Typy učitelů

Přesně před rokem jsem si chtěl odpočinout a napsal jsem text o svých žácích, které jsem, jak typické pro učitele, zaškatulkoval. Cílem bylo pobavit. Letos jsem měl v plánu učinit přesně to samé, ale o učitelích. A zdá se mi, bohužel, že výsledkem není až tak vtipný text, protože je až moc realistický. A realita českých škol je…. (doplňte si vhodné slovo).

O spoustě typů učitelů nejsou napsány jejich učitelské schopnosti, protože jednoduše převažuje jiná charakteristika. Nejde učitele generalizovat do jedné škatulky, protože se (snad) mění, sbírají zkušenosti a získávají tipy na nové metody a postupy. To znamená, stávají se lepšími a lepšími. Snad. Možná. Doufejme. Proto určitá škatulka většinou vystihuje jen jedno období a učitel může skákat z jedné kategorie do druhé.

Nejedná se pouze o moje kolegy, ale spíše o průřez učitelů, které jsem měl možnost potkat na základní a střední škole. Dnešní kolegové většinu kategorií jen potvrdili.

Princezna

Učitelka vyskytující se na prvním stupni. Ráda nosí šaty a kostýmky. Proč to nevyužít profesně? Tajné sny se tak přetaví ve školním „projektu“ typu Život v pohádce. Paní učitelka si tak sama sobě umožní hrát svou roli, původně pouhou fantazii. Nutností ale jsou samozřejmě fotografie v šatičkách zveřejněné na sociálních sítích. K čemu by to jinak bylo, než pro veřejné uznání?

Politik

Učitel, který nezvládá hypotéku a v průběhu let mu dojde, že má spoustu kontaktů (rodiče) a voličů (bývalí žáci). Rozhodnutí být starostou je na světě! Pe-ní-ze, pe-ní-ze, peníze!

Snaživka

Představte si mladou a křehkou slečnu, jak přijde do třídy plné puberťáků. Vyjukaná a naivní slečna, která mluví pouze spisovně a která je odhodlaná měnit život svých žáků k lepšímu. Má našprtanou teorii, v sešitcích podtržené metody a přístupy. Zeptá se žáků na otázku k tématu, ale oni neodpovědí a jen čumí. Nebo dokonce odpoví „nevhodně“, to znamená – vulgárně. Snaživka se zalekne, uteče a jde brečet do skříně. Postěžuje si na třídu ve sborovně a tím svůj problém prohloubí. Žalovat třídnímu? To se nedělá. Záleží jen na ní, jestli „najde“ lokty, pochlapí se a problémy bude brát jako výzvy. Nebo se změní na jiný typ učitelky – zbouchnutou. Nebo odejde na klidnější místo.

Milovník

Původní název „osahávač“ nebo také „poeta“. Líbí se mu slečny a tak má dvě možnosti – stát se učitelem češtiny a přednášet krásné básně slečnám na střední škole, nebo se stát učitelem tělocviku a legalizovat ohmatávání. Myšleno samozřejmě ve vší počestnosti!

Zbouchnutá

Učitelka, kterou někteří žáci ani nepotkají. Učí první rok a na jeho konci dostane smlouvu na dobu neurčitou. Bum a je těhotná. Ve svých třiceti letech se vrátí na zahřáté místečko ve sborovně a po dalších dvou letech jí dojde, že chce ještě další miminko…

Anarchista

Jede bez příprav. Přijde na hodinu a nějak to odvypráví. Nebo pustí video a to okomentuje. Ideální materiál pro některá gymnázia.

Model

Zcela nový typ učitele. Má instagram, na kterém sbírá „lajky“ od žáků a prezentuje zde své nejnovější nákupy z Paříže a Milána. Povinností je mít sladěné ponožky s páskem a nosit pouze značkové oblečení. Růžová už je jen bonusem. Akné rovná se týdenní nemocenská.

Zprávař

Ať učí cokoliv, je také schopen skočit kamkoliv a mimo téma povídat třicet minut. Probíráme jihovýchodní Asii? Pojďme si povídat o šikaně. Nelze se divit, že u zprávaře žáci vždy zvažují jeho mentální zdraví.

