Memes, memes a zase memes! Perfektní aktivita do každého předmětu

Posted on by tajnyucitel

Co je meme?

Nejjednodušeji vysvětleno je meme obrázek s textovým komentářem, který se šíří po internetu. Často se jedná o vtipný komentář k aktuální události. Obrázky, které se používají k výrobě memes, se často opakují, vznikly už před léty, jen se mění kulturní kontext, komentář. V posledních letech se jedná o dost velký kulturní fenomén, mladší generace spolu pomocí memes komunikuje naprosto běžně.

Proč používat memes ve výuce?

1) Memes ve výuce je geniální koncept, protože je to vynikající kontrola pochopení látky. Ne našprtání, ale pochopení. V podstatně se jedná o aplikování učiva. Pokud student nechápe látku, těžko udělá vtip. Student musí znát kontext a „pointu“ učiva, aby mohl vytvořit memes.

2) Další výborná věc na memes je, že jsou zařaditelné snad do každého předmětu. Dějepis, chemie, biologie, zeměpis, na tom nezáleží, na všechno lze využít memes. Sami se můžete přesvědčit zde, jedná se o počin Daniela Pražáka, který založil galerii vytvořených memes v hodinách českých učitelů.

3) Je to zábava. Pokud není učitel suchar, tak i pro učitele, ale především pro většinu studentů. Když memes děláme v hodině, vždy se stane, že mi nějaké výtvory navíc přijdou po hodině, v noci, protože studenty ještě něco napadlo a vrátili se k tomu i po škole. Je to oživení. Je to něco, co patří do každodenního studentského života a použitím ve výuce se tedy konečně dostáváme do reality. Jelikož si vytvořené memes obvykle další hodinu pouštíme (nebo sdílíme jiným způsobem), vytváříme galerii, pobavit se můžeme i nad dalšími memes od spolužáků. Tímto bodem se vracíme k bodu číslo jedna, protože můžeme „zkoušet“ studenty, jak chápou memes svých spolužáků.

4) Učitelé, kteří se snaží vytvářet zajímavá cvičení, se pravděpodobně setkali, že některým studentům kreativnější cvičení nejdou, nevěří si, nezkusí to, protože sami sebe nepovažují za kreativní. Výhoda výroby memes je, že jdou kreativitě naproti. Studenti si totiž najdou memes generátor, kde už jsou memes připravená a jim stačí jen doplnit text, což je podle mě přece jen pomoc a i studenti, kteří válčí s kreativitou, tak je jeden či dva memes napadnou. Rozvíjení a trénink kreativity je podle mě tedy další důvod, proč používat memes.

5) V jedné třídě při práci s memes spontánně vznikly jakési „creative hubs“, studenti se otočili k sobě, vytvořili skupinu, vytvářeli samostatně, ale pracovali ve skupině, povídali si, sdíleli mezi sebou nápady a výtvory, radili si. Byla to (alespoň pro mě) příjemná atmosféra. Od té doby už doporučuji vytvoření skupin, dobrovolně, kde studenti pracují společně, komunikují, dávají si tipy. Spolupráce spojená s kreativitou a zábavou.

6) A samozřejmě nejde jen o zábavu, komunikaci a kreativitu, ale i klasické opakování látky.

Jak na to?

Memes jsem původně používal náhodně, nesystematicky. Poslední dva tři roky vždy na konci pololetí dám většinu jedné hodiny na opakování celého pololetí, mám prezentaci, kde nabízím přibližně deset způsobů na opakování, studenti si zde vybírají dobrovolně metodu, jakou použijí. Je zde i memes a obvykle polovina studentů si vybere právě memes. Tento rok jsem udělal ale i výjimku a použil jsem memes například během suplované hodiny, o které jsem dopředu nevěděl (třídu jsem neznal, nevěděl jsem, co probírají, proto jsem musel improvizovat), nebo po složité látce, kde jsem chtěl vědět, jestli studenti látku chápou (pro mě například husitství).

Co musí udělat učitel? Vytvořit prostor, kam studenti výtvory uloží nebo pošlou. Já používám někdy Google Classroom, ale většinou postačí jen e-mail.

Stačí aktivitu sdělit studentům, oni už budou vědět, co mají dělat. Z mých osobních zkušeností to funguje všude od šesté třídy až po maturitní ročník, další učitelé mi posílali i memes zadané během výuky na univerzitě. Studenti si jen vygooglí „meme generator“, půjdou na odkaz, najdou vhodný obrázek, napíší text a vše uloží.

Doporučuji nemít obavy, zatím nevím o nikom, kdo by z výsledků neměl radost. A aktivita především baví studenty a studentky. Hodně štěstí. A pokud budete chtít, můžete výtvory přidat do výše zmínění galerie.

Podpořit blog a odměnit mě jako autora můžete zde nebo pomocí QR kódů níže. Děkuji.

Advertisement

6 způsobů práce s časovou osou

Posted on by tajnyucitel

Časovou osu jsem většinu učitelského života nepoužíval, možná trochu paradoxně jsem začal až na střední škole. V mé výuce slouží především k opakování, zpřehlednění složité látky, hodnocení a hledání klíčových bodů.

V následujícím textu zkusím popsat šest základních typů časové osy, které používám ve výuce a myslím si, že mohou být užitečné i pro ostatní. Podle mě nutně nepatří pouze do dějepisu, ale to už je na volbě každého učitele.

1) Klasická časová osa

Základní typ osy je přímka, na které jsou data, obvykle i s přidaným popisem o jakou událost jde. Můžeme vylepšit například tím, že přidáme obrázky či fotografie.

2) Časová osa s klíčovými body

Opět jeden ze základních typů, ale cílem zde pro mě není narvat na osu co nejvíce události a dat, ale naopak určím počet událostí, které na osu mohou. Například určit pět klíčových bodů dějin 20. století, vysvětlit změnu a argumentovat, proč je x důležitější než další podstatné okamžiky.

