Sexuální výchova – sexualita

V minulých týdnech a měsících jsem zde zveřejnil metodiky k sexuální výchově, dnes se k tématu ještě vrátím s poslední částí, která je k dispozici na konci textu ke stažení. Původně jsem ji neplánoval zveřejnit, protože se jedná o téma například transgenderu, což je pořád ještě téma kontroverzní (především pro konzervativní učitele). Je jasné, že rozhodnutí jsem změnil. Jednotlivcům to může pomoct. A navíc je dost zajímavé, jak malou mají texty k sexuální výchově čtenost v porovnání s jakýmkoliv jiným tématem. Abych se ujistil, že ve zpracované prezentaci nejsou žádné tragické nebo urážející myšlenky, šel jsem na školení k expertce na téma, vše by mělo být z tohoto pohledu v pořádku. Metodika je vyzkoušena samozřejmě ve třídě, vše proběhlo i tam v pořádku.

V metodice tentokrát není prakticky žádné klasické cvičení, jen videa (a s nimi příběhy reálných lidí, což je podle mě nejlepší cesta, jak téma uchopit a zároveň i pochopit), možnosti pro diskusi a brainstorming, pak věci pro případný zápis. Samozřejmě ale každý člověk může s prezentací pracovat po svém, cvičení vymyslet. Text psaný kurzívou není pro zápis, jedná se spíš o zajímavosti (a pochopitelně citáty).

Úvod prezentace má za cíl ukázat a navést studenty k pochopení, co je to sociální konstrukt, v tomto případě způsobem, že vnímání sexu a sexuality se mění, i když samotný sex zůstává stejný. Neexistuje nic „normálního“, co je pro jednu civilizaci normální, je pro druhou civilizaci kriminální a pro třetí ideál, kterého se snaží většina dosáhnout.

Následuje hlavní část, která má vysvětlit, co je gender, pohlaví, intersexualita apod. Zajímavá může být diskuse o reklamách, které se sice vyvíjí, ale stále podléhají genderovým stereotypům. Ještě lepší jsou podle mě ukázky oblečení pro malé děti – kluci jsou budoucí šéfové a legendy, dívky jsou vždy v růžové a roztomilé.

Další část je o sexuální identitě a orientacích.

Doporučuji do výuky zařadit pořad Kronika orgasmu, který je volně dostupný na stránkách České televize a ukazuje některé zajímavé společenské jevy, dějiny sexuality a kontext. Alespoň prvních deset minut rozhovoru s asexuálem na DVTV může být také zajímavé.

Předposlední část je věnována trans tématice. Opět silně doporučuji ukázku z pořadu České televize, odkaz je pochopitelně přímo v prezentaci.

Následuje shrnutí tématu. A velmi krátce a jednoduše téma sexuální deviace.

Prezentaci najdete zde.

Advertisement

Umělá inteligence – nejlepší přítel učitele?

Už během prosince přišel docela humbuk spojený s umělou inteligencí, s kterou si lze poměrně na úrovni psát. Nejnovější model, který se prosadil, má jméno ChatGPT. Dlouho jsem odolával, ale nakonec jsem se během vánočních prázdnin zapojil do davu a umělou inteligenci také vyzkoušel. Během té doby jsem si naplánoval text na blog, kde popíšu všechny možné způsoby, jak chat použít ve škole, ale byl jsem moc pomalý a sociální bublinu mezitím zaplnilo několik nápadů a někteří superučitelé už dokonce vyzkoušeli umělou inteligenci i ve třídě. Nechtěl jsem tedy přidávat další text, který už je někde jinde. Dnešní příspěvek proto dostal jinou formu – nejdřív popíšu moje sobecké využití umělé inteligence a následovat bude kompilace využití od jiných učitelů přímo v hodině.

Chat najdete zde. Musíte se registrovat. A můžete komunikovat v češtině.

Jak jsem umělou inteligenci použil já a jak ji vysoce pravděpodobně (zatím) budu používat? Souvisí to s názvem dnešního příspěvku. Pro mě se jedná prakticky o způsob duševní hygieny. Někdy se mi stane, že mám docela zásek, pak jsem frustrovaný, protože hledám způsob, jak načít nové téma nebo jen jak si připravit nějakou maličkost, která hodinu vylepší. Hledám nové zdroje a nic nemohu najít. Hledám způsob, jak zapojit žáky. A tuhle cestu mi dokáže ChatGPT vydláždit. Zkoušel jsem dvě témata – Napoleona, kterého jsem už probral (takže mohu porovnávat), a feminismus, který se probírat chystám. Zkoušel jsem různé způsoby komunikace, různé „nadhozy“, abych se dostal k tématu a svému cíli. Některé části v odpovědích zůstávaly, některé byly užitečným doplněním, když jsem se zeptal jinak. Jde tedy o správnou formulaci a vážně komunikaci, ne jen napsat „připrav mi hodinu“ (i když to taky funguje!). V podstatě jsem právě chtěl, aby mi umělá inteligence připravila hodinu. Pak jsem se zeptal na zdroje. Na výsledky se můžete podívat na screenech, ale výsledky pro mě jsou zajímavé. Nabízí mi to brainstorming, skupinovou práci, postupně jít do hloubky atd. Poměrně moderní přístup. Můžete posoudit sami.

Napoleon:

Feminismus:

Podle mě se jedná o nástroj, který se bude neustále zlepšovat, je to budoucnost, kterou nelze zastavit nebo odklonit, proto bychom se to měli naučit využívat v náš prospěch a zároveň naučit i studenty. Vidím jen cestu smíření a akceptace. Nic jiného podle mě nedává smysl, respektive všechny jiné přístupy mi podle mě způsobí jen duševní neklid.

Jak jsem již zmínil v úvodu, někteří kolegové už ChatGPT vyzkoušeli přímo v hodině. Co vše dokáže? Jak to lze použít?

Zkoušeli, jestli se žáci něco naučí pouze při komunikaci s umělou inteligencí, tedy jestli dokáže nahradit učitele. Zkoušeli ověřovat informace. Zkoušeli kreativně vytvořit reklamu. Dokonce i vyrábět testy či úlohu do testu.

Na blogu „Dejte mi pevný bod“ od Bohuslava Hory a Petry Boháčkové lze najít tvorbu reklamy (zde).

Libor Klubal zkoušel matematické úlohy a odpovídá na obecnou otázku, jestli za nás bude umělá inteligence učit (zde).

Klasicky je a byla vepředu Jitka Rambousková, která o umělé inteligenci psala už na podzim. Zkoušela jiný model. A zkoušela tvorbu textů (zde).

