Metodika mýtus Bílé hory (+popravy na Staroměstském náměstí)

Bílá hora představuje poměrně těžký oříšek ve výuce, protože jde o důležitý okamžik našich dějin, který většinou koluje v povědomí většiny populace, ale otázkou zůstává, o jak hlubokou znalost jde, a především o jak reálnou představu jde. A přesně toto, realita versus mýtus, je hlavní bod následující lekce.

Postup:

1. Hodina začíná vzpomínkou na kontext doby (stavy, Rudolf II.) a pokračuje k defenestraci, přes kterou se dostaneme k Bílé hoře.

2. Hlavní zdrojem se stává pořád Slavné dny, kde si pustíme díl o bitvě na Bílé hoře.

3. Úkolem žáků je v následujících pár minutách pracovat s mýty (což je pojem, který si na začátku můžeme vysvětlit), které za poslední století vznikly, především během zhoubného národního obrození, ale ani masarykovská první republika, natož komunisté, situaci nijak neprospěly.

Při práci se zdroji jsem nasbíral následující mýty týkající se bitvy na Bílé Hoře:

A)      Češi vs Němci (Rakušané)

B)      MY vs ONI; MY jsme prohráli, ONI vyhráli

C)      Hodní protestanti vs Zlí katolící

D)      Bohemicentričnost (jedná se o čistě českou věc)

E)      Následovala doba temna

Tyto mýty jsou ukázány studentům. Studenti následně pracují na jejich demytizaci. Společně se studenty si vše probereme, vysvětlíme. (Pro zájemce dávám řešení na konec textu.)

4. Další otázkou, kterou by se žáci mohli zabývat, je „proč?“ Proč mýty vznikly a proč obecně vznikají? (Odpovědi opět na konci celého textu.)

5. V následujícím cvičení se podíváme na to, jak nově vzniklé Československo vnímalo Bílou horu a jak komunistické Československo. První republika křičela heslo „Odčiňme Bílou Horu“, stejně tak komunisté. Otázkou zůstává proč, proč křičela heslo první republika, proč komunisté. A samozřejmě i jak oba režimy, navzájem se sebou nesouhlasící, mohli mít stejné heslo.

6. Reflexe. Pointou samozřejmě je, že obraz Bílé Hory se částečně mění, nebo v tomto případě zůstává stejný (=pokřivený, nereálný), ale každá doba klade důraz na něco jiného, část obrazu využívá pro své potřeby, pro svou ideologii.

Na hodinu strávenou s Bílou horou můžeme navázat hodinou věnující se další slavné události – následnou pomstou v podobě poprav na Staroměstském náměstí. Lze využít History Lab a jejich cvičení „Jak zobrazili popravu“. Cvičení lze nalézt zde, metodiku zde.

Jak cvičení vypadá? Pracuje s tehdejšími „novinami“, kde jsou popravy zobrazeny. Studenti hledají důležité body na obrázcích, následně je řadí tak, jak se asi odehrály a spekulují nad příčinami vzniku „novin“. Fajn cvičení na 15-20 minut, zbytek lze věnovat dalšími výkladu nebo cvičení. Jen malá poznámka – jelikož History Lab nefunguje na mobilech a pouštět fotografie na zdi mi nepřijde funkční z mnoha důvodů, osobně jsem si fotografie vytisknul (jedna fotografie = jeden papír) a rozdávám je do skupin, minimalizuje se tak šance nezapojení všech studentů (pokud dám fotografii na zeď, část třídy nebude cvičení řešit, část prostě jednoduše neuvidí atd.).

Vysvětlení mýtů (velmi zjednodušeně). V bitvě nebojovali Češi proti Němcům nebo Rakušanům, obě armády byly složené z žoldáků různých národností a dokonce i náboženství, dokonce proti sobě bez problémů mohl bojovat „Němec“ na české straně a Čech na straně monarchie. Správně by bylo české stavy a jejich najatá armáda proti rakouskému králi (římskému císaři) a jeho armádě. Tím pádem neplatí ani další údajná pravda, žádné „my“ a „oni“ neexistovalo, to je mýtus pocházející z Národního obrození, kdy bylo žádoucí udělat ze všeho německy mluvícího zlo. Co se týká náboženství, už jsem psal výše, že vojska nebyla protestantská nebo katolická, ale voják stál na straně toho, kdo mu zaplatil. Taky je otázkou, do jaké míry se bojovalo za duchovní pravdu, za náboženství, jestli nešlo čistě jen o boj o trůn. Ale především z pohledu náboženství si samozřejmě katolíci mysleli, že dělají správnou věc, to samé protestanti; jedná se tedy o dva různé pohledy, jejichž existenci by si studenti měli uvědomit. Bohemicentričnost bychom asi chtěli vidět, samozřejmě defenestrace byla v Praze, Bílá hora u Prahy, do jisté míry je tento pohled pochopitelný, pravdivý, na druhou stranu ani jeden z panovníků Čech nebyl, vojska taky většinově ne, stavy se snažili zapojit Anglii atd. Následovala doba temna? Těžko říct. Záleží na úhlu pohledu, na tom, kdo by na takovou otázku odpovídal.

