3 metody, u kterých musí žáci myslet

Často slýchávám, že žáci by v dnešní škole měli být aktivní, spíše přemýšlet a tvořit, než jen poslouchat a zapisovat si poznámky. Ještě nikdy jsem ale neslyšel, že je to poměrně problém. Ne kvůli učitelům, ale protože část žáků prostě myslet nechce. Jsou dokonce žáci, u kterých trvalo celé dva roky, než něco skutečně vymysleli. Radši psát tupě zápisky, než něco vymýšlet. Výborně umí probranou látku, mají excelentní znalosti a odpovídající známky. Ale kreativita? Nulová. Až je to zarážející. Ale jelikož s prvním názorem na začátku odstavce souhlasím, pořád kladu žákům otázky a stále jim dávám úkoly, kde musí být kreativní. Za ten boj to stojí a jsem optimista – kreativita se dá probudit. Lze se snažit pomocí tvorby textů, prezentací, obrázků, ale dnes jsem sepsal text o metodách, které lehce zapadnou do hodin – jejich vysvětlení zabere málo času, stejně tak práce žáků trvá od pěti do patnácti minut.

SWOT Analýza

Používá se v ekonomii. Obvykle. Respektive lze jí použít při podnikání jako součást svého podnikatelského záměru, ale spíše v situaci, kdy už je firma moc velká a může být „zkostnatělá“. Cílem metody je jednoduše analyzovat firmu a její činnost. Může jí pochopitelně využít i každé pracoviště – naše škola také podstoupila SWOT analýzu a určitě by ji měl podstupovat každý státní úřad. Je to ale také výborná metoda do výuky.

Co znamená SWOT? „S“ v názvu znamená po překladu z angličtiny silné stránky („strengths“). „W“ znamená slabé stránky („weaknesses“). „O“ jsou příležitosti („opportunities“), šance. A „T“ jako „threats“, tedy hrozby. „S“ a „W“ analyzují přítomnost, „O“ a „T“ se snaží předpovídat budoucnost.

swot_analyza

Jak lze SWOT analýzu použít ve škole? Jednoduše. Úplně stejné významy anglický slov v termínu SWOT lze přenést do výuky a analyzovat tím prakticky cokoliv. Žáky nutí metoda opakovat, ale i přemýšlet. Představte si, že si buď sami získají informace o počátku vlády Jiřího z Poděbrad, nebo jim je předám jako učitel. Právě v tento moment po nich budu chtít SWOT analýzu vlády Jiřího z Poděbrad. Kvůli „hrozbám“ a „příležitostem“ by samozřejmě výklad neměl být zcela dokončen. Samozřejmě lze si s metodou více prohrát – žáci mohou dělat SWOT analýzu pro vládu Jiřího z Poděbrad a zároveň Vladislava Jagellonského. Stejně tak je lze rozdělit do skupin apod.

Žáci mohou začít pracovat. Silné stránky lze najít v učebnici nebo pojmout jako opakování, například Jiří z Poděbrad byl husita, proto oblíbený u velké části země. Slabá stránka: nebyl z žádného královského rodu, a proto pro část tehdejší společnosti bylo těžké ho respektovat jako zástupce Boha na Zemi. A nyní k tomu hlavnímu – přemýšlení žáků. Jako příležitost lze samozřejmě napsat, že se mu podaří situaci uklidnit, pokud splní to, že bude vážně král dvojího lidu, jak zní jeho přízvisko. Hrozba může být spjata s tím, že je husita a proto na něj Evropa bude nahlížet jako kacíře a bude proti němu vyhlášena další křížová výprava… A tak dále. Do každé kolonky SWOT analýzy by žáci měli samozřejmě přispět alespoň dvěma příklady.

Zdá se mi, že SWOT analýzu lze použít pro více předmětů a témat. Už jsem ukázal, jak jí použít u krále a historické osobnosti. Pravidelně používám tuto metodu pro analýzu nacismu, fašismu a komunismu. Stejně tak jí může použít učitel SPV („občanka“) pro prakticky cokoliv – typy osobnosti v psychologii, druhy států v politologii, ekonomické systémy a spoustu dalších. Učitel zeměpisu může využít SWOT analýzu pro celé regiony či hospodářství států. Učitel přírodopisu pravděpodobně pro různá zvířata.

