Inkluze – teorie a realita

Co je inkluze?

Wikipedia odpovídá následujícím způsobem:

Inkluze je praxe zařazování všech dětí do běžné školy (do tzv. hlavního vzdělávacího proudu), která je na to patřičně připravena. V inkluzivní škole se neoddělují děti se speciálními vzdělávacími potřebami od dětí bez nich. V jedné třídě se tak spolu vzdělávají děti zdravotně postižené, nadané, dětí cizinců, děti jiného etnika i většinové společnosti. Pedagog se všem dětem věnuje rovnocenně, nikomu více ani méně. Heterogenní složení kolektivu, kde se každý jedinec stává objektem individualizovaného přístupu, považuje inkluzivní přístup za přínos pro všechny žáky.

Na školu, která je inkluzivní, jsou ovšem kladeny vyšší nároky spojené s širokou heterogenitou složení jejich žáků. Jedná se především o uzpůsobení prostředí, pomůcek, využívání asistentů či externích odborníků a péči o duševní zdraví všech žáků i učitelů.“

Úmyslně jsem použil tento popis, protože přesně vystihuje hned několik zajímavých okolností inkluze.

  1. Pokud je inkluze zařazování všech dětí do klasické školy, tak už probíhá dlouhé roky. Ve škole jsou české děti i děti cizinců (Ukrajinci, Vietnamci), děti zdraví, ale i děti s handicapem (dnes už „klasické“ specifické poruchy učení, ale i Asperger, lehká mentální retardace, poruchy řeči a tak dále). Proč to vzrušení ve společnosti a v médiích? Dvacet až dvacet pět procent žáků na druhém stupni naší školy má individuální vzdělávací plán – to znamená v praxi, že mají handicap. A jen malá poznámka – to jsou pouze děti rodičů, kteří jsou schopni chodit každých čtrnáct dní do školy na konzultace právě zmíněného vzdělávacího plánu a kontrolovat, zda se jejich dítě posouvá ze vzdělávacího místa A do místa B.

  2. Problémem tedy není začátek inkluze a Bleskem vyvolaná hysterie kolem invaze mentálně retardovaných k normálním žákům. Problémem je ona „patřičná připravenost“. Roky probíhající inkluze stále ještě nezavadila o výraznější školení učitelů a ředitelů, souhru s asistentkami, peníze na pomůcky a zmíněné asistentky. Ano, školení si můžeme najít sami. Sehrát s asistentkami taky. Problémem, který učitelé nevyřeší, jsou opět (a bohužel) peníze. Nemluvě o určitých „zákonech“ třídy, o těch později.

    Jeden příklad za všechny – jeden z mých oblíbených žáků, říkejme mu A, je handicapovaný. A je šesťák o berlích, jednu nohu za sebou vyloženě tahá. Na zadní části hlavy má jizvu o velikosti golfového míčku. Ruce má v zápěstí „ohnuté“ a jeho záchvat o hodině spočívá právě v rychlých nevědomých pohybech rukou. Dalším problémem je koordinace očí – špatného zraku a mozku – A nemůže zvládnout zvednout hlavu nahoru a zapisovat. Prostě v takovém případě nevidí a písmena spolu s tabulí mu lítají rozmazaně. O všech možných „dys“ se ani nemá cenu zmiňovat. Jedny prášky „tlumí mozkovou činnosti“, aby A ve škole nedostal silný epileptický záchvat. Další prášky mozek povzbudí, aby mohl ve škole fungovat. Další čtyři prášky ničí vedlejší účinky těch předchozích. Přes vše zmíněné – žák A nemá právo na asistentku…

  1. Další věc jsem nakousl v předchozím bodě. Inkluzivní vzdělání velmi komplikuje (a Blesku nahrává) třída, v které je třicet dětí, z nichž je deset handicapovaných. Taková třída nahrává autoritativnímu učiteli, který naučí děti řevem a trestem v naprosté poslušnosti odevzdat svojí osobnost pánovi s koblihou výměnou za hlas ve volbách. Žádná zajímavá výuka – hry, skupinové práce, kritické myšlení. Jen výklad, zápis, test. V této třídě není prakticky možná žádná samostatná práce, protože když budu obcházet všechny žáky a bavit se s nimi o úkolu, zabere mi to celou hodinu. Budu kontrolovat jeden roh třídy, další tři rohy se budou nekontrolovaně bavit. Budu vysvětlovat úkol „inkluzivním“ žákům, mezitím ztratím samostatné žáky zajímající se o předmět. Tito potencionálně talentovaní žáci začnou rušit.