Proč mýty vznikají? Vytvářejí legitimitu režimu, identitu a kolektivní paměť. Důležité je připomenout, že existuje sociální podmíněnost, záleží na tom, kdo mýtus vytváří, jaké je pozadí a postavené daného člověka. Neexistuje jedna paměť, paměť se neustále mění, aktualizuje. První republika měla heslo o odčinění Bílé hory, protože se tím odstřihla od Habsburků, kteří z jejich pohledu mohli za Bílou horu a vše špatné, co Čechy potkalo v následujících stoletích (čímž si právě nová demokracie vytvořila svou identitu, kolektivní paměť a možná i legitimitu). Komunisté používali stejné heslo „jen“ kvůli útoku na katolickou církev, kterou chtěli potlačit.

Jakákoliv schematičnost, černobílost (my vs oni) a jednoznačnost znamená deformování dějin.

Slido

Ještě před začátkem školního roku, než přijdou každodenní starosti a vše tak nějak splyne, čímž se může snížit pravděpodobnost inovace, bych se chtěl podělit o inspiraci. Veškerý kredit jde studentkám a studentům ze spolku Stužák, kteří pořádají vzdělávací workshopy pro žáky středních a základních škol. Jeden z těchto workshopů jsem absolvoval na vynikajícím Festivalu mediálního vzdělávání a základní nápad a aplikaci bych chtěl poslat dál.

Jedná se o web Slido. Slido nabízí klasické věci jako kvíz, hlasování apod. (v aplikace najdete pod „Live Polls“), což ale nabízí i další aplikace, (pro mě) přidanou hodnotou Slido a důvodem k použití je další část, kterou bych hodně zjednodušeně popsal jako simulace sociální sítě (najdete jako „Audience“). Tuto část mimochodem i použít jednoduše pro kladení otázek.

Jako nejlepší mi přijde rozdělit třídu na několik skupin, každá ze skupin bude zastupovat určitou stranu, názor. Do skupiny stačí jeden mobil/tablet/notebook. Ze svého pohledu bude skupina do světa vysílat sdělení, které bude vidět na tabuli a bude tak dostupné všem (na tabuli/zdi sdílí svou obrazovku učitel; na obrazovce učitele se zobrazují příspěvky od všech skupin). Skupiny mohou zastupovat například různé vrstvy při řešení problémů, stavy při volbě krále, regiony při komunikaci s vládou, buňky při komunikaci s mozkem apod. Podobný princip jsem popisoval už při představování jiných metod. Po komunikaci by mohl přijít ještě nějaký závěr, například volba krále.

Poměrně těžce se mi vysvětlují výhody Slido a konkrétní příklady (ale myslím, že každý učitel dokáže vymyslet něco super do svého předmětu), ale z pohledu dovedností může jít o další posun. Skupinová práce, komunikace, jasné vyjadřování, vnímání různých perspektiv, řešení problémů, zkratkovité vyjadřování na sociálních sítích apod. V dějepise můžeme vnímat mimo jiné spolehlivost různých zdrojů.

O jeden stupeň výše je propojení s mediální výchovou. Můžeme si vzít aktuální výročí rozdělení Československa – jedna skupina reprezentuje českou stranu či přímo Klause, druhá strana slovenskou stranu nebo Mečiara; třetí stranou může být bulvár, čtvrtou veřejnoprávní médium, další možnosti jsou zahraniční média či tiskový mluvčí například německé vlády, tiskový mluvčí prezidenta Havla apod. Po základní části se Slido může přijít tisková konference, na které vystoupí strana česká a slovenská se svým prohlášením, novináři se jich budou ptát na otázky.

Pochopitelně se jedná o zpestření výuky, použiji ve výuce v jedné třídě jednou dvakrát za školní rok, pro mě ideální varianta na hodinu před prázdninami, na suplovanou hodinu.