Sdílející

Zítra jdu na kolonoskopii. Držte mi palce. Pak vám vše povyprávím.

Sexy učitelka

Jo, znáte to. Chlapci zrudnou, většina se neodváží něco udělat či pronést souvislou větu. I ti největší frajeři spustí svoje prasečinky až o přestávce. Ale jakmile se paní učitelka otáčí, zírají okamžitě s tichou úctou na její zadek. A holky? Ty jí samozřejmě většinou nesnáší, protože „nechápou“, co na ní spolužáci vidí.

Ajťák

Trochu složitější kategorie, protože jsou dva typy ajťáků. První počítačům nerozumí, ale musel mít plný úvazek a výuka informatiky prostě zbyla. V takovém případě se informatika rovná serveru nabízející bezplatné hraní her. Druhý typ je naopak (extrémně) inovativní učitel, který nenápadně prostřednictvím projektů a dalších akcí supluje i jiné předměty.

Zažraný učitel

Učitel, který miluje svůj předmět a učí ho s takovou vášní, že zapomíná na jednu důležitou „věc“ ve třídě – žáky. Od zaměření učitele se pak odvíjí jeho přezdívka – učitel literatury menšího vzrůstu se těžko bude divit své přezdívce „Hobit“.

Neučitel

Učitel“, který nemá zájem o předmět a žáci jsou spíše překážkou. Ale peníze jsou třeba! Typická hodina se tak odehrává na počítačích, kde si neučitel pročítá novinky ze světa a žáci mají volno. Nadčasovou klasikou a trikem je také oprava testu přímo v hodině – vypadá to, že to dělá pro žáky, ale ve skutečnosti nemusí učit a navíc nemusí opravovat testy doma. A co teprve, když tento učitel zručně objeví stránky, na kterých lze pouštět bezplatně filmy….

Motivátor

Zařazen úmyslně hned za neučitele, protože používá částečně stejné prostředky. Žáci chodí na počítače, koukají na filmy nebo mají prostě volno. Ale to vše dělají za odměnu. Nejdříve splní úkol, pak jdou hrát hry na počítače. A samozřejmě takové odměny jsou k dispozici jen výjimečně, aby se udržela motivace dlouhodobě. Pokud bude chování žáků bez problémů celé druhé pololetí, poslední dvě hodiny se mohou koukat na film místo učení se.

Důvěrník

Učitel zaměřený na žáky. V dobrém slova smyslu, samozřejmě. Jednoduchá strategie – zaměřit se na vůdce třídy, získat je pro sebe tak, aby učiteli věřili a byli na stejné vlně. Z vládnoucí menšiny třídy se pak důvěra přenese na většinu třídy. Důvěrník bere žáky jako sobě rovné a co je špatné na tom vzít žáky poslední předvánoční hodinu na kávu? Pochopitelně se vyskytuje spíše na středních školách. Otázkou pak zůstává, jak vypadá druhá část „vztahu“ – výuka. Pokud i učí kvalitně, důvěra přijde sama a přirozeně a je pevná. Druhá možnost je zákeřnost – učitel výuky z určitých důvodů nezvládá a proto si třídu potřebuje získat jiným způsobem.

Diktátor

Nutně potřebuje autoritu. Přirozeně jí pochopitelně „nesežene“ už jen kvůli tomu, jak moc jí vyžaduje. Tak se jí snaží získat „uměle“. Co zvedne ruku, to trestá. Co promluví, to potrestá dvojnásobně.

Dinosaurus

Učitel, který odmítá měnit své návyky. O velké přestávce káva a tatranka. Čaj a horalka? Neé! Svět se rozpadá, nic už není takové, jak bývalo. To samé platí i o hodinách. Každý rok na stejný výlet. Každý rok stejné akce. Týden trvá rozdýchat jakékoliv netradiční novoty – například pokud se před Vánoci nejde na českou pohádku, ale na americký film.

