Opakování, „matka moudrosti“ – metody

Klíčem k úspěchu učitele jsou spokojení žáci vybaveni znalostmi a dovednostmi a žáci, kteří se zároveň alespoň na chvíli usmějí. K tomu nelze dojít pouze jakkoli vynikajícím výkladem, ale nutné je informace opakovat. A opakovat pokud možno zábavně. Za dva a půl roku učitelství jsem vyzkoušel už pár desítek cvičení a na následujících řádcích je pár z nich, které jsou použitelné prakticky do všech předmětů a žáci je vždy přijímají bez problémů.

Cvičení si lze upravovat a je jedno, jestli se použijí na začátku/konci výuky, před testem nebo jen ve volnější hodině. Upravit lze i časovou dotaci. Vše záleží na učiteli.

Sázení

Cvičení, u kterého vlastní autorská práva má kolegyně (a jen ona ví, kde metodu vzala) a které zároveň prošlo tolika změnami, že už nemám tušení, jak původní verze vypadala. Extrémně oblíbená metoda u žáků – nejde totiž jen o naučené znalosti, ale i o taktiku. Princip je jednoduchý.

  1. Žáci jsou rozdělení ve skupinách (v mých hodinách maximálně po čtyřech).

  2. Každá skupina dostane body na počáteční sázení (například 500). Následně je nutné určit pravidla – kolik je maximální sázka na jedno kolo, jestli lze sázky kolo po kole zvyšovat (první kolo lze vsadit maximálně 100, druhé kolo 200 atd.). Minimální sázka je 10. Osobně mám ještě srážky za vyrušování.

  3. Následuje sdělení tématu („Život v pravěku“), na které žáci podle sebevědomí a taktiky sázejí. Žáci sázejí sami na sebe, na svou vlastní dobrou odpověď otázky, kterou teprve uslyší a která bude ze sděleného tématu. Logicky tak skupina, která téma zná, vsadí maximální možnou částku – v prvním kole tedy například 100.

  4. Teprve po zapsání sázek následuje otázka (na tabuli jsou sloupce pro jednotlivé očíslované skupiny a řádky pro sázky a stav konta), na kterou budou žáci odpovídat. Téma je život v pravěku, otázka tedy bude znít: „Jak se lidé v pravěku živili v létě a jak v zimě?“.

  5. Žáci odpovídají na papír. Jakmile mají hotovo, zvedají ruce a já jim kontroluji odpověď. (Samozřejmě se lze domluvit, že odpověď budou nosit učiteli ke stolu.)

  6. Vyhodnocení. Správná odpověď rovná se přičtení vsazené částky (500+100=600). Špatná odpověď rovná se odečtení vsazené částky (500-100=400).

  7. Následuje druhé kolo. Nové téma, nové sázky a nová otázka.

Možné úpravy:

Lze samozřejmě měnit částky. Použil jsem i variantu, kde žáci začínají na nule, na tabuli jsem napsal deset pojmů a skupinám dal dvouminutový limit na vysvětlení. Za každý správně vysvětlený pojem dostala skupina 50 bodů jako kapitál do začátku hry.

Sázet obvykle umožnuji po stovkách. Aby hra byla zajímavá, musí se stupňovat a musí existovat možnost změnit pořadí týmů do posledního kola. Například předposlední kolo se může vsadit až půl současného stavu konta a v posledním kole „all in“ (všechny bodě na kontě).

Vyhrává samozřejmě tým s nejvyšším počtem bodů a v mých hodinách dostávají vítězní žáci většinou jedničky. Často jsou výsledky těsné, proto dostávají jedničky i další skupiny, které měly srovnatelné výsledky.

Twitter

Absolutně jednoduchá metoda. Použitelná jak na zopakování uplynulé hodiny, tak i předchozí hodiny. Twitter je sociální síť, jejíž specialitou je, že zpráva může být maximálně o velikosti 140 znaků. Tečka na konci věty, čárka mezi souvětími nebo mezera – to vše se počítá jako znak. Zadání úkolu je proto rychlé: „Napište, co si pamatujete z dnešní hodiny o Jižní Americe/K.H.Borovském/savcích“. Žáci mohou psát na papír (a znaky počítají nad slova) a pokud jste Vy jako učitel pro, tak klidně do mobilu, kde se jim znaky počítají automaticky.

Osobně používám tuto metodu hlavně při složitých tématech, které probíráme dlouho a žáci se mohou ztrácet. V podstatě po nich pak chci, aby ukázali, že znají kostru tématu. Zkuste si dát celé husitství do 140 znaků. Detailní informace v životě potřebovat nebudou, ale základní přehled určitě ano.

A pak je ještě jedno využití. Improvizační. Zbylo Vám hodně času na konci hodiny? Nebo naopak, plán je nabourán tak, že potřebujete na připravenou práci dvacet minut, ale máte jen deset? Ideální pro Twitter metodu. Žáci budou pár minut tvořit a pár minut si budete společně ve třídě číst jejich díla.

Pyramida

Podle mě nesmírně univerzální metoda – do pyramidy lze „vložit“ jména, pojmy, místa, příklady nebo cizí slovíčka a věty k přeložení.

Základem je nakreslená pyramida s například pěti patry. V prvním nejnižším patře je pět lehkých pojmů, každý z nich za jeden bod. V druhém patře jsou čtyři pojmy, každý za dva body. V druhém patře lze tak získat dohromady osm bodů. Princip je jasný. Na vrcholu bude stát jeden pojem, nejtěžší, za pět bodů. Žáci samozřejmě hledají odpovědi na pojmy či příklady, které zapisují buď přímo do pyramidy nebo pod ní.

