Šprti

Varování – následující text obsahuje nadměrně škatulkování žáků. Omlouvám se všem, kteří nepracují ve škole, ale v neziskovém sektoru a snaží se vzdělávat učitele v teorii.

Dlouhodobě obchází naší zemi velký počet strašidel – strašidla, které nazýváme “šprti”.

Štvanici na šprty ale nikdo nepořádá. Kdo je to šprt? Žák, který má většinou samé jedničky a který je (opět většinou) ze slušné rodiny. Někteří učitelé si tyto žáky hýčkají jako své oblíbené mazlíčky. Šprti se do našeho školského systému hodí, respektive jsou jeho perfektním produktem vyrobeným v průběhu prvního stupně. Šprt neklade odpor, neptá se. “Nevadí, že to nechápu, nebudu rušit, naučím se to doma.

Podle popisu zní popis šprta jako popis výborného žáka, kterého přece každý učitel musí mít rád ve své třídě. Už asi chápete, že se mezi tyto učitele neřadím. Proč? Protože absolutně nesnáším, když v testu najdu úplně stejné věty, kteté jsem napsal do prezentace a žák si je přepsal do sešitu jako své zápisky. Přemýšlím, že bych zkusil experiment – napsat do prezentace úmyslně chybu, například “nacysté…” a pak už jen čekat, až se mi to od šprta bezmyšlenkovitě objeví v testu. Proč zrovna toto tak nesnáším? Protože to znamená, že žák nic nechápe. Protože to znamená, že zítra to už zapomene. Dalším problémem je nulový přínos do hodiny. “Král ví, že příští rok na jaře přijde útok na jeho zemi. Co udělá?” Nic, žádná reakce. Šprt se ani nepokusí nic říct, protože říct chybnou odpověď by ho ztrapnilo. “Potřebuje armádu. Kde na ní sežene peníze?” Opět bez reakce. Proč? Protože jsme se to zatím neučili. Protože to nemáme v sešitě. Nebo hůř – protože není před testem a šprt se učí jen na test. Jakmile opakujeme a soutěžíme mimo testovou “sezónu”, výsledky šprta padají do hlubokého podprůměru. Nulový přehled, nulová aktivita, žádné myšlení.

Jediný rozdíl mezi například “inteligentním trojkařem” a “šprtem jedničkářem” je v domácím prostředí. Podle mých zkušeností má spoustu přirozeně inteligentních žáků domácí problémy a nikdo je nepodporuje. Bez učení dosáhnou dobrých výsledků, protože jsou chytří, ale ne výborných, protože jim chybí motivace. (Samozřejmě existuje i žák, který je šprt a zároveň inteligentní.)

Řešení? Aktivní výuka. Cvičení. Jakákoliv činnost v hodině. Šprti se tim budou šprtat už o hodině a inteligent se tím naučí to, co by se normálně vůbec nenaučil nebo připomene to, co by mu doma nikdo nepřipomenul.

Motivace a Kreativita. Kreativita, Internet a Porno.

Otrávené obličeje dětí. Přesně to, co nemám rád. Nutím se odpovědět na otázku, jestli jsem to já, kdo jim dal na obličeje takový výraz. Je poslední hodina, tři hodiny odpoledne. Chvíli se zasmějí, pak jdou zase do své klasické polohy otrávenosti. Holky z devátých tříd. Co to po nich chci, nějaký Stalin, kdo to sakra byl? Mají přece Facebook a Instagram, k čemu komunismus a milióny mrtvých? To už se stalo. Podstatné je, aby jim někdo dal „like“ na fotku. „Jak to jen naaranžovat? Už to mám. Hned jak skončí ta otrava, tak se o přestávce vyfotím.“

Další hodina, další den. Osmáci. Máme probranou Marii Terezii. Vysvětlím, co po nich chci. Básničku. O Marii Terezii, kde bude v rýmech částečně historie, zbytek si mohou vymýšlet a dělat vtípky. Jen ať jsou kreativní. Na projektoru mají návod, šablonu, kdyby je nic nenapadalo. Ale nastane naprostý zásek, někteří jen deset minut přemýšlejí a koukají do zdi. Nejvíce jedničkáři, kteří při testu papouškují moje zápisky z prezentace.

Sedmá třída. „Pane učiteli, Honza kouká na internetu na porno!“

Šestá třída. Vyhledávání na internetu. Úkol: „Zařaď na časovou osu období, kdy žil Homo Habilis.“ „Pane učiteli, já to nemůžu najít!“ „Pane učiteli, tady není žádná časová osa!“.

Za pár generací budou děti chodit do pedagogicko-psychologické poradny a po návratu do školy si budeme na papíře číst diagnózu: digitální demence. Internet nám měl dát svobodu, ale často nás jen omezuje a slouží spíše k našemu sledování. Internet nám měl dát informace, ale dal prostor tolika informacím, že není možné si vybrat a je komplikované, najít skutečné hodnotné informace. Internet nám měl dát vzdělání, ale šíří jen povrchnost a nevzdělanost. Internet měl lidi socializovat, ale dnes je internet plný asociálů uzavřených ve své bublině.

