Tipy do mediální výchovy #1

Minulou sezónu jsem se věnoval „seriálu“ na téma začínající učitel, letos bych se chtěl věnovat mediální výchově. Trochu se ve mně bijí dva póly – „mediální výchovy je už všude dost, každý o tom mluví, materiály jsou všude“ versus „mediální výchovy není nikdy dost, třeba to někomu ulehčím, pomůžu“. Druhý pól nakonec vyhrál, sice se zpožděním (původní plán bylo jet od září), ale vyhrál.

Dnešní text bude pouhým obecným úvodem s několika tipy, jak a kde začít.

Zaregistrujte se na JSNS

Aniž bych si to uvědomoval, můj začátek s mediální výchovou je spojen s JSNS před sedmi nebo osmi lety. Co je JSNS? „Jeden svět na školách“. První kontakt přišel v rámci festivalu, kde organizátoři pouštěli zajímavé dokumenty a vedli diskusi s žáky. Od té doby se pro mě JSNS rozvinul především na webovou stránku s materiály. A zaměření se také změnilo, mnohem větší důraz se klade právě na práci s informacemi, propagandu a obecně mediální výchovu.

Můj první tip je tak zaregistrovat se právě na stránkách jsns.cz. Proč? Stránky nabízejí velké množství videí, od krátkých minutových až po hodinové. Ale to není vše, ke každému videu jsou přiloženy další soubory, kde je vysvětlen kontext, a metodika, jak s videem můžete pracovat (často je k videu i několik metodik, podle toho, kolik máte ve výuce času). I pokud máte hodinové video, metodika mnohdy nabízí jen konkrétních x minut k puštění, protože lidé tvořící materiály ví, jaká je školní realita.

Poslední roky vydala organizace i několik příruček, které jsou k dispozici zdarma, jediné, co musíte udělat, je rozhodnutí, jestli chcete zaslat vytištěnou kopii nebo vám stačí stažení souboru.

Pokud učíte dějepis, občanku, přírodopis, zeměpis a možná i další předměty, tak má registrace na výše jmenovaných stránkách i další výhodu, videa a metodiky jsou často k více tématům, nejedná se pouze o mediální výchovu, ale i o témata jako jsou moderní československé dějiny, ekologie, chudoba, lidská práva atd. Témata lze dělit i podle věkových skupin.

Další výhodou je, že videa lze „odkrýt“ i studentům – ideální pro distanční nebo hybridní výuku.

JSNS dále nabízí poměrně velké množství dalších akcí, festivalů, projektů.

JSNS je zdarma, patří pod neziskovou organizaci Člověk v tísni, ale musíte s organizací podepsat smlouvu, což je trochu složitější a zabrání vám to používat stránky hned, ale vážně to stojí za to.

Knižní tipy

Základní dvě knihy jsou pro mě „Média, lži a příliš rychlý mozek“ od Petra Nutila a „Nejlepší kniha o fake news dezinformacích a manipulacích!!!“. Jsou si hodně podobné, což dává smysl, ale v některých věcech se navzájem doplňují. Petr Nutil vydal i druhou knihu s názvem „Jak neztratit rozum v nerozumné době“.

Další knihy, už více zaměřené, více odborné, které lze sehnat a zároveň je mohu doporučit, jsou například: Průmysl lží, Putinovi trollové, Digitální minimalismus, Digitální demence.

V třetí řadě lze doporučit i vzdálenější knihy, jejichž hlavním tématem nejsou média, přesto k tématu mají co říct: Všichni lžou, Faktomluva, Kup si svou revoltu, Lid versus demokracie.

Shromažďování materiálů

Mediální výchova je něco, co se pořád vyvíjí, neustále mění, pořád se objevují nová témata, nové dezinformace, proto není dobré spoléhat pouze na knihy, které jsou v některých záležitostech neaktuální.

Podstatné je tudíž obecně sledovat média, ať už papírová či elektronická, což je pravděpodobně logické. Nejlépe se pracuje s aktuálními informacemi, ty jsou pro studenty nejen zajímavější, ale zároveň složitější, protože pokud dáte studentům například ověřovat informace z roku 2020, tak je na sto procent už někdo ověřil, tím pádem udělal práci za studenty a studenti nebudou ověřovat informace, jen si najdou, jak už je někdo ověřil, a přečtou si právě tento text. Proto je potřeba reagovat rychle a dávat k ověření informace, které ještě nejsou zpracované.

Lze samozřejmě obecně sledovat klasická média, ale dobré je, byť i třeba pasivně a anonymně, sledovat určité lidi, média a instituce na sociálních sítích. Zajímavé by mimochodem mohlo být i sledovat, jak klasičtí novináři reagují na informace, které se stanou virálními. Většinou, když se dozvíte něco zajímavého, tak to trvá až dva dny, než se to dostane do klasických médií. S tím se dá určitě pracovat.

Každopádně pokud máte nastavené sledování médií a lidí, pak už stačí jen stahovat, dávat do záložek a obecně shromažďovat informace, dělit je do škatulek a vytvářit si databázi, ke které budete mít následně lehký a rychlý přístup. Užitečné je shromažďovat například i klasické letáky, na které narazíte, třeba SPD a dalších stran.

Další zdroje

Dobré je samozřejmě znát „pravdu“, tím myslím znát lidi, instituce a projekty, které se věnují vyvrácení hoaxů či kontrole dezinformací a dalším nebezpečným jevům souvisejícím s mediální výchovou a pokud možno i prevencí.

Vybral jsem následující:

https://www.hoax.cz/cze/

Stránky, které nabízejí nejrozšířenější hoaxy, které následně vyvrací. Jedná se spíše o databázi.

https://manipulatori.cz/

Manipulátoři oproti prvním stránkám nabízí aktuální kauzy, informace a dezinformace, ke kterým dohledávají chybějící informace. Nebo naopak opravují falešné informace. Hlavním účelem je opravovat informace, které prolétly mediálním světem.

https://demagog.cz/

Projekt, který se zabývá „fact checkingem“ politiků, v praxi to znamená, že tým vezme výroky politiků například z televizních debat a uvede na prvou míru jejich pravdivost, nepravdivost, či jen třeba jejich nedohledatelnost a nemožnost ověření.

https://bezfaulu.net/

Stránky pro vícero využití, najdete zde knihovnu mediálních faulů, ale také kognitivních zkreslení a argumentačních faulů.

http://svetmedii.info/

Projekt, který nabízí nejen vzdělávání, ale přímo i lekce určené přímo do vašich hodin.

https://www.e-bezpeci.cz/

Web, který především upozorňuje na nebezpečné jevy na mediální scéně, často například upozorňuje na aktuální trendy na sociálních sítích, o kterých pravděpodobně většina rodičů nemá ani tušení. Ale nabízí i projekty, vzdělávání, výzkumy atd.

Dnešní díl byl vážně jen úvodem, jakýmsi rozcestníkem. V dalších dílech chystám sdílet prezentace, materiály, konkrétní tipy na cvičení. Pokud se nic nezmění, témata následující dílů by měla být:

2.: Média a jejich dějiny;

3.: Propaganda, hoaxy, fake news;

4.: Nebezpečné jevy jako kyberšikana, predátoři apod.;

5.: Sociální sítě;

6.: Souhrn dalších různých témat.

Pokud máte tipy na další stránky, knihy a obecně materiály, budu rád, když se o ně podělíte v komentářích.

Metodika: Liberalismus v krizi – woke/cancel kultura

První podstatnou informací je uvést zdroj, celá metodika je založena na jednom textu, který vyšel v Deníku N. Autorem je Petr Koubský. Text se skrývá za paywallem, proto nabídnu v dalších částech snad všechny potřebné informace. Původní text lze najít zde.

Text je velmi dlouhý a zabývá se více tématy, například liberalismem. Ale pokud sledujete současný svět, tak možná můžu napsat, že text pojednává o woke či cancel cultuře, Petr Koubský používá v textu i označení neliberální levice.

Práci lze tedy zařadit například do politologie, sociologie, já ji použil v rámci probírání globalizace. Ideální šanci určitě skrývá i na poslední chvíli oznámený supl.

Proč metodiku použít? Pro přehled toho, co se ve světě děje. I když je to především Amerika, tak se aspoň na chvíli můžeme dostat do reálného světa (ať už se nám situace v něm líbí či nelíbí) a neřešit věci, které nikdy nebudeme potřebovat. Zároveň pro cvičení dovedností diskuse, argumentování, formování názorů.

Text na mě při čtení vyloženě křičel, ať ho použiju následujícím způsobem. Jaký tedy lze použít postup při hodině? Odkazy na materiály, které zmiňuji, najdete na konci textu.

