Žáky tvořené zpravodajství do občanské výchovy

Občanská výchova nebo základy společenských věd, tak se u nás nejčastěji nazývá předmět, který se snad časem stane důležitým, neboť ředitelé a učitelé pochopí, k čemu slouží. Demokracie a lidská práva. Ekonomie. Právo. Psychologie. Nebo média. To jsou jen v krátkosti témata, kterými by měli žáci projít. Často se stávalo a pořád se to stává, že místo ekonomických otázek se v hodinách „občanky“ řeší otázka, kam třída pojede na výlet a podobné třídnické záležitosti. Poslední dva roky se ale daly věci do pohybu, předmět vzhledem k aktuálnímu dění nabírá na důležitosti, vznikla například „organizace“ Občankáři, na internetu koloval článek o předmětu „Současnost“ a důležitosti takového předmětu a nejvíce se v současnosti hovoří o mediální výchově.

Přímo o tématu a cvičením k mediální výchově se budu určitě věnovat jindy. Ale kousek mediální výchovy mám s žáky každý týden po celý rok. Žáci totiž do hodin nosí prezentace, kde ostatním žákům ve třídě sdělují, co se stalo za důležité události. Po třech letech od „založení“ už je to automatismus, žáci se ptají „Kdo má příště zprávy?“ a když jednu z mých tříd převzala jiná učitelka na občanku v devítce, řekli si o zprávy i u ní.

Screenshot from 2017-04-11 17:57:48

Jak to přesně funguje?

  1. Dvojice žáků vytváří powerpointovou prezentaci na zprávy právě uplynulého týdne (to znamená, v pondělí 24.4. do školy přinesou zprávy od minulého pondělí do neděle, to je od 17.4. do 23.4.).

  2. V powerpointové prezentaci mohou být pouze obrázky (grafy, schéma, mapy…).

  3. Prezentace musí obsahovat osm zpráv – dvě z České republiky, dvě ze zahraničí, jednu ze sportu, kultury, ekonomiky a jednu i z oblasti kriminality (či „bezpečnosti“).

  4. Zprávy by měly být relativně krátké, celá prezentace nemůže zabrat více jak 10 minut.

  5. Dotazy a kritika. Nezbytně důležitou součástí jsou dotazy spolužáků po prezentaci, určitá „kritika“ (nehodící se barva prezentace, pozadí, obrázky, zadrhávání v řeči, nesrozumitelnost sdělené zprávy apod.), zpochybňování řečeného. Pokud žák přinese nesmyslnou zprávu nebo nedokáže něco obhájit, ztrácí body. Stačí i mluvit o něčem jiném, než je na obrázku v prezentaci – objevit to, je úkol sledujících žáků (například mluví se o nové dálnici, ale na obrázku je pouze silnice).

    Screenshot from 2017-04-11 17:57:08

Proč je přehled zpráv nutností do hodin občanky?

  1. Žáci si vytváří přehled o dění kolem nás. Je to i tom, že zjistí, co má na starosti ministr vnitra; pokud jde do kin film o Krejčířovi, povídáme si o něm; Elon Musk? Toho s osmáky už dávno známe; spadla lavina? Ok, pustíme si z toho video a budeme se bavit o tom, jak se chovat, pokud na nás padá lavina atd.

  2. Žáci se učí vyhledávat informace. A nebo taky jinak – žáci se učí vyhledávat informace ze spolehlivých zdrojů a informace skutečně relevantní. Musí kontrolovat, jestli obrázek skutečně patří k tématu (nemohou povídat o Klausovi a mít v prezentaci obrázek Havla) a celkově, jestli je zpráva „skutečná“.

  3. Žáci se učí tvořit „správnou“ prezentaci (správná prezentace je pro mě taková, která není přehlcena textem, ba přímo naopak – textu je v ní co nejméně).

  4. Žáci se učí prezentovat jak téma, tak sami sebe. Zvyšují si sebevědomí.

