Simulace slavných bitev

Další pokus o zábavnější výuku mě napadl náhodou, když jsem četl detaily o bitvě o Konstantinopol z roku 1453 a uviděl jsem obrázek hradeb. Jednoduché. Překreslil jsem hradby na papír s tím, že je nechám žáky bránit. Stačilo mi už jen zjistit počet vojáků na obou stranách a poté vyzkoušet přímo ve třídě. Žáci, nejdříve trochu překvapeni a zmateni, co po nich chci, nakonec pochopili a pokus dopadl výborně s tím, že některým žákům jsem papír kopíroval ještě jednou “na doma”.

Od té doby se katalog bitev zvětšuje s tím, že se pochopitelně mění zbraně, ale především rozhodující faktor bitvy. Tím mám na mysli, že z mého pohledu nemá smysl dát žákům bitvu u Kresčaku a za půl roku bitvu na Bílé hoře, protože se obě doslova točí kolem stejného rozhodujícího faktoru – kopce. Proto jde jednou o obranu hradeb nebo naopak o útok na hradby, podruhé o kopec, potřetí je rozhodujícím faktorem, jestli žáci pochopí účinek deště na pole…

Opět nejde o “puntičkářskou historii”, ale velké zjednodušení, jakým dějepis je a má být. Žák si nemá ze simulace odnést letopočet bitvy, ale logiku a mechanismus bitvy. “Kam mám postavit vojáky na obranu města? Budou mít větší užitečnost na blátě vynikající rytří na konci nebo lučištníci?” Za čtyři roky dějepisu žáci samozřejmě budou vědět i to, jak se vyvíjely zbraně. Myslím si, že nejde jen o dějepis, ale obecně o myšlení – co udělá nepřítel? Kudy přijde? Jak se zachová po mém útoku? Myšlení a předvídání.

Jak pracovat s bitvou o hodinách? Zjistit si informace. Připravit nákres a ten poskytnout žákům (nebo ho promítnout). Sdělit žákům informace o armádě a další historické detaily. Promyslet a sdělit pravidla hry – může se hrát ve skupinách, ve dvojicích i jednotlivě. Mohou si žáci vybrat stranu, za kterou budou bojovat? Dokonce lze hrát proti sobě jakousi “tahovou strategii”. Osobně upřednostňuji, když žáci hrají ve dvojici za jednu stranu, obvykle přijde více originálních nápadů. Po patnácti minutách práce s papírem vyberu, doma okomentuji a další hodinám žákům řeknu, jak vypadala realita.

Základní cíl je tedy jednoduchý – žáci strategicky rozmisťují vojáky do připravených prostorů. Zbytek už záleží na učiteli. Můžeme žáky nechat reagovat na první pohyb nepřítele, který nakreslí učitel na tabuli. Nebo první tah udělá žák A, druhý tah žák B atd.

Celkově jde o pokus prožít historii, pokud je to alespoň trochu možné.

Uvádím pár bitev pro lepší představu.

Bitva u Thermopyl (480 pnl.)

Slavná bitva statečných Řeků proti obrovské perské přesile. Žáci zde nemají na výběr a „hrají“ za Řeky. Poměrně velký test, v šesté třídě zkouší tuto metodu poprvé.

Informace pro žáky:

Peršané přicházejí se 100 000 vojáky (těžké určit, protože chodili s celou rodinou, proto se dají nalézt i mnohem větší čísla) a žáci se jim musí postavit v krajině. Mají pouze 7000 vojáků. Brání vlastní zemi. Jakmile neuspějí, neuspěje celá země. Brání tedy prostor „za sebou“.