Zvládnutí webu je poměrné jednoduché – stačí se přihlásit přes Google účet (pokud máte). Pak stačí jen „vytvořit Slido“, pojmenovat Slido, vybrat, co přesně chcete (kvíz? hlasování?), dát studentům kód k přihlášení a rozjet to. To je vše. Slido nabízí i krátkou „akademii“, kde se dá vše naučit, pochopit a zvládnout do naprostých detailů.

Tipy do mediální výchovy #6

Poslední díl tipů do mediální výchovy s dalšími aktivitami a prezentací, které už nemají jedno společné téma, ale pokud jedno téma vyčnívá, tak jim je práce novináře. Na zakončení mediální výchovy stále pracuji, stále nejsem spokojen, covid mi zkazil návštěvu skutečných novinářů, ale před covidem jsme navštívili regionální sídlo České televize a bylo to výborné. Do budoucna bych rád ještě tuto sérii doplnil dalšími tipy, cvičeními a prezentacemi, až je vyzkouším a osvědčí se mi.

Ještě bych chtěl zmínit, že od určitého bodu, kdy si na sebe zvykneme, mají za úkol vždy dvojice žáků přednést zprávy z minulého týdne, čtyři zprávy domácí a čtyři zahraničí. Jedná se o upravenou verzi přehledu týdne, kterou děláme pravidelně se staršími studenty, o čemž jsem už psal zde.

Prezentace a další materiály najdete zde:

https://ulozto.cz/tamhle/CrVTetdbEJ5m#!ZGH2MGR2Z2V4ATVlAzIzZmMvZmuxAJ01FxIuMRE2FSMLEQL3Aj==

Pokud byste chtěli blog podpořit, poděkovat za tvorbu, můžete poslat libovolnou částku na 184658703/0600.

Ideální maturitní zkouška pro 21.století

Další ročník maturit je za námi a opět začala diskuse o formě a budoucnosti této „zkoušky dospělosti“, jejíž změnu podpořil i ministr školství. Stěžování si na maturitu a diskuse o nové podobě této zkoušky je už každoročním rituálem, stejně jako se ve stejném období promění Češi v hokejové odborníky.

Pochopitelně je to možná jen má sociální bublina, ale přijde mi, že většina lidí formu maturity kritizuje. Je celkem jasné proč – patnáct minut rozhoduje o důležité části života, zároveň je to čas, do kterých shrnete několik let studia (během kterých toho pravděpodobně student ani moc udělat nemusí) a krom dalších podstatných bodů je tady i ten nejzářivější, podle kterého se studenti něco naučí, rychle to přeříkají a za dva dny je vše zapomenuto. Další chybou je i část, kde se píší didaktické testy pro všechny maturanty v zemi stejné, úspěšnost pro studenty gymnázia je moc nízká, jinde může být naopak moc velká (či může být na některých odborných školách tato část naprosto zbytečná).

Současná maturita jednoduše nekopíruje potřeby 21. století, pedagogiky, ale především našeho vlastního systému postaveném na RVP a kompetencích, což beru jako největší prohřešek. Sami se sebou vlastně nesouhlasíme.

Jedním z důvodů, proč by změna maturity mohla být prospěšná, je, že změna by se teoreticky měla ukázat i ve výuce předcházející maturitě. Někteří učitelé určitě „argumentují“ stylem „tohle musíte vědět kvůli maturitě“. A teď si představte, že by součástí maturity bylo například ověřování informací. Jakékoliv memorování o zbytečnostech by nemělo budoucnost.

Jediným argumentem, který lze vytáhnout k podpoře maturit v dnešní podobě, je něco ve smyslu „učí studenty pracovat pod/se stresem“, což je určitě pravda. Ale i pokud by se konečně podařilo maturitu změnit, určitě stres studentů nezmizí.

Centrální maturita má podle mě smysl pouze tehdy, pokud jsou její výsledky zároveň přijímačkami na vysoké školy, což se v současnosti neděje a tak současná podoba ztrácí smysl, pokud tedy uznáme, že vůbec nějaký smysl může mít. Samozřejmě nejlepší by bylo, kdyby si každá škola udělala vlastní maturitu. Jak by mohla vypadat?

Pokud chceme změnit maturitu, musíme se zamyslet, co má být jejím cílem, musíme si stanovit, co chceme měřit. Naše školství je už patnáct let zaměřeno na kompetence, tedy na dovednosti, které má student ovládat (ne znalosti, které se má student našprtat), jak jsem již psal, podle mě se tento směr neodráží v maturitách. I když částečně ano, protože existuje kompetence k učení, pak je otázkou, jestli učíme studenty v průběhu let jak se učit.