3) Časová osa s grafem

Dlouhodobě se jedná o typ časové osy, kterou používám nejčastěji. Nejlepší bude podle mě vysvětlit tuto osu na příkladu. Představte si osu, která zobrazuje dějiny Československa a našim měřítkem bude míra demokracie – úkol studenta je znázornit, jak se demokracie u nás proměňovala, kdy jsme měli demokracii „nejvíc“ a kdy nejméně. Krom osy a zobrazení zadávám ještě studentům, aby mi do grafu vysvětlili všechny propady a vzestupy, vrcholy a dna.

4) Časová osa s příčinami a důsledky + klíčové body

V následující ose přebírá víc prostoru a důrazu něco jiného než samotná osa a řazení událostí a procesů. Představme si zleva pět obdélníků, které postupně představují: dlouhodobé příčiny, krátkodobé příčiny, klíčové body, krátkodobé důsledky a dlouhodobé důsledky. Nutné je stanovit si, kde je hranice mezi krátkodobým a dlouhodobým. Zatím vše jsem dával studentům za úkol napsat do každého pole tři body s tím, že důsledky a příčiny stačí jen vyjmenovat, ale klíčové body chci rozebrat, vysvětlit, proč zrovna daný bod považují studenti za klíčový.

5) „Před a po“

Časová osa zaměřená na charakteristiku změn. Úkol může být formulován hned několika způsoby, můžeme zadat, aby student zpracoval určitý počet bodů, ale také může učitel(ka) přímo jmenovat klíčové body a student pak zpracovává prakticky pouze „před a po“. Představme si, že zadám pět klíčových momentů 20. století na našem území. Spojíme tak několik cvičení – student vyrábí časovou osu, vybírá důležité události, řadí je. A kromě toho přichází pravděpodobně nejtěžší část. Ke každému klíčovému momentu zpracuje „před a po“, představme si tak například rok 1918 a vznik Československa. Pár bodů student napíše k „před“ a pár k „po“, jedná se o analýzu změny. „Před a po“ znamená samozřejmě před a po klíčovém bodu, před a po klíčové změně. Před vznikem Československa? Vláda Habsburků, hlavní město Vídeň, rakouské zákony apod. Po vzniku Československa? Nové zákony, nová ústava, vlastní měna, demokratický systém.

6) Časová osa s kontextem

Klasická časová osa, která by ale zároveň měla znázorňovat to, co se dělo i jinde ve světě a co bylo po celou dobu stejné. Na klasické časové ose budou události československých dějin, na kontextové časové ose budou události z Evropy a ze světa, čímž můžeme vidět, jak nás ovlivňovalo prostředí.

Podpořit blog a odměnit mě jako autora můžete zde nebo pomocí QR kódů níže. Děkuji.

Jak učit dějepis. Finální verze? II. 10+ metod

Posted on by tajnyucitel

Minulý týden jsem psal o „novém“ způsobu, jak nahlížet a učit dějepis. Dnes do teoretického modelu vložím praktickou pomocnou ruku – nabídku cvičení, metod. Připomínám, že informace jsou z knihy The Big Six, v které je prezentováno šest okruhů historického myšlení a práce.

1) EVIDENCE

Pramenům můžeme rozumět, jen pokud rozumíme, co se zrovna dělo ve společnosti. Co se dělo ve společnosti v době pořízení (například) fotografie? Jak nám kontext může pomoci pochopit, jaký byl život lidí na fotografii? Z toho, co víte o tehdejší době, jak asi lidé viděli onu konkrétní událost?

Autoři knihy The Big Six přichází s nápomocným systémem SOURCE, který má sloužit ke konsolidaci porozumění z daného pramene.

Source: odkud to pochází?

Objective: proč to bylo napsáno?

Usefulness: jak užitečné je to pro to, co potřebuješ?

Reliability: jak spolehlivé to je pro to, co potřebuješ?

Context: jak to, co víme, sedí na zdroj?

Evidence: jak můžeš použít tento zdroj jako důkaz?

Prakticky ve třídě lze analyzovat portrét, obraz, psaný dokument, rozhovor, soukromý majetek, artefakty, obrazy, lokace a spoustu dalšího. Zkoumat můžeme širší obrázek, hledat příběh, co se dělo například před pořízením fotky apod. Lze také odhalovat obraz krok za krokem, studenti se mohou ptát na otázky, předpovídat, co bude dál. Výsledným projektem může být tvorba „muzea“ (ve třídě).

2) CONTINUITY and CHANGE

Lze použít například následující metody: v Sequencing the Story of Work jde o spojování na první pohled nesouvisejících karet (obyčejné věci – nový zákon, lidé začínají pracovat). Karty rozdáme mezi studenty do skupin, jejichž úkol je seřadit karty chronologicky. Jako reflexi a kontrolu práce studentů můžeme napsat na tabuli časovou osu, kde studenti popisují změny, nezměněné věci, zlomové okamžiky.

Metoda History as a car trip je metaforou jízdy a ptá se, jaké faktory zrychlují nebo zpomalují jízdu, například hnutí za lidská práva. Co zpomalilo cestu k demokracii během trvání socialistického Československa? Co naopak cestu k demokracii urychlilo? Co nás řadilo do rychlejšího či pomalejšího jízdního pruhu?

3) CAUSE and CONSEQUENCE

Může být vhodné začít hodinu probíráním důsledků. Může to zapůsobit tak, že si studenti uvědomí důležitost tématu, že vzbudíme emoce, zájem.