Řešení:

Pro žáky pravděpodobně neřešitelné, jenom jeden žák zatím přišel na klíč k boji, podle kterého se skutečná bitva odehrála. Oním klíčem je nerozdělit vojáky, protože tak mohutná nepřátelská armáda je postupně pobije. Musí držet co největší sílu a zmenšit počet vojáků nepřítele. Řekové to udělali ideálně – připravili a čekali na nepřítele v úzké soutěsce, kam se vešel jen vůz. Tím se sníží počet vojáků, kteří jsou schopni bojovat. Vlastně se tím počet vyrovná a ohromný zbytek armády jen čeká, protože bojuje jen několik prvních řad v soutěsce. Tři dny se Řekové pod vedením Leonida bránili, až je zradil jeden z Řeků, který za úplatu prozradil skrytou cestu přes skály, kterou Peršané využili, Řeky obešli a do jednoho zabili. Ještě před tím stihl část armády Leonidas poslat pryč, aby varovala další města a pochopitelně i k tomu, aby v budoucnosti, až nastane další bitva, mohla Persii porazit. Cíl zbytku bojující armády nebyl vyhrát, ale jen dostatečně zdržet Peršany.

Bitva u Azincourtu (1415)

Součást Stoleté války, kde proti sobě stáli Angličané a Francouzi. V této bitvě zkouším tahovou strategii – žáci hrají proti sobě. Nejdříve rozestaví své armády, pak první hráč udělá tah, druhá hráč reaguje a stejným způsobem se pokračuje až do konce. (Samozřejmě je nutné se domluvit, co znamená “jeden tah”.)

Informace pro žáky:

Angličané chtějí směrem do Calais, ale Francouzi jim zablokovali cestu. Celou noc před bitvou pršelo. Angličané měli 1000 rytířů a 6000 lučištníků. Proti stálo 20 000 Francouzů. Třetinu francouzské vojska tvořili rytíři. Cílem Angličanů je projít dál a cíl Francouzů jednoduše zastavit nepřítele, odrazit Angličany a nepustit je dál na své území.

Řešení:

Bitva dlouho nezačínala, protože se nikdo nehnul. První krok udělali angličtí lučištníci, kteří mohli střílet daleko a byli tedy sami v bezpečí. Francouzi museli odpovídat. Tady začíná být důležitá strategie. Jelikož se bitva odehrává v přírodě mezi lesy a předchozí den a noc pršelo, plocha je samozřejmě rozmočená a z půdy se stalo bláto. Proto angličtí rytíři sestoupili z koně a pouze stáli u svých lučištníků, kteří byli vlastně netradičně povýšeni na hlavní část armády. Na druhé straně Francouzi zůstali na koních a byli ve velkém odstřelováni anglickými šípy. Francouzi se kvůli početní převaze k Angličanům dostali, ale jelikož byli moc těžcí a lehcí angličtí lučištníci se rychle adaptovali na boj zblízka, byl útok odražen. Žádná další vlna už se tak blízko nedostala. Podle historiků bylo důležité i to, že šlechtici bojující za Francii se soustředili na bohaté Angličany, které chtěli zajmout kvůli výkupnému, proto se nesoustředili na lučištníky. Další rozhodující faktor je efekt „Thermopyly“ – bojovalo se na úzkém pruhu krajiny a proto početní převaha nehrála žádnou roli jednoduše kvůli tomu, že Francouzi se nevešli do trychtýře. Angličané počítali ztráty po desítkách a stovkách, Francouzi po tisících.

(zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Azincourtu)

Bitva o Konstantinopol (1453)

Bitva mezi útočícími Turky (muslimové) a bránícími křesťany. Dvojici žáků nechám vybírat, jestli budou útočit nebo bránit. V minulých letech to bylo půl na půl, letos už nikdo za muslimy nehrál…

Informace pro žáky:

Křesťanských obránců je 20 000, ale mají tehdy pravděpodobně nejkvalitnější hradby. Útočníků je 70 000 a mají s sebou novinku – 10 velkých děl, které jsou obsluhovány velkým počtem lidí. Na druhou stranu jsou schopná vystřelit jen několikrát za den (v řádu jednotek). Cílem útočníků je samozřejmě získat město a obránci mají cíl město zachránit, to znamená ubránit.

