Další klíčové téma pro začínající učitele. První šoky z mnoha věcí a událostí odezní, spoustu věcí se člověk naučí rychle, ale přípravy nezmizí, budou s učitelem napořád a prvních několik let až velmi vlezle.
Možná ještě více než v jiném textu pro začínající učitele jde o text velmi subjektivní. Budou v něm chyby, které jsem dělal a bude v něm ponaučení, které jsem „podstoupil“, to ale pochopitelně neznamená, že se v něm skrývá jediná pravda a jediný způsob, jak se připravit na výuku.
Varování
Varování: první rok může být velmi brutální a pokud budete usilovat o dobré hodiny, je možné, že pravidelně pojedete ještě o půlnoci. (V pozdějších letech je příprava o půlnoci stále přítomná, ale už ne pravidelně každý den.)
Varování druhé: klasikou je, že si něco budete dlouze připravovat, budete absolutně nadšení, ale v hodině to nevyjde. Stane se. Mně se stalo mockrát.
První chyby
O přípravách se u nás na fakultě už mluvilo, ale nic konkrétního, nic podstatného, tudíž opět bez „zásahu“ do praxe. Proto mi ze začátku chyběl systém. Jel jsem strašně na náhodu. Co jsme dělali během minulé hodiny, to jsem si musel zapamatovat. Pamatuji si, jak jsem na začátku druhého roku měl znovu učit určité téma, ale já neměl žádné poznámky z mého prvního září, vůbec jsem nevěděl, jak jsem téma učil před rokem. Musel jsem začít znovu.
Proto silně doporučuji si po skončení roku vytisknout seznam vašich hodin, vytáhnout si je z třídnice. Pokud vám vyšel školní rok tematicky akorát, máte návod na další rok. Pokud jste něco nestihli, můžete se podívat, kde se stala chyba, kde jste se moc zdrželi, kde zvládnete ukrojit.
Můj systém příprav
S odstupem času vůbec nechápu, jak jsem to první roky dělal. Ale postupně jsem došel k následujícímu:
a) vždy na konci týdne, záleží na rozvrhu, ale přeci jen obvykle v pátek, si napíšu, jaké hodiny budu učit příští týden, rozdělené předměty, třídy a jednotlivé hodiny. K nim připíšu téma hodiny a cvičení. Vše, co potřebuji vyrobit, zkontrolovat nebo vymyslet, dám do rámečku. Jde zatím jen o seznam, co je potřeba připravit. Plán příprav. Další den se do toho pustím.
b) Pokračuji tak, že témata konkretizuji, prezentace upravuji, cvičení vyrobím – vše si mezitím škrtám, označuji rámečky na plánu příprav, ať vím, co mám už připraveno. Postupně si během víkendu vše zaškrtám tak, jak mám každou hodinu na další týden připravenou.
c) Během jednotlivých pracovních dní si den před vyučováním napíšu detailně seznam hodin a jejich program do diáře. Do toho si následně značím, jestli jsme stihli vše, případně dopisuji, kde jsme skončili, ať jsem v obraze příště.
Tipy
Vše skladujte, zálohujte, třiďte, organizujte. Nejhorší je mít něco v hlavě, článek, video, ale za týden už to nebýt schopen najít. Mám doma plastové boxy seřazené podle předmětů a podle ročníků. V počítači mám samozřejmě stejné složky a záložky v prohlížeci taky. Najdete článek, část knihy, video, hned je zařaďte někam, kde je najdete. Vytváříte svou budoucnost, která vám ulehčí práci příště.
Pokud vám někdo řekne, že udělat přípravy trvá rok až dva, nevěřte jim. Nebo jim věřte, ale zároveň přijměte, že jde pravděpodobně o nedobrého učitele nebo člověka se špatnou pamětí, který roky neměnil výuky, nereflektuje, neaktualizuje, nepřijímá novinky a pravděpodobně ani zpětnou vazbu od studentů.
Ale je samozřejmě pravda, že pokud máte systém, po letech už víte kam sáhnout a čas příprav se zkracuje. A pokud někdo učí na jedné škole třeba patnáct let, a je zodpovědný, tak přípravy už asi jen kontroluje. Můj třetí rok už byl trochu lehčí. Během pátého jsem zjistil, že mám základ na další týden připraven za hodinu. (A tak jsem odešel na střední, kde končím s přípravami v neděli večer. Ale ne o půlnoci!)
Je to spíš k zamyšlení, hodně subjektivní, ale doporučuji volné dny využít k práci, hlavně na začátku. Uděláte i v klidu přípravy, naděláte si dopředu, a pak budete mít víc klidu. Každou volnou a klidnou chvíli využít. Je lepší dělat přípravy v klidu a s časovou rezervou než pod tlakem. Proč se stresovat během středeční půlnoci, když si můžete hodiny připravit v pátek během státního svátku? I proto dělám přípravy během víkendu, a z větší části v sobotu, během týdne už hodiny jen ladím.