Hlavním bodem jsou různá cvičení na příčiny a důsledky, nemusí se jednat o nic složitého. Jde o to se ptát na hlavní příčiny, na hlavní spouštěč událostí, na přispívající faktory a pídit se po odpovědi na otázku, kdy přesně začaly „problémy“. Stačí vytvořit jednoduchou tabulkou a dát do ní předcházející otázky.

Stejně lze pracovat s důsledky. Jaký byl okamžitý výsledek? Jaký byl dlouhodobý efekt? Jaký byl ve své době nepovšimnutý důsledek? Opět tabulka, diagram, lze pracovat různými způsoby.

Ale autoři knihy nabízejí i konkrétní metody. První z metod je Champlain and Change. Jde o práci s kartičkami. Studenty rozdělíme do malých skupin nebo dvojic. Na jednom druhu kartiček jsou příčiny (nebo akce, které vedly k příčinám), na druhém balíčku jsou důsledky příčin. Úkolem je kartičky spojit. Další možností je klasifikovat karty do kategorií, které samozřejmě budou různé, záleží na tématu. Klasicky můžeme dělit na krátkodobé vs dlouhodobé příčiny nebo důsledky, ale samozřejmě je nutné definovat, co znamená dlouhodobé a co krátkodobé.

Další extrémně jednoduchou metodou je Ranking. Úkolem je řadit například tři nejdůležitější důsledky nebo příčiny. A pochopitelně dodat vysvětlení, proč je x hlavní příčina y.

Weighing Causes od the…/doplníte krizi, válku, proces/ je grafické znázornění příčin, jejich propojení a hodnocení. Studenti dostanou papír, kde bude například dvanáct příčin. Lze rozstříhat na karty. Do středu (dalšího) papíru napíšeme jméno krize (války, procesu, události…) a následně se umísťují kartičky podle toho, jak studenti považují příčiny za důležité. Čím důležitější a relevantnější, tím víc uprostřed. Nerelevantní jdou mimo papír. A cvičení by mělo být doplněno i argumentací, obhájení pozic jednotlivých příčin. Cvičení na vyšší úrovni, dělal jsem zatím pouze na semináři, ale stojí za to.

Who or what makes historical change může být jen pětiminutovka, ale taky rozbuška pro diskusi a reflexi. Trojúhelník, kde každý vrchol má jiný význam – jeden vrchol představuje individualitu, druhý skupinu/y, třetí „sociální síly“. Otázkou je, kam studenti umístí své body, do jaké míry může za konkrétní událost jednotlivec, skupina lidí nebo velká sociální síla? Je vznik Československa více dílem Masaryka jako jednotlivce, skupiny lidí nebo obecně neviditelné masy lidí? Samozřejmě mohou studenti umístit jeden bod do celého trojúhelníku, ale podle mě není nic tak jednoznačného, takže doporučuji na každou stranu umístit bod, to znamená jeden bod mezi jednotlivec a skupina, jeden mezi skupina a sociální síla, jeden mezi sociální síla a jednotlivec. Vždy půjde o souboj. Například za vznik Československa může spíš jednotlivec než sociální skupina, proto umístím svůj bod spíš k vrcholu jednotlivec než sociální síla.

4) THE ETHICAL DIMENSION

Praktickou metodou zde může být návrh památníků a jiných památek, jinak se jedná o etické hodnocení, což je spíš pro diskusi, reflexi, nebo esej v psané podobě.

5) HISTORICAL SIGNIFICANCE

První metodou je Sketching significance, kde studenti dělají své vlastní rozhodnutí o tom, co je historicky významné pomocí zvažování kritérií, která jim pomáhají rozhodnout. Mohou řadit více témat podle historické důležitosti a argumentovat.

Klasikou může být „síň slávy“, návrhy na muzea apod.

Zajímavou metodou na posouzení historické významnosti je i Survival in a Hot Air Balloon. Lze jet v papírové podobě, ale stačí i ústní. V zadání se objeví x jmen historických postav (klidně ale může jít o objevy, události…), které spolu sdílí let horkovzdušným balónem. Všichni dohromady jsou ale těžší zátěží než balon snese a pokud nebude x postav vyhozeno, balón havaruje. Horkovzdušný balón tak představuje možnost argumentování o tom, která postava je důležitá a důležitější. Pokud je čas, lze vyhazovat jednu postavu za druhou.

Ranking Topics as the Textbook author je simulací, kdy student je slavný autor, který má napsat kapitolu knihy na téma x, vydavatelství má ale dluhy a nemůže si dovolit platit, tak poprosí o kratší texty jen o pěti nejvýznamnějších událostech či osobnostech. Úkolem studenta je výběr  pěti osobností/událostí a následně argumentovat, proč psát zrovna o nich.

6) HISTORICAL PERSPECTIVES

Poměrně jednoduchou metodou, alespoň na vysvětlení studentům, je Writing Historical Fiction. Jde o psaní například deníku nebo dopisu z pohledu určitého člověka, klidně filmový scénář. Vše může pomoct hlubšímu historickému porozumění.

Nejjednodušší formou je ale dobře se ptát. Porovnat dva zdroje. Jeden zdroj podporuje x, podporuje ho i druhý zdroj? V čem je zdroj A dál než zdroj B? V čem jsou zdroje v rozporu? V čem jsou odlišné obrázky?

Podpořit blog a odměnit mě jako autora můžete zde nebo pomocí QR kódů níže. Děkuji.

Jak učit dějepis. Finální verze? I.

Posted on by tajnyucitel

Již několikrát jsem měnil způsob, jakým se snažím vyučovat dějepis. Často jsem byl na něco zaměřen, měl jsem nějaký styl, učitelskou „ideologii“. Už to bude přibližně rok, kdy jsem opět zkoušel občas udělat něco jiného a tento nový systém bych chtěl dnes (a příště) popsat.

