Alternativní osnovy pro dějepis

Jedna věc jsou „moderní“ aktivizující metody, druhou jsou pak nepodstatné učivo. Učivo o polské-litevském státě nezachrání ani nejkvalitnější a nejoblíbenější metody. Proto je nutné nezměnit pouze styl výuky, ale i obsah výuky dějepisu na českých školách.

Je nezbytné znát, kdo byl Hugo Kapet? (Otázkou je, jestli si to žáci zapamatují, i když se to učit budeme. Odpovědí je jednoznačné „NE, pamatovat si to nebudou“.) Nebo je pro výuku o středověku důležitější křesťanství a jeho vliv na životy obyčejných lidí? Vznik měst? A co je nejdůležitější z celé čtyřleté výuky dějepisu? Nalezené kosti v Rusku, které jsou staré tisíce a milióny let? Nebo moderní dějiny dvacátého století?

I kdyby jedna nalezená kost změnila náš náhled na život v pravěku, zůstanou podle mého názoru důležitější moderní dějiny, protože mají větší dopad na náš současný život. Pro nás, Čechy, je navíc téma uplynulých dějin, především komunismu a následujících let, stále aktuální. Dokonce bych si dovolil říct, že více než kdy jindy je aktuální právě dnes – s komunisty v našem veřejném prostoru a (n)ostalgií v životě soukromém.

Návrh na nové osnovy jsem proto začal od moderních dějin, pro které musí být ve výuce prostor na každé základní škole. Učitelé se neustále vymlouvají, že na výuku komunismu v Československu jim už nezbývá čas. Pochopitelně je to naprostá hloupost. Pokud nestíhám, vynechám nepodstatné učivo, abych měl čas na důležité učivo. Učitelé vymlouvající se na nedostatek času pro výuku komunismu tak ve skutečnosti říkají „komunismus v Československu není důležitý a žáci ho znát nemusí“. A nebo hůře: „byl(a) jsem ve straně a nebudu to interpretovat „špatně“, protože komunisti nebyli žádní vrazi a Horáková si trest smrti zasloužila“.

Našel jsem si sešit ze svých studií na základní škole, kterou jsem ukončil patnáct let po Sametové revoluci a můj zápis končí Druhou světovou válkou. Žádný komunismus nebo Studená válka. Co hůř, komunismus se paní učitelka bála probírat úplně – nemám žádný zápis ani o Sovětském svazu. Zápis o nacismu a fašismu je dohromady na půl strany. Stihli jsme probrat nacismus a fašismus za jednu hodinu! (Dějepis mě pochopitelně bavil, mám všechny zápisy a neprodělal jsem žádnou dlouhodobou nemoc.) Pokud stejné způsoby existují do dnešní doby, je to vzdělávací katastrofa nejen z pohledu dějepisáře.

Nové osnovy by proto neměly dát žádnou šanci na podobné výmluvy. Většina devátého ročníku by tak měla patřit komunismu a Studené válce.

Pokud děti škola nezajímá, tak proto, že pro ně není přitažlivá. Moderní dějiny jsou pro děti nejatraktivnější látkou z celé výuky dějepisu. Stačí, aby učitel byl kvalifikovaný a trochu snaživý (=najde videa, fotografie, vymyslí projekt…) a dějepis bude žáky bavit. Největší šancí pro z pohledu dětí zábavnou a zajímavou výuku poskytují právě moderní dějiny.

Osnovy

Důraz není kladen na jména králů a letopočty, ale na lidi, občana a stát (říši, rod, kmen, národ atd.). Důležitější je význam zemědělství, než Nabukadnezar; zámořské objevy vítězí nad Alfrédem Velikým; boj za občanská práva a emancipace žen poráží Josefa Dobrovského.

V každém ročníku jsou tak „stejná“ témata – jak lidé žili a jak jim bylo vládnuto. V 6.ročníku skočíme od tlupy, přes tyranidu až po první pokusy o demokracie. V 7.ročníku jsou již trvalou součástí lidské života státy. Přibývá význam církve. V 8.ročníku jsou lidé nespokojeni a bojují za svá práva – chtějí se stát občanem. V 9.ročníku jsou jim občanská a lidská práva odebrána a vládnou diktátoři. Život lidí se opět změnil. A úkolem dnešního dne je vychovat občany, kteří si nenechají líbit manipulaci a odebrání občanských a lidských práv.

