Instagram ve výuce

V hodinách jsem zkusil Twitter i Facebook (o tom jindy), tak proč ne Instagram? Pro lidi, kteří se právě probudili z několik let trvajícího spánku – Instagram je sociální síť, kde uživatel sdílí své fotografie. Zjednodušeně.

Proč to využít ve výuce? Protože se jedná o další způsob opakování s přidanou hodnotou, vyzkouší se něco nového, a například se i výraznou měrou přidají mezipředmětové vztahy a snad i mediální gramotnost.

Jak využít ve výuce? Je strašně moc způsobů. Nejjednodušší způsob je obrázek opatřit vlastním komentářem, hashtagy (můžeme brát jako klíčová slova; mohou být v angličtině) a například i komentářem jiných uživatelů sociální sítě, což může fungovat tak, že fotku Karla IV. okomentuje ze záhrobí Jan Lucemburský nebo Churchillův post okomentuje Stalin. Otázkou je, jestli pracovat elektronicky nebo na papíře. Pokud elektronicky, žáci mohou odesílat výsledky učitelovi a obrázky mohou vybírat sami. Pokud na papíře, může učitel dát obrázky podle svého cíle. Super by například bylo, kdyby šlo založit Instagram, kde by se mohli studenti přihlásit všichni najednou a pracovat skutečně na Instagramu a výsledky lze pouštět do světa, kde bych si je jen zkontrolovat. Ale pokud vím, není to možnost a jak to udělat jinak mě zatím nenapadlo (a přivítám jakékoliv nápady, jak vyrábět něco podobného elektronicky a dělat „nástěnku“).

Foto2

Tak jako tak budete potřebovat template. Vzor, jakýsi formulář, kam to všechno budou studenti nebo přímo vy ukládat. Lze ho najít na internetu, zadarmo i za určitou částku, ale já si vyrobil vlastní, který používám. Do templatu pak jen vložím fotografii, kterou chci využít, rozdám studentům a můžeme pracovat. (Původně jsem prostě vzal fotografii z veřejného Instagramu, v mém příkladě to byl Leoš Mareš. Následně jsem fotografii pořízenou print screenem vložil do malování, ořezal a vše pro mě nepodstatné vymazal. Pak je nutné tento prázdný template uložit. A následně stačí najít fotografii, otevřít vyrobený template v malování, vložit do něj fotografii a uložit jako nový soubor.)

InstagramTemplate

Nejčastěji používám jinak, než jsem popisoval výše. Dám k sobě dvě stejně fotografie a úkol studentů je jednu fotografii popsat dvakrát, pokaždé z jiného úhlu. Dát příspěvek na Instagram z útoku na Pearl Harbor jak z účtu USA, tak i Japonska. Trochu dějepisu, trochu mediální gramotnosti a ukázky, že vše se dá otočit, zneužít a napsat ze svého úhlu pohledu a trochu přispět k pochopení fake news a propagandy. Možná i přemýšlet, kdo píše dějiny. Peloponéskou válku komentujeme jak z účtu vítězné Sparty, tak i Athény mají právo na vyjádření. Lze se o tom pak bavit, diskutovat nebo nechat studenty prohlédnout díla jiných studentů.

Foto1

Minulý týden jsme tak právě opakovali Peloponéskou válku a někteří studenti popsali obrázky motivačním způsobem, někteří trochu propagandisticky a někteří naopak využili sekci pro komentáře a svá slova ke konfliktu napsal již mrtvý Perikles nebo Leonidas, či naopak budoucí vládce nad řeckými státy z Makedonie. Vše super.

Foto3

Další možností je samozřejmě zpracovat více fotografií na jedno téma, celé album. Život Anny Frankové, šest fotografií opatřených titulkem a hashtagy nebo například citáty z deníku. Je tedy jasné, že používat Instagram ve výuce nemusí být věc jen dějepisu, ale například i literatury (jak autoři a jejich díla, tak přímo pro postavy), zeměpisu (regiony, města, státy…), společenských věd či jazyků.

