vyloženě mezipředmětová, použít lze v rámci mediální výchovy a společenských věd, ale například i v angličtině, dějepise. Obecně si myslím, že na předmětu v podobných situacích moc nezáleží. Na chvíli lze odložit i biologii, chemii a další předměty.

Fakt, že ruský útok na Ukrajinu patří do škol a je povinností učitelů informace poskytnout, potvrdilo i ministerstvo školství, když dokonce vydalo doporučení probírat informace ve školách.

Daniel Pražák ve svém tweetu ukázal, jak jsou oficiální školské vzdělávací dokumenty, kterými se školy musí řídit, v souladu právě s poskytováním informací o ruské invazi, tak i s následujícími aktivitami, které najdete dále. Jiným tweetem Dan inspiroval tuto metodiku, která s nim byla i částečně konzultována a dodal nápady, takže je i jeho zásluha, že vznikla.

Ještě v první polovině posledního týdne jsem dával dohromady návod, jak se lze bavit se studenty o možné HROZBĚ ruského útoku. I když k útoku už došlo, většina tipů je stále aktuálních a lze s nimi začít.

Teď už ale k samotným aktivitám a k současnosti. V posledním týdnu přišlo několik upozornění, že se musíme připravit na situaci, kde válka bude vedena nejen klasicky vojenským způsobem, ale i na poli informací, propagandy. Ideální „trénink“ nabízí začátek ruského útoku. Jedno datum, jedna událost. Ale čtyři různé zdroje a jiné pohledy. Metodika nabízí čtyři různé texty ze čtyř různých zdrojů. Rozhlas, Seznam zprávy, Sputnik a Russia Today (jeden zdroj je tedy v anglickém jazyce).

Každý učitel může práci přizpůsobit svým studentům a udělat si ji podle sebe, proto nabízím za tímto příspěvkem mnou zkrácené texty z vyjmenovaných serverů i dlouhé originály. Stejně tak nabízím výběr z několika nápadů na cvičení.

Jedna z možností je klidně volná debata, otázka a odpovědi. Ideálně by však s texty mohla pracovat skupina čtyř studentů, kde každý dostane jeden text a v tomto případě bych dal skupině ještě jedno „protočení“, to znamená, že každý student přečte texty dva (aby jeden student nebyl na text sám a existovala „záloha“). Následuje pracovní list ve formě tabulky.

Tabulka se zabývá jak samotnými médii, jejich majiteli a financováním, tak i tím, jak popisují začátek ruské agrese. Hlavním účelem je zjistit, jaké druhy médií existují, jaké mezi nimi jsou rozdíly v cílech, ve financování a dalších věcech, které je vedou k rozdílnému informování. K tabulce je ideální připojit i diskusi především na téma, proč se vlastně informace na jednu událost liší, jak je možné, že „pravda“ není jen jedna.

Užitečným a důležitým úkolem může být i „luštit“ specifickou dezinformační a putinovskou hantýrku („denacifikace“ Ukrajiny apod.).

Texty můžeme vzít i pouze dva a navzájem je analyzovat a porovnávat.

Nebo můžeme vzít jeden text, z důvodů cvičení kompetencí dezinformační, a ověřovat ho.

Od tématu ruského útoku se můžeme přenést i relativně jinam, i když samozřejmě k souvisejícím událostem – v týdnu bylo osm serverů z dezinformační scény zablokováno, což nabízí opět ideální možnost pro hledání argumentů pro a proti. Existuje a měla by existovat absolutní svoboda slova? Nebo máme lži blokovat? Je správné cenzurovat v podobných časech informace, i když jsou z našeho pohledu nesprávné, ba dokonce lživé? Jaké to může mít důsledky? (A teď nemyslím například strategické informace o pohybu armádu.)

Další možnou aktivitou je rozebírat obálky různých novin ze světa a analyzovat je. Pokusit se rozlišit seriózní média od těch bulvárních. Najít důvody, proč na většině obálek je jedna stejná fotka zraněné ženy, která se stala symbolem prvního dne, a která je mimochodem učitelkou dějepisu.