  2. Proč inkluze ve vzdělávání? Protože jsme si všichni rovni ve svých příležitostech a každý má právo na vzdělání. „Pedagog se všem dětem věnuje rovnocenně, nikomu více ani méně.“ Snad nejvíc zmýlený názor či fakt, pokud chcete. Přesně jako v jiných oblastech se karta obrací, pokud je „rovnost“ nařízena. Stejně jako jakékoliv kvóty znemožňují zaměstnat nejvíce kvalifikované pracovníky, i inkluze znamená, že někteří žáci budou „rovnější“ mezi rovnými. Učitel se bude věnovat mnohem více inkluzivním dětem. Taková je povinnost, takový je záměr a taková je a bude nutnost. Učitel se bude věnovat menšině. Převrácená diskriminace, kdy většina ztrácí své postavení a musí tolerovat vyšší postavení menšiny. Mizí tak cíl inkluze – rovnost, individuální přístup a názor, že inkluze bude přínosem pro všechny žáky. A menšina se může stát terčem…

  3. Psychologie. Zkusme se vcítit do hlavy žáka, případně i jeho rodičů. Žák potřebuje úspěch a motivaci. Úspěch vede k motivaci. Co když dítě, jehož rodiče donutili jít na „normální“ školu, nikdy nezažije úspěch? Co když takovému dítěti bude ubližováno? Jsme v 21.století, šikana se neodehrává stylem „dej mi peníze a svačinu“. Dnes je šikanou ignorace jedince kolektivem. Proč může inkluzivní dítě být ignorováno? Protože podle „zákonů“ se musí stát mazlíčkem učitele, kteří mají přikázáno se o něj starat na každém kroku. Z pohledu většiny – nespravedlnost, aby jeden žák dostával větší prostor, než ostatní žáci ve třídě. A ignoraci kolektivu učitel ani kdokoliv jiný nezmění. Nelze přikázat jedné žákyni, ať se kamarádí s druhou žákyní.

Rodiče se najednou budou muset snažit s domácí přípravou, budou muset chodit do školy jednou za čtrnáct dní na konzultace a přispívat k progresu dítěte. Zvládnou to VŠICHNI rodiče? Protože inkluze je přece o tom, že všichni si mají být rovni a proto by se měli stejně i všichni rodiče snažit…

Ačkoliv to nevypadá – jsem pro inkluzi. Vadí mi jen všechno kolem inkluze. Jako kdyby se mi líbila podlaha v chodbě, ale nelíbily se mi boční strany a strop.

Prvním problém je specifický a těžký vyřešit. Blesk je Blesk a celkově je v dnešním světě spousta mylných informací pokládaných za pravdu. Nelze Blesk ignorovat, čtenáře mají a mít budou. Jediná možnost je dělat opak toho, co dělá Blesk – kampaň za správné informace a mediálně vzdělávat. A taky vláda se svým monopolem na násilí musí umět srozumitelně vysvětlit takovou z jejího pohledu maličkost a samozřejmost, jako je neškodná inkluze.

Druhý problém je problém čistě vládní. Peníze, peníze a peníze. Plus zřetelně stanovená pravidla pro inkluzi. Proč jeden žák má právo na asistentku a druhý ne?

U třetího problému se pochopitelně nabízí velmi jednoduché řešení – handicapovaných žáků ve třídě smí být jen určité procento na celkový počet žáků. Pokud má mít třída větší počet handicapovaných, musí mít celkový počet dětí menší, aby měl každý rovné šance. Není možné mít deset handicapovaných ve třídě, kde je dohromady třicet žáků. Nejvíc tím trpí samotní žáci a jejich vzdělání.

