Svět, v kterém se platí za státní školu

Samozřejmě chápu a vím, že státní škola není ve skutečnosti zdarma. Jsou potřeba pomůcky a další věci, které je nutno financovat (výlety, akce, dojíždění…). A pochopitelně další věcí je, že my normální lidé, kteří se nejmenujeme Babiš, platíme daně.

Teď už ona kacířská myšlenka z titulku – co kdyby se ještě navíc platil další poplatek? Cílem poplatku je pochopitelně dostat do školy více peněz. Ale to je až druhořadý cíl. Hlavním cílem je, že peníze by se mohly stát prostředkem pro větší zapojení všech účastníků do procesu vzdělávání.

Příklad: bude se platit 2000 korun ročně. Rovnou si řekněme, že například rodinám s čístým ročním příjmem pod 200 000, bude poplatek odpouštěn a zaplatí jej za ně stát nebo obec. Další pravidlo – peníze jdou přímo učitelům. Samozřejmostí by bylo možnost rozložit poplatek na splátky.

Celý školní proces je trojúhelníkem, kde na vrcholu stojí žák, jehož základnou jsou ale rodiče a učitelé. Jaké by byly možné důsledky placení poplatku?

1

Vrchol pyramidy – žák, by pravděpodobně moc nereagoval, ale možná by cítil, že škola už není zdarma a když platí, měl by si něco odnést. Jednoduše za svoje peníze něco bude chtít.

Nejdůležitější roli by ale hráli samozřejmě rodiče a jejich potenciální argument “když už to platím, tak ať dítě něco umí”. Alespoň trochu rozumný rodič by vytvářel tlak na dítě, ať se učí. A kdo ví, třeba ať nedělá “bordel” (já taky nebudu dělat nepořádek na školení, které jsem si platil). Dále by rodič chtěl za své peníze výsledky a za ty je pochopitelně zodpovědný učitel. Menší tlak by rodič mohl vytvářet na své dítě, ale větší tlak by musel vytvářet na učitele, ať opravdu učí, vzdělává se a své peníze si zaslouží. Učitel by se už tak stal skutečně zodpovědným a nové peníze by ho na jedné straně měly motivovat a v případě problémů naopak,  peníze by měly být učiteli odepřeny.

Vypadá to, že učitel to zas všechno “schytá”. V dlouhodobém horizontu by to ale mohlo pomoc vyššímu respektu ze strany společnosti. Vysvětlovat vše rodičům by každého učitele naučilo pořádné komunikaci s rodiči a žáky jako sobě rovnými partnery, kteří ale také přebírají část zodpovědnosti za výuku.

Přivítám jiné názory, protože samozřejmě jsem teď uzavřen ve své bublině a nejsem schopen vidět žádné nevýhody placení za státní školu, pokud se bude jednat o relativně symbolickou částku. Učitel by mohl být spokojený, protože může mít peníze navíc. Rodič by sice platil peníze navíc, ale existuje možnost, že ve spolupráci s učitelem by dosáhl lepších výsledků svého dítěte a tím snad i větší spokojenosti. Pro některé rodiče by byl důsledek obrovský problém – museli by se začít starat. Pokud by to bylo správně uchopeno, žáci by z toho mohli vyjít s lepšími výsledky, ale i s určitou změnou prostředí.

V tomto imaginárním světě by bylo extrémně důležité chování učitele – musel by mít zdravé sebevědomí a dokázat si dupnout na rodiče a především jim vše vysvětlit a mít připravené správné argumenty, aby v komunikaci došlo k vzájemnému porozumění. Pak si může dupnout i na žáky a nenechat si od nich nic dovolit, protože samozřejmě nesmí podlehnout rčení “zákazník má vždycky pravdu”.

Reklamy

5 comments

  1. Myslím, že u “ peníze by měly být učiteli odepřeny“ by bylo hodně těžké nastavit, kdo rozhoduje (a na základě čeho) že nastala situace pro odepření.
    Myslím, že by to nemělo moc velký efekt – škola by byla (podle všeho) stále povinná. A tak by tady nefungovalo „Potomku nehodný, když se neučíš, tak my ti tu školu platit nebudeme!“
    Rodiče, kteří se chtějí zajímat, se už zajímají teď a těm lhostejným by k zájmu poplatek 2000,- nepomohl. 20 000,- snad.