  1. Úvod, představení tématu, vysvětlení, co se bude dít, jaké jsou úkoly.
  2. Rozdat studentům text (například do dvojice). V textu jsou popsány případy, kdy se někteří lidé ozvali, něco řekli, něco napsali na sociální sítě nebo něco vykonali. A strhla se mela, sponzoři odešli, šéf udělil padáka apod. Úkolem studentů je jednotlivá „provinění“ seřadit podle nich od nejhoršího po méně špatná, ale zároveň určit hranici, co je vážně „špatné“ (z pohledu studentů) a co je podle nich „Ok“, tedy nic se vlastně nestalo, nebo se například jednalo prostě o špatný vtip, špatné vyjádření, chybu, kterou lze odpustit. Samozřejmě hranice může být kdekoliv, to je snad samozřejmé, to znamená, že podle studentů může být všechno OK. Na přečtení, rozmyšlení a seřazení necháme pár minut.
  3. Až budou mít studenti jasno, pár dvojic, skupin či jednotlivců, vyvoláme, ať řeknou, jak si s úkolem poradili.
  4. Následně můžeme probrat jednotlivé případy, a co na nich bylo špatně, pokud na nich něco špatně bylo. V textu Koubský uvádí, co na jednotlivých případech bylo špatně z pohledu neliberální levice, i tento úhel pohledu je dobré nabídnout.
  5. Následuje prezentace, která nabízí další aktivity, například zjišťování, co mají probírané případy společného, kdo má pravdu a možnou diskusi k absolutní svobodě slova. Prezentace také obsahuje pár poznámek k tomu, kde se neliberální levice vzala a proč existuje i dnes.

Na následujícím odkazu najdete tři soubory – texty pro studenty, prezentaci pro učitele i studenty a vysvětlení pro učitele:

https://ulozto.cz/tamhle/PPProkzdR8XM#!ZGqzZGR2AmIuBGHmLGt4ZGL4ZQN5Mx1LBSVhM3OLrJ1zJzL1At==

Obraz svatého Václava

Svatý Václav, patron naší země – kolik toho o něm ale vážně víme? Tak by se dal shrnout smysl následující metodiky. Cvičení pracuje s ukázkami textů, většinou z kronik, a s kritickým myšlením studentům.

Pracovat lze pochopitelně více způsoby, například můžeme zobrazit jednu událost (pouze vzdělání Václava, vztah s matkou nebo jeho vraždu) z více pohledů, od více kronikářů. Já jsem zvolil jiný přístup, pomocí různých kronik jsem vytvořil soubor textů, které ukazují Václavův obraz od výchovy a vzdělání, nástupu k moci, hlavní politicky rysy vlády, až k jeho smrti.

Na konci mého textu budou úryvky z kronik, s kterými jsem pracoval já, ale je možné si vybrat vlastní texty. Každému vyhovuje něco jiného. Texty lze najít, vybrat a zpracovat například zde.

Ideální by určitě bylo nechat pracovat studenty samostatně, ať kriticky zhodnotí prameny. Ale takhle to v realitě moc nemusí fungovat, především pokud nejsou studenti na něco podobného zvyklí, takže je užitečné studenty alespoň trochu nasměrovat. V našich hodinách jsme postupovali tak, že jsem studenty nechal samostatně pracovat, ale na tabuli jsem postupně udal „směr“ naší diskuse, kterým se studenti mohou (ale nemusí) ubírat. Udělal jsem tabulku, v které byly škatulky „pravda“, „pochybnosti“, „lži a blbosti“. První škatulka sloužila tomu, aby studenti určili, čím jsou si jistí, že se vážně stalo; druhá pochopitelně pro věci, které se studentům moc nelíbily, něco jim nesedělo. A na závěr věci, které se podle nich vysoce pravděpodobně vůbec nestaly.

Proč by někdo lhal? Tady se musíme ptát směrem k autorům. Kdo psal ukázky, kdo psal kroniky? Který z uvedených autorů je podle studentů nejdůvěryhodnější a proč? To jsou další otázky, které by mohly a měly padnout.

Další částí by mělo být věnování se poslední ukázce, která je o odkazu svatého Václava během Protektorátu Čechy a Morava. Krom probrání právě Protektorátu, se lze ptát i po komunistickém režimu a jeho vztahu k Václavovi, ale lze probrat i obraz dnešní.

Výsledkem hodiny by mělo být, že o Václavovi prakticky nic nevíme, jedná se pouze o „pohádky“, legendy, které nic neříkají o skutečném Václavovi. Patronem je prakticky jen kvůli tomu, že byl zavražděn, a každý národ potřebuje svou identitu, nám ji poskytl obraz Václava. Obraz, který vytvořili mniši. Mniši do Václava nevložili skutečnou osobu a reálné události a dějiny, ale ideál, jak by měl vypadat život skutečného křesťana, ba dokonce mnicha. A Václav nebyl mnich. A podle pozdější kritiky svatého Vojtěcha nebyli tehdejší obyvatelé ani skuteční  křesťané.

Jaké jsou závěry? Jaké jsou odpovědi na předchozí otázky?

Reálně o Václavovi můžeme tvrdit pouze to, že žil a umřel, jaké měl příbuzné, byl věřící, nechal postavit kostel a odváděl tribut míru. Všechny možné zázraky jsou vysoce pravděpodobně nereálné, jeho „zemědělské“ skutky zavání hloupostí už jen z toho důvodu, že se v noci podle legend vkrádá na cizí půdu a bere svým poddaným úrodu. Nejdůvěryhodnějším autorem kronik je z daného výběru Widukind, protože píše o domnělých zázracích, ale jelikož je nemůže potvrdit, tak se jim nevěnuje. Pravděpodobně tudíž psal věci, které mohl vážně doložit. Komunistické režimu Václav nevyhovoval, protože Václav byl silně věřící a komunismu obecně náboženství moc nevonělo, naopak komunismus se měl ideálně stát novou vírou. Naopak, jak je v textu popsáno, nacisté Václava zneužili a dávali ho za vzor, říkali v podstatě „podívejte se, i Váš patron spolupracoval s Němci před tisíci lety, ten věděl, jak se chovat správně, měli byste ho napodobit“. Dnes je samozřejmě z Václava vyprázdněný svátek, den volna, nic jiného.

Zdroje najdete na úplném konci textu.

Texty a názvy kronik, které jsem využil v hodině (pokud se text upraví, odstraní se řádkování apod., tak se vejde přesně na dvě strany):

GUMPOLDOVA LEGENDA

Jakmile tento hoch nápadné sličnosti a roztomilé povahy dospěl jarého věku jinošského, ještě za života otcova přál si býti vzdělán v znalosti písma, a když byl častým žadoněním obměkčil srdce otcovo, byl dán s jeho dovolením na hrad Budeč, aby se tu přiučil umění číst. Jelikož pak jeho rozum byl od Boha nadán rychlou chápavostí, naučil se po krátkém studiu důkladně knize žalmů i četným jiným knihám Písma a vše si vštípil hluboce v paměť. Když pak otec, jak už bylo řečeno, nastoupil cestu všeho tělesného, jinoch sám, činy svými připomínající příklady starců, byl vyvolen pod zářivou mocí nejjasnějšího Oty – s příznivým souhlasem lidu, ač se sám tomu velmi bránil – za nástupce otcovy vévodské hodnosti a vyzdvižen na stolec knížecí důstojnosti.“

CRESCENCE FIDE CHRISTIANA

„Takové a jim podobné vlastnosti osvědčoval již od útlého věku, duchovně napodobuje činný život církevní. A také v postním čase putoval do kostelů od města k městu po strmých stezkách pěšky a bos, takže se dokonce v jeho šlépějích objevovala krev. Na těle oblečen drsnou žíněnou košilí a přes ni ozdoben královským rouchem bez ustání vzdával díky jedinému Bohu.
Proto v době žní, vstávaje ještě za noci, tajně vycházel do polí, požínal pšenici, nosil ji na ramenou do svého domu, zde mlátil, v mlýncích smílal a mouku přesíval. Podobně ještě za hluboké noci brával s jediným panošem vědro a chodil pro vodu, při jejím čerpání říkal slova: „Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého“, nosil ji domů a z ní i z připomenuté mouky pekl oplatky. Stejně tak s věrným služebníkem chvátal za nočního ticha na svou vinici, zde česali hrozny, hustě je nakladli do putny, skrytě nosili do jeho světničky, tam lisovali víno v lisu a nalévali do džbánu. A to vše dělal proto, aby tak mohli kněží přinášet Pánu oběť spásy.“

STAROSLOVĚNSKÁ LEGENDA O SV. VÁCLAVU

„Milostí Boží vskutku kníže Václav nejen se dobře naučil knihám, ale i ve víře byl dokonalý. Všem nuzným prokazoval dobrodiní, nahé odíval, lačné krmil, pocestné přijímal podle slov evangelia, vdovám nedával ukřivdit, všechny lidi chudé i bohaté miloval, přisluhoval služebníkům Božím, kostely zlatem zdobil. Ježto věřil celým srdcem v Boha, konal za svého života všechny dobré skutky, jaké jen mohl.