Čtvrtý a pátý bod spolu souvisejí a dají se jednoduše popsat jako „dělat z komára velblouda“. Možná hlavní důvod, proč píšu tyto řádky. Proč musíme dělat z inkluze něco speciálního? Proč kolem ní musí být takový povyk a tolik „názorů“?

Přeci je naprosto jasné, že v moderní vzdělané a bohaté společnosti mají všichni děti rovný přístup ke vzdělání. Je samozřejmé, že učitel vysvětluje úkol a látku tak, aby to bylo všem srozumitelné. Kvalifikovaný učitel si zkontroluje u všech žáků, jestli je to pro ně srozumitelné. Pokud ne, vysvětlí to jiným způsobem. Pokud žák nerozumí, pomůže mu osobně.

Problémem se stává příkaz vlády, příkaz inspekce a systém padajícího hovna následně dopadne na ředitele. Po něm na učitele. Poslední jsou žáci a jejich rodiče. Proč inspekce během týdne na škole kontroluje POUZE papíry s popsanými handicapy žáků a založené individuální plány pro žáky? Proč po učitelích chce jen seznam handicapovaných žáků, kteří byli přítomni na hodině? Proč se inspekce nezabývá, já nevím, třeba tím, jak učitelé učí?

Z úřednického hlediska se něco děje jen kvůli tomu, aby se něco dělo. Jestliže dnes inspekce kontroluje handicapy na papíře, před pěti lety bylo moderní – podle mých kolegů, já ještě neučil – enviromentální prvky. Za pět let si inspekce vymyslí další téma. Inkluze už nebude podstatná.

Žáci nepotřebují štítek s názvem „inkluze“, aby si byli rovni. Žáci si rovni jsou. Teprve tím, že jim inkluze dá štítek na čelo s nápisem „handicap“, si přestávají být rovni. Stávají se terčem, stávají se menšinou. A teprve tento štítek jim ubližuje.

Advertisements

2 comments

  1. jolana88 · Duben 1, 2016

    Dovolím si doplnit tři body. Praktické. a) Nikde se nezmiňuje, že i ti, kteří absolvují s asistentkou, mají upravené učivo. Všude je to podáváno jak plné absolutorium, což není. b) „Boj“ jednak mezi samotnými hendikepovanými x třída. Automaticky se předpokládá, že děti s hendikepem jsou „zlatíčka“. Nejsou. Jsou to děti jako všechny ostatní. Některé z nich rychle pochopí a, hlavně, (zne)využívá, svoje výhody. Pokud se třída ohradí, ačkoli je v právu, dobrovolně-povinně jim všichni vysvětlují, že „je to špatné“. Není. Stejně se děje, pokud se jeden (jinak) hendikepovaný ohradí proti zneužívání výhod druhým, už jen proto, že to má v diagnoze. (protože to Je zneužívání). Namísto rovného řešení, dostalo se mu (potažmo mně, jako rodiči) poučení, že musím vysvětlit, naučit toleranci (atp.), což tedy u autisty jde dost těžko, a k tomu zároveň rozebírání, zda dítku neubližuji, když pro něj nežádám úlevy ve větší (daleko větší) míře. c) Praktikuje se zcela běžně přístup – jednou asistent, vždy asistent. Nebere se do úvahy, že jiná diagnoza vyžaduje jiný přístup.

    Liked by 1 osoba

    • tajnyucitel · Květen 15

      S velkým zpožděním děkuji za komentář. S A) a B) souhlasím na sto procent, C) souhlasím, ale nevím, jestli je to prakticky možné, aby se například měnily asistentky kvůli jiné diagnóze (nebo aby každá asistentka byla na jinou poruchu), spíš si myslím, že je to na asistentce, aby se dovzdělala vždy, když dostane na starosti nového žáka.

      Liked by 1 osoba

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s