Když jsem se před roky zamýšlel nad maturitou, tak jsem ji chtěl zrušit celou, ale dnes mi přijde, že například psaní slohových prací by mělo zůstat, je to jak jasná kompetence, tak přece jen i praktická část života a každý člověk by měl umět napsat formální e-mail. Místo psaní papírových slohových prací bychom se tedy mohli přesunout do počítačové učebny.

Strašně by se mi zamlouvalo, kdyby druhá část probíhala částečně taky u počítače (internetu; digitalizovaných textů, knih…), protože to je náš dnešní svět. Smyslem by bylo řešení problémů, práce s informacemi. Máme různé typy středních škol, tak je těžké napsat jednu cestu, jak si to představuji, ale například by se mohlo jednat o zpracování tématu a následnou prezentaci a diskusi s učitelem; nebo o kontroverzním tvrzení a hledáním pro a proti; ověřování a hledání informací, řešení problémů, řešení situace apod.

Další část už na některých školách funguje (otázkou je, kolik jich je) – psaní odborných prací, kde student musí umět pochopitelně psát srozumitelný text, pracovat s odbornými zdroji, zpracovat je, citovat, psát poznámky pod čarou apod. Pokud k tomu přidáme spolupráci s vedoucím práce a obhajobu práce před komisí, máme pokryto poměrně velké množství kompetencí od komunikace, práci s technologiemi a informacemi, mediální gramotnost, spolupráci, až po (doufejme) kritické myšlení.

A komunikace v cizím jazyce je samozřejmě důležitou dovedností, takže to je určitě část, která má taky smysl.

Nakonec si myslím, že nejsem nijak radikální, moje ideální současná maturita má čtyři části, z nichž dvě probíhají i v současnosti (stačí jen malé změny k podle mě lepší formě), jedna probíhá na pravděpodobně velmi malém počtu škol (obhajoba odborné práce) a zcela nová je jen jedna část.

Pokud byste chtěli blog podpořit, poděkovat za tvorbu, můžete poslat libovolnou částku na 184658703/0600.

Tipy do mediální výchovy #5

Tématem předposledního dílu tipů do mediální výchovy jsou sociální sítě. Níže uvedený odkaz obsahuje tři hlavní prezentace (sociální sítě obecně, Instagram, Facebook) a další tipy na videa, cvičení a materiály.

Prezentace a další materiály najdete zde:

Pokud byste chtěli blog podpořit, poděkovat za tvorbu, můžete poslat libovolnou částku na 184658703/0600.

Prezentiáda

Další ročník Prezentiády skončil, další série inspirativních zážitků. Až to bohužel nutí se zamyslet a ptát se, jestli jsme my učitelé také inspirativní a jestli vůbec můžeme být inspirací pro dnešní studenty. Kolik z nás založilo fungující podnik? Kolik z nás napsalo nebo přeložilo knihu? Kolik z nás investuje do akcií, kryptoměn či nemovitostí? Kolik z nás cestuje po světě a má zajímavé zážitky? Kolik z nás cestuje jinak než jen „dva týdny v resortu válet se u bázenu“? Odpovědi samozřejmě neznám, vím, že takové učitele najdu bez problémů, vím, že máme učitele, kteří dané věci nedělají, ale i tak jsou inspirativní. Otázkou je, kolik jich je. Přijde mi, že občas žijeme v bublině vlastní školy.

Co je Prezentiáda? Zcela subjektivně je to pro mě jediná soutěž, kterou podporuji (jak můžete vidět; mimochodem, tento text není žádným způsobem podporován nebo motivován někým z Prezentiády) a kterou jsem si oblíbil. Prezentiáda je jediná soutěž pro studenty, pro kterou sám studenty oslovuji a přemlouvám je („motivuju“ kebabem). Má to jediný důvod, je to soutěž, která představuje za devět let jedinou studentskou akci, u které jsem zůstal, kterou jsem si oblíbil a to vše z několika důvodů, ale hlavním je, že je to soutěž zaměřená ne na znalosti, ale schopnosti.