Kam v tom zapadá učitel? Mám dát do testu otázku „Jak by si naaranžovala fotku Stalina, aby měl na Instagramu co nejvíce „likes“?

Je pátek, jdu dělat přípravy na další týden. Znovu stejné, jako minulý týden. Kreativita se musí probudit a vyhledávání informací, nejen pornografie a přihlášení na facebook, se musí naučit. Snad budu přes víkend zacházet s internetem tak, že najdu něco zajímavého pro děti. Povím to během hodiny a třeba místo „porno“ zadají šesťáci do internetového vyhledávače „atentát na Heydricha“.

Co žáci očekávají od základní školy?

První dny školy, noví žáci na druhém stupni a pro ně nový předmět společenské vědy. V ten samý moment jsem přemýšlel o článku, který měl být o možné změně systému výuky na základní škole. Psal a přemýšlel jsem o tom, jak na tom jsou s případnou změnou rodiče, politici a učitelé. Ale pak mi to došlo, zapomněl jsem na ty nejdůležitější – žáky. A tak jsem se jich zeptal…

Výborně to zapadlo do tématu, protože jsme zrovna probírali téma „Škola“, konkrétně práva a povinnosti žáků. Odpovídalo 38 žáků šestých ročníků. Úkolem bylo napsat 5 práv a 5 povinností, které by žáci mít chtěli nebo měli plnit. Ještě před tím však měli napsat, jaký by měl být „správný“ cíl naší školy. Neměli žádný výběr, neříkal jsem jim příklady, vše psali sami na čistý papír. Pro jistotu jim bylo vysvětleno, že právo je nějaká možnost a něco, co mohou udělat a povinnost něco, co musí.

Jsme „normální“ základní škola 21.století – město do 25 000 obyvatel, žádná vyloučená lokalita a každá třída má 20-25% žáků s různými handicapy. V třídách, kde byl zadán úkol, je vždy kolem 20 žáků (někteří samozřejmě daný den chyběli).

Jak „výzkum“ dopadl? Jak žáci odpovídali? Pochopitelně je vzorek příliš malý na to, aby kdokoliv dělal nějaké závěry, ale přišlo mi to zajímavé a každý pokus se dozvědět jakoukoliv zpětnou vazbu od žáků stojí za to.

Cíl školy

(Někteří žáci napsali dvě i více možností.)

  • cílem školy by mělo být vzdělání – 92% dětí (11% z nich k tomu dodalo, že by to mělo být pomocí her a 5%, že by vzdělání mělo sloužit k usnadnění života)

  • naučit děti slušně se chovat – 26% dětí

  • škola by žákům měla pomoc získat dobrou práci – 11% dětí

  • připravit děti do běžného života – 11% dětí

  • další možnosti: naučit děti spolupracovat, najít si kamarády a upozornit co je bezpečné a co není

Práva žáka

  • právo na odpočinek, přestávku – 79%

  • právo více prosazovat svůj názor – 53%

  • právo položit otázku – 42%

  • právo odejít o hodině na záchod – 42%

  • právo pít a jíst o hodině – 42%

  • právo na soukromí – 16%

  • právo na ochranu proti šikaně – 11%

  • právo dostat učebnice – 11%

  • právo na doučování – 11%

  • právo vybrat si vlastní přátelé – 11%

Povinnosti žáka

  • poslouchat učitele – 68%

  • být připraven do školy – 63%

  • přijít včas do školy a na vyučování – 47%

  • slušné chování – 47%

  • plnit domácí úkoly a pracovat o hodinách – 47%

  • učit se – 32%

  • chodit do školy – 21%

  • dodržovat školní řád – 21%

  • nebavit se – 21%

  • mít vždy připravenou žákovskou knížku – 21%

  • mít vypnutý telefon – 11%

  • dělat si zápisky – 11%

Každý si může interpretovat předchozí řádky po svém. U cílů školy se nestalo žádné překvapení, vlastně je překvapivé pouze to, jak málo dětí si chce „hrát“. Při následné diskusi jen málo žáků chtělo nějakou změnu systému školy. Kdyby například neměli fyziku, tak by prostě byli blbci. Jejich slova. U práv už například pro mě překvapení je, protože je vidět, že právo mít názor, diskutovat s učitelem a ptát se ho na otázky není úplně zakořeněné v našem systému. Když jsem minulý víkend potkal loňské žákyně devátého ročníku, dnešní „gymplačky“, tak první, na co si stěžovaly, bylo, že se nemůžou na nic zeptat, aniž by je „profesoři“ nechtěli propálit laserovým zrakem. Otázky a zpochybnění učitele jsou naprosto nežádoucími jevy. Stejně tak někteří učitelé nechtějí dovolit žákům napít se o hodině a pustit je na záchod…U povinností už je pak jen úsměvné, jak žáci své povinnosti znají, ale často se podle toho nechovají.