Autorita

Zakončíme text pozitivně. Osoba, která si ani neuvědomuje, že má autoritu větší než ředitel a velký respekt i celého neškolního okolí. V jakémkoliv ročníku oblíbený učitel jak pro učitelské kvality, tak pro charakter. Vzor pro mladší kolegy, jako jsem já. Když vidíte, že každý rok deváťáci mají učitele před důchodem mezi oblíbenými učiteli, je to velmi motivující.

Reklamy

Simulace slavných bitev

Další pokus o zábavnější výuku mě napadl náhodou, když jsem četl detaily o bitvě o Konstantinopol z roku 1453 a uviděl jsem obrázek hradeb. Jednoduché. Překreslil jsem hradby na papír s tím, že je nechám žáky bránit. Stačilo mi už jen zjistit počet vojáků na obou stranách a poté vyzkoušet přímo ve třídě. Žáci, nejdříve trochu překvapeni a zmateni, co po nich chci, nakonec pochopili a pokus dopadl výborně s tím, že některým žákům jsem papír kopíroval ještě jednou “na doma”.

Od té doby se katalog bitev zvětšuje s tím, že se pochopitelně mění zbraně, ale především rozhodující faktor bitvy. Tím mám na mysli, že z mého pohledu nemá smysl dát žákům bitvu u Kresčaku a za půl roku bitvu na Bílé hoře, protože se obě doslova točí kolem stejného rozhodujícího faktoru – kopce. Proto jde jednou o obranu hradeb nebo naopak o útok na hradby, podruhé o kopec, potřetí je rozhodujícím faktorem, jestli žáci pochopí účinek deště na pole…

Opět nejde o “puntičkářskou historii”, ale velké zjednodušení, jakým dějepis je a má být. Žák si nemá ze simulace odnést letopočet bitvy, ale logiku a mechanismus bitvy. “Kam mám postavit vojáky na obranu města? Budou mít větší užitečnost na blátě vynikající rytří na konci nebo lučištníci?” Za čtyři roky dějepisu žáci samozřejmě budou vědět i to, jak se vyvíjely zbraně. Myslím si, že nejde jen o dějepis, ale obecně o myšlení – co udělá nepřítel? Kudy přijde? Jak se zachová po mém útoku? Myšlení a předvídání.

Jak pracovat s bitvou o hodinách? Zjistit si informace. Připravit nákres a ten poskytnout žákům (nebo ho promítnout). Sdělit žákům informace o armádě a další historické detaily. Promyslet a sdělit pravidla hry – může se hrát ve skupinách, ve dvojicích i jednotlivě. Mohou si žáci vybrat stranu, za kterou budou bojovat? Dokonce lze hrát proti sobě jakousi “tahovou strategii”. Osobně upřednostňuji, když žáci hrají ve dvojici za jednu stranu, obvykle přijde více originálních nápadů. Po patnácti minutách práce s papírem vyberu, doma okomentuji a další hodinám žákům řeknu, jak vypadala realita.

Základní cíl je tedy jednoduchý – žáci strategicky rozmisťují vojáky do připravených prostorů. Zbytek už záleží na učiteli. Můžeme žáky nechat reagovat na první pohyb nepřítele, který nakreslí učitel na tabuli. Nebo první tah udělá žák A, druhý tah žák B atd.

Celkově jde o pokus prožít historii, pokud je to alespoň trochu možné.

Uvádím pár bitev pro lepší představu.

Bitva u Thermopyl (480 pnl.)

Slavná bitva statečných Řeků proti obrovské perské přesile. Žáci zde nemají na výběr a „hrají“ za Řeky. Poměrně velký test, v šesté třídě zkouší tuto metodu poprvé.