Teď už konečně o Prezentiádě objektivně. Jedná se o soutěž prezentačních dovedností. Nejde o to, co se studenti vyloženě našprtají (i když i to je částečně potřeba), ale o to, co si najdou a zpracují. Jedná se hodně o koncept „learning by doing“ (například „naši“ letošní soutěžící si řekli, že potřebují lepší dovednosti v Powerpointu, tak si vše zjistili a za týden se naučili nové prvky), studenti se učí tím, že něco dělají, nepřijímají pasivně informace, ale sami je zpracovávají. Ale zpracování nestačí, musí splňovat poměrně velké množství požadavků na správnou prezentaci. Musí spolupracovat v týmu, musí vytvořit prezentaci, musí dělat rešerše, musí komunikovat, následně vše zpracovat přehledně, jasně, s dobrou strukturou a jasnou myšlenkou. A to vše pak musí prezentovat v neznámém prostředí, před cizími lidmi a riskovat, že je další cizí lidi zkritizují. Jedná se tedy i o práci pod tlakem, se stresem, nervozitou. Studenti tedy získají velké množství kompetencí, zkušenosti, inspirace a často i sebevědomí.

Podle mě velkou výhodou Prezentiády je, že v harmonogramu (na kraji i republikovém finále) se počítá se zpětnou vazbou, kterou vždy porotci dají každému týmu, pokud bude chtít. S tím souvisí další výhoda, kterou zatím pokaždé byli skvělí porotci ve finálových kolech, lidé, kteří se pohybovali v oborech na pomezí bussinesu a lektorování (prezentování, kritické myšlení apod.), něco dokázali a mají co předat. Důležitost právě zmíněného mi došlo až při naší letošní účasti (celkem druhé), kdy ve finále všichni porotci měli vážně co říct Představce si to, jak kdyby ve světě hodnotil studentskou soutěž Musk, Gates, Taleb, Peterson, Harari (představte si prostě lidi, autority, které podle vás něco dokázali), akorát českou variantu. Naopak pokud bych musel kritizovat, tak horší je to s porotou na krajském kole, v našem kraji, které se překvapivě nekonalo v krajském městě, ale v desetitisícovém městečku, byla porota tvořena místní učitelkou, místní úřednicí a ex-hejtmanem, a tam si osobně nejsem jistý kvalifikací, samozřejmě ti lidé mohou rozumět prezentování a mohou mít zkušenosti, ale jednoduše taky nemusí. Další pozitivní fakt je neustálá komunikace, organizace, jasná pravidla, transparentnost hodnocení a finální reprezentativní prostory (MUNI loni, letos Kongresové centrum v Praze).

Soutěž probíhá na úrovni základních i středních škol. Má tři kola – nominační (jen se posílá prezentace), krajské (zde už se skutečně prezentuje naživo před porotou) a (Grand)finále, které je rozděleno na dvě kola, v prvním soutěží ve třech skupinách dohromady přes třicet týmů (i ze Slovenska), do druhého kola postoupí z každé skupina dva týmy, které si to rozdají v tajné odpolední disciplíně, o které se dozví až po postupu a mají přibližně hodinu na přípravu.

Vždy jsou stanoveny termíny, do kdy prezentace musí být poslána a vždy jsou daná témata, v kterých se musí prezentující pohybovat (například na letošní finále bylo na výběr „pravda nebo úkol“ a „ASAP“). Na nominační a krajské kolo je jedna sada témat, na finále je nový výběr témat (a na přípravu finále je poměrně krátký čas necelých dvou týdnů).

Úspěšní soutěžící dostávají na kraji i finále poměrně zajímavé ceny, mezi něž patří především poukazy na zážitky (TEPfactor, únikovky, kurzy u firmy Deloitte), ale i knihy, batohy, doplňky k počítači apod.

Letošní ročník právě skončil, tento text je „výzvou k akci“, pokud příští rok uvidíte někde „Prezentiáda“, tak neváhejte a shánějte týmy, přihlaste se. Je to reálná škola života a učení.

https://prezentiada.cz/

Pokud byste chtěli blog podpořit, poděkovat za tvorbu, můžete poslat libovolnou částku na 184658703/0600

Tipy do mediální výchovy #4

Čtvrtý díl seriálu tipů do mediální výchovy je tu a s ním i další sdílené prezentace a v poznámkách i další odkazy, příklady a tipy na cvičení. Téma dnešních prezentací by se dalo shrnout do titulku „nebezpečné jevy na internetu“. Kyberšikana, poruchy příjmů potravy, sexting, kybergrooming, ale i například různé virální výzvy, phishing nebo kyberstalking.

Prezentace a poznámky k nim najdete ke stažení zde.

Pokud byste chtěli blog podpořit, poděkovat za tvorbu, můžete poslat libovolnou částku na 184658703/0600.

