Dojmy začínající učitelky (2.)

2. První hodina

Ačkoliv tohle píšu s určitým odstupem, první hodina mi utkvěla v hlavě naprosto přesně. Aby taky ne; prý se na ni jen tak nezapomíná.

Čekala jsem všechno. Rozklepaná kolena, totální fiasko a hodinu vlastně o ničem. Uklidňovalo mě snad jen to, že člověk neskáče do rozjetého vlaku, jako tomu bylo na fakultních praxích, ale začíná svou první hodinu v prvním zářijovém týdnu; tedy nemá moc co z hlediska obsahu hodiny pokazit a navíc – pokud mu první hodina vychází v prváku stejně jako mně, může mluvit o dvojité výhře – ani oni totiž nevědí, co od nové školy, potažmo nového učitele na daný předmět, čekat.

Kolegové v kabinetu si dělali legraci, jestli prý uteču po prvních deseti minutách z hodiny s pláčem. Nutno dodat, že tak dalece můj pesimismus nesahal, nicméně rozklepaná kolena jsem pocítila.

Nejdeš do třídy zombíků, vrahů, násilníků nebo co já vím. Hlavu ti neutrhnou,“ uklidňovala jsem se v duchu a vydala se z kabinetu odučit svou historicky první hodinu mimo praxe.

A víte co?

Ona ta hodina proběhla naprosto normálně. Ráda bych řekla, že přirozeně, ale od toho jsou tu druzí, aby ji zhodnotili – žáci. Při příchodu do třídy ze mě všechno spadlo – na úvod jsem se představila já i oni, pak jsme vyřešili organizační záležitosti a mé požadavky k předmětu, zopakovali pár věcí z koronavýuky a na konci hodiny si stihli střihnout ještě jednu dvě hry k tématu. Celých 45 minut se opravdu bez přehánění hlásili, snažili se odpovídat a spolupracovat. Až mě samotnou překvapilo, jak hladce to -na první hodinu- šlo. Možná proto, že jsou tu noví a nevědí, co čekat; možná k tomu přispělo mé nadšení v hlase, s jakým jsem se snažila hodinu vést (a taky tím překrýt své obavy, to nepopírám) a možná prostě jen mou nervozitu prokoukli a snažili se být milí. (Tak či tak, -SPOILER ALERT!- i další hodiny s touto třídou byly moc bezva a já se k nim těšila.)

Když všichni po zazvonění odešli ze třídy, jedna žačka zůstala déle a povídá mi: „Paňčelko, vy jste tu nová, žejo? Já taky, z toho si nic nedělejte, to pude!

Ta bezstarostnost a upřímnost v jejím hlase mi dodala naději, že mé počáteční zmatené hledání tří třídnic či otázka, zda mažou tabuli oni nebo já, vlastně v kontextu celé hodiny vůbec nic neznamenají, a je jedno, zda je na vás poznat, že jste nováček, protože roli hraje především to, jak budete přistupovat k dětem, jak danou hodinu povedete a zda jste schopni sebereflexe. Ač mám za sebou příliš málo odučených hodin na to, abych rozdávala moudra, jedno vím jistě – děti nikdy neoblafnete a poznají, kdy to s nimi myslíte, jak by řekla ona žačka, „správňácky.“

@prayforlasagne

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s