Původně měl být pokus o nový návrh osnov radikálnější, ale nedokázal jsem Druhou světovou válku dostat do 8.ročníku. Není to na škodu, protože vysvětlení Studené války k sobě potřebuje Druhou světovou válku a naopak v osmém ročníku téma totalitních režimů k sobě potřebuje První světovou válku.

Do budoucna ale počítám s dalším pokusem, kdy se zbavím pocitu povinnosti vykládat nejstarší dějiny do detailů (Řecko proti Persii, Řím proti Kartágu, Alexandr Veliký – což jsou témata, která si protiřečí s výše napsaným, ale jsou zajímavá a děti baví).

Pomoc od státu

Další pomocí by byla celková reforma dějepisu. V našem systému si žák projde některými tématy (například celé české dějiny) třikrát – na prvním stupni, na druhém stupni a poté ještě jednou na střední škole. Kdyby se „pohádkové“ české nejstarší dějiny odvyprávěli na prvním stupni, opět by zbylo více prostoru pro moderní (české) dějiny. Václava, Přemysla Otakara a Jana Žižku žáci znají a já jako učitel se cítím při výuce těchto témat zbytečně a trapně. Výuka dějepisu na prvním stupni by tak mohla končit například u Marie Terezie a Josefa II. Následující budování moderní společnosti by se pak probíralo na druhém stupni, učivo by na sebe jednoduše navazovalo.

Detailní osnovy pro zájemce:

(Čísla znamenají počet hodin, kolik bych tématu věnoval. Ve všech ročnících se součet pohybuje kolem 55 hodin, což znamená určitou rezervu pro libovolná témata (lokální historie, kultura..). Respektive spíš počítám s výlety, kinem a dalšími absencemi tříd.)

6.ročník

Úvod do dějepisu

  • Pojmy, prameny, časová osa, periodizace dějin 4

Pravěk

  • Úvod, dělení 1

  • Život lidí v pravěku 2

  • Vznik zemědělství, důsledky 2

  • Doba bronzová a doba železná 2

  • Pravěk na našem území 1

Starověk

  • Úvod, vznik státu a písma 2

  • Mezopotámie

    • Úvod, státy, společnost a kultura 3

  • Egypt

    • Úvod, společnost, kultura, dějiny 5

  • Řecko

    • Úvod, přírodní podmínky, význam civilizace 1

    • Společnost, paláce – nejstarší období řeckých dějin 2

    • Raná tyranida a vznik městského státu 1

    • Kolonizace a její důsledky 1

    • Sparta VS Athény 2

    • Řecko – perské války 2

    • Peloponéská válka 1

    • Alexandr Veliký 2

    • Kultura 2

  • Řím

    • Úvod 1

    • Etruskové a vznik Říma 1

    • Stát a jeho fungování 1

    • Punské války 2

    • Důsledky válek a řešení krize 3

    • Císařský Řím 2

    • Krize a rozpad 2

    • Kultura 2

  • Středověk

    • Úvod 1

    • Stěhování národů 1

    • První středověké státy: Francká říše, Německo, Byzanc 3

7.ročník

Opakování 1

Středověk

  • Společnost a její rozdělení, význam křesťanství 5

  • Boj o investituru 1

  • Islám 1

  • Křížové výpravy 2

  • Dějiny českých zemí

    • Sámova říše 1

    • Velkomoravská říše 2

    • Přemyslovci 1

    • Václav a Boleslav 1

    • Boleslav II., Slavníkovci, Břetislav 2

    • První čeští králové 2

  • Stoletá válka 2

  • Vrcholný středověk – zemědělství, vznik měst 3

  • Kritika církve, papežské schizma 2

  • Objevné plavby 2

  • Dějiny českých zemí

    • Poslední Přemyslovci 2

    • Lucemburkové 3

    • Husitství 4

    • Ladislav Pohrobek a Jiří z Poděbrad 2

    • Jagellonci 1

Novověk

  • Společnost, stavy 2

  • Reformace 2

  • Renesance 1

  • Habsburkové na českém trůně 3

  • Třicetiletá válka 4

  • Čechy po Třicetileté válce, Marie Terezie a Josef II. 4

8.ročník

Opakování 1

  • Občanská revoluce a nové typy monarchií 2

    • Konstituční monarchie – Anglie 2

    • Absolutistická monarchie – Francie 2

    • Osvícenská monarchie – Rusko 1

  • Vznik Spojených států amerických 2

  • Velká francouzská revoluce a Napoleon 6

  • Průmyslová revoluce 3

  • Metternichovský absolutismus 1

  • Národní obrození 2

  • Revoluce 1848 2

  • Emancipace žen 1

  • Technický pokrok 1

  • Německo, Itálie, Velká Británie, Rusko a Francie na konci 19.století 4

  • USA – Sever proti Jihu 2

  • Habsburská monarchie – Bach, vznik Rakouska-Uherska, moderní česká společnost 2