Hodně se o téma zajímá Pavel Hodál, který je podle mě zatím nejaktivnější v tomto okruhu. Stejně jako Jitka Rambousková psal první text už v říjnu a šlo v něm o psaní textů (zde). Ale šel i dál a zkoušel, jestli se žáci konverzací s umělou inteligencí něco naučí (zde).

Prezidentské volby – metodika

Minulý týden v pondělí jsem zjistil, že mi dvě třetiny studentů na semináři budou chybět, tak jsem se zeptal zbylých devíti studentů, co by chtěli dělat. Padlo několik návrhů, ale nejvíce hlasů dostalo téma „prezidentské volby“. Jelikož to je téma aktuální a ještě pár týdnů bude, tak jsem si řekl, že budu jednoduchou metodiku a prezentaci sdílet, třeba někomu pomůže. Odkaz na stažení prezentaci bude tradičně na konci textu. Metodika vyšla přesně na dvě hodiny.

Prezentace začíná jednoduchými otázkami (jak probíhají prezidentské volby; kdo se může stát kandidátem a jaké má prezident pravomoci), které dávají tématu nejen úvod, ale především kontext. A otázky ani nemusí být tak jednoduché, jak se může zdát, studenti mohou tápat. A pochopitelně záleží, v jakém ročníku se budeme ptát. Způsob práce pak záleží právě na úrovni studentů – odpovědi mohou vyhledávat na internetu, či dokonce v Ústavě. U nás ve třídě to proběhlo jen režimem moje otázka – studenti odpovědí. Šlo o starší studenty, předpokládal jsem, že látku budou znát a samozřejmě jsem se potřeboval vejít do dvou hodin. Co dál?

Hlavním bodem hodiny bylo představit kandidáty. Jak jsem psal výše, hodinu s volbou prezidenta jsem připravil, protože většina třídy chyběla, u nás to vyšlo přesně jeden kandidát na studenta a jeden kandidát pro mě. Je devět kandidátů, pokud budeme metodiku probírat v klasické třídě, tak lze sběr informací a prezentace provádět ve dvojici či větších skupinách. Nemá jít o detailní informace a hollywoodský životopis, jen pár vteřin. Kolik je kandidátovi, jaké má vzdělání, jakou má práci, minulost, kde bere peníze. A třeba pár názorů a myšlenek. Hledání zabere tak patnáct až dvacet minut. Poté je pochopitelně čas na představení jednotlivých kandidátů. Předchozí záležitosti zabraly skoro přesně jednu vyučovací hodinu (tři kandidáty jsme si představili na začátku druhé hodiny).

Druhá polovina začínala puštěním dvou oficiální volebních spotů, víc jich k 13.12. nebylo k dispozici. Pouze Danuše Nerudová a Petr Pavel měli na svém oficiálním Youtube kanálu volební spot (zároveň například z účtu Jaroslava Bašty a sociálních sítí Karla Diviše šlo vyčíst, že video připravují, proto je možné prezentaci aktualizovat; některé informace zastarají pochopitelně). Po videu studenti sdělovali své dojmy, jak to na ně zapůsobilo, jaké emoce to v nich vyvolalo. Pochopitelně je užitečné chtít po studentech srovnání. Například studenti si podle mě výborně všimli, že Pavel v klipu vlastně vůbec nehraje, zatímco Nerudová ano; Pavlovo video je o jeho minulosti, Nerudová míří na budoucnost. Otazníky a pochybnosti vyvolalo zapojení dítěte do klipu. Někteří studenti znali Nerudovou ze sociálních sítí, o tom lze také diskutovat.

Pro zajímavost nakoukneme i na transparentní účty a prezentace krátce vysvětluje, jak je to s financemi na kampaň. Zajímavostí je, že prakticky milion na kampaň rovná se jednomu procentu v předvolebních průzkumech. To stojí za zmínku a za zamyšlení. I proto jsem do prezentace přidal části textu z iRozhlasu, kde odborníci popisují, že nejde o politiku, jde o emoce. Volíme marketingový produkt.

Poslední částí je volební kalkulačka (ta, která byla v době hodiny zatím dostupná). Jde o přirozený závěr dvouhodinovky a bloku, studenti si zjistí, s kým mají největší souvis názorů, hodnot a odpovědí.

Prezentaci ke stažení najdete zde.

Sexuální výchova – konsent, sexuální obtěžování (a sexuální mýty)

V druhé části (a zatím poslední) k sexuální výchově platí mnoho stejných poznámek jako v první části – opět se jedná pouze o zpracované metodiky organizace Konsent, které si můžete zdarma stáhnout, projít a použít i Vy. Materiály najdete na konci textu.

Stejně tak platí, že témata vybírali studenti a studentky, kterým už bylo 18 let a to je věk, pro které jsou materiály zamýšleny. Určitě můžete použít něco pro mladší studenty nebo děti, ale nutné je projít, promyslet vhodnost a případně upravit. Tématy jsou konsent a sexuální obtěžování, bonusem na vyžádání od studentů jsou sexuální mýty.

Téma konsentu nabízí několik zdrojů – samotná organizace Konsent připravila krátká videa, o kterých lze diskutovat, jestli byl souhlas dán. Údajně lze diskutovat. Podle mě ne. Možná v šesté třídě. Videa můžete najít zde: Lekce Souhlas – Je to souhlas? videa – Disk Google. Podle mě není u videí co řešit, alespoň u starších studentů. I když jsem třídě první video pustil, tak se smáli. Celkový dojem je spíš trapnost než jakákoliv možnost diskuse a učení se. Ale jak jsem psal, pro mladší děti to může být ideální. Pro starší studenty jsem použil úryvky ze seriálu Pět let, kde jsme se mohli bavit o tom, kdo co iniciuje, co je problematického, co je v pořádku. A jestli se jedná o konsent. A jak vypadá „klasické“ znásilnění. Problém pochopitelně je ten, že seriál musíte nejdřív vidět. Najít ho ale bezproblémovou cestu na ivysílání České relevize. Již klasickým zdrojem pro toto téma je „Tea konsent“, krátké video dostupné na Youtube, kde je koncept souhlasu se sexem zobrazen jako souhlas s pitím čaje. Klasika. Vtipný. Jasný. Pro všechny věkové kategorie.

Pro mě bylo hlavním cílem společně dojít k tomu, jak reálný konsent vypadá, jak konsent nevypadá a proč je těžké i v dobrém vztahu říct „ne“, což jsou další části přiložené prezentace.