Proč mít ucelený systém, jakým učit dějepis, proč mít jasnou strukturu, cíle a koncept? Pro mě je to důležité, když trochu tápu, nevím, jak uchopit nové téma, nebo jak změnit téma, které už zpracované mám. V takové situaci mi pomůže říct si „dějepis učím takto“ a jen dosadím do svého systému téma.

V současnosti se zároveň prosazuje i „nový“ styl výuky dějepisu ve veřejném prostoru – pár zmínek v médiích, nová učebnice, webináře, školení. Objevují se různé škatulky, nejčastější mi přijde pravděpodobně „badatelský dějepis“.

Moje inspirace pochází z knihy „The Big Six: Historical Thinking Concepts“ (Peter Seixas a Tom Morton). The Big Six se věnuje (překvapivě) šesti okruhům, tématům. Dějepisné okruhy odpovídají na otázky, které nás dějepisáře vždy trápí a trápit budou. Zmíněnými otázkami pochopitelně jsou především výběr témat, které učit, a výběr faktů, kterým věnovat již tak omezený prostor ve výuce. Co mají studenti umět? Proč? To je věčný boj.

První z šesti okruhů z The Big Six je „historical significance“ (lze přeložit jako historický význam). Právě tady jde o výběr témat, těch je moc a učitel je odsouzen k výběru, protože vše nemůže zvládnout. Odpověď na tuto otázku má být, že máme vybírat témata, která jsou pro nás stále živá, která jsou aktuální, které lze propojit s dnešním světem.

Co je podstatné pro veřejnost se časem mění, zmínky a zájem o téma se liší a mění, což vyjadřuje flexibilní vztah mezi námi a minulostí. Zároveň se to liší ze skupiny na skupinu. Každý má jinou perspektivu. Proč autor zahrnuje x, ale ne y? Proč má někdo menší prostor? Čí hlas vůbec neslyšíme? Proč každý vypráví jinak?

Dalším bodem je „evidence“ (důkaz), kde jde o práci (především) s primárními zdroji. Studenti by měli hodnotit spolehlivost zdrojů, případně hledat spolehlivé zdroje; snažit se vybírat „správné“ informace, hledat pro ně kontext a interpretovat je. Argumentovat, potvrzovat či zamítat různá tvrzení.

Prvním krokem je všechno analyzovat, ptát se na otázky. Kdy to bylo napsáno? Kdo to napsal? Jaká byla pozice autora či autorky? Jaký byl názor autorky/autora na x? Proč psal/a zrovna o tomto? Cílem je „přečíst“ informace, které nejsou na stránkách přímo zobrazeny. Jedná se o trojúhelník, kde na jednom vrcholu jsou položeny dobré otázky, v druhém stojí analýza dostupných zdrojů a třetím je, že musíme vzít do naší úvahy kontext.

Zajímavý je i další koncept „continuity and change“ (kontinuita a změna), kde studenti mohou tvořit časové osy, řadit na ně události, které také mohou vybírat (či hledat pouze jejich omezený počet). Jde o sledování změn, ale zároveň i procesů, které se za danou dobu nezměnily. Změny můžeme i hodnotit. Byla změna k lepšímu? K horšímu? A pro koho?

Klíčové je zde opět klást správné otázky. Myslím, že v této části jsou jasné a jednoduché. Jak se x změnilo za tuto dobu? A v čem x naopak zůstalo stejné? Co bylo klíčovým bodem, po kterém se události změnily?

„Cause and consequence“ (příčina a následek) hledá klíčové činitele změn. Byl to člověk? Jakou hrál roli? Proč udělal(a) takové rozhodnutí? Co okolí? Nemůže za změnu spíš skupina lidí? Či dokonce tlak celé společnosti?

Jádrem dějin jsou lidi, protože se rozhodují, konají se záměrem; jediní přemýšlí o budoucnosti. Abychom ale mohli prozkoumat příčiny, nestačí jen znát motivaci aktéra, ale i širší okolnosti. Dějiny jsou tvořeny na určitém místě a v určitém čase, v určité kultuře, do kterých se člověk narodil a v které žil. Opět je podstatné klást správné otázky. Co leží za x? Jak x rozhodlo? Jak se x změnilo? Jak x změnilo y?

„Historical perspective“ (historická perspektiva) je zde proto, abychom vyřadili dnešní perspektivu, abychom nesoudili společnost v roce 1900 dnešními znalostmi. Ptáme se, čemu tehdy lidé věřili. Jde o sociální, kulturní, intelektuální a emocionální pozadí, které ale musí být založeno na důkazech. Pokus vidět události očima lidí, kteří je prožívali. Znamená to vidět všechny rozdíly, které tvořily jejich život, socioekonomické a politické rozdíly. Vyhnout se anachronismu a presentismu. Důležitý je kontext a perspektiva, úhel pohledu.

„The ethical dimension“ (etická dimenze) by mělo následovat, jak je z názvu pravděpodobně zřejmé, jde o náš soud. Může to znít zvláštně, ale cílem je nesoudit příliš přísně. Říct „ne“ černobílému vidění. Pokud soudíme přes dnešní pohled, zapomínáme reálnou (šedivou) lidskou zkušenost. Jsme zodpovědní za minulé zločiny? Dlužíme obětem a jejich dědicům? Měli bychom přijmout, že nemůžeme ovlivnit minulost a jít dál? Nebo bychom měli odpovědět, například prostřednictvím vlády?

Příští text bude vyloženě praktický, představím v něm metody, které lze použít do právě popsaného systému.

Podpořit blog a odměnit mě jako autora můžete zde nebo pomocí QR kódů níže. Děkuji.

Podpora

Posted on by tajnyucitel

Blog funguje již osmým rokem, to je pro mě hodně dlouhá doba. Myslím, že jsem si ani nedokázal představit, že budu tak dlouho učit, natož psát blog pro tisíce lidí. Za čtenost a podporu děkuji.