Pět metod z knihy Konec školní nudy

S koupí knihy Konec školní nudy jsem hodně váhal, protože už několik knih s metodami vlastním a bál jsem se zbytečné koupě. Obsah tomu také dost pomáhal. Ale když se mi kniha rok dva válela na místě a přečetl jsem ji s odstupem od podobných knih, tak byla užitečná pro znovu načerpání energie a inspiraci. Ano, většinu metod jsem už někde četl, většinu má Čapkova Moderní didaktika, šlo často jen o opakování, ale některé nové metody jsem objevil, u některých se mi rozsvítilo „to jsem chtěl zkusit!“ a u dalších jsem si uvědomil, jak je můžu upravit pro vlastní potřeby. Nakonec jsem sestavil pro účely dnešního textu seznam pěti metod, dalších několik desítek, i s výborným úvodem, najdete v knize, pokud si ji zakoupíte.

Nakonec jsem vybral metody, které se mi osobně nejen zdají „nejlepší“, ale pokrývají i různé kompetence – práci s textem, hodnocení a argumentování, zpracování příčin a důsledků a možná bude i rozvíjení kreativity.

Ishikawa Diagram

Metoda, kterou mám roky už někde poznamenanou, ale nikdy jsem si na ní nenašel čas, dokud jsem si nepřečetl Konec školní nudy a byl do toho už vážně „donucen“. Pro metodu se používá i český název „rybí kost“. Jedná se o metodu, která se zabývá řešením příčin a důsledku. Respektive spíš analýzou příčin. V „hlavě“ ryby je důsledek, například první světová válka. Kostra pak slouží pro složitější určení a definování příčin, které se zároveň mají kategorizovat.

Šest klobouků

Podle mě vyšší úroveň, vhodné pro debatu, řešení problému, analýzu. Smyslem a cílem je, krom procvičení praktických kompetencí, dosáhnout u konkrétního problému na detaily, ale zároveň vidět i „větší obrázek“.

Vše prozrazuje už název metody – šest klobouků, šest různých barev, šest různých perspektiv či úkolů. Modrý klobouk se zaměřuje na proces, děj, vývoj. Zelený klobouk je kreativita, jeho nositel či skupina hledá alternativní možnosti. Bílý klobouk se stará pouze o fakta, objektivní informace, shrnutí. Žlutý klobouk je zaměřen na pozitiva, výhody, přínos. Červený klobouk představuje pocity, emoce, sympatie či nesympatie. Poslední černý klobouk by měl vidět možné překážky a rizika.

Studenti reálně samozřejmě nemusí mít klobouky, stačí nějaký předmět s danou barvou. Zároveň je pochopitelné, že studentům musí být detailně vysvětleno, co jednotlivá barva znamená (a nejlepší bude „návod“ vytisknout a dát studentům nebo zobrazit na zeď před projektor). Možností, jak šest klobouků vyzkoušet, bude pravděpodobně víc, ale já vidím hlavně dvě – v první je třída rozdělena na skupiny a v každé skupině jsou vždy zastoupeny všechny barvy; v druhé je opět třída rozdělena do skupin, ale skupin je šest a každá skupina má jinou barvu, jiný klobouk a proto i řeší úkol z jiného pohledu. Druhá varianta mi přijde lepší. Závěry by samozřejmě měly skupiny prezentovat.

Hodnotové škály

Několik různých cvičení, která mohou vždy vypadat jinak, ale pokaždé mají za cíl hodnocení, řazení, argumentování a kritické myšlení. Podobná cvičení se už objevila i na tomto blogu. První možností, o které jsem právě psal již dříve, je diamant. Například devět různých pojmů nebo jmen seřazených do pěti pater, které lze řadit od „nejlepší po nejhorší“ či od „nejvíce po nejméně“ a další. Autorka knihy, Dagmar Sieglová, nabízí pro stejné účely i další podobu stejného, kterou nazývá strom: horní část škály je stejná jako u diamantu – vrchol (1 pole), další patro (2 pole) a třetí patro s třemi políčky, následně však následuje pouze jedno pole pro znázornění kontrastu. Dalším typem hodnotící škály může být jednoduchá řada x pojmů či jmen, které můžeme zase řadit podle učitelem zvolené kategorie (důležitost, frekvence apod.).

Kostka

Metoda, kterou jsem (opět) měl v zásobě strašně dlouho a trvalo roky, než jsem se odhodlal ji vyzkoušet. Představte si klasickou hrací kostku, kde čísla od jedničky do šestky představují, stejně jako u šesti klobouků, jinou perspektivu, jiný úhel pohledu.