Druhým tématem lekce bylo sexuální obtěžování a postup byl následující:

  1. Studenti mají ve dvojici napsat definici termínu sexuální obtěžování.
  2. Když mají studenti hotovou definici, rozdal jsem jim krátké příběhy (opět přiloženo na konci textu). Úkolem je zhodnotit příběhy, jestli se o sexuální obtěžování jednalo. Druhou částí je na základě příběhu, pokud bude potřeba, dopsat svou definici sexuálního obtěžování.
  3. Společně si projít příběhy, diskutovat nad obsahem příběhů, reflektovat, kde je hranice a co už je za hranou (pokud taková hranice existuje). U nás ve třídě se například neplánovaně začaly řešit vlastní zkušenosti a zároveň rozdílné mužské a ženské zkušenosti. Kluci vůbec netušili, že se něco takového děje a především v jaké míře (catcalling, zastavování autem atd.). Poslední částí bylo přečíst si pár studentských definicí sexuálního obtěžování.
  4. Následuje výklad s prezentací, co je sexuální obtěžování podle odborníků, jaké formy může obtěžování mít, jak může vypadat. Součástí prezentaci jsou i obrázky z projektu „Proč jsme to nenahlásili“. Podle mě je důležité probrat, poznat a pochopit, proč většina obětí nenahlásí znásilnění.
  5. V další částí opět pracují studenti. Mají se pokusit přijít na to, co mohou dělat, aby se sexuální obtěžování nedělo; co mohou dělat, když se jim někdo svěří; co mohou dělat, když zažívají sexuální obtěžování. Následně je vhodné projet nápady studentů a odpovědi v prezentaci.
  6. Naprosto dobrovolnou částí by mělo být pro studenty a studentky cvičení s názvem „hranice“, kde by měli sdílet, kde jsou jejich vlastní hranice, co už pro ně je a ještě není sexuální obtěžování. Ale samozřejmě to může být citlivé téma, pokud nikdo nechce sdílet, vůbec nic se neděje.
  7. Poslední částí je práce, v které studenti vymýšlí rozdíly mezi sexuálním obtěžováním a flirtováním. Odpovědi se nachází v prezentaci v tabulce.

Bonusovým materiálem je prezentace na sexuální mýty, téma, které si ještě studenti vyžádali. Opět zpracované podle materiálu od organizace Konsent. Není zde už žádné velké cvičení, jen studenti mohou sdílet, pokud znají (nebo si myslí, že znají) nějaký sexuální mýtus. V prezentaci jsou mýty rozdělené podle čísel do tří skupin, kdy jednička je „nevěřím, že tohle si někdo myslí, ale našel jsem to na internetu“; dvojka je „souvisí s pornem, už jsme řešili minule“ a teprve třetí sérii mýtů jsme probírali a o nich je prezentace. Jedná se o mýtus panenské blány, „kluci chtějí sex pořád“, délka sexu, velký penis, vytahaná vagina a počet sexuální partnerů.

Materiály dostupné ke stažení najdete zde.

Sexuální výchova – pornografie

V posledním textu s metodikou k finanční gramotnosti jsem popisoval, že téma si vybrali sami studenti na semináři. Stejným způsobem došlo i ke zpracování a následnému probírání dnešního tématu. Další škatulkou, kterou dali studenti dohromady, byla sexuální výchova. Konkrétní zmíněná témata ve výběru byla pornografie, sexualita a obecně sexuální témata. Dnes je na řadě sdílení materiálu na téma pornografie, příště konsent a sexuální obtěžování.

Důležité je hned začátku napsat, že se jedná o metodiku organizace Konsent. Originální metodiku si lze stáhnout zdarma (zde). Stejně jsem to udělal já (plus jsem byl na workshopu), vybral jsem si materiály, které se mi líbily a hodily pro mé potřeby, naházel je do prezentace, přidal další materiály a výsledek zde právě sdílím. Samozřejmě stejně můžete postupovat vy, metodiku lze rozdělit na části a použít jen něco, co se vám hodí do hodin.

Sexuální výchova obecně by v hodinách měla mít speciální pravidla. Já jsem prezentaci používal u dospělých studentů, takže jsme se shodli na jediném pravidle, kterým bylo, že pokud se kdokoliv bude cítit nekomfortně při mých otázkách, může odmítnout odpovědět. Samozřejmostí pro mě bylo domluvit se studenty na probírání tématu dopředu, žádné překvapení. I když jsem minulý školní rok probíral téma během suplované hodiny v sedmé třídě, byli jsme na tom domluvení z jiného předchozího suplu (tuto prezentaci na jednu hodinu určenou pro mladší studenty sdílím také; jedná se o velmi zjednodušenou metodiku na jednu hodinu, kde je tématem i konsent).

Jak jsem psal, materiály jsou pro třeťáky na střední škole. Pokud budete používat pro mladší studenty, prezentaci prosím upravte věku svých studentů. Především se jedná o jeden (či více) obrázků při rozlišování mezi pornografií a erotikou, i když pro jistotu dodávám, že všechny použité fotografie jsou z klasických filmů a seriálů s dostupností většinou od patnácti let.

Všechny zmíněné materiály najdete na konci textu; cvičení, obrázky, videa, otázky a odpovědi, vše je ve sdílené prezentaci.

Jak začít? Pokud máme čas, můžeme se bavit o tom, proč se vůbec učit o pornografii ve škole, proč je to důležité.

První reálný úkol ale je pokus definovat porno a určit rozdíly mezi pornografií a erotikou. Je možné jen o tom diskutovat a házet nápady například na tabuli, nebo mohou studenti psát rozdíly na papír. Následuje několik obrazů a fotografií z minulosti, u nichž můžeme řešit, jestli se jedná o dílo erotické či pornografické, ale jedna z point je i taková, že zobrazování sexu a nahých lidí tu bylo vždy, nejedná se pouze o dnešní videomateriály. Samozřejmě morální přísnost a náhled na sexualitu se ve společnosti proměňoval.

Další úkol k zamyšlení jsou odpovědi na otázku „proč lidé sledují pornografii“. Lze psát obecně, ale doporučuji i specifikovat na děti, dospívající a dospělé, každá skupina může mít jiný důvod, jinou motivaci. Odpovědi v prezentaci jsou souhrnem několika výzkumů.

„Co je na sledování porna problematického?“ je další úkol, jeden z prioritních. Pracovat lze opět několika způsoby, já klasicky nechal pracovat studenty ve dvojicích, své odpovědi zapisovali na papír. Poté, co měli napsané odpovědi, jsem studenty vyvolával, bavili jsme se o odpovědích a následně jsme je reflektovali s výsledky výzkumů zobrazených v prezentaci.