Existují ještě další a další způsoby, o kterých se pravděpodobně rozepíšu jindy (až je vyzkouším). Každý si může vymyslet způsob vhodný pro svůj předmět a pro svůj styl výuky. Může na tom být založen celý projekt. Například vzít staré fotografie určitých míst ve vašem městě a jít do města vyfotit stejná místa v současnosti, úplně se pro to nabízí hashtagy. To samé lze uspořádat například při dějepisných (a jiných) exkurzích.

Nebo lze vyrobit krátké instagramové profily určitých postav – čeští králové, prezidenti, oběti komunismu, hrdinové Protektorátu a tak dále. Možností je skutečně mnoho.

Začátek školy v 8:00 – příčina všech problémů? II.

Zatímco ve Velké Británii bude parlament již zítra (11.února) řešit, jestli výuka na střední škole má začínat od 10:00, protože pro to existují vědecké argumenty, u nás můžeme být rádi, že vyjde nějaký článek, který to vůbec zmíní. Petici za pozdější začátek školy podepsalo skoro 180 000 lidí.

O něčem tak hluboce zakořeněném v naší společnosti, a zároveň něčem tak extrémně škodlivém pro naši společnost, se samozřejmě těžko argumentuje a kritické myšlení mnoha lidí je zablokováno. Automaticky se o tom nepřemýšlí a automaticky se to případně shodí ze stolu. Jsme opět šíleně pozadu a pokud nějaká diskuse začne, pravděpodobně bude zabita argumenty zralých padesátníků, kteří prostě vstávali v pět ráno a taky to přežili!

Většina společnosti a její fungování je nastavena podle lidí, kteří chodí brzy spát a brzy vstávají. Což je pochopitelně extrémně nefér k „sovám“, které nemohou za to, že svůj nejlepší výkon podávají až později. A není to tak, že by ranních ptáčat bylo více, než kolik je sov. Přesto se nějak rozhodlo, že budeme diskriminovat sovy a budeme jako společnost ztrácet, protože velkou skupinu lidí nutíme fungovat v době, kdy nemohou fungovat optimálně. Člověk si následně zvykne na zhoršený výkon, na nižší úroveň energie a vše negativní považuje za svůj normální stav. A v tom pak nevědomě žije.

Jaký je hlavní argument pro zavedení pozdního začátku školního docházky? Nejen náš spánek, ale vlastně celý náš život a jeho kvalitu ovládá cirkadiánní rytmus. Jsou to jakési vnitřní hodiny, které nám říkají, kdy je čas spát a kdy je čas vstávat. Klíčem pro rytmus je samozřejmě střídání dne a noci. Problémem je individualizace rytmu během vývoje člověka. Profesor Kleitman se „zavřel“ na šest týdnů do jeskyně, aby si svůj rytmus změřil; respektive jak se rytmus změní, když nebude ovládán slunečním svitem. Spolu s ním v jeskyni žil i jeho dvacetiletý student a zde je něco, co bychom měli zvážit. Rytmus dospívajícího je naprosto jiný, než rytmus dítěte nebo rytmus rodičů. To znamená, že zatímco rodiče mají svou hodinu usínání nastavenou mezi desátou a jedenáctou večer, tak jejich dospívající děti v tu dobu prostě ještě musí být vzhůru. Není to věc dobrovolná nebo něco, co lze odvrátit. A nezáleží ani na mobilech, hrách či televizi – to je jen prostředek k vyplnění nudy.

Nejedná se tedy o můj názor nebo názor někoho jiného, ale o evoluci, DNA a naprostou nutnost, které naše tělo podstupuje a my to nedokážeme změnit.

