Jak jsem potkal Matku Lvici

Prolog

Ve třídě jsou jasně daná pravidla, při jejich prvním porušení v daném pololetí dostává žák trest v podobě zápisu do žákovské knížky. Delší příběh zkrácený do jednoduché verze zní, že žák se choval tak, že měl dostat poznámku. Na žádost o ní mi řekl „Hovno“. Následně mi potykal s tím, ať si tu žákovskou vezmu tedy sám z tašky. Samozřejmě věděl, že to máme zakázané. Na vše jsem reagoval v klidu, bez křiku a nakonec jsem se žákovské dočkal, když po mě byla hozena.

I. Dějství – Poznámka

Jan vyrušoval o hodině dějepisu. Jan pravidla v mých hodinách zná a rád bych Vás upozornil, že platí pro všechny žáky stejně. Přesto mi Jan odmítl vydat žákovskou a následně mě vulgárně napadl.“

II. Dějství – Setkání

Reakce přišla okamžitě. A nečekaně. Vibrováním mobilu, které oznamovalo příchozí zprávu. Dodnes nevím, kde vzala moje soukromé telefonní číslo.

Dobrý den, pane učiteli. Četla jsem zápis v Honzíkově žákovské a ráda bych to s Vámi probrala osobně, abych věděla, co se přesně stalo a hlavně, co padlo a nepadlo za slova. Můžu se stavit zítra před školou?“

Setkání bylo potvrzeno. Druhý den se matka dostavila připravena k „boji“. Hovor začal na chodbě.

Dobrý den, paní Honzíková.“

Dobrý den.“

O čem přesně chcete mluvit?“

No teď spolu mluvit nebudeme. Já chci svědky. Půjdeme k řediteli.“

Nezkušenému učiteli jako já se hned rozklepaly všechny kosti a svaly v těle, srdce rozbušené. Agresivní a nepřátelský začátek jsem nečekal. Teď navíc přibyla ředitelna, úzký stůl a u něj ředitel, zástupkyně ředitele, výchovná poradkyně. A lvice, která bude své dítě bránit do krve.

Argumenty šly stranou. Přišly emoce. Hysterická žena bránila své mládě. Červená v obličeji a se slzami na krajíčku. Připravena odrazit cokoliv, co jejím směrem vyšlou nepřátelé. Zakopat se a nepustit. Připravit. Štíty. Teď.

Každý spustil svou verzi příběhu. Paní Honzíková vysvětlila, že poznámku chápe. Omluvila se za drzost syna. „Ale co mi vadí, je spojení „vulgárně mě napadl“. Představuju si pod tím něco úplně jiného. Navíc Honzík tvrdí, že to slovo neřekl.“

Ale já mám svědky“, sdělil jsem na svou obranu. Hned během hodiny jsem se zeptal žáků, jestli slyšeli to, co já. Kolotoč začal.

Proč jste se ptal žáků? To jste si nebyl jistý, co jste slyšel?“

Jistý jsem si byl. Ale ptal jsem se přesně kvůli této situaci.“

Proč by ale Honzík všechno přiznával a pak by lhal jen v tomhle případě?“

Možná právě proto, že ho to staví do mnohem horší pozice. Ono vulgární slovo je přece v naší situaci to nejhorší.“

Prosím Vás, nechovejte se tak, jako by Honzík to slovo řekl.“

Ale on to řekl.“

Nemáte důkazy.“

Jak to, že je nemám? Ptal jsem se spolužáků, kteří to potvrdili.“

A proč jste se ptal zrovna jich?“

Protože byli nejblíž Honzovi…?“

Proč jste se nezeptal Lukáše, ten sedí skoro vedle Honzíka. Lukáš svý mámě tvrdil, že nic neslyšel.“

Dobře, to je možný. Všichni to přece slyšet nemuseli, syn Vaší kamarádky může být samozřejmě mezi nimi. Ale půlka třídy to slyšela.“

Ne.“

Co…Jak ne?“

Honzík to neřekl.“

V tu chvíli jsem si jen setřel pot z čela, složil obě ruce na stůl a sledoval úplně totožné kolo běžet po další hodinu. Stejně otázky, stejné argumenty.

Já jsem Vás viděla, jak se k dětem chováte. Jako jejich kamarád.“

Cože? Jak to sem patří?“

Jediné vyklonění z daného kurzu. Paní Honzíková se začala topit a házela kolem sebe vším možným, aby se zachránila.

Po hodině a čtvrt bylo jednání ukončeno s famózním výsledkem – shodneme se, že se neshodneme. V případě paní Honzíkově totiž „vulgární napadení“ znamená něco jiného, hrubšího, než v případě zaměstnanců školy. Co po Honzíkovi chtěla? Aby mě zmlátil?

Epilog

Na čtvrtletní poradě byl s příběhem seznámen celý sbor. Brutální většinou byla odhlasována ředitelská důtka. Což bylo hned změněno na důtku třídního učitele, protože už nikdo z nás nechtěl poslouchat argumentaci paní Honzíkové.

Po měsíci byla zrušená i třídní důtka, protože Honzík obdržel papíry od pedagogicko-psychologické poradny, že je psychicky labilní. A proto je mojí chybou, že mi o hodině řekl „hovno“. Honzík byl jen rozrušen. A upřímně? Kdo by se mu divil? Mít jeho matku doma, jsem psychicky rozrušen 24 hodin denně.

Epilog 2

Za měsíc dostal Honzík pětku z jiného předmětu. Byl z toho velice rozrušen. Vyndal mobil a o hodině psal mamince textovou zprávu. Paní učitelka mu napsala poznámku, protože mobily o hodinách samozřejmě zakazuje školní řád. Paní Honzíková si přišla stěžovat, protože to byla paní učitelka, která ho tak rozrušila, že musel psát domů. A proto paní Honzíková zavolala na paní učitelku Českou školní inspekci…

Paní Honzíková se s inspektorem seznámila a každý krok spolu konzultovali. Měla tak někoho, kdo se jí zastal. Učitelka neměla nikoho. Ředitel jí naznačil, ať vycouvá. Právník mu to poradil. „Asi bychom prohráli.“

A tak škola prohrála a Honzík se usmíval.