Tento text například píšu poté, co mi jedna osmačka naprosto vytřela zrak. Původně kuňkající nervózní slečna, která nedokázala vymyslet odpověď na žádnou doplňující otázku. Najednou přede mnou stála holka, která si bez pomůcek a sebejistě a samostatně poradila s prezentací, mluvením, ale třeba i otázkami typu jaká jsou „další alternativní paliva do auta?“.

Zatím vždycky se zprávami začínám až v osmičce (ale vážně přemýšlím o snížení hranice). Záleží na velikosti třídy, ale jelikož se žáci a prezentace točí pořád dokola, každý žák má během roku minimálně tři prezentace. Za rok jsou vážně vidět posuny. Za prvé, jak už jsem zmínil – v sebevědomí, a tím pádem i schopnosti zanechat lepší dojem. Pochopitelně další věcí je argumentace a schopnost „vyhrát hádku“ a obhájit vlastní prezentaci. Jestli se na začátku v každé třídě objevují nesmyslné zprávy typu „kočku vysvobozovali hasiči ze stromu“, v průběhu roku se to už nestane, protože zbytek třídy jednoduše reaguje na podobné zprávy.

Jak začít?

  1. Vysvětlit žákům o co jde, jaká jsou pravidla. Jak a za co budou hodnoceni.

  2. Vytvořit a představit žákům ideální vzorovou prezentaci na ukázku. Jednoduše učitel(ka) je první v pořadí s tvorbou prezentace a přednesením zpráv.

  3. Vytvořit seznam dat během školního roku, v kterém se budou zprávy prezentovat. Následně nechat žáky zapisovat se k datům, které si zvolí.

Neoficiálně časem vznikla i další pravidla, která všichni ve třídách respektujeme. Pokud někdo na prezentaci zapomene, má druhou a poslední šanci další hodinu v daném týdnu (možné pochopitelně jen pro ty, kdo má dvě hodiny občanky; pokud druhá hodina není například z důvodu státního svátku, má žák či žáci bohužel smůlu). Žáci mají povolenou pomůcku – papírek, na kterém mohou mít napsaná jména, značky, čísla apod., protože pochopitelně není smyslem, aby se zprávy učili podobným způsobem, jako básničku. Žák, který nemá počítač nebo internet, může vystoupit bez prezentace. Samozřejmostí je, že pokud má žák problémy s řečí, tak je hodnocen mírněji.

Celkově se už jedná o nepostradatelnou pomůcku, která má mnoho výhod a která žáky učí hodně předností a rozvíjí jejich dovednosti nenásilně a nenuceně.

Přikládám pro zájemce hodnocení, které žáci dostávají, aby věděli, do čeho jdou a co se hodnotí. (Pravda je ale taková, že je to jen oficialita, kterou prakticky nepoužívám. Už se vytvořily určité automaty – žák čte, má dvojku apod.)

Hodnocení:

  • Obsah

5 bodů – vhodné a hodící se obrázky, důležité zprávy, správný počet událostí

3 body – některé z obrázků jsou špatné, některé ze zpráv nejsou vybrány vhodně (nejsou důležité), nesprávný počet zpráv

1 bod – většina obrázku patří k jiným událostem, většina vybraných zpráv není vůbec důležitá, prezentace obsahuje příliš málo událostí

  • Prezentace

5 bodů – prezentace se dá bez problémů číst, to znamená, že je použito správné pozadí, správné písmo, správná velikost obrázků

3 body – některé části prezentace jsou špatně čitelné, to znamená, že je použito buď špatné pozadí, špatné písmo, nebo jsou vybrány obrázky špatné kvality a v malém rozlišení

1 bod – většina snímků prezentace je nečitelná

  • Mluvení

5 bodů – oba žáci mají výborný plynulý projev, nic nečtou, prezentaci a obrázky v ní používají jako svůj tahák pro mluvenou část prezentace

3 body – žáci mají váhavý projev, některé události zapomenou, zasekávají se

1 bod – žáci nejsou schopni plynule mluvit o své prezentaci

  • Pochopení událostí a reakce

5 bodů – oba žáci jsou si jistí, vědí o čem mluví, v případě dotazů žáků nebo učitele reagují vhodným způsobem

3 body – žákům chybí informace o některé z událostí a nejsou schopni improvizovat