I zpychli mužové čeští, vždyť kníže jejich byl ještě mlád, a ďábel vnukl jim do srdce dřív jako do srdce Jidášovi, zrádci Páně, aby povstali proti svému pánu Václavovi jako Židé proti Kristu. Neboť je psáno, že každý, kdo povstává proti svému pánu, podoben je Jidáši. Ti tedy namluvili Boleslavovi: Bratr Václav tě chce zabít a dohodl se o tom se svou matkou a se svými muži. Ti zlí psi i  Václava před tím navedli, aby vyhnal svou matku bez viny. Ale Václav byl si vědom, co je to bázeň Boží, a ulekl se slova, jež dí: Cti otce svého i matku svou a milovat budeš svého bližního jako sebe samého. Aby splnil všelikou spravedlnost Boží, přivedl svou matku nazpět a velmi se kál a s pláčem pravil: Pane Bože, nepokládej mi to za hřích. A připomínal si též slova proroka Davida, jenž řekl: Hříchů mé mladosti a mých nevědomostí nevzpomínej, Pane. Kál se tedy a ctil svou matku, ona pak se radovala z jeho víry a z dobroty, kterou konal. Neboť nejenže chudým a ubohým a pocestným a mnohým jiným prokazoval dobrodiní, jakož jsme shora řekli, nýbrž vykupoval i ty, kteří byli prodáni do otroctví. Na všech hradech vystavěl kostely velmi krásně a v nich se postaral velkolepě o služebníky Boží z mnohých národů, kteří tam konali bohoslužby dnem i nocí podle ustanovení Božího a jeho služebníka Václava. A jak mu Bůh vložil do srdce, vystavěl kostel svatého Víta.“

WIDUKIND

„Jindřich potom přitáhl ku Praze, hradu Čechů, se vším vojskem a krále jejího vzal v poddanství, o čemž se vyprávějí jakési zázračné věci, protože je nemůžeme ověřit, považujeme za vhodné přejít mlčením. Byl to však Boleslavův bratr, který pokud žil, zůstával věrným a užitečným. Tak král, učiniv Čechy poplatnými, vrátil se do Saska.“

KRISTIÁNOVA LEGENDA

Dálo se pak toto za časů Jindřicha krále saského, jenž si u nich první z milosti Kristovy korunu na hlavu posadil a s nímž byl tento blažený muž spjat ustavičným přátelstvím. Abychom tedy v začatém pokračovali: Boleslav maje dům čili dvůr vlastní v hradě jeho jménem nazvaném, ze všech stran již probodán šípy ďáblovými a chtivostí panování rozpálen, když nadcházela slavnost blažených mučedníků Kosmy a Damiána, jež se světí dva dni před svátkem blaženého archanděla Michaela, vzav si za záminku, že tam ke cti těchto svatých posvěcen jest kostel, bratra svého blaženého lstivě jako na hostinu zve, ale spíše, jak se vpravdě ukázalo, na zavraždění. Jemu sice bylo to vše dobře známo, ale přece zachovávaje ducha neohroženého, políbil na rozloučenou všechny příbuzné a přátele a vydal se na cestu zbraněmi víry obrněn. Když tam přišel, všecko sobě dvojmo připraveno nalezl, hostinu totiž s velkým přepychem a skrytě ozbrojených nepřátel silnou tlupu. I šel do kostela a řádně obcoval mši svaté, a Bohu a svatým Kosmovi a Damiánovi, jejichž výroční slavnost se konala, se poručiv, do domu hodovního vesele vkročil. A když už srdce zlovolných hodovníků, napuštěná dávno žlučí vraždy, krměmi a nápoji se rozehřívala, jali se ponenáhlu skrytou zbraň vytahovati. Meče totiž pod rouchy majíce opásány a za zády je skrývajíce a pořád, jak by udeřili, přemýšlejíce, třikrát vstali a třikrát zase usedli, poněvadž všemohoucí Bůh Otec nedal jim to provésti, neboť si snad přál posvětiti příští den, na který žádný svátek nepřipadal.“

Protektorát Čechy a Morava (1939 – 1945)

„Svatováclavská orlice nebo přesněji Čestný štít protektorátu Čechy a Morava s orlicí sv. Václava bylo jediné vyznamenání protektorátu. Existenci vyznamenání si prosadil nechvalně známý německý státní ministr Karl Hermann Frank. Vzniklo u příležitosti druhého výročí smrti Reinharda Heydricha.

Nacisté za symbol zvolili starý přemyslovský znak – orlici, která byla až do začátku 13. století znakem českých zemí. Symbolika sv. Václava se nacistům navíc velmi hodila. Odkazovali na jeho ochotu odvádět německému císaři tribut a prezentovali jej jako prozíravého panovníka, který už před tisíci lety pochopil nutnost spolupráce s Němci. Není náhodou, že portrét Svatého Václava zdobil mimo jiné i protektorátní bankovku v hodnotě 5000 korun.

Nacisté vyznamenáním oceňovali nejen skutečné kolaboranty a loajální Čechy, ale i umělce, vědce a poctivé dělníky v továrnách.“

Zajímavou možností je i zapojit naše poslance a jejich hádky o tom, zda-li Václav byl „kolaborantem“, když vyhlašovali státní svátek.

Zdroje:

https://cesky.radio.cz/byl-jeden-knize-v-cechach-jmenem-vaclav-8119656

http://dejinyasoucasnost.cz/archiv/2006/12/kristian-a-svaty-vaclav-/

https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/historie/cesko-si-pripomina-svateho-vaclava-zivot-zemskeho-patrona-zname-hlavne-z-legend_1709280841_ber

https://plus.rozhlas.cz/svaty-vaclav-je-nejdulezitejsi-identifikacni-kod-cechu-tvrdi-teolog-6597521

https://plus.rozhlas.cz/byl-svaty-vaclav-kolaborantem-7614697

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/zeman-a-svaty-vaclav.A130306_112332_domaci_jw

Rana Plaza, oděvní průmysl a fast fashion. A globalizace.

Dnešní text je metodikou na dvě hodiny, kterou jsem použil při tématu globalizace. Možná by se metodika dala označit za případovou studii, kdy na příkladu zhroucení budovy Rana Plaza probereme oděvní průmysl a určitým způsobem i právě globalizaci.

Cílem je, především v první hodině, aby studenti po studiu různých pramenů (videa, texty) dokázali samostatně zhodnotit oděvní průmysl a jeho dopady na životy lidí a životní prostředí. Chtěným vedlejším efektem je samozřejmě procvičování takových kompetencí, jako je práce s textem, jejich analýza, argumentování, práce ve skupině apod.

Zároveň jsem po dlouhé době slyšel „tohle byla dobrá hodina“, jedná se o téma, které má potenciál studenty zaujmout, protože oblečení se týká všech. A část lidí ze třídy se určitě bude zajímat o módu, ba dokonce o fast fashion, nakupování v second handech apod.

Program mi zabral dvě hodiny, ale samozřejmě každý z vás si může vybrat části, přizpůsobit metodiku své vlastní potřebě, svým studentům atd.

Základní informace: Rana Plaza byla budova, která se zřítila v dubnu 2013 v Dhace, hlavním městě Bangladéše. Na místě zůstalo přes 1000 mrtvých a 2500 zraněných, jedná se o největší katastrofu v dějinách oděvního průmyslu. Další informace lze najít v přiložených textech. Na případě zhroucení jedné budovy si v našem případě ukážeme, jak funguje oděvní průmysl. A oděvní průmysl mi obecně představoval globalizaci. Místo vyprávění a psaní si zápisků je podle mě lepší si na konkrétním příkladu ukázat, co to globalizace je, co představuje, jaké má klady a jaké zápory.

První hodina

1. Samozřejmě začít lze vysvětlením, co budeme dělat, proč to budeme dělat. V ideálním případě navazujeme už na předchozí hodinu, kde jsme si vysvětlili, co globalizace je.

2. První fází, pokud nepočítáme úvodní vysvětlení věnující se obsahu hodiny, je puštění reportáže z místa činu.

(Je možné si najít vlastní reportáž, ale já jsem použil takovou, která je pro mě ideální – dvě minuty, obsahově vyvážená (nejen o pádu budovy, ale i reakce firmy, komentář naznačující, že chyba je i na straně zákazníků). Možná může být problém, že video je v angličtině, ale na platformě YouTube lze zapnout titulky, které mohou pomoct, a myslím, že i žáci na základní škole by video zvládnout mohli, ale samozřejmě je to na zvážení každého vyučujícího.)