V některém z těchto míst lze použít i příběhy z metodiky od Konsentu, které jsou přiložené ve Word souboru. Jedná se o tři krátké příběhy, v kterých jsou postavy ovlivněné pornografií, studenti mají odpovídat na několik otázek. Osobně jsem rozdal vždy jeden příběh do dvojice, tři dvojice měly tři rozdílné příběhy. Následně jsme si příběhy společně projeli celá třída.

Druhé podstatné cvičení je probrání rozdílu mezi pornografií a reálným sexem. Opět mohou studenti a studentky pracovat ve dvojicích, psát na papír a společně diskutovat nad odpověďmi. Pomoc může i bývalá česká pornoherečka Tarra White, respektive rozhovor s ní, který jsme si pouštěli (ne celý; pouze deset až patnáct minut) a odkaz najdete v prezentaci. Odpovědi jsou rozdělené do tří částí, které by se daly nazvat „porno je film“, „ženský orgasmus a potěšení“ a „chybějící konsent“. Mezi tématy, které studenti požadovali v úvodním dotazníku při výběru témat, byl zmíněný a lajkovaný i „klitoris“, proto se mu a ženskému orgasmu část prezentace věnuje. Lze například pustit i díl nového dokumentárního seriálu České televize s názvem „Kronika orgasmu“, kde se první díl věnuje právě výzkumu ženského orgasmu.

Materiály lze stáhnout zde. (Prezentaci jsem musel přejmenovat, protože byl soubor zařazen vážně do kategorie pornografie a šlo se k němu hůře dostat, proto současný nesmyslný název.)

Finanční gramotnost – tipy, cvičení, prezentace

Letos v září jsme se sešli s „novými“ studenty na dvouletém semináři společenských věd a stejně jako v předchozích letech jsem jim dal dvě možnosti. První je probírat maturitní otázky, druhá je studentská nominace a volba témat. K mému překvapení (už jsem si zvykl, že studenti volí bezpečnou jistotu přípravy na maturitní zkoušení) velká většina rozhodla pro druhou možnost. Téma, které mělo suverénně nejvíce hlasů, byla finanční gramotnost.

Materiály, které jsou zveřejněny v následujícím textu a které jsou ke stažení dostupné na jeho úplném konci, posloužily přibližně na sedm dvouhodinových seminářů (je tam i závěrečný test, hodnocení, zpětná vazba apod., takže reálně obsah zabírá méně času). Neslouží jako jeden jediný návod, jak „správně“ učit finanční gramotnost, ale spíš jako možná inspirace, kde si každý může vzít něco pro své potřeby, budu rád, když využijete i jen jedno cvičení z několika níže popsaných.

Materiály řeší několik základních otázek a témat:

           – co je finanční gramotnost a proč je důležitá?

           – Osobní rozpočet,

           – banky a jejich produkty,

           – investování,

           – ekonomické krize,

           – podnikání.

1. Studentům jsem na začátek pustil Obzor od Filipa Horkého z jeho časů práce pro Seznam zprávy, kdy představuje příběhy tři chudých lidí. I na jejich případě lze podle mě probrat, proč je téma důležité; v druhé části videa se nachází výzkumy, které nám opět mohou odpovědět, proč je finanční gramotnost důležitá. Samozřejmě je zde nutná sebereflexe učitele a vyhodnocení okolností, jestli něco podobného pouštět. Pro mé studenty, z nichž většina prostě je relativně privilegovaná (z pohledu většího měřítka), to byl výstřel do jiné bubliny. Podle mě jim je dobré ukázat, jak vypadá reálná chudoba a co řeší jiní lidé. Ale samozřejmě pro jinou skupinu studentů to musí každý zvážit sám.

2. Malé cvičení jsem dal studentům i při probírání osobního rozpočtu. Pochopitelně šlo o to, aby se pokusili rozvrhnout svou hypotetickou útratu do škatulek a navrhli, kolik procent by mělo jít do jednotlivých škatulek. Samozřejmě studenti ještě něco takového nepotřebují, ale i tak mi přijde cvičení užitečné, jen se o tom bavit, reflektovat, diskutovat. Jedná se spíš o brainstorming a studentské prekoncepty, protože už něco určitě vědí, slyšeli či viděli. V prezentaci je i návrh, jak by rozložení výdajů mohlo vypadat. Diskusi lze vést i nad screenem tweetu, který se týká spoření, šetření.

3. Další část prezentace už se zaobírá klasickým tématem – bankami a jejich produkty. Začínáme hodnocením kontokorentu (lze změnit na kreditní karty), studenti probírají výhody a nevýhody (podobná práce probíhá ve dvojicích, malý papír, pár minut na vlastní práci studentů, poté si společně sdělujeme, co studenti vymysleli a hodnotíme to; stejným nebo podobným způsobem probíhají i další práce v tomto bloku). Lze jen v krátkosti porovnávat kreditní karty, kontokorent a debetní karty.

4. Následně jde prezentaci spíš po teorii, která se týká různých druhů úvěrů. Další zastávkou je až video, v kterém se baví Vojta Žižka se Standou Hruškou („Standashow“) o investování do nemovitostí a hypotékách, kdy Žižka je pro hypotéky a má jich několik, zatímco Hruška je velmi proti. Studenti následně mohou opět diskutovat, zpracovat pro a proti. Dobré je si najít on-line hypotéku, nechat si vypočítat splátky apod. a ukázat to studentům, aby měli přehled o tom, co hypotéka reálně znamená pro život. Video najdete zde.

5. Přes exekuce, osobní bankrot a pojištění popojedeme k dalšímu cvičení, kterým je řešení, jaký je rozdíl mezi spořením a investicí. Po zjištění jsem dal studentům větší a časově náročnější cvičení, kterým bylo ve dvojici si najít hlavní bankovní produkty, napsat jejich vlastní vysvětlení a ke každému projektu opět napsat podle studentů hlavní pozitiva a negativa. Jednalo se o následující bankovní produkty: stavební spoření, spořící účet, termínovaný vklad, podílové fondy a penzijní připojištění. Studentům necháme na práci dvacet minut, klidně i více, pokud potřebují. Následně můžeme jet podle prezentace, probírat jednotlivé produkty, kdy studenti produkt vysvětlí, řeknou výhody a nevýhody a lze je zkontrolovat s prezentací, kde jsou produkty zpracované.

6. Další hodiny (či kdykoliv později) je užitečné jmenované produkty opět připomenout a nechat je studenty řadit podle vybraných měřítek a kritérií. Studenti sami si mohou kritéria vymyslet, přijít na ně sami, nebo můžeme zadat likviditu, výnos či rizikovost. Stačí zpracovat do jednoduché tabulky.