Levels of Questions

Nedovoluji si překládat, proto jsem ponechal originální název. Ale neoficiální překlad by mohl znít například „Úrovně otázek“. Metoda, která podle mého názoru perfektně splňuje představy o moderní výuce a alespoň částečně plní požadavky v určitý učební cyklus, který mají žáci podstoupit k pochopení látky.

Za prvé, žáci si při metodě musí zjistit informace. Záleží na učiteli, jestli na internetu, z učebnice nebo jiného textu. Za druhé, žáci musí zjištěné interpretovat. Opět je spoustu možností, například je možné použít graf, schéma, obrázek a pochopitelně opět jakýkoliv text. Za třetí, žáci si mají pomoci zjištěného a interpretovaného vytvořit vlastní názor na téma či problematiku. Zde je jedna klíčová poznámka, kterou žáci buď zapomínají, nebo nechápou. Nebo nechtějí chápat. Onou poznámku je, že žáci tíhnou na otázku v této poslední úrovni odpovídat „ano“ nebo „ne“. Tím skončí. Je tedy úkolem učitele vysvětlit, že taková odpověď je neplatná a musí předložit argument, vymyslet odpověď na „Proč?“.

A to je celá metoda. Do každé úrovně vložím dvě otázky. Následující příklad jsem zrovna minulý týden použil v sedmé třídě. Informace čerpali žáci z učebnice.

Téma: Papežské schizma a problémy církve

(První úroveň, žáci slyší a vidí téma a pojmy poprvé, nikdy jsme si o nich nepovídali, proto musí jít hledat do učebnice.)

1a) Co znamená „papežské schizma“?

1b) Co byl odpustek?

(Druhá úroveň. Odpovědi žáci už nenajdou přímo v učebnici, ale musí číst mezi řádky.)

2a) Proč lidem ve své době odpustky vadily?

2b) Byli si všichni křesťané rovni? Proč?

(Třetí úroveň. Žáci nemají žádnou šanci odpověď najít, musí ji vymyslet jen pomocí své hlavy.)

3a) Myslíš, že dnes si lidé jsou rovni? Proč?

3b) Měli by si lidé být rovni? Proč?

Pochopitelně ve třídě musí učitel udělat takovou atmosféru, aby bylo jasné, že žádný názor v třetí úrovni není špatný. Pokud bude přiložen argument, přijde i odměna a cvičení je splněno.

Po odevzdání papírů s úkolem následuje reflexe. Nejdříve kontrola odpovědí na otázky z učebnice a nakonec vyvolávám pár lidí, aby nám řekli, co napsali do třetí úrovně. V tomto konkrétním případě se připojím já s poznámkou, že je více typů rovnosti.

Vennův diagram

Matematika, množiny a podobné věci…Pokud jste matematik, tak se omlouvám za následující neodborné vysvětlení. Jde pro učitele o nenáročnou metodu, kde se z dvou témat vybírá to, co mají společného. Dva kruhy spojené do sebe, čímž vytvoří uprostřed další třetí část.

vennuv-diagram

Komunismus a nacismus. V levém kruhu žák píše pojmy, které patří ke komunismu. Do pravého kruhu píše názvy a jména spojená s nacismem. A uprostřed? Tam je místo pro věci, které mají komunismus a nacismus společné. Něco, co sdílejí. Například oba režimy používají tajnou policii, cenzurují, mají jednoho vůdce, porušují lidská práva atd.

Výhodou je, že metodu lze opět použít jako opakování, kdy jsme právě skončili látku totalitních režimů, ale samozřejmě mohou žáci pracovat samostatně či ve skupinách a informace teprve vyhledávat. Mohou pracovat na papíře, kam si překreslí Vennův diagram; stejně tak ale mohou pracovat na počítači, tabletu. Naprosto bez pochyb lze použít tuto metodu i pro samostatnou výrobu zápisu.

Příprava pro učitele je tedy naprosto jednoduchá, vlastně se točí jen kolem výběru tématu. Opět můžeme použít v dějepise (proč neporovnat například Jana Lucemburského se synem Karla IV.?), přírodopise (porovnání určitých zvířat), zeměpise (opět státy a regiony) a předpokládám, že využití najít i v dalších předmětech.