Je zde spoustu textů, spoustu myslím praktických informací, metod a doporučení. A to vše stálo a stojí spoustu času. Všechny texty byly bez nároků na odměnu a rád bych, aby blog byl nadále dostupný všem zdarma. Ale doba se mění, placený obsah začíná být víc a víc normalizovaný. Proto bych vás chtěl touto cestou požádat alespoň o zvážení finanční podpory mě a blogu.

Finance by byly využity pro můj další rozvoj, stejně tak blogu. Například bych si rád zaplatil „lepší“ verzi blogu (WordPressu), kde by se nezobrazovaly reklamy. Nejlepší vzdělávací akce pro mě jsou v létě, jsou několikadenní a minimálně hotel něco stojí. Škola mi podobné akce v minulosti neplatila a neočekávám, že by se to změnilo. Nedávno jsem nemohl na fantasticky vypadající vzdělávací akci v Litomyšli, protože pro školu to bylo moc drahé. To vše bych mohl s podporou změnit. A vzdělávací akce samozřejmě mohou pomoct dalšímu obsahu blogu. A pochopitelně nejvíc ze všeho by vaše finanční podpora byla motivace do další práce a především ocenění práce minulé.

Už u posledního textu se objevila věta s prosbou o podporu a QR kód, přidal jsem to i pod některé další čtené texty. A stejná možnost bude i pod všemi dalšími texty.

Podpořit blog a odměnit mě jako autora můžete zde nebo pomocí QR kódů níže. Děkuji.

Jeopardy (Riskuj) – soutěž do každého předmětu

Posted on by tajnyucitel

Po dlouhých letech jsem se vrátil k internetové stránce JeopardyLabs, kterou jsem sice již dříve zmiňoval (v jednom odstavci), ale dnes bych se chtěl trochu rozepsat.

JeopardyLabs je prakticky šablona na internetu, do které můžete vložit kategorie („Ekonomie – Politologie – Dějiny 20. století“), pod kategorie soutěžní otázky a můžete hrát „Riskuj“. Soutěž Riskuj pravděpodobně všichni znají, ale pro jistotu připomenu, že se jednalo o televizní vědomostní soutěž, v které v úvodní části soutěžili tři jedinci, vybírali si kategorii („Ekonomie“), za kolik bodů („Ekonomie za 300“), následně moderátor přečetl otázku a soutěžící odpověděl. Pokud správně, body se mu přičetly, pokud špatně, body se odečetly. V zahraničí existuje hodně podobná soutěž, právě s názvem Jeopardy, která ale má jedno odlišné pravidlo – odpovídá se otázkou (a moderátor naopak začíná odpovědí, řešením; neptá se tedy, jaké je hlavní město České republiky, ale řekne jen Praha a úkol soutěžících je odpověď formou otázky).

Jak vše vypadá, si můžete prohlédnout na jednom z mých Jeopardy, stačí nastavit počet týmů a kliknout na „Start“:

https://jeopardylabs.com/play/studen-vlka-3

Jak něco podobného vytvořit? Je to poměrně jednoduché, ale pár minut to zabere. Stačí jít na stránku jeopardylabs.com a následně si vybrat, jestli chcete nový materiál vytvořit nebo hledat mezi již vytvořenými. Pokud zvolíte „vytvořit“, můžete si svou hru zaheslovat, ale nutné to není. Pak už jen píšete, nejdříve pojmenujete kategorie a pak píšete otázky nebo pojmy a odpovědi. A pokud chcete šetřit čas, odpovědi ani psát nemusíte. V nejhospodárnějším režimu z pohledu času, pokud budete hrát vážně Jeopardy, naházíte do šablony jen 25 pojmů. Můžete přidávat řádky i sloupce. Na závěr uložit a je hotovo („save and finish“). Cvičení můžete používat buď přes odkaz, který si někam překopírujete, nebo dokonce můžete celé cvičení stáhnout a využívat i v situacích, kdy není k dispozici internet.

Před samotným hraním se studenty musíte udělat několik rozhodnutí. Budete odčítat body za špatné odpovědi? Co se stane, pokud jeden tým neodpoví? Bude se otázka předávat na další skupinu? Podstatnou otázkou je samozřejmě i „jak hrát“, například kolik týmů a jakým systémem. Jeopardy jsem odložil právě kvůli tomuto, ale znovu jsem začal používat na semináři, kde mám patnáct lidí a tam je to poměrně jednoduché, hráli jsme po řadách, v každé řadě bylo vždy pět lidí. Stejným způsobem jde samozřejmě hrát i s vyšším počtem studentů, ale ve třiceti už je otázkou, kdo bude vybírat kategorii a kdo bude odpovídat, v takovém případě jsem vždy vybíral já, kdo bude vybírat téma a počet bodů, a odpovídat mohli lidé kolem toho člověka (vedle, před a za).

Jako obvykle při podobných hrách – obsah mohou vyrábět studenti. Příklad, Jeopardy na studenou válku poskytnutý výše, vytvářeli právě mí studenti. Opakují tak hned dvakrát, nejdříve pří výrobě cvičení, následně při soutěži.

Podpořit blog a odměnit mě jako autora můžete zde nebo pomocí QR kódů níže. Děkuji.

Neučitelské knihy pro učitele

Posted on by tajnyucitel

Dnes bych chtěl netypicky doporučit dvě neučitelské knihy, samozřejmě ale knihy takové, které podle mě mohou extrémně pomoct při učitelské práci. Obě knihy jsou velkými světovými bestsellery. A na začátek bych chtěl zmínit, že jsem za život přečetl čtyři „self help“ knihy, nejsem jejich fanouškem, naopak, ale následující dvě knihy pro mě zafungovaly. První knihou jsou Atomové návyky od Jamese Cleara, druhou Radikální otevřenost od Kim Scott.