Řešení:

Bitva trvala poměrně dlouhou dobu – 2 měsíce. Útočníci vyhráli. Ale důležitější pro nás je samozřejmě to, jakým způsobem se to stalo. Pokud si žák zvolí obranu, tak je to samozřejmě poměrně jednoduché – vše skrýt za hradby, používat lučištníky, pokusit se vymyslet něco originálního – olej a jeho zapálení, do příkopu „naházet“ krokodýly například. Pokud si žák zvolí útok, bude to mít těžší. Nejdřív jak se zbavit vody a dostat se k hradbám. Skutečnost byla taková, že se útočníci snažili dlouhodobě podkopat a tak celkově bylo v zemi spoustu cest, které obránci museli zatopit, zasypat nebo vyhodit do vzduchu. Od začátku bylo také povinností útočníků házet do příkopu cokoliv možného. Útok se soustředil na jedno místo, na které střílela děla. Děla samozřejmě udělala svou práci a v hradby byly více a více poškozeny. Po nocích obránci „zalepovány“ pytli s pískem. Obrana ale nestíhala, jakmile padl Gustiniani a stáhl se z boje, jednotky zazmatkovaly a myslely, že je konec – všichni se vrhli do brány a nepřítel toho využil.

(Zdroj: http://bajgy.webzdarma.cz/byzanc/fall.html)

Bitva na Bílé hoře (1620)

Jelikož taktika v průběhu bitvy nehrála žádnou roli a za hodinku bylo hotovo, jde spíš o význam bitvy pro naše dějiny. Každopádně se setkali bojovníci českých stavů a vojáky císaře. Bitvu žákům nedávám na papíře, ale kreslím na tabuli. Žáci v mých hodinách bojují za české stavy.

Informace pro žáky:

20 000 „českých“ vojáků proti 30 000 katolickým. Katolíci útočí směrem na Prahu, stavy jí brání. Změna proti předchozím bitvám je v tom, že k dispozici jsou „moderní“ zbraně – střelné pušky. Každá strana má také malý počet děl – pro lepší práci žáků například 10.

Řešení:

Těžké, protože rozestavění armád v tomto případě moc neřeší. Samozřejmě by žáci měli využít kopec, postavit překážky. Jak už asi víte, vedoucí stavovské armády byli v hospodách a přijeli až po bitvě, tudíž chybí vedení. Katolíkům se už nechtělo moc bojovat (byl listopad) a tak jen zkusili částečný útok, spíše jako provokaci, co se stane. A byl z toho takový zmatek, že se stavovští vojáci rozprchli do všech stran. Doporučuji jako „řešení“ pustit pořád Slavné dny na stream.cz. Výhody byly na straně stavů (kopec; blízkost Prahy, kam se mohli v nejhorším ukrýt), přesto prohráli.

Bitva o Francii (1940)

Součást Druhé světové války. Proti předchozím bitvám už o dost širší záběr. Zatím vyzkoušeno pouze jednou a jelikož se mi to zdálo zajímavější z pohledu strategie, tak žáci bojovali za Německo. Musí naplánovat útok. Načasovat vše správně, aby vše zapadlo. Rád vidím, pokud použijí “návnadu” a snaží se zmást soupeře.

Informace pro žáky:

Vše podstatné je na obrázku. Nutné je vysvětlit, co je divize a jaké mají k dispozici zbraně. S počty vojáků je to zde samozřejmě složitější, ale udávám celková čísla vojáků (které samozřejmě na začátku války a bitvy nebyly kompletně k dispozici). Spojence Německa je samozřejmě Itálie. Žáci plánovali útok ve dvojicích.

Řešení:

Útok přes neutrální Belgii a naprosté zhroucení Francie. Velké množství jednotek se ale dokázalo dostta do Anglie.

Do budoucna se samozřejmě nabízí další bitvy, které lze zpracovat. Určitě chystám 2.punskou válku a v osmém ročníku je “prázdno” – nabízí se například občanská válka ve Spojených státech amerických.