20.století

  • První světová válka 6

  • Pařížská mírová konference 1

  • Totalitní režimy

    • Úvod 1

    • SSSR a komunismus 4

    • Itálie a fašismus 2

    • Německo a nacismus 4

  • První republika

    • Vznik, politická situace, ústava 1

    • Hranice a národnostní menšiny 1

    • Hospodářství a zahraniční politika 1

    • Mnichovská dohoda, Druhá republika a konec republiky 3

9.ročník

Opakování 1

Druhá světová válka

  • Průběh 6

  • Holocaust 3

  • Protektorát 6

Poválečný svět

  • Důsledky války, Hirošima a Nagasaki 1

  • Německo po Válce 1

  • Vznik Studené války (charakteristika termínu) 1

    • Fultonský projev Churchilla, Marshallův plán a Trumanova doktrína 2

    • První berlínská krize 1

    • Korejská válka 1

    • Protesty ve Východním bloku po smrti Stalina 1

    • Druha berlínská krize a stavba Zdi 1

    • Karibská krize 1

    • Vietnam a protesty proti válce (hippies) 2

    • Martin Luther King a JFK 1

    • Dějiny SSSR po smrti Stalina 1

    • Uvolnění, Reagan VS Gorbačov, rozpad SSSR 2

  • Dekolonizace a Třetí svět 2

  • Čína 1

Poválečné Československo

  • 1945 – 1948

    • Politická situace a hospodářství, Dekrety 2

    • Odsun Němců 1

    • Volby 1946 1

    • Přípravy komunistů, Únor 1948 2

  • Komunismus v Československu

    • Upevnění moci

      • Politika 1

      • Odpůrci 1

      • Politické procesy 2

      • Ekonomika a běžný život 2

    • Pokus o reformy

      • 60.léta 1

      • Pražské jaro a Srpen 1968 2

      • Normalizace 3

      • Sametová revoluce 2

      • Václav Havel 1

Česká republika

  • Vznik ČR, privatizace, restituce 2

Reklamy

Opakování, „matka moudrosti“ – metody

Klíčem k úspěchu učitele jsou spokojení žáci vybaveni znalostmi a dovednostmi a žáci, kteří se zároveň alespoň na chvíli usmějí. K tomu nelze dojít pouze jakkoli vynikajícím výkladem, ale nutné je informace opakovat. A opakovat pokud možno zábavně. Za dva a půl roku učitelství jsem vyzkoušel už pár desítek cvičení a na následujících řádcích je pár z nich, které jsou použitelné prakticky do všech předmětů a žáci je vždy přijímají bez problémů.

Cvičení si lze upravovat a je jedno, jestli se použijí na začátku/konci výuky, před testem nebo jen ve volnější hodině. Upravit lze i časovou dotaci. Vše záleží na učiteli.

Sázení

Cvičení, u kterého vlastní autorská práva má kolegyně (a jen ona ví, kde metodu vzala) a které zároveň prošlo tolika změnami, že už nemám tušení, jak původní verze vypadala. Extrémně oblíbená metoda u žáků – nejde totiž jen o naučené znalosti, ale i o taktiku. Princip je jednoduchý.

  1. Žáci jsou rozdělení ve skupinách (v mých hodinách maximálně po čtyřech).

  2. Každá skupina dostane body na počáteční sázení (například 500). Následně je nutné určit pravidla – kolik je maximální sázka na jedno kolo, jestli lze sázky kolo po kole zvyšovat (první kolo lze vsadit maximálně 100, druhé kolo 200 atd.). Minimální sázka je 10. Osobně mám ještě srážky za vyrušování.

  3. Následuje sdělení tématu („Život v pravěku“), na které žáci podle sebevědomí a taktiky sázejí. Žáci sázejí sami na sebe, na svou vlastní dobrou odpověď otázky, kterou teprve uslyší a která bude ze sděleného tématu. Logicky tak skupina, která téma zná, vsadí maximální možnou částku – v prvním kole tedy například 100.

  4. Teprve po zapsání sázek následuje otázka (na tabuli jsou sloupce pro jednotlivé očíslované skupiny a řádky pro sázky a stav konta), na kterou budou žáci odpovídat. Téma je život v pravěku, otázka tedy bude znít: „Jak se lidé v pravěku živili v létě a jak v zimě?“.

