Dojmy začínající učitelky (1.)

Jak už jsem psal v minulém příspěvku, letošní „sezóna“ na blogu bude mít téma začínající učitel a i dnes budeme pokračovat. Další odstavec už ale není mým textem. Podařilo se mi najít na Twitteru právě teď nastupující absolventku pedagogické fakulty, na tomto místě budou její školní poznámky, dojmy a sebereflexe.

1. Příliš mnoho neznámých

Je pondělí 24. srpna.

“Poslední den svobody” zní možná lehce melodramaticky, nicméně fakt, že od zítřka je ze mě učitelka, a tudíž právoplatný člen pedagogického sboru se svými povinnostmi, mě maličko děsí. Netuším, co mám očekávat – kromě malé nápovědy od ochotných učitelů na Twitteru, jíž se mi dostalo. Mám si hned zítra brát svůj oblíbený hrnek a zásobu čaje, s nímž bude rok nováčka snesitelnější? Nebo nám dřív zaklepe na dveře korona a školy se opět zavřou? Kdo mi ráno otevře, když vrátná (odpozorováno v červnu při podpisu smlouvy) věčně někde poletuje a já klíče zatím nemám?

Samé otázky.

Nikdo tě za ručičku vodit nebude, hodí tě do vody a plav. Tak to chodí všude, zvykej si,” slyším ze všech stran. Nojo, jenže není to trochu škoda? Pokud se nemýlím, chybí ve školách kolem šesti tisíc učitelů. Opomineme-li nyní platy, to nejmenší, co pro mladé absolventy pedagogických fakult můžou školy udělat, je nabídnout jim podporu v podobě mentora (čili uvádějícího učitele) a zázemí.

Co mě poslední dny s blížícím se datem nástupu nejvíce tíží, je to, že budu naprosto nemožná. Že natrefím na netrpělivé zkušené kolegy, pro které bude zmatená holka u kopírky znamenat protočení očí až kamsi na půdu. Můj orientační smysl je otřesný, takže myslím, že budu děti bavit, až se jich budu první týdny neustále ptát, “kde je áčko” a “kudy se dostanu do céčka?”

A vůbec, co když mě děti “nevezmou” a skončím jako jedna z neoblíbených učitelek s kosočtvercem u jména na stránkách Oznámkuj učitele, na které jsem včera s lehce sevřeným žaludkem při projíždění Googlu narazila?

Ale abych nezněla jenom ustrašeně a pesimisticky – pravdou je, že se těším. Nová životní etapa je něco, k čemu poslední roky netrpělivě vzhlížím a -přestože mi ještě chybí dokončit druhý obor a napsat diplomku- ta etapa je nakonec tady. Budu dělat něco, co má smysl a na co jsem se poslední roky připravovala. Něco, co mě na praxích tolik obohacovalo.

Dočkala jsem se. Konečně.

Vstupenku do dospěláckého světa naleznete v příloze e-mailu, není nutné tisknout. Děkujeme za Váš zájem.

A teď mne omluvte, letím si do Zásilkovny vyzvednout učitelský diář, na který už tak netrpělivě čekám! ❤

@prayforlasagne

2 comments

  1. Anonymní · 27 srpna

    Jsem za tyhle články moc vděčná, opravdu. Taky procházím prvním přípravným týdnem v životě a už jsem se pomalu hroutila, že jsem určitě jediná, která má tolik otázek a neznámých a jestli se na tu práci vlastně vůbec hodím, když ani nejsem schopná najít učebnu. Mentora taky postrádám a je to fakt škoda, připadám si už trapně se pořád různě vyptávat kohokoliv, kdo je zrovna po ruce. Kdyby byl někdo k tomu určený, opadne ze mě aspoň část stresu. Přeju pevné nervy všem nováčkům, kteří se cítí stejně ztraceně, doufejme, že si rychle zvykneme…

    Líbí se 1 osoba

  2. Anonymní · 28 srpna

    Já mám za sebou taky přípravný týden. Na naší škole sice uvádějíci učitel existuje, ale v mém případě je to straší dáma, které se nic navíc nechce, a tak se ptám ostatních. Většině učitelům na škole je 50+ let. Doufám, že to bude časem lepší.

    Líbí se 1 osoba

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s