Předpoklady pro práci učitele

V naší zemi není žádným tajemstvím, že absolventi pedagogických fakult přicházejí do škol naprosto nepřipraveni. Ať už prospěli s jakýmkoliv prospěchem, vždy je to náraz do zdi. Pochopitelně jsem nebyl žádnou výjimkou. Proto jsem dal dohromady 6 (+1) věcí, které mě zarazily, s kterým jsem bojoval či bojuji, ale zároveň se s nimi učitel musí smířit a akceptovat je jako součást práce učitele v České republice.

1) Tvrdá a náročná práce. Je naprosto nutné přijmout fakt, že z univerzity nic neumíte (respektive umíte teoretické věci, které nemají s realitou nic společného) a potrvá vám minimálně dva roky, než se něco naučíte v praxi. Je to jen o vaší práci a neustálém sebevzdělávání – tedy pokud chcete žákům něco předat do života a být jako učitel úspěšný. „Typické učitelky“, s kterými jsem studoval, brečely a utíkaly i z cvičných hodin na univerzitě. Něco jako „talent“ na učení neexistuje. Existuje jen tvrdá práce. A tím přecházíme k dalšímu bodu…

2) Klid a trpělivost. Připravte se, že všechno půjde špatně. Nebudete stíhat jak o hodinách, tak učivo na celý rok (protože kdo vás tohle na škole naučí?). Do toho budou žáci rušit a vůbec vám to neusnadní (na to na pedagogických fakultách připravují..?). Připravíte si hodinu, ale žáci to nepochopí. Připravíte si projekt a školník si přijde pro třídu, aby mu pomohla odnést lavice a židle. Nevadí. Některé věci prostě neovlivníte. Žáci se vás budou snažit naštvat, bezdůvodně, musí to zkusit. Pokud se naštvete, vyhrají žáci. Co musíte zvládnout? Vždy se usmívejte, řešte věci s klidem a nikdy se nerozčilujte. Nekřičte. A nepráskejte na žáky ve sborovně. Pokud jste je ještě nenalezli, tak si najděte své zvyky, při kterých se uklidníte a pokud možno si odpočinete.

3) Veřejnost, rodiče a vaše „neschopnost“. Další věc, kterou musíte přijmout je, že v očích většiny lidí děláte svou práci špatně a oni vědí nejlépe, jak vzdělávat puberťáky. Nezaměstnaná matka s vzděláním ze zvláštní školy vám bude vysvětlovat, co všechno děláte špatně. A pokud přijde jiná matka, která bohužel pro vás je zaměstnaná – to logicky znamená, že má větší plat než vy, zvykněte si, že bude vyhrožovat žalobou nebo minimálně inspekcí. Zásadně se musíte naučit další věc – nečíst komentáře pod články o školství: „pracují čtyři hodiny denně, tři měsíce prázdniny a ještě chtějí, abych se doma učil s tím svým děckem.“

4) Neviditelný Superhrdina. Můžete zachránit svou výukou (a výchovou) spoustu žáků, ať už před nástupem do vězení nebo některým „pouze“ pomoci k úspěšnému podnikání. Ale prosím vás, smiřte se s tím, že vás prakticky nikdo neocení a nikdo vám nepoděkuje. Je to efekt tajné policie v demokratické zemi – příslušník takové policie může dělat divy, zachránit nás před teroristickým útokem, ale my se to nesmíme dozvědět a on se nesmí chlubit. Vaše práce může být záslužná, ale zůstane neviditelná.

5) (Ne)Podpora. Snést musíte nejen to, že jen těžko někdo ocení vaši práci, ale zároveň vás nikdo velice pravděpodobně nepodpoří. Vedení školy musí dát přednost žákovi. Pak ještě dostane přednost rodič, inspekce, obec a ministerstvo. Nezapomeňte na uklízečky a školníka, bez nich by škola nefungovala. A pak jste vy, učitel, na posledním místě. Při řešení „problémů“ se vždy musí brát ohled na ostatní a jejich zájmy. Vy nikoho nezajímáte. Jeden rodič z tisíce vás může kritizovat doma a zbytek vás v klidu doma chválí. Kdo bude více slyšet a především, kdo se ozve? Samozřejmě jen ten jeden nespokojený rodič. Žáci…Nakonec jsou to vlastně žáci, kteří vás nejvíce podpoří. Když se usmějí. Když pracují o hodině. Když je to baví, poznáte to. Dokonce se může stát, že něco pozitivního i řeknou (největší kompliment, který se vám od žáků může dostat, zní: „Vy jste takovej…normální.“). Ale pozor! Má to veliký háček. V naší zemi není „cool“ chválit učitele nebo je dokonce mít rád, a proto vám žák sdělí pochvalu soukromě, ale ve skupině na večírku nebo na facebooku vám ten samý žák bude ubližovat pomlouváním a kritikou. To je „cool“ a to je cesta, jak zapadnou do kolektivu. Pro žáka. Smiřte se s tím. Tak funguje svět.

6) Byrokracie. Připravte se, že tak průměrně osm až deset hodin měsíčně budete trávit byrokracií. A ne, tím nemyslím opravování testů. I když psát si známky k sobě, žákům do žákovské a pak ještě je „házet“ na internet pro rodiče je velká zábava. Ale mor českého školství je zapisovat, že děláte věci, které vůbec neděláte, jen proto, aby inspekce četla a věřila, že je děláte. Skončí to tak, že budeme zapisovat i to, jak jsme poučili v pátek žáky, aby se o víkendu chovali bezpečně. A pak ještě různé komise, hlášení, výlety, potvrzení…

7) Peníze. Nedávno jsem četl pod článkem o penězích pro učitele, že „věděli, do čeho jdou“. Takže, dámy a pánové, tady to je – čistý plat vysokoškolsky vzdělaného učitele v České republice je 16 000 čistého.

Teď jste připraveni.