  5. Žáci odpovídají na papír. Jakmile mají hotovo, zvedají ruce a já jim kontroluji odpověď. (Samozřejmě se lze domluvit, že odpověď budou nosit učiteli ke stolu.)

  6. Vyhodnocení. Správná odpověď rovná se přičtení vsazené částky (500+100=600). Špatná odpověď rovná se odečtení vsazené částky (500-100=400).

  7. Následuje druhé kolo. Nové téma, nové sázky a nová otázka.

Možné úpravy:

Lze samozřejmě měnit částky. Použil jsem i variantu, kde žáci začínají na nule, na tabuli jsem napsal deset pojmů a skupinám dal dvouminutový limit na vysvětlení. Za každý správně vysvětlený pojem dostala skupina 50 bodů jako kapitál do začátku hry.

Sázet obvykle umožnuji po stovkách. Aby hra byla zajímavá, musí se stupňovat a musí existovat možnost změnit pořadí týmů do posledního kola. Například předposlední kolo se může vsadit až půl současného stavu konta a v posledním kole „all in“ (všechny bodě na kontě).

Vyhrává samozřejmě tým s nejvyšším počtem bodů a v mých hodinách dostávají vítězní žáci většinou jedničky. Často jsou výsledky těsné, proto dostávají jedničky i další skupiny, které měly srovnatelné výsledky.

Twitter

Absolutně jednoduchá metoda. Použitelná jak na zopakování uplynulé hodiny, tak i předchozí hodiny. Twitter je sociální síť, jejíž specialitou je, že zpráva může být maximálně o velikosti 140 znaků. Tečka na konci věty, čárka mezi souvětími nebo mezera – to vše se počítá jako znak. Zadání úkolu je proto rychlé: „Napište, co si pamatujete z dnešní hodiny o Jižní Americe/K.H.Borovském/savcích“. Žáci mohou psát na papír (a znaky počítají nad slova) a pokud jste Vy jako učitel pro, tak klidně do mobilu, kde se jim znaky počítají automaticky.

Osobně používám tuto metodu hlavně při složitých tématech, které probíráme dlouho a žáci se mohou ztrácet. V podstatě po nich pak chci, aby ukázali, že znají kostru tématu. Zkuste si dát celé husitství do 140 znaků. Detailní informace v životě potřebovat nebudou, ale základní přehled určitě ano.

A pak je ještě jedno využití. Improvizační. Zbylo Vám hodně času na konci hodiny? Nebo naopak, plán je nabourán tak, že potřebujete na připravenou práci dvacet minut, ale máte jen deset? Ideální pro Twitter metodu. Žáci budou pár minut tvořit a pár minut si budete společně ve třídě číst jejich díla.

Pyramida

Podle mě nesmírně univerzální metoda – do pyramidy lze „vložit“ jména, pojmy, místa, příklady nebo cizí slovíčka a věty k přeložení.

Základem je nakreslená pyramida s například pěti patry. V prvním nejnižším patře je pět lehkých pojmů, každý z nich za jeden bod. V druhém patře jsou čtyři pojmy, každý za dva body. V druhém patře lze tak získat dohromady osm bodů. Princip je jasný. Na vrcholu bude stát jeden pojem, nejtěžší, za pět bodů. Žáci samozřejmě hledají odpovědi na pojmy či příklady, které zapisují buď přímo do pyramidy nebo pod ní.

Opět ale záleží na taktice – důležitý je stanovit časový limit, například šest minut a dané hranice bodů, na které mají žáci dosáhnout. V popisované pyramidě je celkem 35 bodů. První hranice tak může být například 20 bodů a druhá 31 bodů. Žáci s 20 body a více získávají v mých hodinách plus (a za tři plusy jedničku) a žáci s vyššími ambicemi mohou obdržet rovnou jedničku, pokud budou mít nad 31 bodů.

Velikost pyramidy lze zvětšovat (měl jsem i devět pater), stejně tak lze hýbat s časovým limitem a bodovými hranicemi. Pět pater, šest minut a bodové hranice z ukázky jsou vyzkoušené.

Největší výhoda metody spočívá v tom, že je rychlá a míří na různé kvality žáků a diferencuje jejich úkoly – nadaní „jedou“ po jedničce a například žáci nenaučení nebo s poruchami učení míří po menší výhře. Každý má však něco. Každý soutěží jen sám se sebou, nemusí být nejlepší.