3. Následuje hlavní horká fáze, která se skládá ze čtení čtyř různých textů a následně složení „obviňující“ myšlenkové mapy. Texty jsou z různých zdrojů, různých médií, mají různé formáty a dokonce jsou i z různých časových linií (zatímco okamžité zprávy zmiňují přes sto mrtvých, text s větším odstupem jich už zmiňuje přes tisíc). Jeden text je suchá zpráva ze stránek České televize. Další je shrnující zpráva s odstupem několika let z blogu o módě. Následující dvě jsou reportáže, jedna z české strany zkoumající obecně bangladéšský oděvní průmysl, a druhá je z knihy polského autora Marka Rabije – Život na míru. Čtyři texty, protože i když základ sdílí, tak každý ukazuje trochu jinou část katastrofy a posouvá práci dál. A jelikož čtyři texty je poměrně velký kus textu a práce, je lepší studenty rozdělit do skupin, které si práci rozdělí a rozloží. Jak už jsem zmínil, finálním produktem může být myšlenková mapa, která zkoumá příčiny pádu budovy, ale takovým způsobem, že nehledá jen okamžité příčiny neštěstí, ale dlouhodobé, systémové. Studenti se mají dostat „co nejdál“ v obviňování a hledání viníka zodpovědného za smrt a zranění velkého počtu lidí. Lze použít i metodu Crime board. Zdroje a texty zpracované z těchto zdrojů najdete na konci textu.

4. Poté, co studenti mají práci hotovou, je vhodné společně probrat výsledky jejich práce. I na tabuli můžeme připravit „mapu“, kde zleva bude postupně „pád budovy – Bangladéš – západní firmy – zákazník“ a k jednotlivým částem, faktorům, píšeme společně, jak za to právě tyto části byly zodpovědné.

5. První hodinu můžeme uzavřít dalším videem, tentokrát z dílny New York Times.

(Bonusem zde může být diskutovat nad rozdíly mezi články, i mezi prvním a druhým videem, lze dojít z tématu globalizace a oděvní průmysl až k mediální výchově.)

Druhá hodina

Následující hodina je zaměřená víc obecně, zároveň víc na řešení a vlastní činnost.

1. Na začátku můžeme připomenout či se zeptat na hlavní body minulé hodiny, předchozího cvičení. Zároveň prozradíme, že dnes na hodinu navazujeme a hlavním tématem bude fast fashion.

2. Prvním cílem je dosáhnout definice pojmu fast fashion. Můžeme se zkusit zeptat se davu, v mých třídách to stačilo, vždy se našel někdo, kdo dokázal termín vysvětlit na vysoké úrovni. Pokud budeme například u mladších dětí nebo u lidí, kteří o pojem zatím nezavadili, mohou si pojem vyhledat na internetu.

3. Když máme definovaný hlavní termín hodiny, můžeme začít prací. Prací, tentokrát stačí ve dvojicí, je zkusit logicky vymyslet příčiny (proč vznikla, proč pokračuje i přes své škodlivé dopady…) a důsledky fast fashion. Třetím sloupcem, třetí nejdůležitější částí úkolu, je navrhnout možná řešení, jak „zastavit“ fast fashion, představit možnosti, alternativy.

4. Opět společně, můžeme na tabuli, projedeme výsledky prací, probereme příčiny, důsledky a řešení/alternativy. Hlavně u poslední částí je nutná diskuse, kladení kritických otázek (například pokud návrh bude větší zodpovědnost západních firem, zdražení produktů, tak je nutné přemýšlet nad důsledky takové akce). Užitečné je shrnutí.

5. Pustíme video, v kterém je představena „cesta trička“. Video výrazně ukazuje, jak pád jedné budovy, oděvní průmysl v Bangladéši, souvisí s globalizací. Můžeme probrat rozdíly mezi vyspělými státy, středně vyspělými a zaostalými státy, a jejich funkci v globalizovaném světě.

(Bonusem druhé hodiny může být debata nad dětskou prací, její „pro a proti“.)

Zde najdete texty pro studenty, odkazy na plné verze článků, ale i pár bodů k fast fashion.

Nové „osnovy“ pro dějepis

Základní „starý systém“ výuky dějepisu byl postaven tak, že první ročník končil pádem Římské říše a za tento rok se obvykle probral úvod do dějepisu, pravěk a starověk (Mezopotámie, Egypt, Čína, Indie, Řecko a Řím). Druhý rok patří často především středověku, renesanci a začátku novověku, zde už bývají rozdíly, ale můj cíl na základní škole byl obvykle dojít k třicetileté válce. Třetí ročník zabere látka od novověku až do konce první světové války, čtvrtý ročník je vyhrazen pro dějiny dvacátého století po skončení první světové války.

O „osnovách“ pro dějepis jsem už jednou psal, pět let zpátky zde. Dnešní text je o dalším posunu ve prospěch moderních dějin. (Stejně tak o neexistujících „osnovách“, proto uvozovky.)

Otázkou je, co proškrtávat. Podle České školní inspekce (zde) a Dějepis21 (zde) se posun k moderním dějinám už na většině škol podařil, i když stále to není pochopitelné stoprocentní (což by mělo být) a samozřejmě čím víc času si ušetříme během probíraní starších dějin, tím větší prostor bude na moderní dějiny a různé zajímavosti, cvičení, projekty. Co škrtat? Kde ušetřit?

V posunutém tematickém plánu je nutné krátit učivo především v prvních dvou ročnících, což je pochopitelné, pokud děláme místo pro dějiny modernější. Kam směřovat podle nových plánů? Na naší škole míříme tak, aby poslední ročník v ideálním případně začínal druhou světovou válkou, ale v oficiálních plánech máme pro jistotu druhou polovinu třicátých let. Před druhou světovou válkou je nutné probrat alespoň nacismus v Německu, komunismus v SSSR, fašismus v Itálii a Československo. Čím víc těchto témat dostaneme do třeťáků, tím lépe. Třetí ročník je fajn začínat osvícenstvím, například Velkou francouzskou revolucí. Druhý ročník je samozřejmě složitější, záleží, kde se bude škrtat.

Pokud projedeme dějepis chronologickým způsobem, tak prvním tématem je úvod do dějepisu. Pokud budeme počítat i úvodní hodinu s pravděpodobně novou třídou, kde se učit nebudeme, tak je to přibližně na pět hodin. A i pět hodin může být moc, protože jediné, co je nutné probrat, jsou prameny, práce s nimi a historie jako neuzavřený proces poznání.

Pravěk, prosím zapomeňte na „všechny ty opice“, kulturu s vypíchanou keramikou a další věci. Smysl má evoluce a způsob života lidí před a po usazení lidí. Nic víc. Čtyři hodiny? Možná trochu víc, je dobré poznat schopnosti nové třídy přes různá cvičení. Doba bronzová, jedna hodina. Doba železná, jedna hodina. Pravěk v Čechách, vymyslíme nějaké speciální cvičení a prodloužíme to na dvě hodiny. Pravěkem tedy končím právě teď, na konci října, a to jsem hodně času strávil procvičováním, lze to jednoduše stáhnout.

Ve starověku jde především o pochopení, jak vznikl stát, civilizace, jaký je jejich odkaz pro dnešní svět a jak tento proces souvisí s přírodními podmínkami. Mezopotámií se začíná, čtyři hodiny na probrání stačí – přírodní podmínky, vznik státu, kultura a umění. Egyptem projedeme stejným systémem, obvykle si něco říkáme i k dějinám, výsledkem může být výuka tak na šest hodin. Čína i Indie jsou dohromady na dvě hodiny. Problém je se starověkým Řeckem a Římem, zvykl jsem si, že na každou z těchto civilizací mám dva až tři měsíce, ale teď by to chtělo zkrátit dohromady na tři měsíce. Zároveň stát už v případě právě Řecka a Říma chce, abychom učili i významné osobnosti a války.

Tady už si podle mě musí každý učitel vybrat sám, jaké osobnosti přesně probere a do jakých detailů půjde, jaká cvičení vymyslí apod., proto záchytné body nemůže tvořit látka, ale spíš čas. Pokud bych to měl shrnout, tak vynikající by bylo, kdybychom s pravěkem končili na konci října v nejhorším případě, na listopad a prosinec by bylo ideální probrat Mezopotámii, Egypt, Indii a Čínu ve starověku. Starověk by tak mohl končit někdy na přelomu března a dubna, po probrání Řecka a Říma.

Zbytek ročníku se můžeme věnovat středověku. Začátek dělám vždy obecný, vysvětluji, co bylo pro středověk typické, jak lidé žili, jak fungoval systém (vliv církve, vzdělanost, lenní systém, vznik šlechty, rozdělení společnosti). A nejlepší by bylo ještě probrat nově vznikající státy a porovnat je (Francká říše, Byzantská říše, arabský svět). Jelikož jsem neuměl škrtat přes Řecko a Řím, tak státy jsme probírali až ve druháku, proto připomínám, že popisuji jen orientační body, ne vždy to vyjde, ať už kvůli distanční výuce, karanténě nebo akcím školy.