Nejsem si jistý proč, ale Vennův diagram je pro některé žáky (zatím) příliš složitý. Může to být i to, že metodu používám krátce, zatímco předchozí dvě se mnou žijí už roky. Ale když žáci vidí v učebnici u komunismu „levicová ideologie“ a u nacismu „pravicová ideologie“, tak zapíší levice a pravice do svých rohů, ale už nenapíší do středu „ideologie“. Ale procvičováním se samozřejmě tento nedostatek brzy odstraní.

České školství jako totalitní režim

Pojem “totalitní režim” chápu jako politický systém, kde má být jedinec kontrolován ve všech stránkách svého života a jeho svobody a práva jsou omezovány. To zní přesně jako naše školství.

Každý z totalitních režimů má shodné prvky, které jsou navzájem společné pro každou totalitu, i když vychází z jiného základu. Mezi tyto prvky patří ideologie, byrokratický aparát, tajná policie a kontrola médií. Všechny části jsou samozřejmě propojené a jedna spolupracuje s druhou. Byrokratický aparát šíří vytvořenou ideologii, kterou dále šíří média. Pořád mi to zní jako české školství.

Jak přesně to myslím?

1) Ideologie

Myšlenky českého školství jsou dnes už většině lidí jasné. Děti přicházejí do totalitního režimu školy “prázdné”, bez vědomostí. Úkolem učitele je žáka naplnit užitečnými informacemi. Proč? Aby se naučil číst, psát a počítat. Alespoň tak to říkala Marie Terezie. Další informace se žákům předloží pomocí frontální výuky, která také naučí žáky školu nesnášet. “Proč se to musím učit?” Skutečná odpověď zní: “Protože to od tebe požaduje náš Vůdce”. A tak žáci sbírají další a další nepotřebné informace, které nikdy nebudou potřebovat a které si nepamatují ani na konci hodiny.

Cílem ideologie je vytvořit průměrného občana, který bude pracovat a platit daně. Za každou cenu musí být výsledek ideologie vytvoření masy stejných lidí, kteří poslušně odevzdají hlas za nějaký úplatek (někomu stačí balónek, jinému kobliha) a nebude si stěžovat, že sliby nebyly splněny. Pokud možno, je důležité, aby občan měl nízké sebevědomí a do ničeho nemluvil – proto mimo jiné přichází do školy, kde ho zpracují byrokraté. Pokud žák začne mluvit, kritizovat, musí přijít zákonitě trest. A kdyby přišlo to nejhorší – žák se choval jako svobodný jedinec – musí přijít pořádný trest.

2) Byrokratický aparát

Učitelé. Někteří potřebují platit nájem, tak se jen vezou s režimem a vytváří “šédou zónu”. Další se snaží něco změnit, ale jejich hlas nelze slyšet. A další jsou samozřejmě spokojeni, protože nemusí nic měnit a příliš se snažit; totalitní režim jim vlastně vyhovuje.

“Svobodní” učitelé jsou pro jistotu zavaleni zbytečným papírováním, aby jim byla práce znechucena. Většině, šedé zóně, papírování nevadí, naopak jsou to krásné chvíle, kdy nemusí učit. Síla učitelů by mohla být velká. Jdou to lidé, kteří by mohli změnit systém. Ale…

Jistotou je plnit příkazy a neotvírat pusu a neříkat svůj názor – musíme mít na paměti, že se jedná o bývalé žáky, kteří už prošli relativně úspěšně systémem a jsou plně pod vlivem ideologie, které je těžké se vzepřít. Pokud chtějí něco změnit a dělat věci “jinak”, dostanou se automaticky pod tlak svých kolegů, vedoucích, inspekce, rodičů, ale i některých žáků, kteří mají zažitý jeden způsob výuky. A bojovat? To je moc složité.

3) Tajná policie

Inspekce. Pro systém absolutně nezbytní, pro praxi extrémně zbyteční lidé. Jejich návštěvy mají vyvolat strach. Samozřejmě své “soudruhy a soudružky” v hodinách nenavštěvují. “Nepřátelé” potrestají za cokoliv, například za fialovou barvu jako výzdobu zdí, protože “fialová je barva pedofilů”.

Výuka je nezajímá, tam nemají co vytknout a nemohou trestat. Za co mohou trestat, je nevyplněné či špatně vyplněné papírování. Nepoučil jste žáky, že o Vánocích nemají skákat pod vlak? Smůla. Snad si najdete další práci mimo aparát. Při každé návštěvě kontroluje inspekce něco jiného – co nebylo podstatné minule, je důležité dnes. Chyba se vždy musí najít! Viníky je třeba potrestat, například v médiích. Je to právě inspekce, která do médií vysílá zprávy o stavu české školy.