Pak už záleží na předmětu a zaměření. Můžeme více sledovat historické paralely (především rok 1938) nebo fungování NATO.

Zajímavé je i fungování války v době sociálních sítí. Stejně jako žijeme v bublinách během našich každodenních starostí, tak i během války na Ukrajině zůstáváme jen v jednom proudu. Tomu všemu ještě napomáhá, že máme jasně dáno, kdo je dobro a kdo zlo. Vidíme jen ukrajinské hrdiny, jen ruské ztráty a selhání, Rusové postupují „pomalu“ apod. A v důsledku vše působí optimisticky pro Ukrajinu. Reálně však nevíme, jaké jsou momentální skutečné síly Ukrajiny (i kvůli tomu, že takové informace se pochopitelně nezveřejňují ze strategických důvodů).

Další možnost? Fungování hlavního zpravodajství, které nabízí prakticky jen shrnuté informace z Twitteru (například celé večerní zpravodajství České televize z dne 26.2.).

Soubory (texty, tabulka) jsou ke stažení zdarma zde.

Další rozcestník a informace nabízí i Člověk v tísni zde.

Tipy do mediální výchovy #2

Druhý díl ze série k mediální výchově bude obecně o médiích a jejich historií. Všechny materiály jsou vytvořeny pro sedmou třídu, ale „přežijí“ jistě i starší. Případně se lze pouze inspirovat u některých cvičení.

Součástí materiálu je vysvětlení, co jsou média, jak je dělíme, jaké jsou jejich funkce a co je reklama. Druhá prezentace je pouze na dějiny médií (v hodně zjednodušené podobě).

Nabízím také několik cvičení. Práci s obrázky a fotografiemi, několik videí. Cvičení, kde žáci vymýšlejí pozitivní a negativní vlivy médií. Cvičení, při kterém sledujeme reklamy, hledáme společné znaky a návod na fungující úspěšnou reklamu. V našich hodinách mediální výchovy reklamy i následně točíme. Možností je cvičení, kdy žák sleduje sám sebe a kolik času stráví s různými médii.

Na následujícím odkazu najdete tři materiály: prezentaci „Média“, prezentaci „Dějiny médií“ a poznámky k prezentacím, kde jsou některé věci z prezentací vysvětleny.

https://ulozto.cz/tamhle/a1BFUG8Q9Yen#!ZJD2ZwR2ZmZlAGL2MGAxZmquZTR3BJ5yJGyuBS9DoU5GEJEyAt==

Za další tipy, odkazy a aktivity budu rád, stačí napsat do komentářů.

„Kdo může za holocaust?“

Na organizaci jednoduchá aktivita s cílem zamyslet se nad způsoby provinění občanů za fungování totalitních režimů a zločiny jim spáchané.

Aktivita předpokládá, že je probraný nacismus, druhá světová válka a holocaust. „Autoritou“, o kterou se cvičení opírá, je Karl Jaspers a jeho kniha „Otázka viny“.

V první části položí učitel základní otázku: „Kdo všechno může za holocaust? Kdo všechno nese svůj podíl viny?“ Pracovat může dvojice i větší skupina. Pak záleží, v jakém jsme ročníku, jak je třída zvyklá apod., protože v některé třídě může stačit jen takto položená otázka a práce je nastartovaná. Dobré je obejít třídu a zkoumat, co třída píše. Protože pokud třída píše jen Hitlera, nacisty a správce koncentračních táborů, tak je to málo a chce to ještě „provokovat“ studenty, aby šli ve svém myšlení dál, aby zkusili rozlišit různé typy viny a případně i různé formy trestů. „Je vinen i obyčejný člověk? Je vinen i člověk, který pouze volil nacisty? Je vinen člověk, který nevolil nacisty? Je vinen obyčejný dělník? Jak? Proč? Je vinen člověk, který je proti nacistům, ale v roce 1942 vyrábí v továrně součástky do tanku?