Opět ale záleží na taktice – důležitý je stanovit časový limit, například šest minut a dané hranice bodů, na které mají žáci dosáhnout. V popisované pyramidě je celkem 35 bodů. První hranice tak může být například 20 bodů a druhá 31 bodů. Žáci s 20 body a více získávají v mých hodinách plus (a za tři plusy jedničku) a žáci s vyššími ambicemi mohou obdržet rovnou jedničku, pokud budou mít nad 31 bodů.

Velikost pyramidy lze zvětšovat (měl jsem i devět pater), stejně tak lze hýbat s časovým limitem a bodovými hranicemi. Pět pater, šest minut a bodové hranice z ukázky jsou vyzkoušené.

Největší výhoda metody spočívá v tom, že je rychlá a míří na různé kvality žáků a diferencuje jejich úkoly – nadaní „jedou“ po jedničce a například žáci nenaučení nebo s poruchami učení míří po menší výhře. Každý má však něco. Každý soutěží jen sám se sebou, nemusí být nejlepší.

Milionář

Převést známou soutěž Chcete být milionářem do výuky se přímo nabízí, ale dlouho jsem nevěděl, jak na to prakticky. Nakonec to nebylo tak složité.

Princip hry je jednoduchý – učitel klade otázky z probraného učiva a nabízí čtyři odpovědi, z nichž jen jedna je správná. Obtížnost otázek se stupňuje od nejlehčí k složitějším. Žáci mají tři nápovědy – (1) padesát na padesát, což znamená, že dvě možnosti zmizí, dvě zbývají; (2) hlasování třídy a (3) „spolužák na příjmu“, který nahrazuje přítele na telefonu. Spolužák na příjmu znamená, že si žáci žádající tuto nápovědu vyberou jejich spolužáka, který jim může poradit. (A samozřejmě jim může poradit úmyslně chybně.) I když hraje každý sám za sebe, nápovědu má třída jako celek. To znamená, nápovědu lze využít, jen pokud zvedne ruku určitý počet žáků. Například tři zvednuté ruce jsou potřeba pro padesát na padesát, šest rukou pro hlasování a devět pro poslední nápovědu. Záleží na počtu žáků ve třídě.

Pravidla pro žáky:

  1. Kdo změní svojí odpověď a škrtá původní, nahlásí se učiteli. Učitel si píše jména na tabuli. Jde o způsob, jak zabránit podvádění.

  2. Kdo vypadne, hraje dál, ale pouze „neoficiálně“. Aby to pro vypadnuté žáky mělo smysl, používám tuto metodu tehdy, když následující hodinu píšeme test a téma otázek z milionáře bude v testu. Jedině tak se budou soustředit i dál, když jsou mimo hru.

  3. Každou nápovědu lze využít jen jednou.

  4. Každý hraje sám za sebe. Cílem je „přežít“ až do konce.

Další důležité poznámky:

Po přečtení otázky a možností dejte čas žákům na odpověď a vždy se ujistěte, jestli už všichni odpověděli. Následně vyvolejte žáky, jak odpověděli, což je zároveň pro učitele kontrola žáků, kteří by mohli sklouznout k podvádění (nemá smysl vyvolávat nejchytřejší…). Kdo vypadnul, ten se přihlásí. Učitel jejich jména zapíše na tabuli. Na konci zbývá rychle projet sešity/papíry se škrtanci (pokud se Vám žák nenahlásil, že škrtal, a při tom škrtance má, tak podváděl) – což jsem udělal snad jen jednou. Zbývá vyhlášení vítězů a předání výhry.

Riskuj

Další klasická televizní hra, u žáků možná vůbec nejoblíbenější, protože má velmi jednoduchá pravidla.

Úkol pro učitele je připravit témata a otázky pod tyto témata. Otázky obodovat, obvykle patří do soutěže pět otázek k jednomu tématu. Žáci pak zvolí téma z výběru, například „Průmyslová revoluce“ a volí, za kolik bodů chtějí toto téma – 100, 200, 300, 400 nebo 500 bodů. Pod těmito body se skrývá otázky pro soutěžící. Bodům by pochopitelně měla odpovídat obtížnost otázky.

Ke hře obvykle přidávám i témata mimo moje předměty – například hlavní města, všeobecné znalosti (politika), aktuální dění, sport nebo i hudební ukázky.

Hru si lze připravit na papíře i v elektronické verzi (například v Powerpointu). Důležité je, aby žáci měli hrací plochu před sebou, aby viděli témata a jaké otázky už byly vybrány. Takže i když si Riskuj připravuji pouze na papíře, rychle vždy na tabuli nakreslím tabulku s tématy a body a na křídlo tabule zapisuji body pro skupiny.

Samotná hra probíhá tak, že žáci jsou rozděleni ve skupinách. Určíme pořadí skupinám. První skupina vybírá téma a částku. Učitel přečte otázku (a na tabuli přeškrtne danou částku na znamení, že otázka už není k dispozici), žáci se snaží odpovědět. Pokud neznají odpověď, další skupina rozhoduje, jestli si vyberou vlastní otázku nebo přeberou nezodpovězenou otázku předešlé skupiny. Pokud zvolí druhou variantu, odpovídají jen na tuto otázku, už nevolí vlastní otázku, protože nemohou samozřejmě odpovídat na dvě otázky během jednoho kola. Všechny skupiny musí mít stejný počet zvolených otázek, aby hra byla spravedlivá. Vyhrává skupina s nejvíce body. Vítězům obvykle rozdávám jedničky.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s