Atomové návyky

James Clear potřeboval zlepšit své návyky, svou produktivitu, začal se vzdělávat a následně o tom psát. Pravidelný text dnes posílá už dvou miliónům lidí. Mezitím si ho našel vydavatel a výsledek jejich práce vyšel v češtině pod názvem Atomové návyky.

O čem je kniha lze shrnout velmi jednoduše a krátce – kniha pracuje s tím, jak si získat dobré návyky a naopak ztratit zlozvyky. Naprosto praktická kniha, vážně se jedná o návod, který třeba u mě fungoval. Stačí jen přijmout a aplikovat alespoň dvě věci z knihy. Nestíháte přípravy? Nebo naopak děláte jen přípravy a nevíte, jak se dostat i k vlastní mimoškolní zábavě? Ideálně vede kniha k zdokonalení, učení, ale zároveň větší spokojenosti a volnému času.

Atomové návyky se výborně propojují s druhou knihou na seznamu, protože pokud si vytvoříme dobré návyky, dá se předpokládat, že budeme spokojenější, budeme mít kvalitní život. To je základní předpoklad pro to, abychom se chovali kvalitně i k druhým lidem, o čemž je další kniha.

Radikální otevřenost

Kim Scott, autorka kniha Radikální otevřenost, měla naprosto odlišnou kariéru v porovnání s prvním autorem, po titulu z univerzity pracovala pro Google, Twitter a Apple. Svoje poznatky pak převedla do školy pro manažery a nakonec i knihy, kterou představím.

Kniha, která je oficiálně určená pro manažery, ale co dělá manažer? Vede lidi. Stejně jako učitel. Tato kniha má potenciál být vážně ohromně nápomocná a to hned z několika důvodů. Je o komunikaci, stanovení hranic, řešení konfliktů. A řeší i věčné učitelské téma – jak s odměnami? Jak správně poskytovat zpětnou vazbu? Má smysl vnější motivace, má smysl trestat? Zpětná vazba je klíčové téma knihy. Autorka popisuje příklady a návod, jak zpětnou vazbu rozdávat, ale samozřejmě i jak ji přijímat. Jak si poradit s dětmi, které neustále potřebují výzvy, ale zároveň máte ve třídě druhou skupinu, ve které chtějí být spíš děti „stabilní“ a nikam nestoupat, jen si splnit úkol?

Hlavním tématem je ale komunikace. Kim Scott představuje čtyři možnosti vedení lidí a poskytování zpětné vazby – radikální otevřenost, útočná agrese, manipulativní neupřímnost a ničivá empatie. Ničivá empatie je, pokud jen chválíme a našim hlavním cílem je především neublížit, ne podat kvalitní zpětnou vazbu. Člověk je „měkký“ a nechává projít i špatné práce. Výsledkem je, že nedochází k učení. Manipulativní neupřímnost je situace, kdy chceme být oblíbení, proto nejdeme do konfliktu. Prakticky tím dáváme najevo, že nám na člověku nezáleží a nestojí za to jít do konfliktu. Útočná agrese je situace, kdy jen kritizujeme, ale nedáme najevo, že nám na člověku záleží. Takové chování také zahrnuje situace, které známe z českých škol – kritizujeme člověka, ne jeho konkrétní chování, což je extrémně špatně. Správná je pochopitelně radikální otevřenost, o které je celá kniha.

Celá kniha je vlastně o tom, jak mít dobré vztahy s lidmi, s kterými pracujeme, a odpovídá tomu, že neučíme látku, ale učíme děti a dospívající.

Podpořit blog a odměnit mě jako autora můžete zde nebo pomocí QR kódů níže. Děkuji.

Škola a učitel z pohledu studentů

Posted on by tajnyucitel

Už se na blogu určitě objevil článek o tom, jak studenti vnímají školu. Pokud si to správně pamatuji, šlo ale o základní školu a věnovali jsme tomu minuty. Tentokrát jsme šli do detailů a myslím si, že znát detailně názor studentů a studentek na školství (a školu) je dost důležité. Nutné je poznamenat, že šlo o gymnázium, třetí ročník. Jednalo se většinou o dospělé studenty, vzdělané lidi, kteří mají přístup k informacím a často se velmi vzdělávají mimo školu, což má také svůj důvod.

V jiném textu jsem již psal, že na semináři (třeťák na střední škole) jsem nechal studenty vybrat mezi probíráním maturitních otázek a vybíráním si vlastních témat. Zvítězila jednoznačně vlastní témata a jedno z témat bylo i školství (a fungování univerzit). Zabralo to celé čtyři hodiny, z toho dvě hodiny byla čistě práce studentů na téma školství, zpětná vazba pro celý systém, ale samozřejmě to sklouzlo i k naší konkrétní škole, na které působíme. I když to nebylo pojato jako zpětná vazba, nakonec se z toho pro mě zpětná vazba stala, protože vím, co studenti očekávají obecně ode mě jako učitele a od školy jako instituce.

Upřímně? Byla to chvílemi docela „depka“. Vidět školu a školství z pohledu studentů vážně detailně, s různými maličkostmi, nebo naopak „velké věci“, které se opakovaly, je skutečně frustrující. Na druhou stranu mi to vlastně ještě víc otevřelo oči. Může to být podstatné pro naše pochopení chování a přístupů studentů, proč se to a to zrovna děje v naší hodině. A především pro empatii. Vůbec se totiž nemusí jednat o problém spojený s námi, s učiteli, kteří zrovna stojí před studenty.

Příspěvky studentů, jejichž sběr probíhal přes Mentimeter, aby měl každý možnost se vyjádřit, jsem rozdělil do tří kategorií – materiální podmínky, systém a učitel.