Pokud jedinci nebo skupině padne jednička, jejich úkol je danou věc, situaci, proces, popsat. Dvojka je porovnat. Když padne trojka, znamená to vybavit si například nějakou osobní zkušenost, příklady ze života apod. Čtyřka je rozebrat, pětka použij, šestka argumentování. Dost záleží, k jakému témat se úkol váže. Dejme tomu, že probereme druhou světovou válku, pak tým jedna bude popisovat, jak válka vypadala; druhý tým bude porovnávat první a druhou světovou válku; třetí může například vzpomínat a hledat nějaké pozůstatky druhé světové války, pomníky, ale i například i to, jestli a jak k nám druhá světová válka promlouvá i dnes; čtyřka může být rozebrat dějiny druhé světové války, jednotlivé fáze; pětka, „použij“ může být složitější, ale můžeme se inspirovat naší českou realitou posledních let a studenti se mohou zaměřit na „argument Hitlerem“, proč pořád něco porovnáváme s Hitlerem, druhou světovou válku (přirovnání covidu a druhé světové války), výroky poslanců SPD k holocaustu apod.; poslední šestka, argumentace, můžeme jet prakticky jakýmkoliv směrem, můžeme rozebírat důsledky druhé světové války, studenti mohou spojit druhou světovou válku s válkou studenou, mohou rozebírat použití atomové bomby, meziválečnou situaci, jestli válka přinesla i něco „pozitivního“ apod.

PQRST

A poslední metoda je k čtenářské gramotnosti, jejíž důležitost si začínám víc a víc uvědomovat a pravděpodobně si zaslouží vlastní text v budoucnosti. Metoda je zas poměrně podobná některým předchozím tipům, protože se zajímá a porozumění problému či otázce z více úhlů. Název metody pochází z angličtiny, je tvořeni prvními písmeny pro: Preview, Question, Read, Summary, Test. Metoda se hodí k jakémukoliv čtení, lepší pravděpodobně bude pro složitější a delší texty, ale použít lze i pro jednostránkové texty na základní škole.

První fáze, Preview, je o získání základního přehledu o textu ještě před čtením. Co za informace nám dává nadpis, název? Kdo text napsal? (Zkoumat u knih, delších a odbornějších prací lze i obsah, předmluvu, klíčová slova apod.)

V druhé fázi Questions je čas udělat si otázky, na které nám má text odpovědět.

Teprve ve třetí fázi Read přichází samotné čtení textu.

Čtvrtá fáze Summary slouží k tomu, aby si studenti vypracovali shrnutí, ať už to znamená psaní či mluvení nahlas.

Pátá fáze Test je poslední fází a jejím účelem je otestovat svoje znalosti textu, což můžeme udělat pomocí spojení s druhou fází, tedy zodpověděním si otázek, které jsme si sami dali v jedné z předchozích částí.

Pokud byste chtěli blog podpořit, poděkovat za tvorbu, můžete poslat libovolnou částku na 184658703/0600.

Tipy do mediální výchovy #3

Třetí část seriálu je věnována materiálům točícím se kolem pojmu dezinformace. Obsahem jsou dvě prezentace, jedna na fake news a hoaxy, tématem druhé je propaganda. Dále je ke stažení textový soubor s poznámkami, vysvětlením některých obrázků z prezentací, tipy na cvičení, videa apod. Obsah prezentací je zamýšlen pro druhý stupeň základní školy.

Pokud byste chtěli blog podpořit, poděkovat za tvorbu, můžete poslat libovolnou částku na 184658703/0600.

Materiály najdete zde:

https://ulozto.cz/tamhle/Dg9F4HOcpr5c#!ZGL2MQR2Z2SyMJLlAwR3LzL2LGRjMzZ1paOCHmy4IIMTJzR3Lj==

Metodika: ruský útok na Ukrajinu z pohledu čtyř médií (+další aktivity)

Úvodní poznámka: následující text a metodika pracuje s dezinformacemi pro vzdělávací účely.

Soubory, které v průběhu textu zmiňuji, budou na konci textu ke stažení.

Dnešní metodika je vyloženě mezipředmětová, použít lze v rámci mediální výchovy a společenských věd, ale například i v angličtině, dějepise. Obecně si myslím, že na předmětu v podobných situacích moc nezáleží. Na chvíli lze odložit i biologii, chemii a další předměty.

Fakt, že ruský útok na Ukrajinu patří do škol a je povinností učitelů informace poskytnout, potvrdilo i ministerstvo školství, když dokonce vydalo doporučení probírat informace ve školách.