Změny se už odehrávají, ale samozřejmě ve světě. Jedna ze škol v USA se rozhodla posunout začátek výuky o hodinu a půl. Začíná v 8:55. A se změnou startu výuky se škola zaměřila i na statistiky. Vybrala si nehodovost svých studentů (v USA mohou studenti řídit od šestnácti) a chybovost studentů řidičů klesla o sedmdesát procent. Stačí si jen představit to ohromné množství ušetřených peněz (pojištění aut, případná zranění a jejich léčení…).

Další škola posunula začátek výuky ze 7:25 na 8:30 a zaměřila se na sledování studijních výsledků. Ty byly po roce přibližně o dvacet procent lepší, pokud se bavíme o SAT. To znamená zvýšení šance na lepší univerzitu a to znamená šanci na lepší práci a život. Ale o to nám v České republice nejde, že? Hlavně někomu nepomáhat, i když hlavně to by měla být práce vlády…

Proto mi přijde otázka spánku a pozdějšího startu školy tak důležitá. My prostě dobrovolně ničíme šance studentů na lepší budoucnost. Což, z pohledu učitelů a lidí motajících se kolem vzdělání, prostě nedává smysl. Můžeme se snažit krásně vysvětlovat, používat super metody a mít moderní didaktiku, ale k čemu to je, pokud to používám v případě studenta, který musí dojíždět do školy a spal méně jak šest hodin?

Další důvod je v přístupu ke vzdělání, v kterém jsme už tak kritizováni za „nerovný přístup“. Brzký začátek školy znevýhodňuje dojíždějící a chudší studenty. Rodiče nastupují dříve do práce, tím pádem se studenti nedostanou do školy autem a musí cestovat například autobusem, což samozřejmě zhoršuje jejich situaci a vnímání školy.

Po zveřejnění prvního textu se objevily dva hlavní argumenty pro brzký začátek školy. „Pokud škola začne později, přijdu pozdě i domů“. Otázkou je, jestli to tak nutně musí být. Možná by se na problém dalo pohlížet více komplexně a rovnou začít diskutovat, jestli vážně musí mít středoškoláci tolik hodin a tolik předmětů. Pokud by se posunul start výuky a zároveň se k tomu připojily další dva nutné aspekty, výsledek by mohl být prospěšný. První je moderní vzdělání učitelů se závěrem, že výklad je efektivní pouze v kombinaci s další metodou; druhou změnou by mohla být větší možnost volit si předměty. Všechno by mohlo vyjít ke spokojenosti všech zúčastněných – učit se méně hodin a volit si více předmětů podle svých vlastních předpokladů (ano, to už studenti na střední škole zvládnou) je výhodné pro studenty, ale i pro učitele, pokud mají v hodině studenty, kteří mají o předmět zájem. A z lepších výsledků bude těžit i celý stát. Ach, ta moje naivita…(Zajímavá by byla možnost vybrat si třídu – „áčko“ by začínalo v 8:00, „béčko“ až v 8:55. Zároveň by se zde daly výborně porovnat výsledky.)

Druhý argument zněl „až budou chodit do práce, tak budou taky muset vstávat v pět“. Přesná ukázka nepochopení současnosti. Naopak v poslední době lze číst spoustu textů, že pokud zaměstnavatelé chtějí najímat mladé lidi, musí se jim přizpůsobit (jinak prostě nebudou mít nikoho). Takže to je přesně obráceně, než jak zněl původní argument. Nová generace si chce kontrolovat čas, chce mít po práci volný čas. A pokud chtějí podnikatelé dál vydělávat a mít nejlepší pracovníky, tak se musí přizpůsobit, snížit pracovní dobu a odložit začátek nástupu do práce na pozdější hodinu.

Dokud ale budeme žít ve společnosti, kde část lidí naprosto nezajímá vzdělání a žije v módu „už jsem se rozhodl, tak na mě nechoďte s fakty“, těžko dospějeme k nějaké pokrokové změně.

EDIT: Samozřejmě, že mám na mysli pouze střední školy. Studentů středních škol se týká změna rytmu spánku, proto by se pouze středoškoláků měla týkat i změna začátku výuky.