7. Podobně lze probírat i investování do akcií a dluhopisů. Téma pro studenty zajímavé, omezil jsem zápisky a probírali jsme reálně věci. V prezentaci jsou obrázky sloužící vysvětlení shortování akcií, „margin of safety“, ale například i co to je broker. Hlavní pointou je ale odpověď na otázky, co ovlivňuje ceny akcií a kdy akcie koupit. Cvičením je právě kvůli tomu příběh tří žen, které mají tři možné investiční strategie. Texty příběhů žen jsou velmi krátké, ale v angličtině.

8. Ekonomické krize nerozebírám do detailů prostřednictvím výkladu, ale nechám práci na studentech, jejich práci následně společně zhodnotíme. Jak na to? Pořad „Slavné dny“ přináší na dvě největší ekonomické krize (1929 a 2008) krátká videa. Obě videa jsem pustil a vždy po puštění mi je studenti krátce a jednoduše vysvětlili, přičemž cílem je kontrola, jestli studenti téma pochopili. Bez pochopení by těžko mohli dále pracovat. Po přehrání dvou videí a kontrole pochopení následuje hlavní část – studenti mají obě krize porovnat. Způsob práce záleží na vás, jednoduchým způsobem je klasická tabulka, pěknou cestu nabízí i Vennův diagram. Poslední fází je čtení studentských prací, jejich hodnocení, reflexe.

9. „Kapitola“ podnikání je zaměřeno na studenty, řešíme tedy především jak začít podnikat jako student. Nutností je projet formulář („Jednotný registrační formulář“). Podle mě nemá smysl formulář vážně vyplňovat, ale projet ho, jednotlivé části si společné vysvětlit, zkontrolovat, jestli studenti všemu rozumí, to je podle mě podstatné. Hlavním cvičením je porovnání zaměstnance a podnikatele – opět studenti pracují samostatně, udělají si tabulku, pak vše sdílíme, upravujeme, komentujeme, doplňujeme. Ještě koukáme na video o asynchronních příležitostech od Petra Máry.

10. K dispozici dávám i závěrečný test a opakování („suché“ opakování, protože látky je hodně, v plné verzi jsme dělali finanční gramotnost dva měsíce a hlavní účel je připravit se na test; opět jsme zde pracovali stejně jako v předchozích cvičeních – dvojice pracují, vyplňují, pak kontrolujeme).

Materiály ke stažení najdete zde.

Úvod do dějepisu a pravěk v patnácti hodinách – prezentace, cvičení, videa

Několik let se hodně řešilo (a pravděpodobně to někdo stále řeší), jak potřebné jsou moderní dějiny, jak „správně“ učit moderní dějiny, vymyslely se nové učebnice, nové aplikace, výborná cvičení atd. Druhý úhel pohledu, na který se možná trochu zapomíná, je, jak (si) udělat prostor pro moderní dějiny, aby na ně byl dostatek času, aby studenti mohli vstřebat veškerý kontext dvacátého století, koukat na videa, poslouchat audionahrávky, rozebírat fotografie. A jelikož často padá (neoprávněná?) stížnost na to, že se rok probírá pravěk (apod.), tento příspěvek je o tom, jak zkrátit pravěk, moje materiály a prezentace nejdou úplně na „kost“, ale pokud by učitel chtěl, může pravěk probrat klidně za tři hodiny. Krom pravěku nabízím i shrnutí prvních hodin a úvod do dějepisu. Dohromady se jedná o pomalých patnáct hodin, kde (skoro) na každou hodinu je i aktivita.

Následující program vypadá tak, že vždy zobrazuje probírané téma hodiny, které odpovídá přiložené prezentaci, ale popis se zaměřuje spíše na cvičení, které v hodinách dělám se studenty. Důležitá je i poznámka, že těchto prvních patnáct hodin je i prvních patnáct hodin s novými studenty a to cvičení i reflektují, většinou jde o relativně jednoduchá cvičení, protože mě zajímá, jak jsou na tom studenti, jak přemýšlí, jak pracují.

V prezentaci se často nacházejí další „cvičení“, jedná se ale pouze o otázky, o kterých se společně v hodinách bavíme.

Rozpis hodin je reálný, proto nemám každou hodinu cvičení, ale také tam je prostor pro testy a přípravy na testy. Testy píšeme na začátku po kratších úsecích, studenti se nemusí tolik učit, mají dobré známky a snad je to tolik nestresuje (proto i na testy suše opakujeme, test i opakování vypadají velice podobně).

Program zmíněných patnácti hodin:

1. Seznámení se studenty.

Pravěk vždy začínáme probírat v šesté třídě nebo prvním ročníku střední školy, se studenty se neznáme, tak si vysvětlujeme, jak budou hodiny probíhat, seznamujeme se.

2. První hodina dějepisu.

Hodina, kterou jsem popisoval na blogu již dříve. Propojení nejmodernějších dějin a zároveň představení základních pojmů jakými jsou dějiny, minulost, historie a dějepis. Odkaz na metodiku najdete zde.

3. Prameny a práce s nimi.

Další hodina se zaměřuje na historické prameny a práci s nimi. Studenti se nejdříve zamýšlejí nad tím, k čemu nám vůbec dějepis (a dějiny) jsou. První reálné dějepisné cvičení nabízí klasická učebnice dějepisu pro šesté třídy (SPN), kde je obrázek kostry (naskenované používám i pro prváky na střední; lze určitě najít i jiný obrázek kostry). Úkol studentů je interpretovat nález kostry a zjistit co možná nejvíce. Muž? Žena? Jak daný člověk zemřel? Jaké měl asi postavení? Jaké měl povolání? Co lze vyčíst z předmětů v okolí, z nádob, z mincí? A tak dále.

4. Pomocné vědy historické.

Cvičené pro tuto hodinu patří ještě částečně k pramenům, ale nelze vše stihnout během jedné hodiny, proto, když si povídáme o tom, jak je nutné se starat o prameny, dávám studentům text o smrti Ladislava Pohrobka. Text je na konci tohoto příspěvku přiložený, lze použít otázky přiložené k textu, ale letos jsem dal cvičení bez otázek a nechal jsem studenty, aby sami přemýšleli, sami si pokládali otázky. Docházíme k mezipředmětovému vztahu s mediální výchovou, protože základní otázky jsou kdo, co, proč, jak a komu (viz Kovyho mediální ring). Článek se tváří, že Pohrobek se stal pohrobkem, protože ho Jiří z Poděbrad otrávil, aby se stal králem, jedná se o jednu z nejstarších fake news v našich dějinách. Až v druhé polovině dvacátého století se zjistilo, že Ladislav Pohrobek zemřel na vzácnou formu leukémie.