Po uplynutí deseti patnácti minut můžeme studenty vyvolávat a na tabuli zpracovávat odpovědi. Může se rozproudit diskuse mezi studenty, mohou se přít, protiargumentovat; a pokud je třída na podobný případ zvyklá a nebojí se ozvat, tak se diskuse pravděpodobně rozvine. Učitel by měl být jen v roli moderátora.

Podle času zbývajícího do konce hodiny můžeme volit další části. Pokud máme hodně času (diskuse se například nerozproudila), doporučuji dát studentům text o německé vině od Karla Jasperse (tedy pohled od Němce na Němce hned po druhé světové válce). Pokud čas nezbývá, měl by na závěr čtyři viny Jasperse vyložit učitel. Následně je možná reflexe typů vin od Jasperse.

Text:

Tipy do mediální výchovy #1

Minulou sezónu jsem se věnoval „seriálu“ na téma začínající učitel, letos bych se chtěl věnovat mediální výchově. Trochu se ve mně bijí dva póly – „mediální výchovy je už všude dost, každý o tom mluví, materiály jsou všude“ versus „mediální výchovy není nikdy dost, třeba to někomu ulehčím, pomůžu“. Druhý pól nakonec vyhrál, sice se zpožděním (původní plán bylo jet od září), ale vyhrál.

Dnešní text bude pouhým obecným úvodem s několika tipy, jak a kde začít.

Zaregistrujte se na JSNS

Aniž bych si to uvědomoval, můj začátek s mediální výchovou je spojen s JSNS před sedmi nebo osmi lety. Co je JSNS? „Jeden svět na školách“. První kontakt přišel v rámci festivalu, kde organizátoři pouštěli zajímavé dokumenty a vedli diskusi s žáky. Od té doby se pro mě JSNS rozvinul především na webovou stránku s materiály. A zaměření se také změnilo, mnohem větší důraz se klade právě na práci s informacemi, propagandu a obecně mediální výchovu.

Můj první tip je tak zaregistrovat se právě na stránkách jsns.cz. Proč? Stránky nabízejí velké množství videí, od krátkých minutových až po hodinové. Ale to není vše, ke každému videu jsou přiloženy další soubory, kde je vysvětlen kontext, a metodika, jak s videem můžete pracovat (často je k videu i několik metodik, podle toho, kolik máte ve výuce času). I pokud máte hodinové video, metodika mnohdy nabízí jen konkrétních x minut k puštění, protože lidé tvořící materiály ví, jaká je školní realita.

Poslední roky vydala organizace i několik příruček, které jsou k dispozici zdarma, jediné, co musíte udělat, je rozhodnutí, jestli chcete zaslat vytištěnou kopii nebo vám stačí stažení souboru.

Pokud učíte dějepis, občanku, přírodopis, zeměpis a možná i další předměty, tak má registrace na výše jmenovaných stránkách i další výhodu, videa a metodiky jsou často k více tématům, nejedná se pouze o mediální výchovu, ale i o témata jako jsou moderní československé dějiny, ekologie, chudoba, lidská práva atd. Témata lze dělit i podle věkových skupin.

Další výhodou je, že videa lze „odkrýt“ i studentům – ideální pro distanční nebo hybridní výuku.

JSNS dále nabízí poměrně velké množství dalších akcí, festivalů, projektů.

JSNS je zdarma, patří pod neziskovou organizaci Člověk v tísni, ale musíte s organizací podepsat smlouvu, což je trochu složitější a zabrání vám to používat stránky hned, ale vážně to stojí za to.

Knižní tipy

Základní dvě knihy jsou pro mě „Média, lži a příliš rychlý mozek“ od Petra Nutila a „Nejlepší kniha o fake news dezinformacích a manipulacích!!!“. Jsou si hodně podobné, což dává smysl, ale v některých věcech se navzájem doplňují. Petr Nutil vydal i druhou knihu s názvem „Jak neztratit rozum v nerozumné době“.

