Škola a učitel z pohledu studentů

Už se na blogu určitě objevil článek o tom, jak studenti vnímají školu. Pokud si to správně pamatuji, šlo ale o základní školu a věnovali jsme tomu minuty. Tentokrát jsme šli do detailů a myslím si, že znát detailně názor studentů a studentek na školství (a školu) je dost důležité. Nutné je poznamenat, že šlo o gymnázium, třetí ročník. Jednalo se většinou o dospělé studenty, vzdělané lidi, kteří mají přístup k informacím a často se velmi vzdělávají mimo školu, což má také svůj důvod.

V jiném textu jsem již psal, že na semináři (třeťák na střední škole) jsem nechal studenty vybrat mezi probíráním maturitních otázek a vybíráním si vlastních témat. Zvítězila jednoznačně vlastní témata a jedno z témat bylo i školství (a fungování univerzit). Zabralo to celé čtyři hodiny, z toho dvě hodiny byla čistě práce studentů na téma školství, zpětná vazba pro celý systém, ale samozřejmě to sklouzlo i k naší konkrétní škole, na které působíme. I když to nebylo pojato jako zpětná vazba, nakonec se z toho pro mě zpětná vazba stala, protože vím, co studenti očekávají obecně ode mě jako učitele a od školy jako instituce.

Upřímně? Byla to chvílemi docela „depka“. Vidět školu a školství z pohledu studentů vážně detailně, s různými maličkostmi, nebo naopak „velké věci“, které se opakovaly, je skutečně frustrující. Na druhou stranu mi to vlastně ještě víc otevřelo oči. Může to být podstatné pro naše pochopení chování a přístupů studentů, proč se to a to zrovna děje v naší hodině. A především pro empatii. Vůbec se totiž nemusí jednat o problém spojený s námi, s učiteli, kteří zrovna stojí před studenty.

Příspěvky studentů, jejichž sběr probíhal přes Mentimeter, aby měl každý možnost se vyjádřit, jsem rozdělil do tří kategorií – materiální podmínky, systém a učitel.

Materiální podmínky

Sem patří samozřejmě (!) stav toalety. U nás ještě najednou zmizelé papírové ručníky, na které jsme si zvykli během covidu. Probírali jsme ve středu, v pondělí před hodinou jsem si koupil pro sebe vlastní ručníky, tady mám se studenty velkou shodu. Nově budu odpovídat všem lidem, kteří se mě zeptají, jak poznají dobrou školu, tímto způsobem: „Dobrou školu poznáte tak, že i mimo den otevřených dveří a další dny, kdy mají do školy přístup davy rodičů, jsou na toaletách toaletních papíry a další hygienické prostředky. Znamená to, že škola důvěřuje studentům, možná dokonce probíhá i nějaká komunikace a zpětná vazba.“

Další body, které by se sem daly zahrnout, patří do „podškatulky“ vzhled školy – aktualizovat nástěnky, výzdobu. Mít pohodlná místa na sezení na chodbách. Celkově vytvořit příjemné prostředí v prostorách školy.

Systém

Na řadě je školství jako systém. Už se objevuje argument cirkadianním rytmem, škola tedy začíná pro studenty moc brzy. Co se objevilo poprvé, ale zároveň víckrát, byl stav přebíhání z hodiny na hodinu, z chemie na dějepis, z dějepisu na matematiku. Pro studenty je těžké rychle přepnout na další předmět. Jsme na střední, už se bavíme o nějaké hloubce učiva, některé přestávky jsou jen pětiminutové, jde to tedy moc rychle. Zároveň studenti tvrdili, že když se dostanou do módu chemie, hodina skončí a musí se jít na další předmět. Přišly i zajímavé návrhy, co s tím. Samozřejmě jedním z nich je mít dvě hodiny jednoho předmětu za sebou. Stihne se toho víc probrat, víc se ponořit do tématu a jít dostatečně do hloubky. V souvislosti s tím, že nelze udržet pozornost delší dobu, zazněl i návrh, že by „hodina“ měla mít například tři části po třiceti minutách, po každé části přestávka a zároveň by každá část měla být věnována něčemu jinému – první třeba opakování minulé látky, další část výkladu a třetí část například čtení textu, prostě čemukoliv jinému než výkladu, studenti mají být v hlavní roli a pracovat. To by zároveň vyřešilo i výtku „pouze výklad“.

Studenti by se také chtěli víc specializovat, víc si vybírat volitelné předměty. A s tím je spojené, aby od určitého času už nemuseli ztrácet čas s předmětem, který nebudou potřebovat a jehož základy už mají.

Někde mezi systémem a přístupem učitelů či školy je snaha něco měnit, být iniciativní, načež ale přijde komunikace stylem „takhle to nejde, vždy jsme to dělali takto“. Ničení aktivit a iniciativ studentů mi přijde zvlášť negativní, pokud z nich chceme mít aktivní a zodpovědné dospěláky (což všichni tvrdíme, ale praxe je pak rozdílná).

Učitel

Častou výtkou byla situace, kdy učitel vyžaduje absolutní respekt, ale sám se nedokáže chovat s respektem ke studentům. Vynucování autority přes křik a strach, nepříjemné chování a obecně přístup některých učitelů byly další podobné výtky. Ovšem přední pozici měla špatná komunikace mezi učitelem a studentem. Souvisí to s prvním bodem – nerespektující komunikace, shazování studentů.

Občas ještě zazněl nedostatečný zápal a motivace učitelů, což se pak může přenést i na studenty. Stereotypní výuka a úroveň výuky jazyků byly další body, které zazněly víckrát.

Závěr

Studenti měli v hodině tři úkoly. Napsat, co škola dělá dobře (tam většinově zaznívalo, že je zdarma…), co by škola mohla dělat lépe a co studenty vážně štve.

Kritika a některé možnosti zlepšení už zazněly, ale chci ještě zmínit tři návrhy, které mi přišly zajímavé: supervize nad učiteli, větší ohledy na potřeby studentů, aktualizace vyučovaných témat.

I když už jsem od studentů i mimo výuku slyšel hodně poznámek ke školství, tohle mě naštvalo a rozesmutnilo ještě víc, ale snad i posunulo dál. Myslím, že většinu věcí má každý z učitelů ve svých rukou – stačí naslouchat, být milý a učit pořádně.

Advertisement