5. Periodizace dějin.

Téma je jasné, rozdělení dějin na jednotlivé epochy. Studentům po probrání pěti epoch zadávám, aby zkusili vymyslet šesté období. Mohlo začít už v minulosti, může začít i v budoucnosti. Samozřejmě si vysvětlujeme, že rozdělení dějin vzniká až zpětně, proto mohou studenti napsat, že šesté období už začalo. Období studenti také pojmenovávají. Pár návrhů přečteme. Poté zmíním konec studené války, globalizaci, internet nebo postmoderní dobu jako možné předěly. Na posledním slidu v prezentaci jsou obrázky dvou žen, které studenti ještě porovnávají, porovnávají jejich život, která co umí, která má život jednodušší, která je pravděpodobně spokojenější atd. Pointou pochopitelně je, že i když všichni lidé žili například v roce 2000, tak pár lidí žilo stále pravěkým způsobem životem (i když se jednalo samozřejmě jen o pár lidí; dnes tak žijí možná jako poslední Sentinelci na ostrově u Indie).

6. Úvod k pravěku.

Během této hodiny obvykle „suše“ (otázky a odpovědi na papírech, studenti vyplní, společně pak kontrolujeme) opakujeme na test, proto zde nemám cvičení. Ale jeden z možných zdrojů, s kterým lze pracovat tuto nebo následující hodinu po testu, je slavné video Billa Wurtze „History of the entirely world, I guess“. Jedná se, jak název napovídá, o video shrnující veškeré dějiny pod méně než dvacet minut. Hodně originální, hodně jiné, nemusí se určitě líbit všem, ale pro pestrost pustit čtyři až pět minut může být fajn (v případě mé výuky video vlastně ukazuje to, co po studentech chci – přehled, souvislosti, umět vše propojit). Video najdete zde.

7. Antropogeneze.

Zde píšeme test.

8. Život člověka v době kamenné.

Na konci „základu“ k době kamenné jsou dvě cvičení. První je hierarchie, kdy studenti mají řadit několik vynálezů a dovedností do žebříčku podle důležitosti (seznam je v prezentaci). Co je měřítkem, si samozřejmě může a má každý učitel zvolit sám, možností je několik: co vedlo k největší změně v životě, co bylo nejvíce užitečné. Každopádně to chce zdůraznit, aby se studenti vyhnuli presentismu, aby nehodnotili z našeho dnešního pohledu, ale z pohledu doby kamenné.

Druhým cvičením je sice spíš zábava, ale perfektně to ukáže, jestli studenti pochopili, o co v pravěku šlo. Jejich úkolem totiž je představit si a napsat, co by trendovalo za hashtagy na sociálních sítích, kdyby v pravěku tato technologie existovala. #Matriarchat #Venuše #ZaseHlad #OdJeskyněKJeskyni

9. Zemědělská revoluce.

Dalším již klasickým cvičení pro mě je, když zadávám studentům, aby se pokusili napsat co možná nejvíc výhod zemědělství v porovnání se „starým“ způsobem života před usazením (což znamená, že zase musí ukázat, že chápou dobu kamennou; jedná se především o zachycení změny a kontinuity).

10. Zemědělská revoluce.

Tuto hodinu zapojíme vždy víc kritické myšlení a studenti mají pro změnu psát nevýhody zemědělství, respektive usazeného způsobu života. Inspirováno knihou „Sapines: stručné dějiny lidstva“.

11. Kolonizace, nadprodukce, vznik dělby práce.

Již další klasikou a pro nové studenty určitým „testem“ je porovnat život člověka před a po usazení prostřednictvím metody „wheel of life“. Jedná se z mého pohledu poprvé o složitější aktivitu. Metodu jsem popisoval zde.

12. Doba bronzová.

Na programu opět opakování, příprava na test.

13. Doba železná.

Test. Po testu na chvíli oddychu jsem letos pouštěl příběh jediného známého člověka z pravěku, najdete zde.

14. Pravěk na území Čech.

Hodina začíná netradičním cvičením, které najdete v připojených materiálech. Jedná se o klasickou prezentaci v Powerpointu s netradičním obsahem – většinu tvoří fotografie z reálného pravěkého naleziště v Bylanech, jedná se o praktických „test“ (bez známek), kdy mají studenti spojit teorii z mého výkladu a aplikovat ji na fotografie. (Ne všechny fotografie jsou z Bylan; šlo mi o to ukázat i další detaily.)

15. Pravěk na území Čech.

Na konci pravěku zadávám studentům práci na myšlenkové mapě, kde je ústředním tématem pochopitelně pravěk. Zjišťuji si tím nejen znalosti pravěku, ale i jestli znají myšlenkovou mapy z dřívějšího působení na jiných školách či ročnících. Stejně tak zkouším na konci pravěku i Kahoot.

Materiály ke stažení najdete zde.

Pozornost

Před hodně dlouhou dobou mě zaujala jedna stránka v knize Konec školní nudy, která se věnovala tématu pozornost. Knihu jsem četl ale hlavně kvůli metodám do výuky, proto jsem zájem o pozornost skryl do pozadí s plánem se vrátit a zjistit si více. Ten čas, jak jste určitě pochopili, nastal teď.

Je zřejmé, že pozornost a práce s ní ve třídě je jeden ze základních bodů efektivní výuky. Zvyky studentů se mění tak, jak se mění svět. Trendem jsou krátká videa trvající několik vteřin. Vizuál poráží text. Schopnost udržet pozornost klesá snad každým rokem. Je vůbec v silách učitele udržet pozornost studentů po delší dobu?

Nesmíme zapomenout, že udržení pozornost brání i přílišný stres, úzkosti, atmosféra strachu, kdy studentům brání nedostatek sebevědomí odpovědět na otázky, ale pochopitelně i nezajímavá výuka, stejně tak výuka moc jednoduchá či moc složitá až nesrozumitelná. Roste také počet diagnóz ADHD.

Základem pro pochopení pozornosti jsou následující poučky: pracovní paměť je malá; dlouhodobá paměť je velká; jakmile je pracovní paměť zaplněná, učení není možné; učení nastává tehdy, pokud jsou informace přeneseny z pracovní paměti do dlouhodobé paměti.