Další knihy, už více zaměřené, více odborné, které lze sehnat a zároveň je mohu doporučit, jsou například: Průmysl lží, Putinovi trollové, Digitální minimalismus, Digitální demence.

V třetí řadě lze doporučit i vzdálenější knihy, jejichž hlavním tématem nejsou média, přesto k tématu mají co říct: Všichni lžou, Faktomluva, Kup si svou revoltu, Lid versus demokracie.

Shromažďování materiálů

Mediální výchova je něco, co se pořád vyvíjí, neustále mění, pořád se objevují nová témata, nové dezinformace, proto není dobré spoléhat pouze na knihy, které jsou v některých záležitostech neaktuální.

Podstatné je tudíž obecně sledovat média, ať už papírová či elektronická, což je pravděpodobně logické. Nejlépe se pracuje s aktuálními informacemi, ty jsou pro studenty nejen zajímavější, ale zároveň složitější, protože pokud dáte studentům například ověřovat informace z roku 2020, tak je na sto procent už někdo ověřil, tím pádem udělal práci za studenty a studenti nebudou ověřovat informace, jen si najdou, jak už je někdo ověřil, a přečtou si právě tento text. Proto je potřeba reagovat rychle a dávat k ověření informace, které ještě nejsou zpracované.

Lze samozřejmě obecně sledovat klasická média, ale dobré je, byť i třeba pasivně a anonymně, sledovat určité lidi, média a instituce na sociálních sítích. Zajímavé by mimochodem mohlo být i sledovat, jak klasičtí novináři reagují na informace, které se stanou virálními. Většinou, když se dozvíte něco zajímavého, tak to trvá až dva dny, než se to dostane do klasických médií. S tím se dá určitě pracovat.

Každopádně pokud máte nastavené sledování médií a lidí, pak už stačí jen stahovat, dávat do záložek a obecně shromažďovat informace, dělit je do škatulek a vytvářit si databázi, ke které budete mít následně lehký a rychlý přístup. Užitečné je shromažďovat například i klasické letáky, na které narazíte, třeba SPD a dalších stran.

Další zdroje

Dobré je samozřejmě znát „pravdu“, tím myslím znát lidi, instituce a projekty, které se věnují vyvrácení hoaxů či kontrole dezinformací a dalším nebezpečným jevům souvisejícím s mediální výchovou a pokud možno i prevencí.

Vybral jsem následující:

https://www.hoax.cz/cze/

Stránky, které nabízejí nejrozšířenější hoaxy, které následně vyvrací. Jedná se spíše o databázi.

https://manipulatori.cz/

Manipulátoři oproti prvním stránkám nabízí aktuální kauzy, informace a dezinformace, ke kterým dohledávají chybějící informace. Nebo naopak opravují falešné informace. Hlavním účelem je opravovat informace, které prolétly mediálním světem.

https://demagog.cz/

Projekt, který se zabývá „fact checkingem“ politiků, v praxi to znamená, že tým vezme výroky politiků například z televizních debat a uvede na prvou míru jejich pravdivost, nepravdivost, či jen třeba jejich nedohledatelnost a nemožnost ověření.

https://bezfaulu.net/

Stránky pro vícero využití, najdete zde knihovnu mediálních faulů, ale také kognitivních zkreslení a argumentačních faulů.

http://svetmedii.info/

Projekt, který nabízí nejen vzdělávání, ale přímo i lekce určené přímo do vašich hodin.

https://www.e-bezpeci.cz/

Web, který především upozorňuje na nebezpečné jevy na mediální scéně, často například upozorňuje na aktuální trendy na sociálních sítích, o kterých pravděpodobně většina rodičů nemá ani tušení. Ale nabízí i projekty, vzdělávání, výzkumy atd.