Další okruh a pokud možno i začátek druhého ročníku jsou naše dějiny. A poté už vrcholný středověk, změny v zemědělství, hospodářství a obecně v životech lidí. Pár hodin zaberou klasické fenomény středověku jako křížové výpravy, stoletá válka, boj o investituru, schizma. Ale to, co jsem zde vyjmenoval, v tomto a předchozím odstavci, je jediné, co stát přes RVP předepisuje pro výuku středověkých dějin.

Jsme pořád ve druhém ročníku (nebo sedmém na základní škole) a jdeme na hranici mezi středověkem a novověkem. Přichází zámořské objevy (čtyři hodiny maximálně) a nové myšlenky reformace (pokud budeme brát teď jen zahraničí, tak je to zas látka na čtyři hodiny). Následně přichází „horší“ část a to jsou zase po čase dějiny konkrétních států a jejich panovníků, přes které porovnáme dějiny monarchií. České dějiny. Třicetiletá válka. Poslední část druhého ročníku jsou problémy monarchií, snaha udržet si moc v boji proti myšlenkám osvícenství.

Třetí ročník znamená Velkou francouzskou revoluci, Napoleona, skok do severní Ameriky a vznik USA. Celkově se jedná o rok revolucí, alespoň první pololetí. Snaha Itálie a Německa o sjednocení. Národní obrození. Rok 1848. Průmyslová revoluce. A můžeme jít na kolonialismus, imperialismus, mezinárodní vztahy mezi evropskými státy a směřujeme jasně k první světové válce. Mezitím samozřejmě probíráme české/rakouské dějiny.

Druhá část třetího ročníku je tvořena první světovou válkou, ruskou revolucí, versailleskou konferencí a následky těchto událostí – vznik nejen Československa, ale i totalitních režimů, to je látka minimálně na tři měsíce pro mě (na gymplu).

Čtvrtý a poslední ročník by tak ideálně měl začínat druhou světovou válku. Dějiny, Protektorát a holocaust. Následují dějiny po roce 1945.

Samozřejmě si uvědomuji zjednodušenost textu a problematičnost, pokud někdo učí na škole, kde jen jedna hodina za týden, nebo je dějepis například pouze tři roky. Učitelé na takových školách jsou pravděpodobně ale ti, od kterých bychom se my, „dvouhodinoví dějepisáři po čtyři roky“, mohli učit v umění škrtání. Ale jakmile jsme na škole, na druhém stupni základní školy nebo na střední škole, kde probíhá výuka dějepisu po čtyři roky dvakrát týdně, tak záchytné body, na které bychom měli mířit, jsou následující:

  • První ročník (nebo šestý na druhém stupni) končí ve středověku, ideálně po probrání obecně středověku a vzniku prvních středověkých říší;
  • Druhý ročník (sedmý ročník na základní škole) končí osvícenstvím;
  • Třetí ročník (osmý ročník na základní škole) končí těsně před druhou světovou válkou;
  • Čtvrtý ročník končí devadesátkami, možná útokem na NYC 11.září 2001, možná až součaností.

Podobný systém výuky vynechává zbytečnosti, je v něm čas na trénování dovedností a velké množství učiva spolu souvisí, protože vysvětluje i kontext, ne jen jednotlivé události.

Jak dostat debaty do hodiny?

Před pár týdny jsem byl se studenty v Brně na finále soutěže prezentačních dovedností s názvem „Prezentiáda“, kterou mimochodem doporučuji všem na základních i středních školách, a druhá část finále mě inspirovala i pro mou výuku. Šlo o upravenou verzi Oxfordské debaty. Každý tým složený ze tří lidí si vylosoval tvrzení k obhajobě, dostal hodinu na přípravu a následně měl tři minuty, v kterých se měl tým pokusit obhájit vylosované tvrzení. Po těchto třech minutách měl moderátor, porota a diváci prostor na otázky.

Proč debatu pravidelně zařadit? Studenti se pochopitelně učí a trénují hned několik dovedností – prezentují a mluví před lidmi, spolupracují, musí pracovat s vlastní nervozitou, argumentují, hledají informace, při dotazech musí improvizovat.

Jak dostat debatu do školy? První kolo máme za sebou, tak se můžu podělit o čerstvé zkušenosti. Vše si je samozřejmé možné upravit podle vlastních představ a možností. U nás máme většinou třídy po třiceti lidech, v debatních týmech mají být tři lidi, jednoduše jsem tak došel k závěru, že debatu budeme mít každý měsíc jednu, vždy na konci měsíce (nebo na začátku dalšího), deset měsíců, deset debat, deset týmu po třech lidech. Jasné počty. Množství debat a jejich forma je dobrá i pro studenty, kteří jsou introvertní, stydliví, trpí úzkostí, sociální fobií apod., pro jedince se jedná o jednu minutu za celý školní rok, na který má možnost přípravy celý měsíc dopředu.

Stejný zůstává i další princip – tři minuty na obhajobu a následně v našem případě dotazy a protiargumenty studentů ze třídy.

Pokud máme rozmyšlený systém, je nutné připravit témata ve formě tvrzení. Nabídku najdete na konci textu.

První tým si téma mohl vybrat z nabídky. Další skupině je už ale téma vylosováno a to skupinou, která právě odprezentovala, to znamená, že první tým losuje téma pro druhý tým, druhý tým pro třetí atd. Losuje se vždy měsíc předem, to znamená, když nám na konci září obhajoval tým první, tak ve stejné hodině vylosoval téma druhé skupině na konec října.

Témata je dobrá dát taková, aby bylo nutné si vyhledávat informace, proto měsíc na přípravu. Trest smrti, eutanazie apod., to jsou základní témata, na která studenti mají názor a není pro ně nutné hledat argumenty, opírat se o odborníky, proto jsem podobná „základní“ témata vynechal a soustředil se na něco těžšího. Zároveň by téma mělo byt dané ve větě, jako tvrzení, které je alespoň trochu kontroverzní, jde proti většinovému názoru. Obhajující tým musí mít obhajobu těžkou. Nezáleží na tom, jaký má prezentující tým názor na danou věc, obhajuje názor, který tým obdržel. Tým je v roli.

Důležitá je určitá kultivovanost, při debatě by nemělo dojít k „hádkám“, publikum by se mělo zeptat, prezentující odpovědět, možné je ještě nějaké upřesnění dotazu a „dodělání“, ale nemělo by slovo zůstat u jednoho člověka dlouho, aby právě nedošlo k hádce a zacyklení, kdy se A ptá pořád na jedno téma, jen trochu jinak, a B odpovídá pořád stejně, ale jinak. To není smysl debaty. Smysl podobné debaty je obhajovat určité tvrzení, argumentovat, a naopak publikum má argumenty a otázky „načapat“ prezentující tak, aby nebyli schopni dál už obhájit svůj názor. Nedojdeme k pravdě, nedojdeme vůbec k ničemu, jedná se o přehlídku argumentů a protiargumentů. Samozřejmě je příjemným bonusem, pokud si někdo ujasní názor, uslyší nové argumenty.

Další věc, kterou jsem okoukal na finále Prezentiády je, že nikdo nemá k dispozici čas, jen jeden z organizátorů, který ukazuje prezentujícím barevné kartičky v určitém čase. Každé rozptýlení od argumentů je negativní, proto čas není dostupný ani jedné ze stran. Kartičky fungují tak, že jedna barva znamená „jste v čase 2:00“, druhá karta znamená „jste v 2:45, už byste měli končit“. Kartičky se jednoduše ukáží prezentujícím, kteří většinou během svých argumentů pokývají, že signál viděli. Čas je totiž jedním z aspektů, který se hodnotí. Tolerance je +/- patnáct vteřin. Týmy nemusí končit přesně v čase 3:00, ale pro úspěšné zvládnutí časového limitu je nutné skončit mezi 2:45 až 3:15.

Co dalšího se hodnotí? Samozřejmě argumenty (jejich pravdivost, styl komunikace – verbální i neverbální; ale třeba i úvod, kde by mělo být představení tématu a pohled na věc) a reakce na protiargumenty z publika, v našem případě od spolužáků. Hodnotit by se měla i týmová spolupráci, protože před třídou stojí tři lidi, kteří by se měli určitým způsobem předat slovo, doplňovat se a samozřejmě si minimálně rozdělit, kdo co řekne.

Uvidíme, jak pokus zařadit jednou měsíčně debatu do výuky dopadne, ale po prvních pokusech ve dvou třídách jsem byl nadšen, hodně mi to zvedlo náladu. Dobrá témata, super vystoupení, výborné protiargumenty a dotazy. V jedné třídě debata pokračovala i po hodině. V podstatě jde vidět skutečné učení v přímém přenosu. Debaty zabraly 30 až 35 minut, vždy jsme ještě stihli něco málo probrat. Čas debaty půjde snížit, protože jsem na začátku ještě vysvětloval pravidla, na konci jsme zas hodnotili (obecně debatu, jestli to bude přínosné).