Milionář

Převést známou soutěž Chcete být milionářem do výuky se přímo nabízí, ale dlouho jsem nevěděl, jak na to prakticky. Nakonec to nebylo tak složité.

Princip hry je jednoduchý – učitel klade otázky z probraného učiva a nabízí čtyři odpovědi, z nichž jen jedna je správná. Obtížnost otázek se stupňuje od nejlehčí k složitějším. Žáci mají tři nápovědy – (1) padesát na padesát, což znamená, že dvě možnosti zmizí, dvě zbývají; (2) hlasování třídy a (3) „spolužák na příjmu“, který nahrazuje přítele na telefonu. Spolužák na příjmu znamená, že si žáci žádající tuto nápovědu vyberou jejich spolužáka, který jim může poradit. (A samozřejmě jim může poradit úmyslně chybně.) I když hraje každý sám za sebe, nápovědu má třída jako celek. To znamená, nápovědu lze využít, jen pokud zvedne ruku určitý počet žáků. Například tři zvednuté ruce jsou potřeba pro padesát na padesát, šest rukou pro hlasování a devět pro poslední nápovědu. Záleží na počtu žáků ve třídě.

Pravidla pro žáky:

  1. Kdo změní svojí odpověď a škrtá původní, nahlásí se učiteli. Učitel si píše jména na tabuli. Jde o způsob, jak zabránit podvádění.

  2. Kdo vypadne, hraje dál, ale pouze „neoficiálně“. Aby to pro vypadnuté žáky mělo smysl, používám tuto metodu tehdy, když následující hodinu píšeme test a téma otázek z milionáře bude v testu. Jedině tak se budou soustředit i dál, když jsou mimo hru.

  3. Každou nápovědu lze využít jen jednou.

  4. Každý hraje sám za sebe. Cílem je „přežít“ až do konce.

Další důležité poznámky:

Po přečtení otázky a možností dejte čas žákům na odpověď a vždy se ujistěte, jestli už všichni odpověděli. Následně vyvolejte žáky, jak odpověděli, což je zároveň pro učitele kontrola žáků, kteří by mohli sklouznout k podvádění (nemá smysl vyvolávat nejchytřejší…). Kdo vypadnul, ten se přihlásí. Učitel jejich jména zapíše na tabuli. Na konci zbývá rychle projet sešity/papíry se škrtanci (pokud se Vám žák nenahlásil, že škrtal, a při tom škrtance má, tak podváděl) – což jsem udělal snad jen jednou. Zbývá vyhlášení vítězů a předání výhry.

Riskuj

Další klasická televizní hra, u žáků možná vůbec nejoblíbenější, protože má velmi jednoduchá pravidla.

Úkol pro učitele je připravit témata a otázky pod tyto témata. Otázky obodovat, obvykle patří do soutěže pět otázek k jednomu tématu. Žáci pak zvolí téma z výběru, například „Průmyslová revoluce“ a volí, za kolik bodů chtějí toto téma – 100, 200, 300, 400 nebo 500 bodů. Pod těmito body se skrývá otázky pro soutěžící. Bodům by pochopitelně měla odpovídat obtížnost otázky.

Ke hře obvykle přidávám i témata mimo moje předměty – například hlavní města, všeobecné znalosti (politika), aktuální dění, sport nebo i hudební ukázky.

Hru si lze připravit na papíře i v elektronické verzi (například v Powerpointu). Důležité je, aby žáci měli hrací plochu před sebou, aby viděli témata a jaké otázky už byly vybrány. Takže i když si Riskuj připravuji pouze na papíře, rychle vždy na tabuli nakreslím tabulku s tématy a body a na křídlo tabule zapisuji body pro skupiny.

Samotná hra probíhá tak, že žáci jsou rozděleni ve skupinách. Určíme pořadí skupinám. První skupina vybírá téma a částku. Učitel přečte otázku (a na tabuli přeškrtne danou částku na znamení, že otázka už není k dispozici), žáci se snaží odpovědět. Pokud neznají odpověď, další skupina rozhoduje, jestli si vyberou vlastní otázku nebo přeberou nezodpovězenou otázku předešlé skupiny. Pokud zvolí druhou variantu, odpovídají jen na tuto otázku, už nevolí vlastní otázku, protože nemohou samozřejmě odpovídat na dvě otázky během jednoho kola. Všechny skupiny musí mít stejný počet zvolených otázek, aby hra byla spravedlivá. Vyhrává skupina s nejvíce body. Vítězům obvykle rozdávám jedničky.