Extrémně důležité v tom všem je samozřejmě najít si i čas pro sebe, dělat něco mimoškolního, co vás baví. Třeba mě, když si sednu, nic nedělám krom poslouchání hudby, napadají i cvičení do hodiny a organizační věci. Ale odpočinek si pravděpodobně zaslouží vlastní text.
Jak se připravujete Vy? Máte pro mě a pro budoucí učitele tipy a triky? Jak vypadají přípravy po patnácti a dvaceti letech zkušeností?
Tajný Učitel 
Ale nebojte, od druhého roku se ve vašem okolí najde vždy nějaký specialista na vzdělávání, který moc dobře ví, že přípravy už máte a máte jen pohodičku 🙂
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
A taky dvě vaše vlastní děti a manžel v normální práci vám velmi rychle vysvětlí, že dělat přípravy o volných dnech je nenormální.
Vyplatí se neukládat přípravy do školního PC, nebo do cloudu od školního účtu.
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
Sylvo, teď jen přemýšlím, kam si je ukládat. Když ne do Cloudu (protože i v případě školního účtu je lze následně převést jinam).
To se mi líbíTo se mi líbí
Třetí rok ladím, vylepšuji, vymýšlím nové úkoly, přičemž stavím na tom, co jsem vytvořil v roce prvním a druhém. Hlavně všechno ukládat do cloudu. Vybírat si, nefunkční věci vyhodit a zkusit je nahradit něčím fikanějším. Najít ve škole všechny pomůcky, které je možné využít, když už na to člověk má čas.
Jinak k přípravám taky stále využívám víkendy a volné dny. Baví mě to, ale jsou to neskutečné přesčasy (což samozřejmě není zahrnuto v platu a kolegové kteří na to ***** jsou na tom finančně stejně). Taky pak naštve, když diskutéři na sociálních sítích tvrdí, že ve dvanáct máme nohy nahoře.
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
No, dřív jsem měla z příprav stres, ale teď mi tenhle příspěvek přijde trochu přitažený za vlasy. Takhle jsem se mučila na praxi na gymnáziu, v podstatě jen proto, že jsem měla nervy z učitele, který praxi vedl a chtěla mít hodinu naplánovanou minutu po minutě. Teď jsem sice teprve od září na škole, i když tedy na ZŠ, kde je celkově náročnost příprav menší a po pár letech zkušeností z jazykovek, ale přípravu mám vždy hotovou za chvilku a pracovat o volných dnech nebo večer odmítám, pokud to není nějak zvlášť akutní. A nemyslím si, že bych to flákala, pravidelně se snažím zakomponovat zajímavější aktivity, hry, písničky, interaktivní prvky apod., zároveň ale nevidím nic špatného na dobře zvolené práci s učebnicí nebo prac. sešitem, kdy je pro mě příprava úplně minimální (samozřejmě ale vždy podle situace trochu improvizuju). Pokud tím někdo žije, tak prosím, ale věřím, že být dobrý učitel nemusí nutně znamenat nemít žádný volný čas, život mimo školu a nervy v háji.
To se mi líbíTo se mi líbí
Takže, je obrovský rozdíl v tom, CO učíte a KDE učíte. Mně na malé vesnické škole každý rok nacpou kde co, protože moje hodiny (Ch + Př) mi dají sotva půlku úvazku. Takže ze začátku jsem hlavně studovala angličtinu, tělocvik, pracovní vyučování… už není moc předmětů, které bych nikdy neučila. A na ty moje nebyl vůbec čas, protože jsem věděla, že povídání o zvířatech, chemických prvcích atd. dám z fleku. A souhlasím tady s učitelkou Aj, že „pracuju jen do výše svého platu“, mám manžela, tři děti, zahradu, dům… a práce není na prvním místě, a ani by neměla být. Ani ta učitelská. A taky si vždycky vzpomenu na našeho didaktika Wintra z PřF UP, jak říkal: „Proč ty učitelky furt vyšilují s přípravami … však jdu do školy, urvu kus větve, hodím jim to a mikroskopujte! A pak si na tom vysvětlíme všechno, je to baví, já jsem bez práce.“ Jinak týdenní plán si neumím představit. Jedu ze dne na den. A třeba přípravy do chemie opravdu už moc neměním – akorát ty pokusy někdy vyjdou, jindy ne, ale už umím i hasit (třídní knihou, ještě že nemáme eletronickou).
To se mi líbíTo se mi líbí
Já jsem moc vděčná za Classroom – nechávám si starší ročníky, mám pak už vytipované úkoly a u nich vidím, co dalo studentům hodně zabrat, k čemu posílali otázky a podobně.
To se mi líbíLíbí se 2 people