Daniel Pražák ve svém tweetu ukázal, jak jsou oficiální školské vzdělávací dokumenty, kterými se školy musí řídit, v souladu právě s poskytováním informací o ruské invazi, tak i s následujícími aktivitami, které najdete dále. Jiným tweetem Dan inspiroval tuto metodiku, která s nim byla i částečně konzultována a dodal nápady, takže je i jeho zásluha, že vznikla.

Ještě v první polovině posledního týdne jsem dával dohromady návod, jak se lze bavit se studenty o možné HROZBĚ ruského útoku. I když k útoku už došlo, většina tipů je stále aktuálních a lze s nimi začít.

Teď už ale k samotným aktivitám a k současnosti. V posledním týdnu přišlo několik upozornění, že se musíme připravit na situaci, kde válka bude vedena nejen klasicky vojenským způsobem, ale i na poli informací, propagandy. Ideální „trénink“ nabízí začátek ruského útoku. Jedno datum, jedna událost. Ale čtyři různé zdroje a jiné pohledy. Metodika nabízí čtyři různé texty ze čtyř různých zdrojů. Rozhlas, Seznam zprávy, Sputnik a Russia Today (jeden zdroj je tedy v anglickém jazyce).

Každý učitel může práci přizpůsobit svým studentům a udělat si ji podle sebe, proto nabízím za tímto příspěvkem mnou zkrácené texty z vyjmenovaných serverů i dlouhé originály. Stejně tak nabízím výběr z několika nápadů na cvičení.

Jedna z možností je klidně volná debata, otázka a odpovědi. Ideálně by však s texty mohla pracovat skupina čtyř studentů, kde každý dostane jeden text a v tomto případě bych dal skupině ještě jedno „protočení“, to znamená, že každý student přečte texty dva (aby jeden student nebyl na text sám a existovala „záloha“). Následuje pracovní list ve formě tabulky.

Tabulka se zabývá jak samotnými médii, jejich majiteli a financováním, tak i tím, jak popisují začátek ruské agrese. Hlavním účelem je zjistit, jaké druhy médií existují, jaké mezi nimi jsou rozdíly v cílech, ve financování a dalších věcech, které je vedou k rozdílnému informování. K tabulce je ideální připojit i diskusi především na téma, proč se vlastně informace na jednu událost liší, jak je možné, že „pravda“ není jen jedna.

Užitečným a důležitým úkolem může být i „luštit“ specifickou dezinformační a putinovskou hantýrku („denacifikace“ Ukrajiny apod.).

Texty můžeme vzít i pouze dva a navzájem je analyzovat a porovnávat.

Nebo můžeme vzít jeden text, z důvodů cvičení kompetencí dezinformační, a ověřovat ho.

Od tématu ruského útoku se můžeme přenést i relativně jinam, i když samozřejmě k souvisejícím událostem – v týdnu bylo osm serverů z dezinformační scény zablokováno, což nabízí opět ideální možnost pro hledání argumentů pro a proti. Existuje a měla by existovat absolutní svoboda slova? Nebo máme lži blokovat? Je správné cenzurovat v podobných časech informace, i když jsou z našeho pohledu nesprávné, ba dokonce lživé? Jaké to může mít důsledky? (A teď nemyslím například strategické informace o pohybu armádu.)

Další možnou aktivitou je rozebírat obálky různých novin ze světa a analyzovat je. Pokusit se rozlišit seriózní média od těch bulvárních. Najít důvody, proč na většině obálek je jedna stejná fotka zraněné ženy, která se stala symbolem prvního dne, a která je mimochodem učitelkou dějepisu.

Pak už záleží na předmětu a zaměření. Můžeme více sledovat historické paralely (především rok 1938) nebo fungování NATO.

Zajímavé je i fungování války v době sociálních sítí. Stejně jako žijeme v bublinách během našich každodenních starostí, tak i během války na Ukrajině zůstáváme jen v jednom proudu. Tomu všemu ještě napomáhá, že máme jasně dáno, kdo je dobro a kdo zlo. Vidíme jen ukrajinské hrdiny, jen ruské ztráty a selhání, Rusové postupují „pomalu“ apod. A v důsledku vše působí optimisticky pro Ukrajinu. Reálně však nevíme, jaké jsou momentální skutečné síly Ukrajiny (i kvůli tomu, že takové informace se pochopitelně nezveřejňují ze strategických důvodů).

Další možnost? Fungování hlavního zpravodajství, které nabízí prakticky jen shrnuté informace z Twitteru (například celé večerní zpravodajství České televize z dne 26.2.).

Soubory (texty, tabulka) jsou ke stažení zdarma zde.

Další rozcestník a informace nabízí i Člověk v tísni zde.