Na co si dát pozor? Krom klasického důraz na pořádné vysvětlení je to především možnost točení se v kruhu, kdy se deset minut řeší jedno téma, jeden dotaz, ale nedojde pochopitelně k žádnému posunu a rozseknutí, proto je pozitivní, když se bude hlásit co nejvíce studentů s co nejvíce dotazy z různých úhlů pohledu. Dobré je i to, aby učitel měl připraven pořádný dotaz pro případ, že se debata zasekne.

Nabízím základní balíček témat, témata pochází z Prezentiády a druhá část jsou témata skutečných odborných debat, které jsem našel na internetu:

Moderní technologie nás učí být nesamostatnými.

Hranice dospělosti by měla být snížena na 16 let.

Vrcholní sportovci mají adekvátně vysoké platy.

Sobecké myšlení přináší užitek i jiným osobám.

Ve společnosti by měla fungovat absolutní svoboda slova.

Televizní reality shows mají velký přínos pro společnost.

Vyučování dějepisu na školách je přeceňováno.

Jako dospělý je člověk šťastnější než jako dítě.

Vězni by neměli mít právo volit.

Zavedení eura by bylo chybou.

V centrech měst by se neměla stavět nová nákupní centra.

Současná míra (i)migrace je hrozbou pro Evropu.

Ve městě by mělo být co nejméně zelených ploch.

Rozdělení Československa bylo chybou.

Nelegální sdílení filmů ničí filmový průmysl.

Nemocnice je jediné bezpečné místo pro porod.

Stát by měl posílit postavení žen pomocí kvót.

Vysokoškolské studium by mělo být zpoplatněno.

Další tvrzení budu postupně přidávat. Zatím mám připravená témata, z kterých ještě musím tvrzení udělat. Jedná se například o základní nepodmíněný příjem, umělou inteligenci, samořídící auta a jejich zodpovědnost například za nehody, úprava lidských embryií a další témata související s genetickým inženýrstvím, volby a volební systémy, fast fashion, přínos dětské práce, drogy a jejich přínos, kvóty, omezení volebního práva, progresivní zdanění, placené zdravotnictví, masná výroba, Čína, právo na bydlení, význam vězení.

Kompletní Příručka pro začínající učitele

Roční práce je u konce. Od minulého srpna vycházely texty věnující se tématu „začínající učitel“. Texty jsem doplnil, upravil, opravil a přidal nové kapitoly. Přidal jsem i celou druhou část, kde je balíček základních metod, které se podle mě hodí do prvního roku učitelování. Hodně štěstí.

Příručka je zdarma, stejně tak blog byl a bude volně dostupný, ale rozhodl jsem se výjimečně zkusit zveřejnit číslo mého účtu, pokud by někdo chtěl poslat odměnu za Příručku, což je zatím moje „největší práce“, nebo samozřejmě celkově za mou práci na blogu. Pokud se tak rozhodnete, tak vám velmi děkuji. Číslo účtu je 184658703/0600.

Obsah k nahlédnutí:

Příručku můžete stahovat zde:

https://ulozto.cz/file/oHyYLHb61tMo/priruckaprozacinajiciucitele-pdf#!ZGZ3AwR2AmEzZJR5MGIzZGMvL2V4Az9AqQSAo2SQrTgXJQyzLD==?showDialog=1

„České oběti Pornhubu“ – metodika

Sexuální výchova, jiná než „kondom je ochrana, AIDS nemoc“, se dostává do popředí zájmu. V českých médiích stoupl zájem nejen s událostmi kolem Feriho, ale už předtím se dlouhodobě věnoval a stále věnuje tématu Jakub Zelenka z Deníku N, který popsal porno násilné praktiky, které se dotýkají České republiky, protože naše země je skutečným pornocentrem minimálně Evropy a největší firmy vyrábějící filmy pro dospělé zde mají minimálně pobočky a kanceláře. Jeden z jeho článku se výrazně dotkl i tématu, které nakousl New York Times svým textem „The Childrem of Pornhub“, zkráceně jde z pohledu práva o dítě, které nahrálo nahrávku, která se následně bez jejího vědomí objevilo na Pornhubu, jednom z největších světových dodavatelů erekcí do ložnic. A Jakub Zelenka našel podobné příklady i v České republice, o těch vypráví mnou vybraný úryvek.

Kam téma zařadit do výuky? Poslední měsíc první ročníku střední školy patři u mě tématům, které se točí kolem sexu, ať se je to sexuálně motivovaná kriminalita, sexuální deviace, homosexualita, ale například i vliv pornografie. Ale následující téma lze použít i v jiných ročnících a v jiné situaci. Přijde mi, že téma funguje i samostatně jako například jedna z posledních hodin před koncem školního roku. Nebo jen suplovaná hodina. Dost učitelů určitě zná situaci, kdy na konci školního roku už jsou všichni unavení, psát zápisky a jet výklad už nemá moc smysl, stejně tak některé složité metody, tak přesně sem se podle mě hodí následující hodina, nebo její část, protože nakousne několik témat, ke kterým je možné následně vést diskusi.

Na úvod poskytneme studentům zkrácený text, který se při správném formátování vejde přesně na jednu stránku:

18. května 2021 10:19, Deník N

České oběti Pornhubu. Vedle pornohereček se nedobrovolně objevila i patnáctiletá

JAKUB ZELENKA

Pornhub, jeden z největších serverů s pornografií na světě, se v USA a Kanadě dostal do vážných problémů, když vyšlo najevo, jak odvrací zrak od kontroly svého obsahu. Na pornoserveru vedle profesionálů končila videa dětí i obětí znásilnění. Bez větších problémů je mohl nahrát kdokoliv s anonymním účtem. Situaci výrazně změnil až prosincový článek The New York Times, který nesl název The Children of Pornhub (Děti Pornhubu) a popisoval utrpení a zničené životy lidí, kteří na videích v nezletilém věku nedobrovolně skončili na pornostránkách a nemohli se bránit. A když už například s pomocí rodičů dosáhli smazání videa, někdo ho tam kvůli benevolentním pravidlům prostě nahrál znovu.

Psala jsem, ať to smažou, ale bez odezvy

Bylo jí 15 let a v roce 2019 ze zoufalství ve tři hodiny ráno psala na poradnu E-Bezpečí Univerzity Palackého. „Obracím se na vás kvůli pomoci. Před nějakou dobou vyšlo ven video, kde spím s klukem na veřejnosti. Týden nazpátek to video někdo dal na Pornhub. Zkoušela jsem tam psát několik e-mailů, aby to smazali, že se jedná o dětskou pornografii, ovšem bez zpětné vazby.“

Další příběh se odehrál půl roku před tím, než vypukla kauza kolem Pornhubu ve Spojených státech. V polovině dubna, v době, kdy bylo Česko uzavřené kvůli pandemii koronaviru, si sedmnáctiletá dívka začala povídat přes webkameru s náhodnými lidmi prostřednictvím služby Omegle. Ta dokáže propojovat lidi napříč světem, aniž by požadovala jejich registraci.

Potkala jsem tam kluka, který se zdál jako jediný normální a k tomu se mi líbil. Videochatovali jsme přes pět hodin, rozuměla jsem si s ním. Přišlo i na část, kdy jsem měla něco ukázat a on se na to díval. Byla jsem v tílku a měla jsem tanga a ukazovala jsem své pozadí, nic více,“ popisuje mladá dívka průběh setkání.

Později se diskuse z Omegle přesunula i na Instagram. „Chvíli jsme si psali, ale pak to nějak pominulo,“ popsala dívka. Jednoho dne jí ale kamarádka poslala odkaz na sérii sestříhaných snímků na Pornhubu. Mezi kompilací záběrů dalších žen se objevila i ona – poznala výjev ze své dubnové konverzace.

„Video má 25 tisíc zhlédnutí a jde mi vidět do obličeje. Je mi 17, což znamená, že vlastně on (ten kluk) šíří dětskou pornografii. Ve zprávě jsem mu napsala, ať video smaže ze všech portálů, jinak to budu řešit s policií, na to mi ani teď nereaguje. Nevím, co dělat. Ráda bych, abyste mi poradili. Odkázala mě sem Linka bezpečí,“ obrátila se dívka na odborníky z poradny E-Bezpečí.

Další případ je sice z roku 2017, nicméně pravidla pro nahrávání obsahu na servery Pornhubu se zásadně neměnila, tedy až do odhalení amerických novinářů.