Dnešní díl byl vážně jen úvodem, jakýmsi rozcestníkem. V dalších dílech chystám sdílet prezentace, materiály, konkrétní tipy na cvičení. Pokud se nic nezmění, témata následující dílů by měla být:

2.: Média a jejich dějiny;

3.: Propaganda, hoaxy, fake news;

4.: Nebezpečné jevy jako kyberšikana, predátoři apod.;

5.: Sociální sítě;

6.: Souhrn dalších různých témat.

Pokud máte tipy na další stránky, knihy a obecně materiály, budu rád, když se o ně podělíte v komentářích.

Metodika: Liberalismus v krizi – woke/cancel kultura

První podstatnou informací je uvést zdroj, celá metodika je založena na jednom textu, který vyšel v Deníku N. Autorem je Petr Koubský. Text se skrývá za paywallem, proto nabídnu v dalších částech snad všechny potřebné informace. Původní text lze najít zde.

Text je velmi dlouhý a zabývá se více tématy, například liberalismem. Ale pokud sledujete současný svět, tak možná můžu napsat, že text pojednává o woke či cancel cultuře, Petr Koubský používá v textu i označení neliberální levice.

Práci lze tedy zařadit například do politologie, sociologie, já ji použil v rámci probírání globalizace. Ideální šanci určitě skrývá i na poslední chvíli oznámený supl.

Proč metodiku použít? Pro přehled toho, co se ve světě děje. I když je to především Amerika, tak se aspoň na chvíli můžeme dostat do reálného světa (ať už se nám situace v něm líbí či nelíbí) a neřešit věci, které nikdy nebudeme potřebovat. Zároveň pro cvičení dovedností diskuse, argumentování, formování názorů.

Text na mě při čtení vyloženě křičel, ať ho použiju následujícím způsobem. Jaký tedy lze použít postup při hodině? Odkazy na materiály, které zmiňuji, najdete na konci textu.

  1. Úvod, představení tématu, vysvětlení, co se bude dít, jaké jsou úkoly.
  2. Rozdat studentům text (například do dvojice). V textu jsou popsány případy, kdy se někteří lidé ozvali, něco řekli, něco napsali na sociální sítě nebo něco vykonali. A strhla se mela, sponzoři odešli, šéf udělil padáka apod. Úkolem studentů je jednotlivá „provinění“ seřadit podle nich od nejhoršího po méně špatná, ale zároveň určit hranici, co je vážně „špatné“ (z pohledu studentů) a co je podle nich „Ok“, tedy nic se vlastně nestalo, nebo se například jednalo prostě o špatný vtip, špatné vyjádření, chybu, kterou lze odpustit. Samozřejmě hranice může být kdekoliv, to je snad samozřejmé, to znamená, že podle studentů může být všechno OK. Na přečtení, rozmyšlení a seřazení necháme pár minut.
  3. Až budou mít studenti jasno, pár dvojic, skupin či jednotlivců, vyvoláme, ať řeknou, jak si s úkolem poradili.
  4. Následně můžeme probrat jednotlivé případy, a co na nich bylo špatně, pokud na nich něco špatně bylo. V textu Koubský uvádí, co na jednotlivých případech bylo špatně z pohledu neliberální levice, i tento úhel pohledu je dobré nabídnout.
  5. Následuje prezentace, která nabízí další aktivity, například zjišťování, co mají probírané případy společného, kdo má pravdu a možnou diskusi k absolutní svobodě slova. Prezentace také obsahuje pár poznámek k tomu, kde se neliberální levice vzala a proč existuje i dnes.

Na následujícím odkazu najdete tři soubory – texty pro studenty, prezentaci pro učitele i studenty a vysvětlení pro učitele:

https://ulozto.cz/tamhle/PPProkzdR8XM#!ZGqzZGR2AmIuBGHmLGt4ZGL4ZQN5Mx1LBSVhM3OLrJ1zJzL1At==