Materiální podmínky

Sem patří samozřejmě (!) stav toalety. U nás ještě najednou zmizelé papírové ručníky, na které jsme si zvykli během covidu. Probírali jsme ve středu, v pondělí před hodinou jsem si koupil pro sebe vlastní ručníky, tady mám se studenty velkou shodu. Nově budu odpovídat všem lidem, kteří se mě zeptají, jak poznají dobrou školu, tímto způsobem: „Dobrou školu poznáte tak, že i mimo den otevřených dveří a další dny, kdy mají do školy přístup davy rodičů, jsou na toaletách toaletních papíry a další hygienické prostředky. Znamená to, že škola důvěřuje studentům, možná dokonce probíhá i nějaká komunikace a zpětná vazba.“

Další body, které by se sem daly zahrnout, patří do „podškatulky“ vzhled školy – aktualizovat nástěnky, výzdobu. Mít pohodlná místa na sezení na chodbách. Celkově vytvořit příjemné prostředí v prostorách školy.

Systém

Na řadě je školství jako systém. Už se objevuje argument cirkadianním rytmem, škola tedy začíná pro studenty moc brzy. Co se objevilo poprvé, ale zároveň víckrát, byl stav přebíhání z hodiny na hodinu, z chemie na dějepis, z dějepisu na matematiku. Pro studenty je těžké rychle přepnout na další předmět. Jsme na střední, už se bavíme o nějaké hloubce učiva, některé přestávky jsou jen pětiminutové, jde to tedy moc rychle. Zároveň studenti tvrdili, že když se dostanou do módu chemie, hodina skončí a musí se jít na další předmět. Přišly i zajímavé návrhy, co s tím. Samozřejmě jedním z nich je mít dvě hodiny jednoho předmětu za sebou. Stihne se toho víc probrat, víc se ponořit do tématu a jít dostatečně do hloubky. V souvislosti s tím, že nelze udržet pozornost delší dobu, zazněl i návrh, že by „hodina“ měla mít například tři části po třiceti minutách, po každé části přestávka a zároveň by každá část měla být věnována něčemu jinému – první třeba opakování minulé látky, další část výkladu a třetí část například čtení textu, prostě čemukoliv jinému než výkladu, studenti mají být v hlavní roli a pracovat. To by zároveň vyřešilo i výtku „pouze výklad“.

Studenti by se také chtěli víc specializovat, víc si vybírat volitelné předměty. A s tím je spojené, aby od určitého času už nemuseli ztrácet čas s předmětem, který nebudou potřebovat a jehož základy už mají.

Někde mezi systémem a přístupem učitelů či školy je snaha něco měnit, být iniciativní, načež ale přijde komunikace stylem „takhle to nejde, vždy jsme to dělali takto“. Ničení aktivit a iniciativ studentů mi přijde zvlášť negativní, pokud z nich chceme mít aktivní a zodpovědné dospěláky (což všichni tvrdíme, ale praxe je pak rozdílná).

Učitel

Častou výtkou byla situace, kdy učitel vyžaduje absolutní respekt, ale sám se nedokáže chovat s respektem ke studentům. Vynucování autority přes křik a strach, nepříjemné chování a obecně přístup některých učitelů byly další podobné výtky. Ovšem přední pozici měla špatná komunikace mezi učitelem a studentem. Souvisí to s prvním bodem – nerespektující komunikace, shazování studentů.

Občas ještě zazněl nedostatečný zápal a motivace učitelů, což se pak může přenést i na studenty. Stereotypní výuka a úroveň výuky jazyků byly další body, které zazněly víckrát.

Závěr

Studenti měli v hodině tři úkoly. Napsat, co škola dělá dobře (tam většinově zaznívalo, že je zdarma…), co by škola mohla dělat lépe a co studenty vážně štve.

Kritika a některé možnosti zlepšení už zazněly, ale chci ještě zmínit tři návrhy, které mi přišly zajímavé: supervize nad učiteli, větší ohledy na potřeby studentů, aktualizace vyučovaných témat.

I když už jsem od studentů i mimo výuku slyšel hodně poznámek ke školství, tohle mě naštvalo a rozesmutnilo ještě víc, ale snad i posunulo dál. Myslím, že většinu věcí má každý z učitelů ve svých rukou – stačí naslouchat, být milý a učit pořádně.

Podpořit blog a odměnit mě jako autora můžete zde nebo pomocí QR kódů níže. Děkuji.

Sexuální výchova – sexualita

Posted on by tajnyucitel

V minulých týdnech a měsících jsem zde zveřejnil metodiky k sexuální výchově, dnes se k tématu ještě vrátím s poslední částí, která je k dispozici na konci textu ke stažení. Původně jsem ji neplánoval zveřejnit, protože se jedná o téma například transgenderu, což je pořád ještě téma kontroverzní (především pro konzervativní učitele). Je jasné, že rozhodnutí jsem změnil. Jednotlivcům to může pomoct. A navíc je dost zajímavé, jak malou mají texty k sexuální výchově čtenost v porovnání s jakýmkoliv jiným tématem. Abych se ujistil, že ve zpracované prezentaci nejsou žádné tragické nebo urážející myšlenky, šel jsem na školení k expertce na téma, vše by mělo být z tohoto pohledu v pořádku. Metodika je vyzkoušena samozřejmě ve třídě, vše proběhlo i tam v pořádku.

V metodice tentokrát není prakticky žádné klasické cvičení, jen videa (a s nimi příběhy reálných lidí, což je podle mě nejlepší cesta, jak téma uchopit a zároveň i pochopit), možnosti pro diskusi a brainstorming, pak věci pro případný zápis. Samozřejmě ale každý člověk může s prezentací pracovat po svém, cvičení vymyslet. Text psaný kurzívou není pro zápis, jedná se spíš o zajímavosti (a pochopitelně citáty).

