Zápisky z moderních dějin #1 – život v SSSR za Stalina

Další pokus o rozšíření blogu, v zásadě se jedná o pomoc začínajícím učitelům dějepisu. Když jsem byl na praxi nebo když jsem začínal učit, tak mi chybělo něco, co dnes nazývám „válečné historky“ (a vím, že i dalším učitelům něco podobného chybělo). Jedná se o fakta, která nejsou v učebnici a běžně ani na internetu, ale dobře mohou doplnit výuku. Žádná teorie, jen praktické příklady. Zajímavosti. A ty se právě teď pokusím šířit dál. Zkusím pár dílů, pokud bude poptávka, tak budu pokračovat. Pokud nebude zájem, tak skončím. Jednoduché. A pokud by se někdo chtěl zapojit a napsat podobný text na jiné téma, rád mu to umožním. Ne všichni mají čas nebo zájem číst objemné knihy, proto by mohla tato rubrika trochu pomoc. Samozřejmě pokud texty bude číst někdo jen z vlastního zájmu, zlobit se nebudu. Postupně se zde objeví další témata a události z dějin 20.století, která vychází čistě z knih – jedná se tedy o ověřená fakta, žádné soukromé názory.

Text samozřejmě vynechává naprosto základní fakta, která jsou v každé učebnici dějepisu.

První téma je každodenní život v Sovětském svazu za vlády Stalina. Informace pochází z knihy Každodenní stalinismus od Sheily Fitzpatrick. Samozřejmě výběr je čistě subjektivní a navíc jsem sám sebe omezil na dvě strany informací (kniha má 500 stránek…).

b19f123b2f508088d46e089b10b1a2b45aee633c

Život v Stalinové Sovětském svazu:

  • Urychlená industrializace a kolektivizace znamenaly, že milióny lidí změnilo bydliště a zaměstnání. Ke všemu byly potřebné obří investice, což se muselo projevit jinde (viz další bod).

  • Typickým prvkem pro novou komunistickou společnost byl nedostatek. Proto se občané SSSR stali novodobými lovci a sběrači, kdy museli ztrácet čas hledáním zboží ve městě.

  • Stát měl na starosti všechno zboží, stát byl jediným zaměstnavatelem a stát měl právo zasáhnout do života obyčejných lidí  tím nejzbytečnějším způsobem.

  • Ke kolektivizaci nebyly vydány žádné instrukce, jak má probíhat.

  • Zmatky se smrtelnými důsledky se netýkaly jen kolektivizace, ale i cenzury. Některé zprávy se šířily v tajném režimu – například politbyro sdělilo ministerstvu kultury, že hra Dny Turbinových od Bulgakova může být uvedena v divadle, ale jelikož to byla tajná zpráva, nikdo to neposlal dál a úředníci a pracovníci divadel se dlouhé týdny přeli.

  • Postupně času si i komunisté uvědomovali, že vše nejde podle plánu. Vždy se to vysvětlilo existujícím spiknutím lidí, kteří nesnášeli Sovětský svaz.

  • Nejoblíbenější technikou Stalina, jak si udržet moc a poslušnost okolí, bylo vyhrožování rodinným příslušníkům. Jakmile byl někdo z hlavních komunistů „vyvržen“ z rozhodovacích procesů, bylo nepsaným pravidlem, že všichni ostatní důležití komunisté s touto osobou přeruší všechen kontakt.

  • Velkým paradoxem je, že k revoluci došlo teoreticky kvůli tomu, aby dělníci nebyli vykořisťování podnikateli. V sovětské společnosti všechny firmy vlastnil stát a tak stát nahradil podnikatele a byla to přímo vláda původně stěžující si na vykořisťování, která vykořisťovala všechny občany.