Typy žáků na základní škole

Na vysoké škole se několik hodin prochází různými typologiemi žáků a studentů. Podle toho, jestli se učí, jak se učí, jak vnímají, jak jsou citliví a podle mnoha dalších kritérií. Otázkou zůstává, kolik hodin autoři těchto typologií odučili. Proto jsem se odhodlal přispět a do světa vypustit zcela reálnou a praktickou typologii žáků z pohledu začínajícího učitele.

Snílek („Daydreamer“) aneb „Walter Mitty“

V průběhu hodin sní o hvězdách, budoucí kariéře, odpoledním hraní na playstationu nebo o nahé Miley Cyrus. Pak je schopný se po dvaceti pěti minutách vyučování zeptat „My máme dějepis?“.

Drbnička

Nejvíce času tráví nakloněna a s jednou rukou u svých úst a blízkosti ucha své kamarádky, kam přenáší části své snídaně. Neustále se culící a aktivní v nových poznámkách o křivém vlasu učitele nebo přiblblém výrazu spolužáka Snílka.

Venkovan

Ráno před výukou stíhá nakrmit zvěř, podojit krávy a napsat úkoly. Příjemní lidé, praktické znalosti. Ví naprosto jasně, co chce a proto se snaží.

Pražák

Záliba nakupování v supermarketech, sledování pravicových webů, hnutí Anonymous a konspiračních teorií. Svět podle něj řídí Ilumináti. To vše platí od šesté třídy. Dokáže mluvit s udivující slovní zásobou, nepřiměřenou na svůj věk a proto se cítí nadřazeně.

Tichošlápek

Každá třída má svého tichého žáka, který je nesmírně inteligentní, hodný a proto radši ani nemluví – začala by šikana. V módě je hloupost a hrubost.

MacGyver

Také se obvykle nachází alespoň jeden exemplář v každé třídě. V kapse nožík, zapalovač, v tašce nůžky a šroubovák. Vždy připraven věci „opravit“ a „vylepšit“. To chápejte tak, že z propisky udělá střelnou zbraň a z papíru udělá pomocí slin svou velkou kulku. V pravidelném intervalu přichází s „novými“ zbraněmi, vynálezy a aktualizacemi, které pak na týden zaplní školu.

Darth Vader

Nejhorší typ žáka z pohledu učitele. V podstatě geniální žák, vynikající psycholog a manipulátor. V čem je tedy problém? Přešel na temnou stranu a vše co umí a zná, využívá ke zničení učitele a znemožnění výuky.

Šprtka a chytrá šprtka

Zásadní rozdíl mezi šprtkou a chytrou šprtkou je jednoduchý. „Jak dlouho trvala Třicetiletá válka?“ Šprtka odpoví: „Nevím, to jsme se ještě neučili“. Chytrá šprtka odpoví: „Že by třicet let? Pokud to není chyták jako se Stoletou válkou, která trvala víc jak sto let.“ Půlka šprtek je navíc nesmírně ukecaných a patří zároveň i k „Drbničkám“, z čehož vzniká problém – šprtka se to doma naučí a dostane za 1, ale spolužačka šprtka není, z hodiny nic neví, protože neposlouchala a doma není schopná se naučit.

Sympaťačka a sympaťák

Ano, taková škatulka by neměla existovat a proto se nikdy nedostane do učebnic. Oficiálně se samozřejmě nesmí projevovat v praktické stránce výuky, s výjimkou úsměvu a pokecu na chodbě. Sympaťáci mají často spousty a rozdílných zájmů – jedna sportuje, druhý hraje na kytaru, třetí je ve sboru atd. Spojujícím znakem členících je do této kategorie je věčně dobrá nálada, smysl pro humor (ironie, sarkasmus, černý humor) přirozená inteligence (neznamená nutně jedničky!), zájem o svět kolem, a proto se s nimi dá naprosto normálně mluvit o více tématech, nejen o škole. Jak to tak vypadá z mé zkušenosti, vše „dědí“ po rodičích.

Sporťák

První znakem je, že často chybí, neboť reprezentuje školu na sportovních akcích. Proto většina z nich má problém dosahovat na úplně nejlepší známky, velká část z nich je ale dost chytrá a proto nemají problém látku dohnat. Nejhorší variantou sporťáka je žák, jeden z deseti, který spoléhá na budoucí úspěšnou kariéru fotbalisty, k čemuž pochopitelně nepotřebuje číst a psát.

Odložená hračka

Smutná poslední kategorie. Bohužel nesmí být opomenuta, pokud mám zůstat objektivní. Prázdná krabice. Nedá větu dohromady. Žák, který absolutně není schopný něco se naučit. Jediný důvod – nefungující rodina, respektive jeden zbylý rodič, který se o dítě naprosto nezajímá.