Informace pro žáky:

Peršané přicházejí se 100 000 vojáky (těžké určit, protože chodili s celou rodinou, proto se dají nalézt i mnohem větší čísla) a žáci se jim musí postavit v krajině. Mají pouze 7000 vojáků. Brání vlastní zemi. Jakmile neuspějí, neuspěje celá země. Brání tedy prostor „za sebou“.

theromopyly

Řešení:

Pro žáky pravděpodobně neřešitelné, jenom jeden žák zatím přišel na klíč k boji, podle kterého se skutečná bitva odehrála. Oním klíčem je nerozdělit vojáky, protože tak mohutná nepřátelská armáda je postupně pobije. Musí držet co největší sílu a zmenšit počet vojáků nepřítele. Řekové to udělali ideálně – připravili a čekali na nepřítele v úzké soutěsce, kam se vešel jen vůz. Tím se sníží počet vojáků, kteří jsou schopni bojovat. Vlastně se tím počet vyrovná a ohromný zbytek armády jen čeká, protože bojuje jen několik prvních řad v soutěsce. Tři dny se Řekové pod vedením Leonida bránili, až je zradil jeden z Řeků, který za úplatu prozradil skrytou cestu přes skály, kterou Peršané využili, Řeky obešli a do jednoho zabili. Ještě před tím stihl část armády Leonidas poslat pryč, aby varovala další města a pochopitelně i k tomu, aby v budoucnosti, až nastane další bitva, mohla Persii porazit. Cíl zbytku bojující armády nebyl vyhrát, ale jen dostatečně zdržet Peršany.

Bitva u Azincourtu (1415)

Součást Stoleté války, kde proti sobě stáli Angličané a Francouzi. V této bitvě zkouším tahovou strategii – žáci hrají proti sobě. Nejdříve rozestaví své armády, pak první hráč udělá tah, druhá hráč reaguje a stejným způsobem se pokračuje až do konce. (Samozřejmě je nutné se domluvit, co znamená “jeden tah”.)

Informace pro žáky:

Angličané chtějí směrem do Calais, ale Francouzi jim zablokovali cestu. Celou noc před bitvou pršelo. Angličané měli 1000 rytířů a 6000 lučištníků. Proti stálo 20 000 Francouzů. Třetinu francouzské vojska tvořili rytíři. Cílem Angličanů je projít dál a cíl Francouzů jednoduše zastavit nepřítele, odrazit Angličany a nepustit je dál na své území.

azincourt

Řešení:

Bitva dlouho nezačínala, protože se nikdo nehnul. První krok udělali angličtí lučištníci, kteří mohli střílet daleko a byli tedy sami v bezpečí. Francouzi museli odpovídat. Tady začíná být důležitá strategie. Jelikož se bitva odehrává v přírodě mezi lesy a předchozí den a noc pršelo, plocha je samozřejmě rozmočená a z půdy se stalo bláto. Proto angličtí rytíři sestoupili z koně a pouze stáli u svých lučištníků, kteří byli vlastně netradičně povýšeni na hlavní část armády. Na druhé straně Francouzi zůstali na koních a byli ve velkém odstřelováni anglickými šípy. Francouzi se kvůli početní převaze k Angličanům dostali, ale jelikož byli moc těžcí a lehcí angličtí lučištníci se rychle adaptovali na boj zblízka, byl útok odražen. Žádná další vlna už se tak blízko nedostala. Podle historiků bylo důležité i to, že šlechtici bojující za Francii se soustředili na bohaté Angličany, které chtěli zajmout kvůli výkupnému, proto se nesoustředili na lučištníky. Další rozhodující faktor je efekt „Thermopyly“ – bojovalo se na úzkém pruhu krajiny a proto početní převaha nehrála žádnou roli jednoduše kvůli tomu, že Francouzi se nevešli do trychtýře. Angličané počítali ztráty po desítkách a stovkách, Francouzi po tisících.

(zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Azincourtu)

Bitva o Konstantinopol (1453)

Bitva mezi útočícími Turky (muslimové) a bránícími křesťany. Dvojici žáků nechám vybírat, jestli budou útočit nebo bránit. V minulých letech to bylo půl na půl, letos už nikdo za muslimy nehrál…

Informace pro žáky:

Křesťanských obránců je 20 000, ale mají tehdy pravděpodobně nejkvalitnější hradby. Útočníků je 70 000 a mají s sebou novinku – 10 velkých děl, které jsou obsluhovány velkým počtem lidí. Na druhou stranu jsou schopná vystřelit jen několikrát za den (v řádu jednotek). Cílem útočníků je samozřejmě získat město a obránci mají cíl město zachránit, to znamená ubránit.

