Jak jsem (ne)potkal inspekci

Bylo nebylo, před několika měsíci si nás učitele základní školy ředitel svolal do sborovny a oznámil: „Přijde inspekce. Připravte se, dejte všechno do pořádku.

Nic důležitého“, říkal jsem si. Inspekce pro mě představovala pár zkrachovalých bývalých učitelů, kteří to vzdali a proto mi těžko budou radit, co a jak mám učit. (Až později jsem zjistil, že hlavní inspektor učil mé kolegyně a matky žáků z mé třídy. „Učil“ je silné slovo, prostě si sedl na židli a četl si noviny.)

Překvapili ale ostatní učitelé, s dvacetiletou i třicetiletou praxí, kteří začali být nespokojení a remcali více než obvykle. Začali mít strach. Což vedlo k tomu, že někteří začali dokonce pracovat. Týden probíhal tak, že všichni učitelé probírali staré papíry, pracovali o přestávkách a připravovali se na příchod Apokalypsy.

Apokalypsa přišla. Nepředstavila se, ba dokonce ani nepozdravila. Zavřela se do místnosti s hromadou papírů, pila kávu a stěžovala si na nefungující zásuvku. Stejným způsobem probíhalo úterý.

Zahřmění přišlo ve středu ráno – v 7:50 rande s Apokalypsou, která chce promluvit před šéfy svých oborů (=předmětové komise). Bouřka přichází o velké přestávce v podobě lístku, na kterém stojí: „D., 6.hod., inspekce“.

Jdu pro inspektorku, aby věděla, kam má jít. Žáci zpozorní, inspektorka je představena. Samozřejmě, dva z aktivních žáků chybí. Jsme v sedmé třídě, kde v dějepise probíráme středověk. Sypu otázky. Píšeme dva řádky zápisu. Sypu otázky. Žáci pracují s textem. Řešíme jejich práce. Zadávám další práci – žákům jsem připravil krajinu (les, kopec, louka, rybník, vesnice…) a úkolem je (1.) strategicky umístit hrad, (2.) hrad zjednodušeně nakreslit a v obrázku popsat, co vše hrad musím mít, aby v něm mohlo žít padesát a více lidí a (3.) musí připravit obranu hradu. Obcházím žáky, vysvětluji, kontroluji, radím. Konec. Rozbor po obědě.

Jaký byl cíl hodiny?“, otázka očekáváná, odpověď nepřipravená.

Kolik je ve třídě žáků?“, nemám tušení, ale odpovídám správně 24.

Kolik z nich má SPU?“, v mysli projíždím žáky. „3“, odpovídám správně, ale žáka jsem netrefil ani jednoho.

Jste kvalifikovaný?“

Ano.“

Jste spokojený s prací?“

Ano. Neměnil bych.“

Děkuji, to je všechno.“

Vážně? Všechno?“

No, pokud můžu…chcete slyšet můj názor?“

Poslouchám“, a vážně jsem se těšil.

Podle mě jste příliš dominantní. Hodinu celou vedete Vy a je to pouze frontální výuka…“

Zničení. Slova „frontální výuka“ jsou pro mě téměř nejhorší urážkou. Jako když komunistovi nadáváte do kapitalisty a naopak.

Sama jsem stejné téma probírala nedávno, dala jsem žákům referáty…“ a dále jsem neposlouchal, vypínač otočen a mozek vypnul. Konec.

  1. Inspektorka označila hodinu, kde bylo deset minut práce s textem, dvacet minut samostatné práce (relativně kreativní, protože dané téma jsme ještě neprobírali…), pět minut otázek a deset minut výkladu jako „frontální výuku“. Jeden z nás jednoznačně nevěděl, co to frontální výuka je.

  2. Poradila mi, ať místo toho využívám referáty jako moderní výuku. Referáty nejsou frontální? Referáty žáci okopírují a následně přečtou, nic se nenaučí, posluchače to nebaví, neposlouchají a proto se ani oni nic nenaučí. Já musím rozdat pětky. Demotivující metoda pro všechny strany, kde je výsledkem pouze ztracený čas.

  3. Hlavní zjištění je, že inspekce kontroluje pouze byrokracii. Ne učitele a ne jak učí. Ale kontrolují úředníka, jak si plní papírování. Pokud jste vynikající učitel, žáci vás uznávají, ale nezapsal jste do třídnice poučení o bezpečnosti na státní svátek 28.září, jste odepsaný. A naopak – můžete být příšerný učitel, hlavní ale je, že zapíšete do třídnice, jak se žáci mají chovat v období, které tráví s rodinou. Zajímavé je, že u mé kolegyně, která musí být vyloženě nejhorší učitelka v České republice, se inspekce za čtyřicet let její praxe nikdy nestavila. Známosti.

Možná už chápu, proč má školství tak špatný obraz. Co když to není chyba učitelů a žáků, ale inspektorů, kteří nevědí, co je frontální výuka. Zprávy o stavu školství nepodávají učitelé, ale inspektoři.

Stejná inspektorka zavolala následující den v 7:55, že půjde na hodinu SPV s holkami z devátých tříd. Za pět minut. Tentokrát se už rozbor nekonal, nic mi neřekla. „Rozbor jsme už dělali včera.“ Jiný předmět, jiná třída a jiný ročník, ale…Rozbor byl včera.

Ano, toto je „obávaná“ inspekce. Nějakou práci dělat musí, ale nám a Vám, učitelům, nic neřeknou.

Další specifický problém se ukázal později, při školení pracovnice z ministerstva školství. Ministerstvo školství i Česká školní inspekce po nás něco chtějí a něco nám přikazují – jejich příkazy a požadavky jsou ale vzájemně v rozporu. Co po nás chce inspekce zároveň komentuje zástupkyně ministerstva školství jako nehoráznost.

V pátek inspekce odešla, v pondělí byla svolána mimořádná porada. Tu lze popsat jednoduše – hodinu nás ředitel kritizoval za administrativní chyby, minutu chválil za dobrou výuku. Největší chyby? Špatný školní řád, špatné rozvrhy. Ano, jistě, školní řád i rozvrhy tvořili učitelé.

Systém padajícího hovna. Vítejte v českém školství.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s