První důležitým pojmem je „split attention effect“. Představte si žongléra, který má tři míčky. Nikdy to nedělal, nemá zkušenosti, tréninky, ale stejně po něm chceme, aby dokázal žonglovat s třemi míčky najednou. Je velmi pravděpodobné, že žonglér nebude úspěšný. Stejné je to ve třídě se studenty, míčkem mohou být různé zdroje, různé úkoly – na zdi je obrázek promítnutý projektorem, do toho mluví učitel, studenti mají psát. Do toho ještě chceme, aby studenti přemýšleli a odpověděli nám na otázku. Chce to extra námahu a soustředění. Učení pak dopadne stejně jako žonglér s třemi míčky.

Co může dělat učitel? Výzkumy tvrdí poměrně jasné závěry. Jedna „znalost“, jeden materiál, by neměl být prezentován ve dvou různých formách zároveň, například v psané podobě a audio podobě, jedná se o velkou zátěž pro pracovní paměť. Proto například nedává smysl rozdat studentům texty s tím, že někdo čte nahlas a zároveň si každý ze studentů souběžně čte pro sebe.

Jeden z dalších návrhů je (pochopitelně) předkládat správné materiály. Co to znamená? Takové, které nedělí pozornost. Představte si mapu, na které jsou čísla u hlavních měst a pod mapou jsou vysvětlivky (na obrázku jako „conventional diagram“), jaká města se skrývají za číslem, to je podle výzkumu zdroj rozdělující pozornost a důvod, proč je lepší použít mapu, v které jsou přímo napsané konkrétní informace, v našem případě hlavním města (na obrázku jako „integrated diagram“). V prvním případě studenti nepracují efektivně, trvá jim déle informace zpracovat a zapamatují si je nepřesně; v druhém případě vše zapadá a studenti mají lepší výsledky.

Dalším termínem je „continual partial attention“ (dále už jen CPA) spojený s Lindou Stone, která pracovala pro největší technologické korporace, než se stala autorkou. CPA je schopnost „snímat“ okolí, věnovat se více podnětům. Určitě už vám někdy student tvrdil, že zatímco je na mobilu, stíhá věnovat pozornost i vašemu výkladu. Může dojít k smíchání pojmů CPA a multitaskingu. Multitasking je dělání více věcí, CPA je spíš věnování pozornosti více podnětům, poslouchání více zdrojů. Multitasking znamená, že děláme více věcí najednou, děláme to, protože si vytváříme šanci být více produktivní, děláme více práce, abychom následně mohli více odpočívat. Zatímco při multitaskingu děláme jednu věc s plným vědomím a další děláme automaticky, při CPA děláme více věcí najednou, ale všechny vyžadují naší plnou pozornost. Multitasking děláme proto, abychom byli více produktivní, CPA se věnujeme, aby nám nic neuniklo. Multitasking je, když telefonujeme a u toho mícháme omáčku, CPA je když telefonujeme a u toho píšeme e-mail.

Důsledkem CPA může být, že mozek má moc stimulace a ve výsledku děláme obě práce špatně, jsme méně efektivní, jsme pomalejší a podle studií končí studenti práci s pocitem bezmoci.

K tomu všemu ještě můžeme přičíst něco „obecného“, co známe z praxe – snadnější přístup k informacím, což může často znamenat pasivní práci.

Myslím si, že by si každý měl udělat závěry sám, protože každý učíme jinak a vycházíme z něčeho jiného. Já třeba často dělám velkou chybu, o které vím. Když už si studenti píší nějaký zápisek, tak do toho ještě mluvím nebo se ptám na otázky, což je samozřejmě naprosto zbytečné. Student, který se soustředí na zápis, se nebude soustředit na mě. Naopak student, který se bude soustředit na mě, „ztratí“ zápisky. Na tom musím zapracovat. Dalším bodem je samozřejmě předkládat správná cvičení, „moderní“ výuka nic nezmůže, nespraví a nenaučí, pokud budou studenti přehlceni. Efektivní je předkládat kvalitní jeden zdroj a pracovat správně s možností studentů koncentrovat se. Práce a hodina musí být přehledná a organizovaná. Význam mají začátky a konce hodin, kdy můžeme napojovat nové znalosti na znalosti již získané dříve.

Metodika mýtus Bílé hory (+popravy na Staroměstském náměstí)

Bílá hora představuje poměrně těžký oříšek ve výuce, protože jde o důležitý okamžik našich dějin, který většinou koluje v povědomí většiny populace, ale otázkou zůstává, o jak hlubokou znalost jde, a především o jak reálnou představu jde. A přesně toto, realita versus mýtus, je hlavní bod následující lekce.

Postup:

1. Hodina začíná vzpomínkou na kontext doby (stavy, Rudolf II.) a pokračuje k defenestraci, přes kterou se dostaneme k Bílé hoře.

2. Hlavní zdrojem se stává pořád Slavné dny, kde si pustíme díl o bitvě na Bílé hoře.

3. Úkolem žáků je v následujících pár minutách pracovat s mýty (což je pojem, který si na začátku můžeme vysvětlit), které za poslední století vznikly, především během zhoubného národního obrození, ale ani masarykovská první republika, natož komunisté, situaci nijak neprospěly.

Při práci se zdroji jsem nasbíral následující mýty týkající se bitvy na Bílé Hoře:

A)      Češi vs Němci (Rakušané)

B)      MY vs ONI; MY jsme prohráli, ONI vyhráli

C)      Hodní protestanti vs Zlí katolící

D)      Bohemicentričnost (jedná se o čistě českou věc)

E)      Následovala doba temna

Tyto mýty jsou ukázány studentům. Studenti následně pracují na jejich demytizaci. Společně se studenty si vše probereme, vysvětlíme. (Pro zájemce dávám řešení na konec textu.)

4. Další otázkou, kterou by se žáci mohli zabývat, je „proč?“ Proč mýty vznikly a proč obecně vznikají? (Odpovědi opět na konci celého textu.)

5. V následujícím cvičení se podíváme na to, jak nově vzniklé Československo vnímalo Bílou horu a jak komunistické Československo. První republika křičela heslo „Odčiňme Bílou Horu“, stejně tak komunisté. Otázkou zůstává proč, proč křičela heslo první republika, proč komunisté. A samozřejmě i jak oba režimy, navzájem se sebou nesouhlasící, mohli mít stejné heslo.

6. Reflexe. Pointou samozřejmě je, že obraz Bílé Hory se částečně mění, nebo v tomto případě zůstává stejný (=pokřivený, nereálný), ale každá doba klade důraz na něco jiného, část obrazu využívá pro své potřeby, pro svou ideologii.

Na hodinu strávenou s Bílou horou můžeme navázat hodinou věnující se další slavné události – následnou pomstou v podobě poprav na Staroměstském náměstí. Lze využít History Lab a jejich cvičení „Jak zobrazili popravu“. Cvičení lze nalézt zde, metodiku zde.