„Posílali jsme si s kamarádem naše nahé fotky a videa. Později mě kontaktovalo několik lidí skrze to, že má videa našli na Pornhubu s mým jménem. Psala jsem kamarádovi, ale odpovídal, že ta videa nezveřejnil on. Prosím vás o radu a pomoc, jak tato videa z toho webu smazat, nejlépe co nejrychleji a bez toho, aby se to dozvěděli rodiče. Už teď mě obtěžuje dost lidí,“ svěřila se v daném roce dívka, které bylo pouze 15 let.

Odkaz na celý článek (paywall):

https://denikn.cz/626067/ceske-obeti-pornhubu-psala-jsem-at-to-smaze-videly-me-desitky-tisic-lidi-volala-o-pomoc-nezletila/?ref=list

Jak s textem pracovat? Samozřejmě si každý může najít svůj vlastní způsob, svou vlastní ověřenou cestu. Já jsem se pravděpodobně vydal cestou nejmenšího odporu a nevymýšlel jsem nic složitého (to možná přijde časem).

Jako první bych doporučil probrat důsledky, jaké mohou mít události na oběť.

Další otázky by mohly směřovat na prevenci. V hodinách jsme postupovali tak, že jsem udělal na tabuli jednoduchou tabulku, kde jsem udělal jednu škatulku „osobní“, další „firmy/server“ a „stát“. Studenti tedy měli za úkol vymyslet, co se sdílením (především) dětské pornografie na obřích legálních serverech mohou dělat individuálně lidé řešící podobný problém, co přímo server poskytující dětskou pornografii a co stát. A až se nám možnosti zaplní, musí padnout i otázka, jestli s tím něco mohou udělat i jiné společnosti, které nejsou přímo napojené na porno byznys. Toto je podle mě jednoduchá cesta, jak s textem pracovat, zabere dvacet až dvacet pět minut a pak se učitel může věnovat dalšímu tématu, dalším otázkám. Například konsentu, kde velmi doporučuji video přirovnávající sexuální konsent s konsentem k pití čaje.

Jaké mohou být odpovědi a jaké jsou další okolnosti, které by učitel mě znát? Pokud se budeme bavit o důsledcích pro/na oběť, jedná pochopitelně o zvýšený stres, který může vést k poruchám spánku a poruchám příjmu potravy. Ve vážnějších případech se může jednat o sebepoškozování až sebevražedné myšlenky. Problém může být i budoucí navazování vztahů a nedůvěra k lidem.)

Mezi osobní prevenci samozřejmě patří především nic nenatáčet a nefotit. V čem je problém u firem, to je kontrola obsahu a kontrola uživatelů, protože na některé pornoservery je (bylo) možné nahrávat anonymně, tedy naprosto bez registrace a bez kontroly vlastníků stránek. Stát samozřejmě může působit osvětově, ale spíš trestat, měnit zákony, zvyšovat tresty apod. Ale klíčová je právě poslední dodatečná škatulka „další společnosti“, protože v USA a Kanadě se situace zlepšila poté, co Visa, Mastercard a Paypal odmítly hrát prostředníky pro podobné kšefty, odstřihly se, což znamená, že nebylo možné, aby pornoservery dostaly peníze od svých uživatelů (za prémiové účty, větší kvalitu obrazu a videa nedostupné běžným uživatelům), jednoduše vyjmenované firmy odmítly, aby přes ně šly peníze s cílem pornoserver podporující dětskou pornografii, tím donutily stránky zapracovat na kontrole svého obsahu, protože peníze jsou na prvním místě.

O většině případů se nedozvíme, často se o nich nedozví ani lidé, kteří ve videu účinkují. Jen dvě oběti z deseti, které jsou vydírané intimním materiálem, nahlásí případ policii.

Jak už jsem psal, problém Pornhubu byl, že videa mohli nahrát neregistrovaní uživatelé. Firma tedy neměla tušení o materiálu, který měla na vlastních stránkách. Mimochodem, nejedná se pouze o dětskou pornografii, ale i násilná videa či videa s lidmi, kteří se stali součástí obchodu s bílým masem. Firma celému problému samozřejmě může poměrně jednoduše zabránit, když bude chtít – pouze registrovaní uživatelé budou schopni nahrávat videa a zároveň samozřejmě registrace bude ověřována.

Xvideos, další problémový pornoserver a firma, která je přímo z České republiky a je ještě navštěvovanější než Pornhub, zatím nic neudělal.

V následujícím odkaze jsou nejnavštěvovanější stránky na internetu, kde mezi vyhledávači a sociálními sítěmi jsou prakticky pouze pornostránky:

https://www.similarweb.com/top-websites/

Target Diagram a další metody pro konec školního roku

Target Diagram

Možná nejsložitější metoda, ale pravděpodobně taky nejlepší. Výborný nástroj k analýze.

Představte si klasický terč (například na šipky). Ve středu terče jsou hlavní body, argumenty. Tím, jak směřujeme od středu terče směrem k okraji, tak jsou body a argumenty méně podstatné. Už jen v takovéto podobě lze metodu použít.

Ale taky můžeme terč ještě rozdělit například na čtyři části a zvolit si kategorie, což doporučuji, protože se tím cvičení stane náročnějším a teprve tehdy to bude skutečná analýza. Lze analyzovat příčiny, důsledky, ale i čistě nějaký stav či proces. Lze použít v dějepise a občance, ale určitě taky v zeměpise a snad i v dalších předmětech. Ukázkové téma by mohlo být například „důsledky únorového převratu z roku 1948 v Československu“ nebo „příčiny nástupu Hitlera k moci“ (ale také „důvody dlouhodobě vysoké nezaměstnanosti ve Španělsku“) – terč rozdělíme na čtyři části, zvolíme kategorie, například politické, ekonomické, bezpečností a společenské. Studenti pak už jen doplňují cvičení, samozřejmě mohou pracovat například ve dvojicích. A nebo pokud máme čtyři kategorie, tak můžeme vytvořit skupiny po čtyřech a každý student zpracuje svou kategorii v určitém časovém limitu a následně studenti sdílí výsledky své práce ve skupině. Nemusí se tedy nutně jednat už o probrané učivo, ale lze použít i jako úkol ke zpracování nových informací.

Metodu jsem použil například i tak, zrovna jsem musel improvizovat, protože jsem měl málo času, že jsem nakreslil terč na tabuli a chtěl jsem zopakovat fašismus v Itálii. V první fázi měli studenti přemýšlet, jak lze terč rozdělit, na jaké kategorie. Dostal jsem šest návrhů, o kterých jsme hlasovali a čtyři nejúspěšnější se dostali do terče. Následně jsem nechal studentům dvě tři minuty na rozmyšlení a společně jsme analyzovali fašismus jak podle kategorií, tak i podle důležitosti jednotlivých bodů.

Strom

Opět se nezapře, že učím dějepis, protože v metodě jde především o příčiny a důsledky. Strašně organizačně jednoduchá věc. Představte si, že uprostřed pracovní plochy, například papíru, udělám horizontálně čáru. Pod čarou jsou kořeny, nad čarou kmen a větve. Prostě klasický zjednodušený strom. Kořeny představují příčiny, čára a kmen mohou znamenat začátek události nebo přímo událost, větvě pak důsledky.

V pracích, které můžete vidět a které vypracovali studentky a studenti septimy během patnácti minut v hodině, kořeny představují příčiny vzestupu fašismu v Itálii, „kořeny vzestupu“, důvody, proč se fašismu podařilo usadit zrovna v Itálii. Čára představuje nástup fašismu, oficiální zisk moci, tedy pochod na Řím. Jednotlivé větve představují fašistické upevnění moci, co používali za metody, jakou politiku uskutečňovali apod. Samozřejmě vše může být propojené, dokonce by to tak mělo být – z jedné větve vyroste další menší.

Lze použít jako opakování většího tématu, opakování právě probrané látky. Stejně tak si myslím, že metodu může použít učitel prakticky v jakémkoliv předmětu.

Alpha Box

Další jednoduchá věc, která se hodí pro třeťáky na prvním stupni, stejně jako pro maturanty. Jde o seznam písmen z abecedy, studenti mají najít slova z probrané látky s tím, že vždy musí začínat daným písmem abecedy. Samozřejmě s cílem zaplnit celý „box“ a všechny pojmy vysvětlit. Pro studenty je cvičení ale vážně náročnější, není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát, protože když se studentů zeptám, co je oligopol, tak mi to 99 studentů ze 100 poví. Ale pokud jim dám Alpha box a řeknu: „Půl roku jsme probírali ekonomii, zkuste zaplnit Alpha box termíny z ekonomie a ekonomiky a zároveň termíny vysvětlit,“ pro studenty je těžké pojmy vyhrabat. Proto jsem cvičení zadával zatím vždy do dvojic a po pár minutých jsem na tabuli napsal nápovědu, v podstatě šlo o témata, která jsme probírali. (A třeťáci mohou například zaplnit box zvířaty nebo mohou trénovat slovní zásobu v angličtině.)

