Pozornost

Před hodně dlouhou dobou mě zaujala jedna stránka v knize Konec školní nudy, která se věnovala tématu pozornost. Knihu jsem četl ale hlavně kvůli metodám do výuky, proto jsem zájem o pozornost skryl do pozadí s plánem se vrátit a zjistit si více. Ten čas, jak jste určitě pochopili, nastal teď.

Je zřejmé, že pozornost a práce s ní ve třídě je jeden ze základních bodů efektivní výuky. Zvyky studentů se mění tak, jak se mění svět. Trendem jsou krátká videa trvající několik vteřin. Vizuál poráží text. Schopnost udržet pozornost klesá snad každým rokem. Je vůbec v silách učitele udržet pozornost studentů po delší dobu?

Nesmíme zapomenout, že udržení pozornost brání i přílišný stres, úzkosti, atmosféra strachu, kdy studentům brání nedostatek sebevědomí odpovědět na otázky, ale pochopitelně i nezajímavá výuka, stejně tak výuka moc jednoduchá či moc složitá až nesrozumitelná. Roste také počet diagnóz ADHD.

Základem pro pochopení pozornosti jsou následující poučky: pracovní paměť je malá; dlouhodobá paměť je velká; jakmile je pracovní paměť zaplněná, učení není možné; učení nastává tehdy, pokud jsou informace přeneseny z pracovní paměti do dlouhodobé paměti.

První důležitým pojmem je „split attention effect“. Představte si žongléra, který má tři míčky. Nikdy to nedělal, nemá zkušenosti, tréninky, ale stejně po něm chceme, aby dokázal žonglovat s třemi míčky najednou. Je velmi pravděpodobné, že žonglér nebude úspěšný. Stejné je to ve třídě se studenty, míčkem mohou být různé zdroje, různé úkoly – na zdi je obrázek promítnutý projektorem, do toho mluví učitel, studenti mají psát. Do toho ještě chceme, aby studenti přemýšleli a odpověděli nám na otázku. Chce to extra námahu a soustředění. Učení pak dopadne stejně jako žonglér s třemi míčky.

Co může dělat učitel? Výzkumy tvrdí poměrně jasné závěry. Jedna „znalost“, jeden materiál, by neměl být prezentován ve dvou různých formách zároveň, například v psané podobě a audio podobě, jedná se o velkou zátěž pro pracovní paměť. Proto například nedává smysl rozdat studentům texty s tím, že někdo čte nahlas a zároveň si každý ze studentů souběžně čte pro sebe.

Jeden z dalších návrhů je (pochopitelně) předkládat správné materiály. Co to znamená? Takové, které nedělí pozornost. Představte si mapu, na které jsou čísla u hlavních měst a pod mapou jsou vysvětlivky (na obrázku jako „conventional diagram“), jaká města se skrývají za číslem, to je podle výzkumu zdroj rozdělující pozornost a důvod, proč je lepší použít mapu, v které jsou přímo napsané konkrétní informace, v našem případě hlavním města (na obrázku jako „integrated diagram“). V prvním případě studenti nepracují efektivně, trvá jim déle informace zpracovat a zapamatují si je nepřesně; v druhém případě vše zapadá a studenti mají lepší výsledky.

Dalším termínem je „continual partial attention“ (dále už jen CPA) spojený s Lindou Stone, která pracovala pro největší technologické korporace, než se stala autorkou. CPA je schopnost „snímat“ okolí, věnovat se více podnětům. Určitě už vám někdy student tvrdil, že zatímco je na mobilu, stíhá věnovat pozornost i vašemu výkladu. Může dojít k smíchání pojmů CPA a multitaskingu. Multitasking je dělání více věcí, CPA je spíš věnování pozornosti více podnětům, poslouchání více zdrojů. Multitasking znamená, že děláme více věcí najednou, děláme to, protože si vytváříme šanci být více produktivní, děláme více práce, abychom následně mohli více odpočívat. Zatímco při multitaskingu děláme jednu věc s plným vědomím a další děláme automaticky, při CPA děláme více věcí najednou, ale všechny vyžadují naší plnou pozornost. Multitasking děláme proto, abychom byli více produktivní, CPA se věnujeme, aby nám nic neuniklo. Multitasking je, když telefonujeme a u toho mícháme omáčku, CPA je když telefonujeme a u toho píšeme e-mail.

Důsledkem CPA může být, že mozek má moc stimulace a ve výsledku děláme obě práce špatně, jsme méně efektivní, jsme pomalejší a podle studií končí studenti práci s pocitem bezmoci.

K tomu všemu ještě můžeme přičíst něco „obecného“, co známe z praxe – snadnější přístup k informacím, což může často znamenat pasivní práci.

Myslím si, že by si každý měl udělat závěry sám, protože každý učíme jinak a vycházíme z něčeho jiného. Já třeba často dělám velkou chybu, o které vím. Když už si studenti píší nějaký zápisek, tak do toho ještě mluvím nebo se ptám na otázky, což je samozřejmě naprosto zbytečné. Student, který se soustředí na zápis, se nebude soustředit na mě. Naopak student, který se bude soustředit na mě, „ztratí“ zápisky. Na tom musím zapracovat. Dalším bodem je samozřejmě předkládat správná cvičení, „moderní“ výuka nic nezmůže, nespraví a nenaučí, pokud budou studenti přehlceni. Efektivní je předkládat kvalitní jeden zdroj a pracovat správně s možností studentů koncentrovat se. Práce a hodina musí být přehledná a organizovaná. Význam mají začátky a konce hodin, kdy můžeme napojovat nové znalosti na znalosti již získané dříve.

Advertisement

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s