Jak cvičení vypadá? Pracuje s tehdejšími „novinami“, kde jsou popravy zobrazeny. Studenti hledají důležité body na obrázcích, následně je řadí tak, jak se asi odehrály a spekulují nad příčinami vzniku „novin“. Fajn cvičení na 15-20 minut, zbytek lze věnovat dalšími výkladu nebo cvičení. Jen malá poznámka – jelikož History Lab nefunguje na mobilech a pouštět fotografie na zdi mi nepřijde funkční z mnoha důvodů, osobně jsem si fotografie vytisknul (jedna fotografie = jeden papír) a rozdávám je do skupin, minimalizuje se tak šance nezapojení všech studentů (pokud dám fotografii na zeď, část třídy nebude cvičení řešit, část prostě jednoduše neuvidí atd.).

Vysvětlení mýtů (velmi zjednodušeně). V bitvě nebojovali Češi proti Němcům nebo Rakušanům, obě armády byly složené z žoldáků různých národností a dokonce i náboženství, dokonce proti sobě bez problémů mohl bojovat „Němec“ na české straně a Čech na straně monarchie. Správně by bylo české stavy a jejich najatá armáda proti rakouskému králi (římskému císaři) a jeho armádě. Tím pádem neplatí ani další údajná pravda, žádné „my“ a „oni“ neexistovalo, to je mýtus pocházející z Národního obrození, kdy bylo žádoucí udělat ze všeho německy mluvícího zlo. Co se týká náboženství, už jsem psal výše, že vojska nebyla protestantská nebo katolická, ale voják stál na straně toho, kdo mu zaplatil. Taky je otázkou, do jaké míry se bojovalo za duchovní pravdu, za náboženství, jestli nešlo čistě jen o boj o trůn. Ale především z pohledu náboženství si samozřejmě katolíci mysleli, že dělají správnou věc, to samé protestanti; jedná se tedy o dva různé pohledy, jejichž existenci by si studenti měli uvědomit. Bohemicentričnost bychom asi chtěli vidět, samozřejmě defenestrace byla v Praze, Bílá hora u Prahy, do jisté míry je tento pohled pochopitelný, pravdivý, na druhou stranu ani jeden z panovníků Čech nebyl, vojska taky většinově ne, stavy se snažili zapojit Anglii atd. Následovala doba temna? Těžko říct. Záleží na úhlu pohledu, na tom, kdo by na takovou otázku odpovídal.

Proč mýty vznikají? Vytvářejí legitimitu režimu, identitu a kolektivní paměť. Důležité je připomenout, že existuje sociální podmíněnost, záleží na tom, kdo mýtus vytváří, jaké je pozadí a postavené daného člověka. Neexistuje jedna paměť, paměť se neustále mění, aktualizuje. První republika měla heslo o odčinění Bílé hory, protože se tím odstřihla od Habsburků, kteří z jejich pohledu mohli za Bílou horu a vše špatné, co Čechy potkalo v následujících stoletích (čímž si právě nová demokracie vytvořila svou identitu, kolektivní paměť a možná i legitimitu). Komunisté používali stejné heslo „jen“ kvůli útoku na katolickou církev, kterou chtěli potlačit.

Jakákoliv schematičnost, černobílost (my vs oni) a jednoznačnost znamená deformování dějin.

Slido

Ještě před začátkem školního roku, než přijdou každodenní starosti a vše tak nějak splyne, čímž se může snížit pravděpodobnost inovace, bych se chtěl podělit o inspiraci. Veškerý kredit jde studentkám a studentům ze spolku Stužák, kteří pořádají vzdělávací workshopy pro žáky středních a základních škol. Jeden z těchto workshopů jsem absolvoval na vynikajícím Festivalu mediálního vzdělávání a základní nápad a aplikaci bych chtěl poslat dál.

Jedná se o web Slido. Slido nabízí klasické věci jako kvíz, hlasování apod. (v aplikace najdete pod „Live Polls“), což ale nabízí i další aplikace, (pro mě) přidanou hodnotou Slido a důvodem k použití je další část, kterou bych hodně zjednodušeně popsal jako simulace sociální sítě (najdete jako „Audience“). Tuto část mimochodem i použít jednoduše pro kladení otázek.

Jako nejlepší mi přijde rozdělit třídu na několik skupin, každá ze skupin bude zastupovat určitou stranu, názor. Do skupiny stačí jeden mobil/tablet/notebook. Ze svého pohledu bude skupina do světa vysílat sdělení, které bude vidět na tabuli a bude tak dostupné všem (na tabuli/zdi sdílí svou obrazovku učitel; na obrazovce učitele se zobrazují příspěvky od všech skupin). Skupiny mohou zastupovat například různé vrstvy při řešení problémů, stavy při volbě krále, regiony při komunikaci s vládou, buňky při komunikaci s mozkem apod. Podobný princip jsem popisoval už při představování jiných metod. Po komunikaci by mohl přijít ještě nějaký závěr, například volba krále.

Poměrně těžce se mi vysvětlují výhody Slido a konkrétní příklady (ale myslím, že každý učitel dokáže vymyslet něco super do svého předmětu), ale z pohledu dovedností může jít o další posun. Skupinová práce, komunikace, jasné vyjadřování, vnímání různých perspektiv, řešení problémů, zkratkovité vyjadřování na sociálních sítích apod. V dějepise můžeme vnímat mimo jiné spolehlivost různých zdrojů.

O jeden stupeň výše je propojení s mediální výchovou. Můžeme si vzít aktuální výročí rozdělení Československa – jedna skupina reprezentuje českou stranu či přímo Klause, druhá strana slovenskou stranu nebo Mečiara; třetí stranou může být bulvár, čtvrtou veřejnoprávní médium, další možnosti jsou zahraniční média či tiskový mluvčí například německé vlády, tiskový mluvčí prezidenta Havla apod. Po základní části se Slido může přijít tisková konference, na které vystoupí strana česká a slovenská se svým prohlášením, novináři se jich budou ptát na otázky.

Pochopitelně se jedná o zpestření výuky, použiji ve výuce v jedné třídě jednou dvakrát za školní rok, pro mě ideální varianta na hodinu před prázdninami, na suplovanou hodinu.

Zvládnutí webu je poměrné jednoduché – stačí se přihlásit přes Google účet (pokud máte). Pak stačí jen „vytvořit Slido“, pojmenovat Slido, vybrat, co přesně chcete (kvíz? hlasování?), dát studentům kód k přihlášení a rozjet to. To je vše. Slido nabízí i krátkou „akademii“, kde se dá vše naučit, pochopit a zvládnout do naprostých detailů.