4) Kontrola médií

Inspekce vyšle do světa zkratky o českém školství. Problémem inspekce je ten, že inspektor nepozná, co je kvalitní výuka, protože se s ní nikdy nesetkal a nevidí rozdíl mezi frontální výukou a dalšími metodami.

Dále v médiích dostávají pravidelně prostor jen skutečné “experti”. Klaus junior a jeho argumenty ve stylu “já to vím, strávil jsem za katedrou 25 let” je přesně to, co si diváci žádají a co jim dává pocit, že ten chlap tomu musí rozumět. Ve skutečnosti učil, pardon, přednášel svou jedinou metodou před nejlepšími žáky v republice na soukromém gymnáziu. Z druhé strany křičí něco Bob Kartous. Kdo? Ten, co nikdy neučil. Proto ho nelze respektovat, i když s ním třeba souhlasím. I když šíří “pravdu”, tak je to někdo, kdo je naprosto nedůležitým člověkem bez publika, a proto ho totalitní režim pouští šířit jeho bludy. Vyvolává zdání opozice a tudíž demokracie. A politici? Pro ty není vzdělání národa podstatné.

Nacismus vydržel 12 let, fašismus 20 a komunismus v Rusku 70 let. Český školský totalitní režim je tak nejdéle fungujícím totalitním systémem, protože funguje prakticky bez změn už 250 let. Dobrou zprávou je, že každý totalitní režim se dřív nebo později zhroutí. Otázkou zůstává, jestli přejdeme k autoritativním režimu nebo rovnou skočíme k demokracii.

10 metod, kterými začít a ukončit hodinu

Podle mého názoru je začátek hodiny extrémně důležitý. Když se učiteli nepovede děti přenést z přestávky do hodiny, nic se nenaučí. Když je dobře „nenaladí“, výsledek bude stejný, protože prostě celou dobu budou špatně „hrát“. Konec hodiny má v ideálním případě sloužit k tomu, aby si žák uvědomil, co se během hodiny dělo, co se probralo a pokud možno, aby si něco z toho zapamatoval.

Následující cvičení slouží výše popsanému účelu. Nerozlišuji je na ty, kterými začínám, nebo kterými končím. Mají společnou minimálně jednu věc – jsou jednoduchá a tím pádem trvají pár minut. Když už žáci vědí, co po nich chcete a nemusíte jim to vysvětlovat, nezabere žádná z metod více jak 10 minut.

Zároveň mají cvičení další hodnotu – pokud se něco stane, technický problém, žák nepřinese referát nebo prostě máme čas navíc, přichází nemilý čas improvizovat. Tyto metody mě ale vždy zachrání a tak se nemusím strachovat.

Snad většinu metod lze použít i v dalších předmětech (SPV, zeměpis, cizí jazyky, literatura…).

Žádnou z uvedených metod jsem nevymyslel, jen jsem si je dokázal najít. Pětilístek byl na českém internetu, všechny ostatní jsou z anglicky psaných učitelských serverů.

Pětilístek

Užitečná metoda. Cílem je zopakovat osobnost nebo událost. Pětilístek má 5 řádků. Na první je jméno osobnosti. Na druhém jsou dvě vlastnosti této osoby v podobě přídavných jmen. Na třetím tři slovesa, které daná osobnost „provozovala“. Na čtvrtém věta o osobnosti, která má však pouze čtyři slova. Na posledním řádku je jedno slovo, jakýkoliv slovní druh, které je synonymum prvního řádku nebo osobnost shrne. Pár pětilístků si samozřejmě přímo v hodině musíme přečíst.

Příklad:

Karel IV.

Moudrý Bohatý

Vládnout Stavět Cestovat

Karel IV. měl čtyři manželky.

Císař

3-2-1

Metoda vhodná k jakékoliv aktivitě – videu, textu, obrázku, opakování. Úkolem žáka je napsat tři věci, které si pamatuje z látky. Dvě otázky, které vytvoří ze stejné látky pro spolužáky. A jednu doplňující otázku pro učitele, co ho z tématu ještě zajímá. Nebo klidně jednu věc, která přijde danému žákovi zajímavá.

Lze zase měnit, jak se hodí učiteli: tři stejné věci, dva rozdíly a jedna otázka.