1 bod – žáci působí nejistě, protože nemají tušení, o čem mluví, jen se naučili zpaměti “básničku”, absolutně nejsou schopni reagovat na dotazy

Celkové hodnocení:

  • 20 až 16 bodů – 1; 15 až 11 bodů – 2; 10 až 6 bodů – 3; 5 až 0 bodů – 4

Reklamy

Svět, v kterém se platí za státní školu

Samozřejmě chápu a vím, že státní škola není ve skutečnosti zdarma. Jsou potřeba pomůcky a další věci, které je nutno financovat (výlety, akce, dojíždění…). A pochopitelně další věcí je, že my normální lidé, kteří se nejmenujeme Babiš, platíme daně.

Teď už ona kacířská myšlenka z titulku – co kdyby se ještě navíc platil další poplatek? Cílem poplatku je pochopitelně dostat do školy více peněz. Ale to je až druhořadý cíl. Hlavním cílem je, že peníze by se mohly stát prostředkem pro větší zapojení všech účastníků do procesu vzdělávání.

Příklad: bude se platit 2000 korun ročně. Rovnou si řekněme, že například rodinám s čístým ročním příjmem pod 200 000, bude poplatek odpouštěn a zaplatí jej za ně stát nebo obec. Další pravidlo – peníze jdou přímo učitelům. Samozřejmostí by bylo možnost rozložit poplatek na splátky.

Celý školní proces je trojúhelníkem, kde na vrcholu stojí žák, jehož základnou jsou ale rodiče a učitelé. Jaké by byly možné důsledky placení poplatku?

1

Vrchol pyramidy – žák, by pravděpodobně moc nereagoval, ale možná by cítil, že škola už není zdarma a když platí, měl by si něco odnést. Jednoduše za svoje peníze něco bude chtít.

Nejdůležitější roli by ale hráli samozřejmě rodiče a jejich potenciální argument “když už to platím, tak ať dítě něco umí”. Alespoň trochu rozumný rodič by vytvářel tlak na dítě, ať se učí. A kdo ví, třeba ať nedělá “bordel” (já taky nebudu dělat nepořádek na školení, které jsem si platil). Dále by rodič chtěl za své peníze výsledky a za ty je pochopitelně zodpovědný učitel. Menší tlak by rodič mohl vytvářet na své dítě, ale větší tlak by musel vytvářet na učitele, ať opravdu učí, vzdělává se a své peníze si zaslouží. Učitel by se už tak stal skutečně zodpovědným a nové peníze by ho na jedné straně měly motivovat a v případě problémů naopak,  peníze by měly být učiteli odepřeny.

Vypadá to, že učitel to zas všechno “schytá”. V dlouhodobém horizontu by to ale mohlo pomoc vyššímu respektu ze strany společnosti. Vysvětlovat vše rodičům by každého učitele naučilo pořádné komunikaci s rodiči a žáky jako sobě rovnými partnery, kteří ale také přebírají část zodpovědnosti za výuku.

Přivítám jiné názory, protože samozřejmě jsem teď uzavřen ve své bublině a nejsem schopen vidět žádné nevýhody placení za státní školu, pokud se bude jednat o relativně symbolickou částku. Učitel by mohl být spokojený, protože může mít peníze navíc. Rodič by sice platil peníze navíc, ale existuje možnost, že ve spolupráci s učitelem by dosáhl lepších výsledků svého dítěte a tím snad i větší spokojenosti. Pro některé rodiče by byl důsledek obrovský problém – museli by se začít starat. Pokud by to bylo správně uchopeno, žáci by z toho mohli vyjít s lepšími výsledky, ale i s určitou změnou prostředí.

V tomto imaginárním světě by bylo extrémně důležité chování učitele – musel by mít zdravé sebevědomí a dokázat si dupnout na rodiče a především jim vše vysvětlit a mít připravené správné argumenty, aby v komunikaci došlo k vzájemnému porozumění. Pak si může dupnout i na žáky a nenechat si od nich nic dovolit, protože samozřejmě nesmí podlehnout rčení “zákazník má vždycky pravdu”.