Úvod prezentace má za cíl ukázat a navést studenty k pochopení, co je to sociální konstrukt, v tomto případě způsobem, že vnímání sexu a sexuality se mění, i když samotný sex zůstává stejný. Neexistuje nic „normálního“, co je pro jednu civilizaci normální, je pro druhou civilizaci kriminální a pro třetí ideál, kterého se snaží většina dosáhnout.

Následuje hlavní část, která má vysvětlit, co je gender, pohlaví, intersexualita apod. Zajímavá může být diskuse o reklamách, které se sice vyvíjí, ale stále podléhají genderovým stereotypům. Ještě lepší jsou podle mě ukázky oblečení pro malé děti – kluci jsou budoucí šéfové a legendy, dívky jsou vždy v růžové a roztomilé.

Další část je o sexuální identitě a orientacích.

Doporučuji do výuky zařadit pořad Kronika orgasmu, který je volně dostupný na stránkách České televize a ukazuje některé zajímavé společenské jevy, dějiny sexuality a kontext. Alespoň prvních deset minut rozhovoru s asexuálem na DVTV může být také zajímavé.

Předposlední část je věnována trans tématice. Opět silně doporučuji ukázku z pořadu České televize, odkaz je pochopitelně přímo v prezentaci.

Následuje shrnutí tématu. A velmi krátce a jednoduše téma sexuální deviace.

Prezentaci najdete zde.

Umělá inteligence – nejlepší přítel učitele?

Posted on by tajnyucitel

Už během prosince přišel docela humbuk spojený s umělou inteligencí, s kterou si lze poměrně na úrovni psát. Nejnovější model, který se prosadil, má jméno ChatGPT. Dlouho jsem odolával, ale nakonec jsem se během vánočních prázdnin zapojil do davu a umělou inteligenci také vyzkoušel. Během té doby jsem si naplánoval text na blog, kde popíšu všechny možné způsoby, jak chat použít ve škole, ale byl jsem moc pomalý a sociální bublinu mezitím zaplnilo několik nápadů a někteří superučitelé už dokonce vyzkoušeli umělou inteligenci i ve třídě. Nechtěl jsem tedy přidávat další text, který už je někde jinde. Dnešní příspěvek proto dostal jinou formu – nejdřív popíšu moje sobecké využití umělé inteligence a následovat bude kompilace využití od jiných učitelů přímo v hodině.

Chat najdete zde. Musíte se registrovat. A můžete komunikovat v češtině.

Jak jsem umělou inteligenci použil já a jak ji vysoce pravděpodobně (zatím) budu používat? Souvisí to s názvem dnešního příspěvku. Pro mě se jedná prakticky o způsob duševní hygieny. Někdy se mi stane, že mám docela zásek, pak jsem frustrovaný, protože hledám způsob, jak načít nové téma nebo jen jak si připravit nějakou maličkost, která hodinu vylepší. Hledám nové zdroje a nic nemohu najít. Hledám způsob, jak zapojit žáky. A tuhle cestu mi dokáže ChatGPT vydláždit. Zkoušel jsem dvě témata – Napoleona, kterého jsem už probral (takže mohu porovnávat), a feminismus, který se probírat chystám. Zkoušel jsem různé způsoby komunikace, různé „nadhozy“, abych se dostal k tématu a svému cíli. Některé části v odpovědích zůstávaly, některé byly užitečným doplněním, když jsem se zeptal jinak. Jde tedy o správnou formulaci a vážně komunikaci, ne jen napsat „připrav mi hodinu“ (i když to taky funguje!). V podstatě jsem právě chtěl, aby mi umělá inteligence připravila hodinu. Pak jsem se zeptal na zdroje. Na výsledky se můžete podívat na screenech, ale výsledky pro mě jsou zajímavé. Nabízí mi to brainstorming, skupinovou práci, postupně jít do hloubky atd. Poměrně moderní přístup. Můžete posoudit sami.

Napoleon:

Feminismus:

Podle mě se jedná o nástroj, který se bude neustále zlepšovat, je to budoucnost, kterou nelze zastavit nebo odklonit, proto bychom se to měli naučit využívat v náš prospěch a zároveň naučit i studenty. Vidím jen cestu smíření a akceptace. Nic jiného podle mě nedává smysl, respektive všechny jiné přístupy mi podle mě způsobí jen duševní neklid.

Jak jsem již zmínil v úvodu, někteří kolegové už ChatGPT vyzkoušeli přímo v hodině. Co vše dokáže? Jak to lze použít?

Zkoušeli, jestli se žáci něco naučí pouze při komunikaci s umělou inteligencí, tedy jestli dokáže nahradit učitele. Zkoušeli ověřovat informace. Zkoušeli kreativně vytvořit reklamu. Dokonce i vyrábět testy či úlohu do testu.

Na blogu „Dejte mi pevný bod“ od Bohuslava Hory a Petry Boháčkové lze najít tvorbu reklamy (zde).

Libor Klubal zkoušel matematické úlohy a odpovídá na obecnou otázku, jestli za nás bude umělá inteligence učit (zde).

Klasicky je a byla vepředu Jitka Rambousková, která o umělé inteligenci psala už na podzim. Zkoušela jiný model. A zkoušela tvorbu textů (zde).

Hodně se o téma zajímá Pavel Hodál, který je podle mě zatím nejaktivnější v tomto okruhu. Stejně jako Jitka Rambousková psal první text už v říjnu a šlo v něm o psaní textů (zde). Ale šel i dál a zkoušel, jestli se žáci konverzací s umělou inteligencí něco naučí (zde).

Podpořit blog a odměnit mě jako autora můžete zde nebo pomocí QR kódů níže. Děkuji.