10 slov

Extrémně jednoduchá. Pro mě i extrémně užitečná. Žáci se prostě musí vyjádřit jen v 10 slovech. Zadání by mohlo znít třeba následujícím způsobem: „Váš úkol je si napsat nadpis Průmyslová revoluce, a pod to pomocí odrážek udělat zápis, který ale může mít jen deset slov. Ne jedenáct, ne devět.“ Překvapivě funguje u žáků, které to baví. Pro mě jako učitele to má několik smyslů – cvičí výrobu smysluplných zápisů, opakují, učí se vyjadřovat stručně. Žáci splní za tři minuty a dalších pět minut si můžete číst jejich díla. Zábavnější může být, pokud mají žáci udělat to samé, ale použít patnáct slov. Hned jak to dodělají, to samé, ale jen deset slov. A nakonec pět slov. To je donutí jít naprosto na dřeň a najít to nejdůležitější z látky.

Kiplingova analýza

Držím si dobrých sluhů šestero, ti pečují o mne výborně tak, že jejich jména řeknu vám: Co, Proč, Kdo, a světe div se, Kdy a Kde a Jak.“ Kipling je samozřejmě „ten Kipling“, spisovatel. Tuto básničku napsal a já jí používám ve výuce. Žáci dostanou téma právě končící hodiny (nebo minulé) a musí odpovědět na otázky: Co? Proč? Kdo? Kdy? Kde? Jak? Opět jim to pomůže systematizovat jejich poznatky z hodiny do celku, který jim bude dávat větší smysl a je větší šance, že si něco zapamatují.

Tahák

Opět jednoduché. Možná zábavné. A určitě překvapující. Žáci dostanou malý otrhaný papírek a mají na něj napsat téma, které se zrovna opakuje. Opět přečteme po skončení práce několik výtvorů. Pokud nic jiného, alespoň se žáci naučí napsat pořádné taháky a navíc rukou, k čemuž jsou učiteli shovívavější, pokud je najdou.

Záplava slov

Ani asi už nemusím psát „jednoduché“. Žáci dostanou několik slov – na druhém stupni základní školy například 6-8. Jejich úkolem je slova propojit za prvé tak, aby dávala smysl. Za druhé tak, aby vytvořený text odpovídal tématu. Slova tak mohou být například – Anglie – parní – James – špatné – dobré – zisk. Čím méně vět vytvoří, tím lépe.

Žák vytvoří text, například: Průmyslová revoluce začala v Anglii, kde James Watt zdokonalil parní stroj. Stroje se rychle šířily a svým majitelům přinášely velký zisk, dělníci to však odnášeli špatnými životními podmínkami. Dobré však bylo, že lidé mohli začít cestovat.

Dopis

V závěrečné desetiminutovce žáci píší dopis žákovi, který na danou hodinu chyběl. V dopise mají popsat, co se o hodině dělo a především, popsat probíranou látku, čímž si ji pochopitelně sami zopakují.

Logický řetězec

Metoda jednoduchá, ale cvičení už pro žáky složitější. Cílem je seřadit určité události, díky kterým se mohlo „něco“ odehrát. Jedna věc způsobí druhou, druhá způsobí třetí atd. Lze použít na začátku, kdy se téma ani nezačalo probírat a tudíž žáci musí dostat možnosti k řazení. Pochopitelně lze použít i k opakování. Osobně používám jen v prvním případě – vždy, když jsme látku ještě neprobírali, protože žáci musí extrémně přemýšlet.

Opět příklad: nedostatek půdy v Řecku – lidé upadají do dlužního otroctví – zisk nového území – nevyplatí se pěstovat obilí – příliv levného obilí.

Žáci jen události seřadí – jednoduše k nim napíší číslo. (Skutečné zjednodušené řešení bylo: nejdřív v Řecku nebyl dostatek půdy a úrody, proto museli získat nové území. Z nového území šlo do Řecka levné obilí, a proto se lidem nevyplatilo už obilí pěstovat. Když chtěli začít podnikat v jiném oboru, tak se zadlužili a upadli do otroctví.)

