Jak už jsem psal v minulém příspěvku, letošní „sezóna“ na blogu bude mít téma začínající učitel a i dnes budeme pokračovat. Další odstavec už ale není mým textem. Podařilo se mi najít na Twitteru právě teď nastupující absolventku pedagogické fakulty, na tomto místě budou její školní poznámky, dojmy a sebereflexe.
1. Příliš mnoho neznámých
Je pondělí 24. srpna.
“Poslední den svobody” zní možná lehce melodramaticky, nicméně fakt, že od zítřka je ze mě učitelka, a tudíž právoplatný člen pedagogického sboru se svými povinnostmi, mě maličko děsí. Netuším, co mám očekávat – kromě malé nápovědy od ochotných učitelů na Twitteru, jíž se mi dostalo. Mám si hned zítra brát svůj oblíbený hrnek a zásobu čaje, s nímž bude rok nováčka snesitelnější? Nebo nám dřív zaklepe na dveře korona a školy se opět zavřou? Kdo mi ráno otevře, když vrátná (odpozorováno v červnu při podpisu smlouvy) věčně někde poletuje a já klíče zatím nemám?
Samé otázky.
“Nikdo tě za ručičku vodit nebude, hodí tě do vody a plav. Tak to chodí všude, zvykej si,” slyším ze všech stran. Nojo, jenže není to trochu škoda? Pokud se nemýlím, chybí ve školách kolem šesti tisíc učitelů. Opomineme-li nyní platy, to nejmenší, co pro mladé absolventy pedagogických fakult můžou školy udělat, je nabídnout jim podporu v podobě mentora (čili uvádějícího učitele) a zázemí.
Co mě poslední dny s blížícím se datem nástupu nejvíce tíží, je to, že budu naprosto nemožná. Že natrefím na netrpělivé zkušené kolegy, pro které bude zmatená holka u kopírky znamenat protočení očí až kamsi na půdu. Můj orientační smysl je otřesný, takže myslím, že budu děti bavit, až se jich budu první týdny neustále ptát, “kde je áčko” a “kudy se dostanu do céčka?”
A vůbec, co když mě děti “nevezmou” a skončím jako jedna z neoblíbených učitelek s kosočtvercem u jména na stránkách Oznámkuj učitele, na které jsem včera s lehce sevřeným žaludkem při projíždění Googlu narazila?
Ale abych nezněla jenom ustrašeně a pesimisticky – pravdou je, že se těším. Nová životní etapa je něco, k čemu poslední roky netrpělivě vzhlížím a -přestože mi ještě chybí dokončit druhý obor a napsat diplomku- ta etapa je nakonec tady. Budu dělat něco, co má smysl a na co jsem se poslední roky připravovala. Něco, co mě na praxích tolik obohacovalo.
Dočkala jsem se. Konečně.
Vstupenku do dospěláckého světa naleznete v příloze e-mailu, není nutné tisknout. Děkujeme za Váš zájem.
A teď mne omluvte, letím si do Zásilkovny vyzvednout učitelský diář, na který už tak netrpělivě čekám! ❤
@prayforlasagne
Tajný Učitel 
Jsem za tyhle články moc vděčná, opravdu. Taky procházím prvním přípravným týdnem v životě a už jsem se pomalu hroutila, že jsem určitě jediná, která má tolik otázek a neznámých a jestli se na tu práci vlastně vůbec hodím, když ani nejsem schopná najít učebnu. Mentora taky postrádám a je to fakt škoda, připadám si už trapně se pořád různě vyptávat kohokoliv, kdo je zrovna po ruce. Kdyby byl někdo k tomu určený, opadne ze mě aspoň část stresu. Přeju pevné nervy všem nováčkům, kteří se cítí stejně ztraceně, doufejme, že si rychle zvykneme…
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
Já mám za sebou taky přípravný týden. Na naší škole sice uvádějíci učitel existuje, ale v mém případě je to straší dáma, které se nic navíc nechce, a tak se ptám ostatních. Většině učitelům na škole je 50+ let. Doufám, že to bude časem lepší.
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
Ako učitelka, ktorá o mesiac nastupuje do svojej prvej poriadnej práce sa v tomto príspevku úplne vidím. Dokonca aj ja mám nulový orientačný zmysel, no strach že sa stratím je na rebríčku obáv relatívne nízko, pretože ma desí aj milión iných vecí.
To se mi líbíLíbí se 1 osoba