Alpha Box lze najít na internetu volně ke stažení, ale často s nějakou poznámkou v angličtině, proto spíš doporučuji vyrobit si vlastní ve Wordu.

„Musíme si promluvit o Vrběticích…“

Škola by podle mě měla odrážet realitu. Nebo by o to měla usilovat. A jednou z možností je reagovat na aktuální situace a „přinést“ je do školy. Jednou z nejvážnějších událostí posledních let, kterou pravděpodobně většina studentů minimálně zaznamenala, je výbuch skladu ve Vrběticích, respektive odhalení pachatelů ukazující na ruskou vládu.

Právě teď je ideální příležitost. Minulý týden byl ještě bez informací, kontextů a některých reakcí, a byl plný emocí. Teď jsme dostali další informace, vyjádřil se náš šéf ozbrojených sil, situace se trochu uklidnila, do médií se vrátily volby, a proto se my ve škole můžeme v klidu vrhnout na Vrbětice a Rusko.

Jak s tím pracovat ve škole? Každý má svůj pohled na věc, důkazy nejsou a nebudou odhalené, je to dost kontroverzní téma. Právě proto bychom s tématem měli  pracovat. Poučení o reálném světě. V nejhorším případě získají studenti „jen“ přehled. V lepším případě zjistí něco o mezinárodní politice, o politice ruské vlády, co to je BIS a další znalosti, v nejlepším případě povede aktivita k vyhledávání informací, vytvoření vlastního názoru a jeho obhájení.

Nenajdete zde jeden jednoduchý návod, kterým se má někdo řídit krok za krokem, ale spíš učitelskou „samoobsluhu“, kde bude několik úrovní a v každé části si může kdokoliv vybrat cokoliv, co mu vyhovuje, některé části lze úplně vynechat. Vždy záleží na tom, v jaké třídě se bude téma řešit a kolik času učitel má.

1)

Důležité je přijmout, že ne všichni budou informováni, někteří nebudou vědět nic a někteří jen něco zaslechli. Proto bych první fázi času určenému na tuto aktivitu věnoval sběru informací a shrnutí toho, co se vlastně stalo, aby všichni byli v obraze a aby si případně i lidi nahlas nediskutující z hodiny něco odnesli. Přínosné může být i vytvoření časové osy.Společný brainstorming je první možnost. Jednoduše dáme společně ve třídě dohromady, co se stalo, kdy se stalo. Učitel se ptá na otázky, studenti odpovídají. Následně rekapitulujeme, aby nám zůstala jen fakta. Brainstorming můžeme probíhat v první fázi ve skupině.

Puštění reportáže. To je druhá možnost, která mě napadá. Samozřejmě to může být celá aktivita nebo jen úvod k společnému brainstormingu a další práce. Zároveň to může být reportáž z původního výbuchu nebo reportáž připomínající výbuch po pěti letech, která je k dispozici na YouTube.

Studentský referát. Určitě taky jedna z možností, kdy zadáme práci studentovi, studentce nebo i skupině studentů, kteří na úvod představí, co je zatím známo.

Čtení textů. Pokud máme čas a chceme, aby pracoval každý student, aby si každý student získal své informace a vytvořil názor, tak můžeme rozdat článek z důvěryhodných médií (podle výzkumů učitelé nejsou moc mediálně gramotní, tak pro jistotu přidávám, že důvěryhodná média jsou například Česká televize a Český rozhlas a jejich webové stránky). Opět lze pracovat ve skupinách. Můžeme dopředu zadat otázky, ty mohou být pro všechny skupiny stejné, ale také můžeme rozdělit celou kauzu na části a dát každé skupině jiný úkol i jiný text, ale tím už samozřejmě upustíme od věcí, které jsem psal v úvodu odstavce – každý si nevytvoří názor, respektive každý si vytvoří názor na něco jiného, na jinou fázi.

Zde může být vložená fáze věnováno studentským otázkám. Co chtějí vědět? Čemu nerozumí? Co je zajímá? Co ještě nepadlo a oni to chtějí doplnit?

2)

A co se vlastně stalo? Tím myslím, že si musíme skutečně ujasnit, co se stalo. Výbuch muničního skladu. Udělali to Rusové. Ok. Ale byl to terorismus? Válka?

Terorismus je definován jako útok na civilisty s politickými, náboženskými či ideologickými cíli a jde i o psychologickou rovinu – vyvolat co největší strach. Definice na stránkách ministerstva vnitra.

Naproti tomu válka musí být oficiálně vyhlášena, bojují v ní ve skutečnosti obě strany a měli by v ní bojovat profesionální vojáci. Definice na stránkách ministerstva vnitra.

Tyto pojmy mohou žáci vyhledávat, sami si definovat a sami se rozhodnout, kam útok na Vrbětice spadá a vysvětlovat důvody, proč tam patří, nepatří, čímž budou analyzovat. A samozřejmě zajímavé mohou opět být „hádky“ ve skupinách.

Problém je, že Vrbětice vlastně nenaplňuje definice terorismu ani válečného aktu, možná proto se objevil pojem státní terorismus. Tam by případně mohli studenti narazit na definici z Wikipedie (prakticky asi nic jiného nenajdou):

„Odborníci na zahraniční politiku, Michael Stohl a George A. Lopez, ve své knize z roku 1988 klasifikují státní terorismus na tři druhy.

  • 1. Donucovací teroristická diplomacie (diskrétní a ovládaná, nepodrobení je nepřípustné)
  • 2. Skrytý státní terorismus
    • a) Tajný státní terorismus (přímá spoluúčast státu, např. oslabit vlády nebo zastrašovat jiné státy nebo jejich představitele)
    • b) Státem sponzorovaný terorismus („stát nebo soukromé skupiny jsou zaměstnány v podnikání teroristické činnosti ve jménu sponzorujícího státu.“)
  • 3. „Náhradní“ terorismus (asistence jiného státu nebo skupiny, která vylepšuje jeho schopnost praktikovat terorismus)
    • a) Státem sponzorovaný
    • b) Státem „požehnaný“ (odsouhlasený, s tichou podporou) (např. skupina podniká terorismus a není výslovně podporována státem, ale ani ne odsuzována)“

Patří sem Vrbětice?

3)

Já bych se chtěl bavit i o tom, jestli v situaci po oznámení najdeme něco pozitivního, najdeme od nějakého představitele našeho státu vhodné chování? Naopak, najdeme negativní postavy? Kdo? Proč? Opakuji, že tady jen o situaci po oznámení informací a míří především na naše politiky.

4)

Samostatnou kapitolu v rámci „chování politiků“ tvoří prezident a to z důvodu oficiálních, podle Ústavy ČR je Miloš Zeman vrchním velitelem ozbrojených sil, proto je jeho chování a reakce důležité. Chování a reakci Miloše Zeman tudíž můžeme taky probrat. Způsobu je opět několik, od brainstormingu, po skupinovou práci a rozbor pozitivních a negativních částí jeho vystoupení. Co je špatného na tom, že reagoval až osm dní po odhalení? Je na tom něco pozitivního? To je první podstatná věc k hodnocení. Druhá je samozřejmě samotný obsah jeho slov a relativizace útoku, čímž nahrál ruské propagandě, s kterou by se mimochodem opět dalo pracovat. Dokonce by nemuselo být špatné začít využitím Zemanových slov z ruského pohledu. Nebo si pustit první tři čtyři minuty jeho rozhovoru na Primě (k dispozici na YouTube), kde se lze bavit o jeho chování.

5)

Další možností je kontext, souvislosti, větší přehled. Bulharsko a jejich výbuchy muničních skladů pravděpodobně zazní už v úvodu, ale kdyby ne, tak je můžeme zařadit do většího obrázku současného dění. Tam patří i válka na Ukrajině. Tématem může být i BIS a jejich každoroční upozorňování na ruské aktivity, ať už na sociálních sítích, kde je jejich taktikou „pokud bude hodně pravd, nakonec nebude žádná pravda“, nebo na ruském velvyslanectví v Praze, kde je velký počet lidí, který není adekvátní našemu zastoupení v Rusku ani žádnému jinému zastoupení dalších mocností v České republice. Závěr BIS tedy je, že se jedná se o agenty. Stejní agenti, kteří měli na svědomí výbuch ve Vrběticích, měli na svědomí i otravu Skripala ve Velké Británii, což může být další téma, další propojení, ale zároveň můžeme rozebírat rozdílnost útoků a mnohem větší rozměr útoku u nás.

6)

Hodnocení hodiny a aktivit. Bylo to pro studenty prospěšné a přínosné? Dozvěděli se něco? Jak se jim pracovalo? Lze podobné aktivity zařadit častěji? A samozřejmě další a další otázky, které budou zajímat učitele.