    Liked by 1 osoba

    • tajnyucitel · Duben 5

      Jo, bohužel máte asi pravdu. Bod jedna by se dal vyřešit ať už ředitelem nebo nějakým hodnocení od žáků a rodičů (samozřejmě hodnocení žáků je další těžký bod, proto by se musely hodnotit jen určité věci).
      Škola samozřejmě dál povinná, spíš by tam mohl být efekt „když už platím za školu a ty se tam nesnažíš, tak ti ty peníze vezmu jinde“.
      K poslednímu bodu – u zajištěných rodičů by poplatek nic nezměnil, samozřejmě, jen u těch sociálně slabších. Což může být problém, ale zároveň u těch jsou mnohdy problémy.
      Každopádně díky za konstruktivně ktitický koment.

      To se mi líbí

  2. jolana88 · Duben 8

    Kacířská myšlenka – peníze jakožto prvotní motivace nespraví nic, ať proudí kterýmkoli směrem. Nejdůležitější motivací musí být (nejen ve škole) „vyšší princip mravní“. Můj názor – tudy cesta nevede. Kdo se chce starat – stará se. Bez ohledu na to, kolik kde si musí (jakožto rodič) „odtrhnout“. . Vždyť už dnes mnoho rodičů platí, a žijí v přesvědčení, že jejich „geniálního“ miláška učitelé brzdí – páč oni jsou zákazníci, ne? Na druhou stranu – namísto vzdělávání se mnoho socslabších rodin těší až dítko ze školy vypadne, aby domů doneslo nějakou krónu (důsledek dluhových pastí, nezaměstnanosti atp.)
    Zajímavou (a fční) se mě jeví myšlenka naopak sáhnout na peníze rodičům, kteří se nestarají. Klidně i větší pravomoc školám, potažmo ředitelům. Přijde mi totiž zajímavé, že jsou školy, kde to funguje – učitel je „Učitel“ a rodiče spolupracují, neboť důvěřují. Přesto, že mají „přísnější“ režim (bez mobilů, práce na projektech…). Celkově mě napadá jediné – stále řešíme dospělé. Já osobně si o těch malých bestijkách sice nemyslím nic dobrého, ale vím, že v podstatě je učení a řád a systém baví. A jestli je někdo schopen převálcovat v tomhle ohledu nejen rodiče, ale i neschopné učitele (protože ony vědí) – jsou to právě děti.

    Liked by 1 osoba

  3. Jan Novotný · Duben 12

    Je dost možné, že by to nakonec dopadlo přesně obráceně — ještě menším zájmem rodičů a větším přenechávání rodičovských odpovědností na škole. D. H. Pink v Drive uvádí příběh školky, kde rodiče začali platit pokuty za pozdní vyzvedávání svých dětí. Chtěli zjistit, jestli tato finanční motivace zlepší dochvilnost rodičů. Překvapivě zjistili, že to způsobilo přesný opak — rodiče přestali považovat pozdní vyzvedávání nevhodné a neohleduplné vůči zaměstnancům školky, naopak ho začali považovat za obchod — já zaplatím za to, že dítě může zůstat ve školce o něco déle.

    Není to úplně stejná situace, vím, ale myslím, že důsledky by mohly být podobné — rodiče by to, že škole platí, začali považovat za obchod — my vám dáme peníze a vy se koukejte postarat o naše děti.

    Liked by 1 osoba

  4. Vladislava Vaněčková · Květen 12

    „Extrémně důležité chování učitele“ – ano, rozhodně. Ale kolik seminářů komunikace absolvuje učitel za celé své studium? Nastupuje do školy připraven na vyhrocené situace a jejich zvládání? Kolik ředitelek (zcela záměrně volím tuto variantu, protože není tak neobvyklá) se bez mrknutí oka postaví za svého člověka a má dostatečné sebevědomí, aby si obhájily pedagoga před rodičem-manažerem/ rodičem-vedoucím pracovníkem firmy, který už absolvoval x hodin školení o tom, jak komunikovat a jak čelit manipulaci (přičemž i ten nejméně zdatný účastník si z dobrého školení odnese pár manipulativních technik, které v případě potřeby může vytáhnout z rukávu)?

    Pokud komunikaci, která je už tak leckdy dost náročná, zatížíme ještě tím, že rodič vnímá byť jenom část vzdělávání jako obchod, měli bychom dbát na mnohem důslednější přípravu pedagogů na tyhle situace. Pedagogové čelí násobně většímu tlaku ze strany rodičů, než děti. Kdyby byl rodič motivován říct dítěti „když už ti tu školu platím, budeš tam dávat pozor“, byl by v soukromých školách ráj na zemi.

    To se mi líbí

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s