  • Propaganda 20. a 30. let se vždy točila kolem jednoho příběhu – dnešek si žádá oběti, musíme se mít špatně, ale jen kvůli tomu, abychom se v budoucnosti měli lépe, než občané jiných států. Dnes oběť a strádání, zítra odměna. Další téma propagandy bylo „pryč se zaostalostí“ – což bylo mířeno na carský režim a jeho ekonomickou a především vojenskou zaostalost (prohra s Japonskem a První světová válka). „Kejklíř z východu…Zasadil pecky švestek v neděli, a z těch vyrostly paláce v pondělí.

  • Nejhorší byl rok 1933. Průměrný dělník s rodinou si musel vystačit s méně než polovinou množství chleba a mouky než průměrný dělník s rodinou na začátku 20.století. Spotřeba masa a ryb klesla na pětinu v porovnání se začátkem století. Lidé často čekali na chléb od půlnoci jen kvůli tomu, aby ráno žádný chléb nedorazil. Tisíce lidí cestovalo pro chléb 200 kilometrů a více a tisíce lidí umrzlo ve frontě.

  • Mezi lety 1926 až 1933 se zvedl počet lidí žijících ve městech o 60 procent.

  • Nejdůležitějším produktem byla vodka. Na státní příjmech se podílela pětinou.

  • V roce 1931 stát zakázal řemeslnou výrobu obuvi.

  • Na jednoho obyvatele v Moskvě připadalo 5,5 metrů čtverečních obytné plochy (1930). V roce 1940 už to byly jen 4 metry čtvereční. Například Molotovovi přišel dopis od dělníka, který bydlel 5 let na chodbě. Další v knize zveřejněný dopis byl od šesti dětí žijících ve „výklenku“ na chodbě. Obvyklé bylo spolubydlení s cizími lidmi, které vám do bytu „přinesl“ stát.

  • Města byla v příšerném stavu. Například Stalingrad neměl v roce 1938 kanalizaci. Lidé neměli v bytech koupelny, proto se chodili mýt do městských lázní, kterých byl ale dostatek pouze v Moskvě. Velká města pak trápilo chuligánství.

  • Dvě třetiny lidí (Moskva a Petrohrad) se stravovaly ve veřejných jídelnách. Zrušení trhu a nahrazení novou distribucí potravin bylo naprosté selhání.

  • Torgsin (1930-1936) byl obchod, kde bylo dostatek zboží. Ale platilo se zde zahraniční měnou nebo cennostmi (zlato, stříbro), což bylo nemožné pro obyčejný lid, i když ceny zde byly paradoxně menší než v jiných státních obchodech. Cílem obchodu bylo získat kapitál na nákup nástrojů ze zahraničí pro industrializaci.

  • Stát měl pro občany klasifikační systém, rozdělení na třídy, což dokonce bylo zapsáno v občanském průkazu. Každá třída měla jiná práva a povinnosti. Samozřejmě stranická šlechta měla privilegia a měla přístup tam, kam se normální člověk nedostal (například do Torgsinu).

  • Kriminálník mohl být převychován. Člověk špatného původu nikoliv, ten byl rovnou zavržen státem a následně společností, ztratil práva a musel si poradit sám (nedostával ani potravinové lístky).

  • Komunistická strana si dělala své „průzkumy“ (například přes agenty a jejich donašeče) a vždy zjistila, že jejich vlastní názor na kolektivizaci a další prvky nové společnosti jsou přijímány pouze menšinou společnosti. Ale byli si jistí, že jsou to oni, kdo je intelektuálně na výši úrovni a šli proti zbytku společnosti i násilím.

  • Od roku 1932 existovala vnitřní pasová povinnost. To znamená, že pokud jste chtěli jet z Moskvy do Petrohradu, museli jste mít v pase povolení od úředníka.

  • Celá mocenská struktura fungovala jako středověké léno.

  • Byrokracie fungovala samostatně, nejednala podle zákona. Ovlivnit se dala jen osobními konexemi (leník a šlechtic).

  • Mnoho úředníků odmítalo povýšení. Povýšení znamenalo větší zodpovědnost a to znamenalo větší šanci na „odhalení“ v rámci spiknutí.