Tenis

Žáci si v rychlosti připraví dvě až tři otázky na probírané téma. Učitel rozdělí třídu na dvě části, které jsou rozděleny imaginární sítí. Následně učitel určí, kdo bude první „podávat“, to znamená – pokládat otázku. Tenista míří, proto i žák míří – vybírá si žáka z druhé strany za sítí, kterému dává otázku. Pokud žák správně odpoví, má jeho strana bod. Pokud neodpoví, má bod strana, která se ptala. Na další otázku se ptá žák, na kterého byla mířena předchozí otázka. A tímto způsobem pokračujeme, dokud nedojde čas. Vůbec nevadí, pokud se otázka opakuje, alespoň se pozná, kdo dává pozor.

Obal knihy

Žák má téma dnešní hodiny namalovat, jako kdyby šlo o obal knihy. Samozřejmě nejde o kvalitu malby, což musí učitel říct hned, protože půlka třídy si vždy stěžuje, že neumí malovat. Jde o myšlenku, nápad. Pokud bylo téma Řecká kolonizace, nakreslí obal, kde bude například mapa s šipkami, kam Řekové pluli a co obsadili. Pokud bude téma Průmyslová revoluce, nakreslí parní stroj nebo komíny z továren. Obal má samozřejmě ještě jméno autora a název knihy.

Školství jako systém padajícího hovna

Slovní spojení „systém padajícího hovna“ ve školství lze vysvětlit nejlépa na příkladu. Vysoká škola dá do přijímacích zkoušek jméno bulharského panovníka ve vrcholném středověku. Zodpovědná gymnázia to začnou učit. Za rok je to v ŠVP. Za pár dalších let v učebnici. Na závěr to spadne nejníže – bulharský panovník se propadne až na základní školy. Kruh je uzavřen. A nutné je říct, kruh si uzavřely školy samotné. Ale…

Systém se zdá být na povrchu svobodný, ale uvnitř je to zatuchlý režim plný povinností. Ve výuce dějepisu je jen velmi málo prostoru pro vlastní tématickou (!) iniciativu. Prostě mám jako dějepisář jet pravěk, středověk, novověk a moderní dějiny. Ptám se sám sebe: “Napadlo vůbec někoho to změnit?” Co třeba tématické bloky? Život člověka. Vývoj války. Vývoj vlády a státu. Od nejjednoduššího po nejtěžší – v posledním roce by se stejně učily totalitní režimy. A v poslední době se objevuje nový požadavek, pro mě absolutně přijtelný a pochopitelný, kterým je učit “Současnost”. Teď si jen představte, co by na změnu řekla inspekce?

Například šéf naší školní gestapo inspekce je pán, který učil mé kolegyně. “Učil” v praxi znamenalo, že si dal nohy na stůl a četl noviny. Tento pán mi dnes říká, jak mám učit. Tento pán podává zprávu směrem výše, kterou pak zveřejní média (a mimochodem tak vytváří špatný obraz školství – vinu svede na neschopné učitele). Tento pán se mě po hodině zeptá, kolik mám ve třídě handicapovaných žáků a co dělám pro jejich integraci. Tento pán mi pak doporučí, že bych mohl zkusit referáty. Tento pán to tak totiž dělal, “když ještě učil”. Tento pán mi pak zkontroluje “papíry” – třídnici, zápisy z hodiny, omluvenky a podobně. Tento pán pak odejde a na základě zjištěných informací napíše zprávu o kvalitě mé výuky. Tento pán právě smrskl výuku na byrokratický zápis, v kterém vůbec nejde o výuku a vlastně ani o žáky. Tento pán je ztělesněním systému padajícího hovna a právě zajistil další žblunknutí, protože mi říká, že nejlepší učitel v systému je ten, který má nejlepé sepsané zprávy o handicapovaných žácích a který má v třídní knize varování na každý nebezpečný víkend, které mimochodem tráví žák doma, u vlastních rodičů. Tento pán posouvá hovno směrem dolů, protože ředitel se ho bojí a ředitel je další na řadě s posunutím.

Posunutí právě proběhlo pomocí porady a učitelé byli ředitelem požádani o změny. Někteří učitelé se přizpůsobí a hovno je u cíle – u žáků. Další kruh je uzavřen, tentokrát už nedobrovolně. Tento kruh už přidělává práci a dělá z učitelů cvičené opice, které mají zakázany vlastní myšlení a iniciativu v mnoha směrech. A pokud učitel riskne iniciativu, musí projít další paralelním systémem a trpí u dalších papírů, které mu pak zkontroluje další inspekce.

Otázkou tak je, jestli si “tento pán” nezaslouží spláchnutí.