konstantinopol

Řešení:

Bitva trvala poměrně dlouhou dobu – 2 měsíce. Útočníci vyhráli. Ale důležitější pro nás je samozřejmě to, jakým způsobem se to stalo. Pokud si žák zvolí obranu, tak je to samozřejmě poměrně jednoduché – vše skrýt za hradby, používat lučištníky, pokusit se vymyslet něco originálního – olej a jeho zapálení, do příkopu „naházet“ krokodýly například. Pokud si žák zvolí útok, bude to mít těžší. Nejdřív jak se zbavit vody a dostat se k hradbám. Skutečnost byla taková, že se útočníci snažili dlouhodobě podkopat a tak celkově bylo v zemi spoustu cest, které obránci museli zatopit, zasypat nebo vyhodit do vzduchu. Od začátku bylo také povinností útočníků házet do příkopu cokoliv možného. Útok se soustředil na jedno místo, na které střílela děla. Děla samozřejmě udělala svou práci a v hradby byly více a více poškozeny. Po nocích obránci „zalepovány“ pytli s pískem. Obrana ale nestíhala, jakmile padl Gustiniani a stáhl se z boje, jednotky zazmatkovaly a myslely, že je konec – všichni se vrhli do brány a nepřítel toho využil.

(Zdroj: http://bajgy.webzdarma.cz/byzanc/fall.html)

Bitva na Bílé hoře (1620)

Jelikož taktika v průběhu bitvy nehrála žádnou roli a za hodinku bylo hotovo, jde spíš o význam bitvy pro naše dějiny. Každopádně se setkali bojovníci českých stavů a vojáky císaře. Bitvu žákům nedávám na papíře, ale kreslím na tabuli. Žáci v mých hodinách bojují za české stavy.

Informace pro žáky:

20 000 „českých“ vojáků proti 30 000 katolickým. Katolíci útočí směrem na Prahu, stavy jí brání. Změna proti předchozím bitvám je v tom, že k dispozici jsou „moderní“ zbraně – střelné pušky. Každá strana má také malý počet děl – pro lepší práci žáků například 10.

bilahora

Řešení:

Těžké, protože rozestavění armád v tomto případě moc neřeší. Samozřejmě by žáci měli využít kopec, postavit překážky. Jak už asi víte, vedoucí stavovské armády byli v hospodách a přijeli až po bitvě, tudíž chybí vedení. Katolíkům se už nechtělo moc bojovat (byl listopad) a tak jen zkusili částečný útok, spíše jako provokaci, co se stane. A byl z toho takový zmatek, že se stavovští vojáci rozprchli do všech stran. Doporučuji jako „řešení“ pustit pořád Slavné dny na stream.cz. Výhody byly na straně stavů (kopec; blízkost Prahy, kam se mohli v nejhorším ukrýt), přesto prohráli.

Bitva o Francii (1940)

Součást Druhé světové války. Proti předchozím bitvám už o dost širší záběr. Zatím vyzkoušeno pouze jednou a jelikož se mi to zdálo zajímavější z pohledu strategie, tak žáci bojovali za Německo. Musí naplánovat útok. Načasovat vše správně, aby vše zapadlo. Rád vidím, pokud použijí “návnadu” a snaží se zmást soupeře.

Informace pro žáky:

Vše podstatné je na obrázku. Nutné je vysvětlit, co je divize a jaké mají k dispozici zbraně. S počty vojáků je to zde samozřejmě složitější, ale udávám celková čísla vojáků (které samozřejmě na začátku války a bitvy nebyly kompletně k dispozici). Spojence Německa je samozřejmě Itálie. Žáci plánovali útok ve dvojicích.

francie

Řešení:

Útok přes neutrální Belgii a naprosté zhroucení Francie. Velké množství jednotek se ale dokázalo dostta do Anglie.

Do budoucna se samozřejmě nabízí další bitvy, které lze zpracovat. Určitě chystám 2.punskou válku a v osmém ročníku je “prázdno” – nabízí se například občanská válka ve Spojených státech amerických.