  • Celý systém byl pak založený na absurdních rozhodnutích úředníků. Například pokud přímo v továrně vzniklo kadeřnictví, všichni se tam museli chodit stříhat a holit. Pokud se pán oholil doma, měl být napráskán a odveden k soudu. Pokuta byla udělena například i za neumytou podlahu ve své vlastní chatrči nebo za nošení klobouku ve městě.

  • Celý systém nemohl fungovat bez nelegální činnosti (zásobování, byrokracie…).

  • Domácí služebnictvo, obvyklé pro vysoko postavené komunisty, nebylo chápáno jako vykořisťování.

  • Auto nemohlo být soukromým vlastnictví. Nešlo koupit, jen dostat za služby pro stát. V roce 1937 bylo v Moskvě 400 automobilů. (Ani komunisté nic nevlastnili – všechny obrazy a luxusní ubytováni patřily státu.)

  • Volební právo bylo ústavou odebráno „osobám, které využívají práci k dosažení zisku“; osobám žijící z úroků; soukromí obchodníci a komerční zprostředkovatelé také nemohli volit, bez nároku byli i mniši a duchovní, zaměstnanci bývalé policie a všichni Romanovci (než byli vyvražděni).

  • Děti lidí bez volebního práva bylo vyloučeni ze škol. Lidé bez volebního práva byli vyhozeni z nemocnic. Tito lidé postupně ztratili i možnost zapsat se na úřad práce.

  • Zatýkalo se podle kvót. Například zátah z 2.července 1937 měl kvótu 70 000 popravených a 200 000 odvlečených do gulagů.

  • Samostatnou kapitolou jsou stigmatizované rodiny nebo opuštěné ženy. Na lidi se „špatným původem“ bylo jednoduše nahlíženo jako na největší vrahy a jen málokteré rodiny vydržely toto peklo přetrpět spolu. Proto docházelo k veřejnému odcizení, rozvodům a opuštěním rodiny.

  • Dalším paradoxem systému bylo, že lidé nesměli říkat své soukromé názory na veřejné záležitosti. Ale režim strašně chtěl vědět, co si lidé myslí. Byly dva způsoby, jak to zjistit. První byl přes tajné agenty a druhý dopisy vrcholným komunistům – ano, i takoví odvážlivci se našli. A systém dopisování s úřady fungoval. Nejen, že se dopisy četly, ale bylo na ně často i odpovídáno. Tehdy to byl nejlepší způsob komunikace a způsob, jak se dozvědět, co se děje mezi obyčejnými lidmi. Dopisy sloužily pochopitelně i k udávání a bylo pravděpodobně, že stát se přikloní na stranu udavače.

  • Samozřejmě když pak byl jeden z dělníků pokárán za půlhodinové zpoždění při příchodu do práce a postěžoval si soukromě, že je to „utlačování dělníků jako za kapitalismu“, šel na tři roky do vězení.

  • Odposlouchávání vedlo také k tomu, že úředníci zjistili a následně přepisovali vtipy a různé komentáře mířící na režim a jeho představitele. Například zkratka SSSR se četla jako Smrt Stalina Spasí Rusko. Zkratka tajné policie OGPU po přeložení do češtiny znamenala pro lid „Ó Hospodine! Pomoc nám utéct!“ Nebo pozpátku: „Když utečeš, chytí tě a uříznou ti hlavu!“ Po Ukrajině zas kolovalo: „Lenin bránil naší třídu, netřeli jsme nikdy bídu. Stalin nás všechny zamordoval, na hřbitově zakopal.“ Docházelo i k další situacím, třeba v regionálním tisku se u fotografie členů politbyra objevil komentář „Celkový stav dobytka v SSSR„. Hned vedle byly hospodářské statistiky.

  • Volby probíhaly. Ale probíhaly do parlamentu, který neměl žádnou moc. A probíhaly pomocí jednotné kandidátky, na které byli jen komunisté.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s